Conondale national park

Ty brdo, cas leti tak zbesile, ze vůbec nestiham popisovat, co zazivame. No, minuly vikend jsme trosku pokoupili nejake hadříky, protože stav našeho satniku zacal byt pomerne zalostny. Odjizdeli jsme sem s tim, ze si bereme dve tricka a zbytek nakoupíme tady za babku, tak jako v Americe. Avsak ouha strouha, tady je všechno drahe jako kanec, tudíž se clovek musí dobře poinformovat, kam jit nakupovat. No, nasli jsme si jeden moc pekny sekac a vzali jsme ho utokem, koupili jsme par nejakych věci, vesmes všechno za par kacek, takze to bylo fajn. Ja uz jsem například mela všechny kalhoty prodrene uplne všude, tak jsem poridila rifle a jsme zase na pul roku zasobeni:-)

Pak jsme uz naskocili do vypůjčeného autíčka a vyrazili směr Conondale national park – tentokrát napoprvé na sever od Brisbane. V sobotu se počasí nejevilo moc pratelsky, dojeli jsme tedy na místo, kde jsme měli byt ubytovani, opet přes nas milovany server airbnb.com a ubytovali se. Pani pronajímatelka vypadala velmi sympaticky, vyrazili jsme do nedalekého informačního centra, kde jsme si vyzvedli mapky, a protože celkem obstojne lilo, zalezli jsme do blizke kavarny na kavicku a dortíček – no, za ten cheesecake co jsme si tu dali by zaslouzili metal – opravdu byl vyborny. Pak jsme se vratili na ubytovani s tim, ze si chvilku odpočineme, no jasne, trosku jsme usnuli a vzbudili se az kolem sedme vecer. No, moc jsme toho ani nelitovali, protože venku se certi zenili, foukal silnej vitr a dost prselo, tak jsme zasedli doma s tou pani k cajicku a pokecali. Bylo to fajn az na to, ze jsem na zdi za sebou objevila nepěkného osminohého obyvatele a pani to okomentovala, tohle je nejake detatko….ja teda nevim, na me byl narostlej az beda….sedel na zdi za mnou, procez jsem se neustale nepekne osivala a po ocku kontrolovala, co to skarede zviratko vyvadi. Kupodivu pavouk na me nebyl ani za mak zvedavej, takze sedel sporadane na stejnem miste. Když uz jsem mela krk celej vykroucenej, rozhodli jsme se, ze pujdeme opet zalehnout. Rano jsme totiž planovali trek. Samozrejme za predpokladu, ze se umoudri počasí. To se kupodivu opravdu stalo. Rano jsme vstali do nádherného rana, snidani jsme měli v cene, takze jsme narychlo posnidali a vyrazili na cestu. Zamirili jsme nejprve na stezku mezi prastarými stromy, nektere z nich dokonce mely zahave listy, o tom jsme se radeji odmitli presvedcit, takze jim asi budeme muset verit. Krasne jsme se prosli a presunuli se do vedlejšího národního parku, kde jsme priblizne v poledne poobedvali nase namazane chleby z domova (za prisneho dozoru straky) a pak se dali na cestu. Vyklubala se z toho pekna prochazka s nadhernym vyhledem, kterou jsme zakoncili vyletem k vodopadum. Cestou jsme potkali hlavne ptacky, zblízka opet kokaburace (lednaky) a pak dve nejake sovicky, co se tvarily, ze tam vůbec nejsou a snazily se maskovat na strome, nicmene byly odhaleny. Pak jsme si zajeli ještě cestou na nadhernou vyhlidku do kraje, dali si kafco opet s cheescakem – no jo, dieta mi asi nic nerika:-) a pak uz bohužel museli zpet do města. A tak zacal další pracovni tyden….