Martas myšilovem, aneb vylet za velrybama

Pracovni tyden ubehl tak rychle, ze jsem to ani nestihla zaregistrovat. Nez jsme se nadali, dohadovala jsem se s Qamar, kdy v sobotu prijedeme. Mozna si vzpomenete, ze u Qamar a Franka jsme byli na ostrove Stradbroke. Jo jo, tam jak se boxovali naší první klokani:-) Vyborne, uz jsme si všichni vzpomneli, tak muzeme pokracovat. Domluvili jsme se s nimi, ze prijedeme v sobotu dopoledne, dame si oběda a hned potom vyrazime na vylet lodickou za velrybama. Protože jsem se dost silne bala, ze po ctyrhodinovem vylete na ocean mi bude soufl, radeji jsme si zamluvili i ubytovani u nich; vylet na Stradie totiž znamena brzo rano vlakem do Clevelandu (1h), pak presun do pristavu (10 min), pak lodi na ostrov (45 min) a pak jste uz tam:-) No, ale v pripade morske nemoci bych se uz asi na trajekt mela problém znovu nalodit. Protože si drahy opet zopakovali vtipek s nefungovanim během vikendu, nasedli jsme na bus, který nas pekne povozil po meste, aby nas za další pul hodku posadil na vlak, který pak uz bez preruseni dorazil az do Clevelandu. Tak jsme se nalodili, protože většina lidi cestuje i s autama, my jsme měli vyhodu, protože lidi bez aut se nalodi první, pak všechna auta a lidi musí zustat sedet v aute, dokud neodrazime od pobrezi. Takze jsme si zabrali vhodna mistecka, která byla pohodlna a strategicka, hned vedle obcerstveni:-) Tentokrat jsem si ale ke kávičce koupila ovocny salatek. Mnam. No, pak uz jsme prijeli na ostrov a jali se hledat nejake místo, kde se naobědváme. Na jedne z mala hospudek byl velky napis, ze zmenili majitele a ze jako nova kuchyne otevrena a tak. Hned jsme se tam hrnuli, jak velka voda, nicmene po precteni menu nam zase spadla brada….vsechno smazene a fuj…Tak jsme jim zase pekne zamavali a odesli do další (poslední) toho casu otevrene restaurace. Toto místo nam doporučovala Qamar, ze tam mají obedy, když uz jsem se pomalu smirovala s tim, ze budeme zase obedvat nejakej hnusnej hambac, prijemne nas prekvapili v tomto obchudku, coz je prodejna lokalni zeleniny a ovoce a plus kavarna a restaurace. Bylo to prima, měli tam celkem rozumny vyber, procez jsem si objednala dynovou polevku a zeleninove lasagne, Martas si dal nejakou jakoze indickou cocku s karbosem. Myslim, ze to bylo moc dobre, lasagne jsem si nechala zabalit, bo nebylo v nasich silach všechno snist. Pak jsme uz bezeli ke Qamar, kde jsme shodili batohy, namazali se krémem a Frank s jejich dcerou (jmeno jsme ani jeden nepochytili) uz na nas cekali, tak jsme hned vyjeli. Dojeli jsme na Amity point, tam jsme se posledne koupali s delfiny, ti tu byli zase, uz nacumovali, zda něco dostanou….do toho kupa pelikanu a racku, fakt legracni podivana. Frank spustil lodičku na vodu a upornil nas, ze pojedeme asi 5 min celkem klidnou oblasti, pak asi 15 minut budeme muset překonat takovou trosku divocejsi oblast a pak na otevrenem oceanu by to mělo uz byt lepsi. No, vyjeli jsme, me zacalo byt lehce soufl, prestoze jsme ještě stále jeli tou klidnejsi oblasti. To jak moc byla klidna jsem si uvědomila az ve chvili, kdy prisla ta divocejsi….no, bylo zcela evidentni, ze mame co do cineni s dost silnymi proudy, ale lodicka to zvladla a dojeli jsme na otevreny ocean. I barva oceanu se dost zmenila, zcela evidentne jsme se ze zacatku pohybovali v celkem melkem oceanu, ale pak ocean dost podstatne ztmavl a bylo nam jasne, ze je pod nama nepekna hloubka. Frank se zacal rozhlížet a vypadal celkem smutne, rikal, ze rano byli na vode a videli spoustu velryb. Ted jsme velryby videli jen v dalce a rozhodne se netvarily, ze by se mely nejak k tomu priplavat bliz. Jenze pak Frank zaregistroval, jak se mala skupinka velryb blizi k nam. Nadjel si tak trosku do jejich cesty a vypnul motor. No, byli jsme svedky, jak nas v tesne blizkosti cca 20 metru miji skupina ctyr velryb. Dech se vazne tajil, velikost těchto zvirat je totiž nepopsatelna. Stali jsme všichni na male lodce, co se kyvala dle vln oceanu a tak prirozene si kolem nas proplouvala tahle zviratka. Clovek se citi nepopsatelne krasne, sice si dobře uvedomuje, jak je maly a zranitelny, ale zase si uziva, co je priroda schopna vytvořit. Ještě před tema velrybama skakali dva delfini, coz bylo trosku komicke, protože v tom porovnani byli delfini jako pidi figurky a za nima vypluli tihle obri. No, proste dechberouci je naprosto nevystizne slovo pro to, co jsme prozivali a co se mi tou dobou honilo hlavou. Myslim, ze i Frank byl moc poteseny videt nas oba tak nadseny a vydreny zaroven. Ja jsem se snažila i trosku filmovat, ale nechtěla jsem hlavne prijit o tu uzasnou podivanou, takze jsem občas filmovala dno lodi, nez jsem se vzpamatovala a zacala zase filmovat velryby. Nicmene i tak se můžete na nase video podivat. Jedina skoda byla, ze se jim moc nechtělo skákat, Martas jednu videl vyskocit krasne, ale když jsem se otočila ja, uz jsem videla jen kus ocasu a pak obrovsky gejzir vody:-) No nic, to nevadilo, ještě jsme dohnali další skupinku velryb a nas zážitek se opakoval, no proste PARADA. V tu chvili mi doslo, ze pokud ještě nekdy bude sance prijet třeba znovu, nebudu váhat ani sekundu. Dokonce mi prestalo byt i spatne, jak jsem se soustředila na velryby. Na ceste zpet nam Frank nabidl obcerstveni, to uz jsme si vzali, nabizel nam uz cestou tam, ale to jsem mela co delat, aby zaludek zustal tam, kde ma. Zvesela jsme se navratili na pevninu, nalozili za podstatne asistence zvedavych pelikanu naší lod a vyrazili na místo ubytovani. Zabehli jsme si pak k veceru na veceri do mistni pizzerie, ta otvira az po ctvrte odpoledni. Dali jsme si pizzu a sli domu. Byli jsme celkem unaveni, tak jsme zasedli k telce. V pulce velenapinaveho Jurskeho parku 3 rikam Martovi, hele tamhle něco bezi. Tak jsme se zvedli a uvideli mys. Rikam no jo no, co uz, ta nam nic neudela, tak jsme se pak presunuli do pelechu a usnuli. Probudilo me skrabani tlapek o podlahu, ta potvora se nam prochazela po podlaze, pak nasla kos, coz se ji evidentne zalíbilo, tak si tam vlezla. Podotykam, ze mi mysi nevadi, ale ten zvuk, co dělala mi lezl na nervy. Tak jsem vzbudila Martase a ten mi říká, ze mys teda zabijet nehodla. Chvili jsme se ji snazili vyhnat zpoza knihovny, az když se Martas snazil knihovnu odtáhnout, priskripl tam tu mys tak, ze byla lehce placata. No, to jsme v umyslu uplne nemeli, ale zase nez se celou noc nevyspat, tohle je asi lepsi. Milou placatou mys jsme vzali a vyhodili na zahradu. Zalehli, hura dobrou noc, pusa……a další mys…..Si delaji z nas srandu ne? A opravdu to nebyla ta sama, tahle byla o dost vetsi. Kruci, rikam, prece nebudeme celou noc honit mysi. Martas prisel ze sousedici garaze s nejakym smetakem, chvili nahanime mys, nacez navrhuju postavit kos mezi dvoje dveře a az uslyšíme mys, ze je v kosi, ty nase dveře zavreme a bude aspoň za dverma….tak cekame cekame az ji uslyšíme a najednou spime a to az do rana….mys se bud uz nedostavila, anebo me uz proste nevzbudila….netusime, kam se podela, kazdopadne rano to rikame Qamar a Frankovi, ty vůbec nechapali, vypadali dost zdesene a desne se omlouvali. Tak jsme je ujistili, ze je to v pohode, jen at to asi nejak resi, bo takova mys by jim tam mohla nadělat celkem paseku, zejména pokud je hladova. Pak uz jsme se s nimi rozloucili a s dobrym pocitem krasne stráveného vikendu jsme jeli zase zpet do Brisbane. Tady bylo cely vikend nadherne počasí, takze jsme po prijezdu ohrali obed, co jsme měli doma pripraveny a vyrazili jsme na prochazku do blízkého parku. Park praskal ve svech, lide to tady opravdu extremne vyuzivaji, takze se grilovalo, hralo, spalo, kopalo, vencili se pejskove, deti, draci a letadylka, proste kazdej podle toho, co ma doma:-) My nemame skorem nic z uvedeneho, tak jsme se vencili sami…no a pak jsme uz vyrazili na veceri. Spolu s téma nasima ceskyma kamosema jsme si koupili na gruponu (slevomat) veceri pro dva s flaskou vinka za puldarma. Tak jsme jeli, uprimne nejsme moc zvykli popijet a tohle byla flaska pro dva lidi, takze jsme na nas ctyry měli dve flasky, pak tam byl ještě jeden par, který taky prisel na tuto akci, ti nedopili vino a prinesli nam ho, at to pry klidne dopijeme….tak rikame, jasne, nechte nam to tady, dojeli jsme jejich vinko a měli jsme ji, jak z praku, tak jsme sli radeji domu….tady jsem ještě rychle spichla gulas na pondělí do práce a sli jsme zalehnout:-) Jaky to nadherny vikend…