Nase velke novinky

No, protoze se opet pomalu, ale jiste blizi dalsi vikend, kdy zrejme nebudeme v Brisbane, musim rychle dohnat, co jsem poslednich 14 dni zanedbavala. Mam totiz dosti silny pocit, ze pokud bych to neudelala ted, tak uz bych to neudelala vubec :-) Takze nase nejvetsi novinka je, ze Martas dostal nabidku na rocni kontrakt v te firme, co dela. Protoze nam take nabidli, ze by se nam postarali o nase viza a dokonce je i zasponzorovali, rodinna rada se usnesla, ze tu jeste zustaneme ten dalsi rok. Nechteli jsme to moc hlasat, dokud nebudeme mit jasno, ale vzhledem k tomu, ze se vcera Martas v praci domluvil uz na konkretnich podminkach, snad to muzeme uz oznamit. Tak nam drzte palce, spusti se totiz ve spojitosti s tim celkem silna vlna noveho zarizovani, vyrizovani a hledani. A to zejmena hledani nove prace pro me. Ja jsem sice sefovi o moznosti pobytu zde rikala, ale ten bohuzel nema penize na to, abych tu v laborce mohla zustat. Popravde receno bych se radeji opet navratila do tematu, ktere je mi blizsi, a to jest parazitologie, anebo sla do nejake farmaceuticke firmy. Obeslala jsem zatim par lidi, ale jak uz to tak byva, jeste se nikdo neozval. Tak uvidime, jak se to dal bude vyvijet. Celkovy plan je tedy prijezd v zari do Prahy, zrejme to bude jen na 14 dni, protoze Martas si bude muset brat volno z prace, a pak navrat do Australie. Doufame tedy, ze v teto dobe se stihneme s vami vsemi potkat a trochu se uzit, nez se zase odjedeme grilovat do Klokanova.

Co se tyce vikendu pred 14 dny, v sobotu jsme se byli podivat na jeden baracek. Protoze se nam pomalu chyli ke konci smlouva na ubytovani v nasem soucasnem byte, zaciname se rozhlizet po jinych moznostech. V podstate jsme se domluvili, ze bychom se presunuli do neceho trosku vetsiho, nejlepe do mensiho baracku, kde bychom meli zahradku a moznost se vylozit ven a treba se i tak trosku vykoupat:-) Ja bych hodne chtela nejaky mensi bazenek, klidne pro deti, abychom si meli, kam skocit, kdyz clovek prijde upocenej z prace. Baracek se nam moc libil a byl i za dobrou cenu a v dobre lokaci, jenze byl k dispozici okamzite, procez nam pan z realitky uprimne sdelil, ze tento barak za mesic urcite volny nebude. Ale tak aspon mame predstavu, co bychom chteli najit. No, skoda, tak snad priste. Take jsme zahajili hledani nejakeho mensiho auticka, nasi kamaradi nam radili, at se zamerime na Toyoty, Hyundai anebo Holden, protoze tyhle auta jsou tu celkem levny a maji levny i servis. Takze co nejdrive zazadame o australske ridicske prukazy a nasledne poridime nejaky vuz.

V sobotu vecer jsme pak s nasima kamaradama sli do japonske restaurace (opet slevomat). Musim rict, ze jidlo bylo naprosto vynikajici. Jeniffer mi porad cpala, at ochutnam chobotnici, ze je vyborna, ja si rikala, at si strci chobotnici kamsi, ale pak jsem se nechala ukecat a musela jsem uznat, ze kdyz se umi dobre pripravit, nema to chybu. Dokonce jsem si i pridala:-) Kazdej par jsme si objednali k veceri vino a domu jsme sli krasne nameteny, protoze jsme jeste meli v cene sake:-) Ale byl to moc prijemny vecer.

V nedeli jsme se vypravili na mensi vylet, rekli jsme si, ze navstivime tady mistni horu Mt Cootha, coz je misto, odkud je krasne videt na cely Brisbane. Zatimco vsichni ostatni nahoru jezdi autem ci busem, my jsme si to vyslapli pekne pesky. Ten den bylo nadherne pocasi, procez jsme omylem vytahli ze skrine kratasy, ale jen co jsme dorazili nahoru a zasedli k dorticku s milkshakem:-) zacala nam byt silna kosa. To ale zase nevadilo tolik, sebrali jsme se, sebehli kopec a mazali pekne nazpet domu.

Minuly vikend byl oproti tomu ve znameni prace. Martas musel do prace oba dva dny, takze jsme si moc neodpocinuli. Protoze v sobotu po snidani Martas vyrazil smer prace, ja jsem se rozhodla, ze se pujdu proskocit do zoo, do te, co mame na ni litacku. Ovsem hned me u vchodu do arealu zarazilo, kolik aut tu dneska je. No, bylo to dosti poznat i v zoo samotne, vsude krik a spousta lidi, snazila jsem se uklidit do vybehu ke klokankum, ale ti byli taky silne nervozni. Ani zrat nechteli, zalezli si vsichni do oblasti, kam lide nesmeji a nazdar. Ta zvirata byla tak citelna, az me to desilo, bylo videt, jak jsou vypruzeny a napnuty. Tak jsem ani nepouzila vsechno zradlo, co jsem pro ne zakoupila a vzdala jsem to. Zavolala jsem Martasovi, ze jedu domu, pac jsem silne naprdnuta. Jeste predtim jsem se ale se svym hotdogem usadila do oblasti, kde jsou koaly. Poprve v zivote jsem videla behajici koalu viz video. 

Byla to celkem sranda, moc jsem to nechapala, ale jedna osetrovatelka se zrovna priblizila a rikam ji, to delaji koaly bezne a ona, ze ne, ale tahle je asi silne hladova, tak beha:-) Polozila jsem teda obed na stul a bezela koalu natacet. Behem minutky slysim, jak tapou neci pracky na dlazbe a kdyz se otocim, ta potvora kruta se prisla podivat na muj obed. Tvarila se, jako by se nechumelilo, a vyrazem to bylo jako, no kdyz jsi to odlozila, tak se nediv. Tak jsem ji trosku prohnala, snedla tenhle zazrak a razila domu. Jeste jsem si stihla dobre prohlednout hadi populaci, ktera je kolem Brisbane k potkani. Ten nejjedovatejsi had je hnedej a od pohledu celkem sympatak, ale kdyz jsem si precetla, ze jeho jed je 50krat ucinnejsi nez jed kobry, rikala jsem si, ze doufam, ze se spolu nepotkame jinde nez v zoo:-) Odpoledne me doma vyzvedl Martas a sli jsme nakoupit. Protoze jsme na nedeli byli domluveny s tim parem lidi z Cech na grilovacku, sli jsme koupit klokana, abychom ho nalozili.

V nedeli jsme se sli mrknout na garage sale (vyprodej), ceduli jsme totiz zahledli cestou na nakup a meli jsme pocit, ze bychom tam mohli najit nejakej zapomenutej poklad :-) pobrali jsme par veci za puldarma a vyrazili na snidani do jedne restaurace (opet slevmat). Dali jsme si obri snidani a doufali, ze do dvou hodin, kdy jsme meli mit grilovacku nam poradne vyhladne. Martas pak musel na skok do prace a ja jsem si delala svoje veci doma. Pak jsem naskocila na kolo a jela do parku na grilovacku, Martas prijel na kole primo z prace. Vezla jsem celkem dost silne mnozstvi klokana a kamosi dorazili s jehnecim a hovezim. Co vam budu povidat, sezrali jsme vsechno, za prisneho dohledu obri ptaci populace snad z pulky Brisbane:-) Secteno, podtrzeno, grilovacka se povedla, bylo to vyborne, jeste jsme chvilku pokecali, ale pak jsme bohuzel museli jet oba do prace. Nicmene to nevadi, protoze na tento vikend se tesime, ze s kamosema uz od patku budeme v Bunya national parku….tak doufame, ze vyjde pekne pocasi a ze si to nalezite uzijeme:-).

Jo, uplne jsem zapomnela jeste napsat, ze jsem se zase pustila do strihani Martase. Boze, je nekdo vetsi kopyto nez ja??? Krasne jsem ho ostrihala tentokrat svete div se spravnym nastavcem. Super, jenze pak me napadlo, ze tech par drobnych vlasku vzadu na krku by bylo lepsi vzit do cista mensim nastavcem. Asi tusite zapletku. No, zajela jsem Martasovi do vlasu tim mensim nastavcem a zustala tam desna dira…..co jsem to provedla????? Hruza, toz jsem to dorovnala nuzkama, ale zase tam byl desne nasilnej prechod mezi tema vlasama nahore a pod tim zastrizenym. Mezitim Martas bezel do prace, pak prijel na grilovacku, kamosi to sice neokomentovali, ale pohled na ne svijejici se v pase kdyz se mrkli na Martu zezadu mluvil za vse. Neco s tim sakra musim udelat. Martas me porad ujistoval, ze jiste nebude tak zle, ovsem jen do chvile, kdy se podival do druheho zrcadla a skutecnost byla zdrcujici. Takze jsme zavolali mamce, co s tim, ja byla dost vydesena, protoze takhle zohyzdit vlastniho manzela neumi hned tak nekdo:-) Mamka me uklidnila a popsala mi do detailu, co delat. No a ja jsem to nakonec zvladla….jesteze strojek je celkem stabilni, bo ruce se mi klepaly, ze by mohl mit Martas na hlave krasnou vlnovku:-) Nastesti je to uz v pohode a Martas zase muze mezi lidi….huraaaa 

Martas myšilovem, aneb vylet za velrybama

Pracovni tyden ubehl tak rychle, ze jsem to ani nestihla zaregistrovat. Nez jsme se nadali, dohadovala jsem se s Qamar, kdy v sobotu prijedeme. Mozna si vzpomenete, ze u Qamar a Franka jsme byli na ostrove Stradbroke. Jo jo, tam jak se boxovali naší první klokani:-) Vyborne, uz jsme si všichni vzpomneli, tak muzeme pokracovat. Domluvili jsme se s nimi, ze prijedeme v sobotu dopoledne, dame si oběda a hned potom vyrazime na vylet lodickou za velrybama. Protože jsem se dost silne bala, ze po ctyrhodinovem vylete na ocean mi bude soufl, radeji jsme si zamluvili i ubytovani u nich; vylet na Stradie totiž znamena brzo rano vlakem do Clevelandu (1h), pak presun do pristavu (10 min), pak lodi na ostrov (45 min) a pak jste uz tam:-) No, ale v pripade morske nemoci bych se uz asi na trajekt mela problém znovu nalodit. Protože si drahy opet zopakovali vtipek s nefungovanim během vikendu, nasedli jsme na bus, který nas pekne povozil po meste, aby nas za další pul hodku posadil na vlak, který pak uz bez preruseni dorazil az do Clevelandu. Tak jsme se nalodili, protože většina lidi cestuje i s autama, my jsme měli vyhodu, protože lidi bez aut se nalodi první, pak všechna auta a lidi musí zustat sedet v aute, dokud neodrazime od pobrezi. Takze jsme si zabrali vhodna mistecka, která byla pohodlna a strategicka, hned vedle obcerstveni:-) Tentokrat jsem si ale ke kávičce koupila ovocny salatek. Mnam. No, pak uz jsme prijeli na ostrov a jali se hledat nejake místo, kde se naobědváme. Na jedne z mala hospudek byl velky napis, ze zmenili majitele a ze jako nova kuchyne otevrena a tak. Hned jsme se tam hrnuli, jak velka voda, nicmene po precteni menu nam zase spadla brada….vsechno smazene a fuj…Tak jsme jim zase pekne zamavali a odesli do další (poslední) toho casu otevrene restaurace. Toto místo nam doporučovala Qamar, ze tam mají obedy, když uz jsem se pomalu smirovala s tim, ze budeme zase obedvat nejakej hnusnej hambac, prijemne nas prekvapili v tomto obchudku, coz je prodejna lokalni zeleniny a ovoce a plus kavarna a restaurace. Bylo to prima, měli tam celkem rozumny vyber, procez jsem si objednala dynovou polevku a zeleninove lasagne, Martas si dal nejakou jakoze indickou cocku s karbosem. Myslim, ze to bylo moc dobre, lasagne jsem si nechala zabalit, bo nebylo v nasich silach všechno snist. Pak jsme uz bezeli ke Qamar, kde jsme shodili batohy, namazali se krémem a Frank s jejich dcerou (jmeno jsme ani jeden nepochytili) uz na nas cekali, tak jsme hned vyjeli. Dojeli jsme na Amity point, tam jsme se posledne koupali s delfiny, ti tu byli zase, uz nacumovali, zda něco dostanou….do toho kupa pelikanu a racku, fakt legracni podivana. Frank spustil lodičku na vodu a upornil nas, ze pojedeme asi 5 min celkem klidnou oblasti, pak asi 15 minut budeme muset překonat takovou trosku divocejsi oblast a pak na otevrenem oceanu by to mělo uz byt lepsi. No, vyjeli jsme, me zacalo byt lehce soufl, prestoze jsme ještě stále jeli tou klidnejsi oblasti. To jak moc byla klidna jsem si uvědomila az ve chvili, kdy prisla ta divocejsi….no, bylo zcela evidentni, ze mame co do cineni s dost silnymi proudy, ale lodicka to zvladla a dojeli jsme na otevreny ocean. I barva oceanu se dost zmenila, zcela evidentne jsme se ze zacatku pohybovali v celkem melkem oceanu, ale pak ocean dost podstatne ztmavl a bylo nam jasne, ze je pod nama nepekna hloubka. Frank se zacal rozhlížet a vypadal celkem smutne, rikal, ze rano byli na vode a videli spoustu velryb. Ted jsme velryby videli jen v dalce a rozhodne se netvarily, ze by se mely nejak k tomu priplavat bliz. Jenze pak Frank zaregistroval, jak se mala skupinka velryb blizi k nam. Nadjel si tak trosku do jejich cesty a vypnul motor. No, byli jsme svedky, jak nas v tesne blizkosti cca 20 metru miji skupina ctyr velryb. Dech se vazne tajil, velikost těchto zvirat je totiž nepopsatelna. Stali jsme všichni na male lodce, co se kyvala dle vln oceanu a tak prirozene si kolem nas proplouvala tahle zviratka. Clovek se citi nepopsatelne krasne, sice si dobře uvedomuje, jak je maly a zranitelny, ale zase si uziva, co je priroda schopna vytvořit. Ještě před tema velrybama skakali dva delfini, coz bylo trosku komicke, protože v tom porovnani byli delfini jako pidi figurky a za nima vypluli tihle obri. No, proste dechberouci je naprosto nevystizne slovo pro to, co jsme prozivali a co se mi tou dobou honilo hlavou. Myslim, ze i Frank byl moc poteseny videt nas oba tak nadseny a vydreny zaroven. Ja jsem se snažila i trosku filmovat, ale nechtěla jsem hlavne prijit o tu uzasnou podivanou, takze jsem občas filmovala dno lodi, nez jsem se vzpamatovala a zacala zase filmovat velryby. Nicmene i tak se můžete na nase video podivat. Jedina skoda byla, ze se jim moc nechtělo skákat, Martas jednu videl vyskocit krasne, ale když jsem se otočila ja, uz jsem videla jen kus ocasu a pak obrovsky gejzir vody:-) No nic, to nevadilo, ještě jsme dohnali další skupinku velryb a nas zážitek se opakoval, no proste PARADA. V tu chvili mi doslo, ze pokud ještě nekdy bude sance prijet třeba znovu, nebudu váhat ani sekundu. Dokonce mi prestalo byt i spatne, jak jsem se soustředila na velryby. Na ceste zpet nam Frank nabidl obcerstveni, to uz jsme si vzali, nabizel nam uz cestou tam, ale to jsem mela co delat, aby zaludek zustal tam, kde ma. Zvesela jsme se navratili na pevninu, nalozili za podstatne asistence zvedavych pelikanu naší lod a vyrazili na místo ubytovani. Zabehli jsme si pak k veceru na veceri do mistni pizzerie, ta otvira az po ctvrte odpoledni. Dali jsme si pizzu a sli domu. Byli jsme celkem unaveni, tak jsme zasedli k telce. V pulce velenapinaveho Jurskeho parku 3 rikam Martovi, hele tamhle něco bezi. Tak jsme se zvedli a uvideli mys. Rikam no jo no, co uz, ta nam nic neudela, tak jsme se pak presunuli do pelechu a usnuli. Probudilo me skrabani tlapek o podlahu, ta potvora se nam prochazela po podlaze, pak nasla kos, coz se ji evidentne zalíbilo, tak si tam vlezla. Podotykam, ze mi mysi nevadi, ale ten zvuk, co dělala mi lezl na nervy. Tak jsem vzbudila Martase a ten mi říká, ze mys teda zabijet nehodla. Chvili jsme se ji snazili vyhnat zpoza knihovny, az když se Martas snazil knihovnu odtáhnout, priskripl tam tu mys tak, ze byla lehce placata. No, to jsme v umyslu uplne nemeli, ale zase nez se celou noc nevyspat, tohle je asi lepsi. Milou placatou mys jsme vzali a vyhodili na zahradu. Zalehli, hura dobrou noc, pusa……a další mys…..Si delaji z nas srandu ne? A opravdu to nebyla ta sama, tahle byla o dost vetsi. Kruci, rikam, prece nebudeme celou noc honit mysi. Martas prisel ze sousedici garaze s nejakym smetakem, chvili nahanime mys, nacez navrhuju postavit kos mezi dvoje dveře a az uslyšíme mys, ze je v kosi, ty nase dveře zavreme a bude aspoň za dverma….tak cekame cekame az ji uslyšíme a najednou spime a to az do rana….mys se bud uz nedostavila, anebo me uz proste nevzbudila….netusime, kam se podela, kazdopadne rano to rikame Qamar a Frankovi, ty vůbec nechapali, vypadali dost zdesene a desne se omlouvali. Tak jsme je ujistili, ze je to v pohode, jen at to asi nejak resi, bo takova mys by jim tam mohla nadělat celkem paseku, zejména pokud je hladova. Pak uz jsme se s nimi rozloucili a s dobrym pocitem krasne stráveného vikendu jsme jeli zase zpet do Brisbane. Tady bylo cely vikend nadherne počasí, takze jsme po prijezdu ohrali obed, co jsme měli doma pripraveny a vyrazili jsme na prochazku do blízkého parku. Park praskal ve svech, lide to tady opravdu extremne vyuzivaji, takze se grilovalo, hralo, spalo, kopalo, vencili se pejskove, deti, draci a letadylka, proste kazdej podle toho, co ma doma:-) My nemame skorem nic z uvedeneho, tak jsme se vencili sami…no a pak jsme uz vyrazili na veceri. Spolu s téma nasima ceskyma kamosema jsme si koupili na gruponu (slevomat) veceri pro dva s flaskou vinka za puldarma. Tak jsme jeli, uprimne nejsme moc zvykli popijet a tohle byla flaska pro dva lidi, takze jsme na nas ctyry měli dve flasky, pak tam byl ještě jeden par, který taky prisel na tuto akci, ti nedopili vino a prinesli nam ho, at to pry klidne dopijeme….tak rikame, jasne, nechte nam to tady, dojeli jsme jejich vinko a měli jsme ji, jak z praku, tak jsme sli radeji domu….tady jsem ještě rychle spichla gulas na pondělí do práce a sli jsme zalehnout:-) Jaky to nadherny vikend…    

Conondale national park

Ty brdo, cas leti tak zbesile, ze vůbec nestiham popisovat, co zazivame. No, minuly vikend jsme trosku pokoupili nejake hadříky, protože stav našeho satniku zacal byt pomerne zalostny. Odjizdeli jsme sem s tim, ze si bereme dve tricka a zbytek nakoupíme tady za babku, tak jako v Americe. Avsak ouha strouha, tady je všechno drahe jako kanec, tudíž se clovek musí dobře poinformovat, kam jit nakupovat. No, nasli jsme si jeden moc pekny sekac a vzali jsme ho utokem, koupili jsme par nejakych věci, vesmes všechno za par kacek, takze to bylo fajn. Ja uz jsem například mela všechny kalhoty prodrene uplne všude, tak jsem poridila rifle a jsme zase na pul roku zasobeni:-)

Pak jsme uz naskocili do vypůjčeného autíčka a vyrazili směr Conondale national park – tentokrát napoprvé na sever od Brisbane. V sobotu se počasí nejevilo moc pratelsky, dojeli jsme tedy na místo, kde jsme měli byt ubytovani, opet přes nas milovany server airbnb.com a ubytovali se. Pani pronajímatelka vypadala velmi sympaticky, vyrazili jsme do nedalekého informačního centra, kde jsme si vyzvedli mapky, a protože celkem obstojne lilo, zalezli jsme do blizke kavarny na kavicku a dortíček – no, za ten cheesecake co jsme si tu dali by zaslouzili metal – opravdu byl vyborny. Pak jsme se vratili na ubytovani s tim, ze si chvilku odpočineme, no jasne, trosku jsme usnuli a vzbudili se az kolem sedme vecer. No, moc jsme toho ani nelitovali, protože venku se certi zenili, foukal silnej vitr a dost prselo, tak jsme zasedli doma s tou pani k cajicku a pokecali. Bylo to fajn az na to, ze jsem na zdi za sebou objevila nepěkného osminohého obyvatele a pani to okomentovala, tohle je nejake detatko….ja teda nevim, na me byl narostlej az beda….sedel na zdi za mnou, procez jsem se neustale nepekne osivala a po ocku kontrolovala, co to skarede zviratko vyvadi. Kupodivu pavouk na me nebyl ani za mak zvedavej, takze sedel sporadane na stejnem miste. Když uz jsem mela krk celej vykroucenej, rozhodli jsme se, ze pujdeme opet zalehnout. Rano jsme totiž planovali trek. Samozrejme za predpokladu, ze se umoudri počasí. To se kupodivu opravdu stalo. Rano jsme vstali do nádherného rana, snidani jsme měli v cene, takze jsme narychlo posnidali a vyrazili na cestu. Zamirili jsme nejprve na stezku mezi prastarými stromy, nektere z nich dokonce mely zahave listy, o tom jsme se radeji odmitli presvedcit, takze jim asi budeme muset verit. Krasne jsme se prosli a presunuli se do vedlejšího národního parku, kde jsme priblizne v poledne poobedvali nase namazane chleby z domova (za prisneho dozoru straky) a pak se dali na cestu. Vyklubala se z toho pekna prochazka s nadhernym vyhledem, kterou jsme zakoncili vyletem k vodopadum. Cestou jsme potkali hlavne ptacky, zblízka opet kokaburace (lednaky) a pak dve nejake sovicky, co se tvarily, ze tam vůbec nejsou a snazily se maskovat na strome, nicmene byly odhaleny. Pak jsme si zajeli ještě cestou na nadhernou vyhlidku do kraje, dali si kafco opet s cheescakem – no jo, dieta mi asi nic nerika:-) a pak uz bohužel museli zpet do města. A tak zacal další pracovni tyden….