Kadernicky salon, aneb cesta do Giraween National Park

Minuly patek jsem mela nejakou depku. Desne se mi styskalo po rodine a kamaradech a bylo mi z toho dost smutno. No, nutno poznamenat, ze tyto stavy se opakuji se zeleznou pravidelnosti každý mesic:-), cilize clovek si je vicemene vedom, ze zase bude lepe….no, z patecni nalady me dostal posezeni s kolegy z práce. Tak nejak jsem si rikala, ze si tezko muzu ztěžovat, ze si spolu nemame co povídat, když při kazde prilezitosti s nima pobyt bezim domu. Tak jsem se zvedla a v patek po praci ma nase laborka tradici se schazet na strese institutu na par pivek atd….tento tyden se vyjimecne konala nejaka soutěž na tretim patre. Tak jsem nejdriv prisla jen na pivo, ale pak jsem zustala i na soutěž, byla to docela velka legrace, udelali jsme s lidma z naší a vedlejsi laborky tym a zacala soutěž. My jsme bohužel byli natolik naivni a hrdi, ze jsme odmitli k naší smule používat jakekoliv vydobytky moderni doby a omezili jsme se jen na nase hlavy….s litosti musim konstatovat, ze mam uz znacne nedostatky ve všech ostatních oborech, takze jsem se marne snažila vzpomenout na ruzne autory a dila a plno dalších věci….no, pak ze veda není na ukor historie, literatury a dalších oboru:-) Během souteze jsme si dali par piv a vecer se vazne vydaril, Martas tou dobou volal, ze i oni mají nejaky vecirek v praci, takze jsme se zdrzeli oba dva. Samozrejme hadate spravne, nevyhrali jsme ani zlamanou backoru, nicmene, uprostřed vecera prisla zasilka pizzy, a to cca 70 kusu, takze na nasem stole pristalo asi sedm ruznych pizz. Podotykam, ze netusim, kdo to sponzoroval, ale bylo to zadarmo, tak jsme se nacpali a pak jsme se vesele rozesli:-) Cestou domu jsem na strome nasla dva kusy kusu liscich a rozverne jsem prizvala Martase, at se na ne jde taky podivat (on byl uz tou dobou doma). Pak jsme zalehli, protože nas v sobotu cekala dlouha cesta.

Rano jsme si vypujcili auto a vyrazili směr Giraween National Park, jde o park, který je tvoren obrovskym zulovym masivem a pusobenim vody a ruznych mechu a lisejniku kameny vycarovaly ruzne tvary. Ubytovani jsme opet shaneli na poslední chvili a kupodivu jsme sehnali paradni ubytovani na ranci, který se nachazel tesne pod národním parkem. Prvne jsme se jeli ubytovat, potkali jsme pani, která ranc provozuje. Ta nas mile přivítala, te pani bylo dobře 70 ne-li vice a byla to takova celkem energicka osoba. Zavedla nas do našeho pokoje, upozornila, ze k ranu klesaji teploty skorem k nule a celkove nam ukazala, jak to na ranci chodi. Taky nam rekla, ze prisla před par lety o manžela, takze je na to sama, ma sice vnucku, podle které se ranc jmenuje, ale ta zije v Honkongu a tak tam vlastne valci sama jen s lidmi, kteří prijizdi ji s rancem pomoct a pak s hosty. Pote nam doporučila na obed zajet do nedaleke restaurace, tak jsme naskocili do auta a vyrazili. V restauraci jsme zaujali strategicke místo na verande a s libosti pozorovali, jak ve vedlejsi ohrade skotaci zviratka. Koukat se opravdu bylo na co, měli tam krasne cerne kravy vcetne mladych hravých kusu a jedna mlada kravička se rozhodla pohrat si s podtstane starsima kozama. Ty semetriky to moc nepochopily a sklonily rohy k boji, takze bylo celkem komicke sledovat, jak se trkaji a pretlacuji a z toho to vetsi zvire si jen tak hralo, kdezto polovicni koza se snažila zuby nehty prosadit. Po obede jsme se jeli podivat do národního parku, uz cestou jsme pochopili, ze toto místo doslova preteka klokanama, coz bylo bohužel znat i podel silnice, kde jsou proste strety klokanu a aut nevyhnutelne:-( Mela jsem z toho hruzu, protože srazit klokanka bych fakt nechtěla. Nastesti se mi nic takového nepovedlo, ale videli jsme lidi, co zrejme chvilku před nama takove stesti nemeli a srazili jedno zvire, které prave odklizeli, když jsme jeli kolem. První den jsme se jen tak cvicne prosli, jen takovou kratsi prochazku, pak se zacalo smrakat, tak jsme nabrali směr ranc. Také jsme neponechali tentokrát nic nahode a poradne si nakoupili jidlo s sebou, takze jsme se vecer posadili do krasne vytopeného obyvaku a najedli se zasob z domova. Potkali jsme tam mlady par z Brisbane (teda puvodne z Belgie) a ti litovali, ze nemaji nic s sebou a jeli nekam hledat restauraci. Nutno podotknout, ze tohle místo bylo vazne naprosto zapomenute, jedno z tech, kde lisky davaji dobrou noc:-) V nasem pokoji sice nebylo topeni, ale zase jsme měli tlustou deku a topeni v posteli, to byla parada, k veceru jsme si proste nahrali periny zevnitř a pak zalehli do jiz vyhrate periny. V nedeli rano jsme se probudili do nádherného rana, na meteo stanici jsme si precetli, ze venku je 5 stupnu a v nasem pokoji 12. Moc se nam do te zimy nechtělo, ale jen co jsme prisli do obyvaku, uvital nas opet krasne roztopeny krb:-) Ta atmosféra mi byla tak povedoma, chvilku jsem premyslela, co mi to pripomina a pak mi to doslo. Když jsme byly male deti a travily prázdniny u babicky a dedy na chalupe v Chrbonine, presne tohle kouzlo to mělo. Ještě ta pani byla takova ta spravna babicka, co doma plete a vari a dela domaci marmelady (ty jsme si od ni hnedka koupili). Starala se o nas moc pekne, fakt se nam tam moc libilo. Hned zrana jsme vyrazili na trh do nedalekého mestecka, kde prodavaji farmari, co kdo vypestuje a vyrobi. Bylo to moc hezke, koupili jsme nejakou zeleninu, ovoce a taky med od vcelaru a vyrazili jsme na snidani. Dali jsme si vafli a vajíčka a cekal nas velky vylet na vrcholky kopcu. Vybrali jsme si trek celkem kratke vzdalenosti, ale dost nas zarazelo, kolik casu bylo urceno v pruvodci a planech. No, celkem brzo jsme pochopili, proc ze to. Posledních asi trista metru se slo dost do kopce, myslim tim, ze jsem byla rada, když jsem sla po dvouch. Vetsinu casu jsem sla po ctyrech, protože sklon byl tak obrovsky, ze jsem to radeji jistila na ctyrech. Zatimco jsme se tam drapali, Martas mi poradil ze když popobehnu, bude to lepsi, protože nebudu mit pocit, ze prepadnu dozadu. To bylo moc moudre jiste, nicmene, ja mela problém pohybovat se vzhuru snecim tempem, natožpak abych popoběhla. No, na vrcholek jsme se spolecne s dalšími turisty vyskrabali a vyhled do kraje byl dechberouci. Opravdu nadhera, akorát jsem nemohla tu krasu moc vstřebávat, bo me dost strasilo, jak to cele sejdeme zase dolu, když jsem na ceste nahoru prepadavala skorem dozadu, jak to asi bude vypadat na ceste dolu. No, kupodivu metoda “ na raka“ sla aplikovat i při ceste dolu, takze to byla celkem pohoda. Moje nadeje, ze bychom mohli spatrit v tomto národním parku třeba jezuru anebo wombata se rozplynula, jen co jsme do parku vstoupili, prestoze vystup byl pomerne narocny, všude byla spousta deti a ty samou radosti natolik vyskaly, ze by wombat ci jezura museli byt naprosto hlusi, aby tohle prezili:-) Evidentne hlusi nebyli, takze jsme potkali jen jednoho k smrti vydesene klokana, který utikal od smeru, ze kterého se siril strasidelny krik deti…..kdyz nas dostihla maminka, usmála se a rekla něco ve smyslu, ze s detma je to občas psycho a ze se omlouva….jak jsme ji chapali, co se da delat proste. Po tomto vystupu jsme se vratili na ranc na obed, který jsme si s sebou privezli, tak jsme si to jen ohrali a odpoledne jsme vyrazili na kola. Uplne jsem zapomněla rict, ze tento tyden jsme do pujceneho pidiauta nacpali dve kola, kufr, letadylko a všechny tyto nezbytne věci, takze odpoledne prisel cas si to vyzkoušet. Protože jsme kola museli rozlozit, aby se vesla do auta, prijeli jsme na parkoviste a zacali vyndávat soucasti kol, lidi okolo jen uvidene koukali, moc nechapali, co to tam předvádíme. Vylet na kole byl jen kratky, ale bylo to moc pekne, jeli jsme se projet lesem a podel cesty byly louky, na nichz se paslo celkem uctyhodne množství klokanu. Vtipne je, ze klokani nejsou zadni tupci a boji se auta, prestoze clovek třeba rychle vypne motor, jsou porad na pozoru a sleduji, co se kde sustne a pokud se něco sustne, okamzite odskacou do bezpeci. Oproti tomu kola je nechavaji naprosto v klidu. Takze jsme jeli, před nama si par klokanu ze same radosti povyskočilo, hlavne když jsme staveli primo u nich, většina zvedla hlavu, omrkla nas a zjevne vyhodnotili dva upocene lidi na kolech jako celkem neskodne věci a pasli se krasne dal, aniz bychom jim nejak prekazeli. My jsme si to naopak uzivali naramne, tech klokanu tam byla vazne spousta, ruzne druhy a byli dost velci, fakt parada. Dojeli jsme do cile naší cesty, no dojeli je asi silne slovo, sem tam jsme měli co delat, abychom to vytlacili, nutno podotknout, ze tady jsem se necitila ani trosku blbe, protože tady sklon kopcu daval zabrat i autum, takze jsem mela celkem slusne aliby, proc kolo tlacit:-)

V pondělí jsme pak udelali jen jeden mensi okruh a vyrazili na cestu k vodopadum kralovny Mary, tam jsme se jen rychle naobedvali, pobavilo nas, ze jsme tady videli dva obri kokaburace (lednacci australsti), ale opravdu velikansky. Rvali se spolu o kus zvance, ruzne deti pobihaly kolem a radostne jim hazely krmeni, protože je desne bavilo, jak se perou:-) Me to zase celkem bavilo fotit, protože se tihle dva asi nekde pobili, priletela pak straka cisticka a dojela, co po nich zbylo. My jsme se uz potom otocili a mazali zpet do Brisbane. Byli jsme domluveni s kamosema, Petrem a jeho zenou Jodie, ze se potkáme, tak jsme spolu zajeli na veceri, měli s sebou i jejich malého synka Jaka, tak jsme se sli projit, predali jsme jim slavnostne jednu domaci marmeládu se slovy, ze jsme na ne během vikendu mysleli, oni nam na oplatku predali chleba, který Petr videl nekde v supermarketu a dost se podobal ceskemu, tak nam ho taky vzal:-) Ještě jsme se staveli na chvilku u nich doma na pokec a pak jeli domu. Tady jsme vyndali z auta všechny potrebne věci a zalehli zbiti do pelechu.

Jinak, abych nezapomněla, k tomu nazvu tohoto prispevku, minuly tyden me Martas ukecal, ze ma uz vlasy moc dlouhe, zda ho neostriham naší uzasnou masinkou, co jsme si tady koupili. Rikam jasne, prines si to. Tak si to prinesl, ja si pamatovala, ze jsme minule brali druhy největší nastavec, tak jsem po nem sahla, nasadila a Martase ostrihala. Do toho rikam, ty brdo, tys to vazne uz mel desne dlouhy, jak je mozny, ze ti to tam moc narostlo. No, když mel Martas ostrihanou celou hlavu krasne na dosti kratko, zjistili jsme, ze jsme pouzivali druhy největší nastavec, jenze ja jsem ho umyla a dala susit a pak nejak zapomněla prihodit k tem ostatním. Secteno podtrzeno, mezi skin heady by krasne zapadl, ne ze ne, ale aspoň nebudu muset delší dobu strihat:-) Po této krasne akci me Martas tento tyden nabarvil barvou, co jsem si poridila a na které stalo tmave blond. No, je to skorem cerny, vypada to celkem desne, myslim, ze jako bledule bych mohla krasne vystupovat kdekoliv, no, asi budu muset zmenit zase barvu na něco světlejšího, bo tahle tmava blond je skorem cerna blond, takze holt skoda…..tak priste:-)