Jak se všechny plany zmenily, ale vůbec to nevadilo

No, takze minuly tyden to byla celkem pohoda. Zacalo se mi celkem dařit se konecne kamarádit s lidma z laborky. Projevilo se to nejvíce během patecniho piva na strese. Po praci jsme se tam sesli v celkem peknem poctu a ja jsem zjistila, ze tam mame zadarmiko stolni fotbalek. Toz jsme se premistili tam a zacal boj. Nejprve jsem hrala s Davem, ale protože jsme byli moc dobri:-) , museli jsme se rozdělit, aby taky ostatní měli sanci:-) Byla to fakt prca, po skonceni mi kolegove rikali, ze vůbec netusili, jak moc jsem souteziva, mysleli to z legrace, nicmene o poslední rozhodujici micek jsme bojovali, jako by to mohlo zachranit osud cele zemekoule:-) takze jsem pak dorazila domu v lehce povznesene náladičce, ale moc dlouho jsem nejuchala, protože na sobotu jsme měli naplanovano jet do zoo.

Rano jsme se probudili a bezeli na vlak, tam nam sdelili, ze mame celkem smolika pacholika, protože cely vikend vlaky od nas nejezdi, ale mame sanci popadnout autobus, který nas tam priblizne za tri hodiny dopravi….no nekup to….toz jsme se na to krasne vyprdli a rozhodli se, ze pujdeme do naší zoo v Brisbane, kde uz jsme jednou byli a kam mame rocni kartičku. Trosku jsme si pripadali jako paka, protože když jsme dorazili na uplne jinou zastávku, odkud mel bus jet, byli jsme tam asi o patnact minut drive, tak jsme si sedli na lavicku a povídáme a koukáme kolem, pak nam odjel nas autobus a my stále koukáme a pak jsme prisli na to, ze to byl nas bus a tak běžíme na jinou ulici….tam bus uz jen mijime….parada, nasedáme konecne na další bus, ten nas vezme na stanici, kde mame presedat, super, musíme cekat dvacet minut….jesteze jsme chteli do te puvodni zoo tak brzo, takhle jsme i přes bloudeni po nasem peknem meste stanuli před jedenáctou hodinou před zoo…..hned jdeme dovnitř a patram, kde koupim nejake papani pro klokanky….na naší permanentku mame na všechno 20 % slevu, super, beru zradelko a vyrazime…..cestou mijime vybeh tasmánského certika, ten tentokrát nejenze nespi, ale silne se plazi po stene smerem ke me, urcite bychom se spolu krasne pomuchlali, nebyt tam ta zed…..tak ho filmuju a neverim vlastním ocim. Pak se hladovi snažíme porozhlednout, kde se najime, moc moznosti nemame, ryba a hranolky, hranolky, burger a ruzne jejich kombinace, no bozi…..vydavame se tedy radeji mezi klokanky, usazuju se pohodlne v naprosto zapadnute casti vybehu s klokany, kde mame sami pro sebe 6 vystavnich kousku. Zastavuju u dvou a vytahuju pytlik, klokanum zasviti oci a uz se mi cenichem dobyvaji do pytlicku. Muchlam je maximalne, nablbly usmev na tvari (to mam pokazde, když jsem v deliriu schopna odsouhlasit Martovi třeba deset novych letadylek:-) musim uznat, ze jsem si ty lumpy skvele uzila, nakrmila jsem je, pomuchlala dosyta a tak muzeme opustit klokani vybeh. Presouvame se k vybehu wombatu, tam se jeden darebak vyvaluje na zadech a pracky natazene nad hlavu….labuznik jeden (takhle se presne slunil nas svab….teda nez mu bylo stoupnuto na hlavu…). Pak se omylem nachazime v miste, o jehož existenci jsme nemeli ani tucha. Zatimco ostatní mista s koalama jsou dost „bezna“, tohle místo ma opravdu kouzlo. Je tu par stolecku, kde si clovek muze sednout a kolem dokola vybehy s koalama….nikdy jsem tyhle zviratka nevidela tak akcni, jenze tady zatímco my do sebe tlačíme parek v rohliku (první fakt dobrej parek mimochodem), koalky dostavaji cerstve eukalyptove vetve s listy do vybehu, procez tam skacou (nekecam opravdu skacou), jedi, hybou se a vůbec nadhera pohledet….ja zase koukam s nablblym vyrazem….chapejte, neuznavam tyhle atrakce, kde stojite v obri rade, dojde na vas rada, udelate si fotku s koalou, pak si fotku koupite a odchod….tady to bylo opravdu krasny, zvířata blizko, sice teda bez kontaktu, ale i tak to byla parada….pak uz zaviram pusu, asi na dve sekundy, nez objevime na zemi volne pobihajici obri ještěrky…jsou to lumpaci, je jich tam spousta a jsou krasny…

Pak uz frčíme domu, za chvilku mame rande s Cechama, kteří bydli tady v Brisbane asi tak dve ulice od nas….ano, jak jsme se s nima seznamili? Martas v tydnu slysel Ivcu mluvit cesky s jejím přítelem po telefonu v obchodaku, tak za ni bezel a volal na ni několikrát, ta si myslela, ze se asi zbláznila, kdo by na ni tady volal cesky, takze sla dal a Martas furt bezel a furt volala, az ji udolal….takze asi celkem komicka scénka (ja nevim, mam to z vypraveni)…kazdopadne z toho vyjde vymeneni telefonních cisel a smluveni brzke schůzky…je teda pravda, ze když jsem prisla domu a Martas mi tuto skutečnost sdelit, konverzace zacala fakt slibne: tak jsem potkal holku, vymenili jsme si telefonni cisla…..koukala jsem jak zjara, nez jsem pochopila o co jde…..divila jsem se, ze by mi to jinak takhle zvesela sdeloval:-))))))

No, tak jsme se k veceru sesli na křižovatce s tim, ze jdeme do nejake blizke restaurace na veceri….po chvilce se nachazime v indicke restauraci, prinasi jidlo, které se pani skorem křižovala, ze nebude moc ostre, hm, je to vyborne, ale trosku mi hori usta během první vteriny….nevadi, ale je to moc dobre…dame si flasticku dve vinka a zabava je super….jsou tu první rok jako my, kluk maka manualne na stavbe, holcina studuje, aby měli vůbec viza a uklizi, takze to taky nemaji uplne jednoduche. Docela se nasmejeme, protože si vypravime nase zážitky z cest a když se na nas obsluha po 4 hodkach zacina divat poněkud zvlastne, je nam jasne, ze chteji zavírat a tim padem by bylo pekne, abychom vypadli….Krome toho, Lubos byl cely den v praci, takze mu lehce zacina padat hlava unavou, tak vyrazime k domovu a domlouváme se na nedeli, ze bychom jeli spolecne na ryby….

Tak si rikame, ze kvůli rybam odložíme nas vylet do zoo, stejne cely vikend nejezdi ty vlaky, tak to nechame na jindy. Během dopoledne prichazi zprava od Ivci, ze ji není moc dobře, takze plan pada. No, nevadi, tak holt vymyslime něco jiného. Tak doma osmazim rizecky k obedu, chvilku oddechnem a mezitím Marta prichazi s peknou stezkou na kola…Tak vyrazime. No, to byste neuhodli, primo uprostřed parku v centru města se vali obri hadek- ma dobře přes metr :-) Stoji u nej dva chlapci a něco tam melou….toz rikam, a kterej to je:-) a chlapek pouda, ze to je tzv. carpet snake nebo taky carpet python….jeden ze trech nejedovatých druhu hadu tady ( pak tady mame asi 7 extremne jedovatých druhu a asi 12 stredne jedovatých hadu). No, nas druhy had a nastesti opet nejedovaty…..no, co vam budu povídat, během peti minut tady zastavuji cele procesi, jeden Ind ci co to je zac si tu dela selfee (fotku sebe s hadem), no, tak si to nebohe spici zvire taky vyfotim (ma v brise něco dost velkého, asi nejake jiné nebohe zviratko) a jedeme dal. Po dvou a pul hodinove projížďce se vracíme domu, ještě se stavime v supermarketu na nakupu, to je třeba, abychom neumreli hlady:-)))) a pak uz konci další vikend. S prichodem nového tydne jsme takovy lehce prichciply, tak na doporuceni moji kolegyne vyrazim vecer na hodinu jogy….za rohem tu mame studio, kde se cvici joga….musim priznat, ze to do me vlivo celkem energii, tak tady ted sedim a pisu blog, abyste vedeli, co je u nas nového:-) 

Lenosime a vy?

Tento tyden v Brisbane pokracovalo celkem zimni počasí, během dne se teploty drzi kolem dvaceti stupnu, ale v noci klesaji i pod deset stupnu. Celkem se bavim pritomnosti toho vetraku v rohu naší loznice, uprimne receno jsme tento zazrak ještě ani jednou nepouzili. Nevadi, urcite se po zime najdou nejaci nadsenci, co od nas ten vetrak koupi. Během tydne se nic extra nedelo, snad jen krome toho, ze diky volnemu pondelku ten tyden utekl jako voda. V sobotu byl Martas domluveny s kámošem Richardem, ze pujdou rano letadylkovat, Richard se u nas objevil v šest rano, docela jsem se divila, protože když mi Martas daval pusu na rozloučenou a ja rozloupla jedno oko, byla ještě tma. No, kluci letadylkovali asi do osmi rano a pak se vratili, cestou nalozili Richardovo manželku Jennifer a vyzvedli me a jeli jsme na snidani. Docela pekne jsme se zrana pobavili a pak jsme se vratili domu. Celkove se da rict, ze jsme během soboty nedelali nic, dospavali jsme deficit spanku z tydne a protože cca od desiti rano preslo drobne poprchavani v celkem vytrvaly dest, ani nas to nijak extra nemrzelo. V nedeli jsem musela dopoledne do práce, takze jsme se rychle nasnidali, skocili na kola a vyrazili směr škola. Tam jsem během pul hodinky vyridila, co jsem potrebovala, Martas si něco delal u me na pocitaci a pak jsme vyrazili domu. Cestou jsme se zastavili na jidlo u cinana, procez se mi pak uz vůbec nechtělo zpet do sedla, ale statecne jsme dorazili domu. Pak jsme ještě chvilku pracovali na vecech, co jsme každý z nas potrebovali bud do práce ci skoly a byl uz skorem vecer. Tak jsme ještě zkusili obvolat rodinu a zacal zase novy pracovni tyden.

Musim se priznat, ze je vazne neuveritelny, jak to tady utika, uz jsme tady skorem tri mesice a stále mi to prijde, ze jsme tady chvilku. Dneska (v pondělí) jsme měli spolecny obed s lidma z laborky, protože Mattovi prislo, ze jsme spolu uz dlouho nepoobedvali, tak ze by to bylo pekne:-) Uzili jsme si fakt legraci a ja mela poprave opravdu pocit, ze mezi ne patrim a ze je to fajn. To me opravdu moc potesilo. Uz tajne premyslim, cim se v nejblizsi době odvdecim Nileshovi (to je ten, co mu Martas říká Milos:-)))), protože od te doby, co odjela Katja me ma tak nejak na starosti, teda ja ho zase tak moc neotravuju, ale stejne se mi venuje, když potrebuju ukazat a vysvětlit třeba novou metodu. Jinak práce se mi moc libi, tim, jak pronikam stále vice a vice do tématu, me to bavi ještě vic a celkove musim rict, ze jsem moc spokojena. Ani nevim, zda jsem zminila, ze Martas zase pracuje u te firmy Alt, kde byl uz na zacatku, vypadl jim tam jeden clovek, tak doufáme, ze budou mit vic práce a daji ji Martovi. Sice rikali, ze Martovi budou muset trosku zkrouhnout plat (bral opravdu hodne), ale tak trosku to zapomneli rict ucetnimu, takze za první tyden prisla vyplata s předchozí sazbou:-) To nam vůbec nevadi, ba naopak:-)

Poslední strasne dulezita věc a spis i trosku usmevna (teda jak pro koho) je nase velezahada s mrtvymi svaby:-) Tak nejak sem tam v kuchyni najdeme mrtvého svaba. Jednou jsme nasli i ziveho, tomu ale Martas trosku stoupl na hlavu. Od te doby najdeme sem tam nozicky svaba, občas telicko atd. …. V nedeli jsme nasli ještě ziveho svaba bez hlavy, hned vedle toastovace:-) To by samo o sobe tolik nevadilo, spis by nas zajímalo, jakepak zviratko to tem nebohym svabum dela. Divali jsme se na google a ten nam poradil par kandidatu: hadi, ještěrky, pavouci, stonožky a vosy. No, takze jsme se tady s Martou usnesli, ze jsou to jasne ještěrky, protože ostatní bychom si zrejme vsimli, anebo by me omylo, az bych toho milacka doma objevila. Rikala jsem to dneska v laborce a kolegyne Jelena mi říká, neboj to je urcite ještěrka a Milos hned kanec, ja bych myslel, ze třeba pavouk…..Tak jsem mu rekla, ze jsme to stanovili na ještěrku a hotovo. Když se snazil argumentovat pro pavouka, pritvdila jsem na durazu a pak rikal, ze ještěrka by to vlastne taky mohla byt:-) No, tak tu asi mame ještěrku neviditelnou……at zije Australie   

Kadernicky salon, aneb cesta do Giraween National Park

Minuly patek jsem mela nejakou depku. Desne se mi styskalo po rodine a kamaradech a bylo mi z toho dost smutno. No, nutno poznamenat, ze tyto stavy se opakuji se zeleznou pravidelnosti každý mesic:-), cilize clovek si je vicemene vedom, ze zase bude lepe….no, z patecni nalady me dostal posezeni s kolegy z práce. Tak nejak jsem si rikala, ze si tezko muzu ztěžovat, ze si spolu nemame co povídat, když při kazde prilezitosti s nima pobyt bezim domu. Tak jsem se zvedla a v patek po praci ma nase laborka tradici se schazet na strese institutu na par pivek atd….tento tyden se vyjimecne konala nejaka soutěž na tretim patre. Tak jsem nejdriv prisla jen na pivo, ale pak jsem zustala i na soutěž, byla to docela velka legrace, udelali jsme s lidma z naší a vedlejsi laborky tym a zacala soutěž. My jsme bohužel byli natolik naivni a hrdi, ze jsme odmitli k naší smule používat jakekoliv vydobytky moderni doby a omezili jsme se jen na nase hlavy….s litosti musim konstatovat, ze mam uz znacne nedostatky ve všech ostatních oborech, takze jsem se marne snažila vzpomenout na ruzne autory a dila a plno dalších věci….no, pak ze veda není na ukor historie, literatury a dalších oboru:-) Během souteze jsme si dali par piv a vecer se vazne vydaril, Martas tou dobou volal, ze i oni mají nejaky vecirek v praci, takze jsme se zdrzeli oba dva. Samozrejme hadate spravne, nevyhrali jsme ani zlamanou backoru, nicmene, uprostřed vecera prisla zasilka pizzy, a to cca 70 kusu, takze na nasem stole pristalo asi sedm ruznych pizz. Podotykam, ze netusim, kdo to sponzoroval, ale bylo to zadarmo, tak jsme se nacpali a pak jsme se vesele rozesli:-) Cestou domu jsem na strome nasla dva kusy kusu liscich a rozverne jsem prizvala Martase, at se na ne jde taky podivat (on byl uz tou dobou doma). Pak jsme zalehli, protože nas v sobotu cekala dlouha cesta.

Rano jsme si vypujcili auto a vyrazili směr Giraween National Park, jde o park, který je tvoren obrovskym zulovym masivem a pusobenim vody a ruznych mechu a lisejniku kameny vycarovaly ruzne tvary. Ubytovani jsme opet shaneli na poslední chvili a kupodivu jsme sehnali paradni ubytovani na ranci, který se nachazel tesne pod národním parkem. Prvne jsme se jeli ubytovat, potkali jsme pani, která ranc provozuje. Ta nas mile přivítala, te pani bylo dobře 70 ne-li vice a byla to takova celkem energicka osoba. Zavedla nas do našeho pokoje, upozornila, ze k ranu klesaji teploty skorem k nule a celkove nam ukazala, jak to na ranci chodi. Taky nam rekla, ze prisla před par lety o manžela, takze je na to sama, ma sice vnucku, podle které se ranc jmenuje, ale ta zije v Honkongu a tak tam vlastne valci sama jen s lidmi, kteří prijizdi ji s rancem pomoct a pak s hosty. Pote nam doporučila na obed zajet do nedaleke restaurace, tak jsme naskocili do auta a vyrazili. V restauraci jsme zaujali strategicke místo na verande a s libosti pozorovali, jak ve vedlejsi ohrade skotaci zviratka. Koukat se opravdu bylo na co, měli tam krasne cerne kravy vcetne mladych hravých kusu a jedna mlada kravička se rozhodla pohrat si s podtstane starsima kozama. Ty semetriky to moc nepochopily a sklonily rohy k boji, takze bylo celkem komicke sledovat, jak se trkaji a pretlacuji a z toho to vetsi zvire si jen tak hralo, kdezto polovicni koza se snažila zuby nehty prosadit. Po obede jsme se jeli podivat do národního parku, uz cestou jsme pochopili, ze toto místo doslova preteka klokanama, coz bylo bohužel znat i podel silnice, kde jsou proste strety klokanu a aut nevyhnutelne:-( Mela jsem z toho hruzu, protože srazit klokanka bych fakt nechtěla. Nastesti se mi nic takového nepovedlo, ale videli jsme lidi, co zrejme chvilku před nama takove stesti nemeli a srazili jedno zvire, které prave odklizeli, když jsme jeli kolem. První den jsme se jen tak cvicne prosli, jen takovou kratsi prochazku, pak se zacalo smrakat, tak jsme nabrali směr ranc. Také jsme neponechali tentokrát nic nahode a poradne si nakoupili jidlo s sebou, takze jsme se vecer posadili do krasne vytopeného obyvaku a najedli se zasob z domova. Potkali jsme tam mlady par z Brisbane (teda puvodne z Belgie) a ti litovali, ze nemaji nic s sebou a jeli nekam hledat restauraci. Nutno podotknout, ze tohle místo bylo vazne naprosto zapomenute, jedno z tech, kde lisky davaji dobrou noc:-) V nasem pokoji sice nebylo topeni, ale zase jsme měli tlustou deku a topeni v posteli, to byla parada, k veceru jsme si proste nahrali periny zevnitř a pak zalehli do jiz vyhrate periny. V nedeli rano jsme se probudili do nádherného rana, na meteo stanici jsme si precetli, ze venku je 5 stupnu a v nasem pokoji 12. Moc se nam do te zimy nechtělo, ale jen co jsme prisli do obyvaku, uvital nas opet krasne roztopeny krb:-) Ta atmosféra mi byla tak povedoma, chvilku jsem premyslela, co mi to pripomina a pak mi to doslo. Když jsme byly male deti a travily prázdniny u babicky a dedy na chalupe v Chrbonine, presne tohle kouzlo to mělo. Ještě ta pani byla takova ta spravna babicka, co doma plete a vari a dela domaci marmelady (ty jsme si od ni hnedka koupili). Starala se o nas moc pekne, fakt se nam tam moc libilo. Hned zrana jsme vyrazili na trh do nedalekého mestecka, kde prodavaji farmari, co kdo vypestuje a vyrobi. Bylo to moc hezke, koupili jsme nejakou zeleninu, ovoce a taky med od vcelaru a vyrazili jsme na snidani. Dali jsme si vafli a vajíčka a cekal nas velky vylet na vrcholky kopcu. Vybrali jsme si trek celkem kratke vzdalenosti, ale dost nas zarazelo, kolik casu bylo urceno v pruvodci a planech. No, celkem brzo jsme pochopili, proc ze to. Posledních asi trista metru se slo dost do kopce, myslim tim, ze jsem byla rada, když jsem sla po dvouch. Vetsinu casu jsem sla po ctyrech, protože sklon byl tak obrovsky, ze jsem to radeji jistila na ctyrech. Zatimco jsme se tam drapali, Martas mi poradil ze když popobehnu, bude to lepsi, protože nebudu mit pocit, ze prepadnu dozadu. To bylo moc moudre jiste, nicmene, ja mela problém pohybovat se vzhuru snecim tempem, natožpak abych popoběhla. No, na vrcholek jsme se spolecne s dalšími turisty vyskrabali a vyhled do kraje byl dechberouci. Opravdu nadhera, akorát jsem nemohla tu krasu moc vstřebávat, bo me dost strasilo, jak to cele sejdeme zase dolu, když jsem na ceste nahoru prepadavala skorem dozadu, jak to asi bude vypadat na ceste dolu. No, kupodivu metoda “ na raka“ sla aplikovat i při ceste dolu, takze to byla celkem pohoda. Moje nadeje, ze bychom mohli spatrit v tomto národním parku třeba jezuru anebo wombata se rozplynula, jen co jsme do parku vstoupili, prestoze vystup byl pomerne narocny, všude byla spousta deti a ty samou radosti natolik vyskaly, ze by wombat ci jezura museli byt naprosto hlusi, aby tohle prezili:-) Evidentne hlusi nebyli, takze jsme potkali jen jednoho k smrti vydesene klokana, který utikal od smeru, ze kterého se siril strasidelny krik deti…..kdyz nas dostihla maminka, usmála se a rekla něco ve smyslu, ze s detma je to občas psycho a ze se omlouva….jak jsme ji chapali, co se da delat proste. Po tomto vystupu jsme se vratili na ranc na obed, který jsme si s sebou privezli, tak jsme si to jen ohrali a odpoledne jsme vyrazili na kola. Uplne jsem zapomněla rict, ze tento tyden jsme do pujceneho pidiauta nacpali dve kola, kufr, letadylko a všechny tyto nezbytne věci, takze odpoledne prisel cas si to vyzkoušet. Protože jsme kola museli rozlozit, aby se vesla do auta, prijeli jsme na parkoviste a zacali vyndávat soucasti kol, lidi okolo jen uvidene koukali, moc nechapali, co to tam předvádíme. Vylet na kole byl jen kratky, ale bylo to moc pekne, jeli jsme se projet lesem a podel cesty byly louky, na nichz se paslo celkem uctyhodne množství klokanu. Vtipne je, ze klokani nejsou zadni tupci a boji se auta, prestoze clovek třeba rychle vypne motor, jsou porad na pozoru a sleduji, co se kde sustne a pokud se něco sustne, okamzite odskacou do bezpeci. Oproti tomu kola je nechavaji naprosto v klidu. Takze jsme jeli, před nama si par klokanu ze same radosti povyskočilo, hlavne když jsme staveli primo u nich, většina zvedla hlavu, omrkla nas a zjevne vyhodnotili dva upocene lidi na kolech jako celkem neskodne věci a pasli se krasne dal, aniz bychom jim nejak prekazeli. My jsme si to naopak uzivali naramne, tech klokanu tam byla vazne spousta, ruzne druhy a byli dost velci, fakt parada. Dojeli jsme do cile naší cesty, no dojeli je asi silne slovo, sem tam jsme měli co delat, abychom to vytlacili, nutno podotknout, ze tady jsem se necitila ani trosku blbe, protože tady sklon kopcu daval zabrat i autum, takze jsem mela celkem slusne aliby, proc kolo tlacit:-)

V pondělí jsme pak udelali jen jeden mensi okruh a vyrazili na cestu k vodopadum kralovny Mary, tam jsme se jen rychle naobedvali, pobavilo nas, ze jsme tady videli dva obri kokaburace (lednacci australsti), ale opravdu velikansky. Rvali se spolu o kus zvance, ruzne deti pobihaly kolem a radostne jim hazely krmeni, protože je desne bavilo, jak se perou:-) Me to zase celkem bavilo fotit, protože se tihle dva asi nekde pobili, priletela pak straka cisticka a dojela, co po nich zbylo. My jsme se uz potom otocili a mazali zpet do Brisbane. Byli jsme domluveni s kamosema, Petrem a jeho zenou Jodie, ze se potkáme, tak jsme spolu zajeli na veceri, měli s sebou i jejich malého synka Jaka, tak jsme se sli projit, predali jsme jim slavnostne jednu domaci marmeládu se slovy, ze jsme na ne během vikendu mysleli, oni nam na oplatku predali chleba, který Petr videl nekde v supermarketu a dost se podobal ceskemu, tak nam ho taky vzal:-) Ještě jsme se staveli na chvilku u nich doma na pokec a pak jeli domu. Tady jsme vyndali z auta všechny potrebne věci a zalehli zbiti do pelechu.

Jinak, abych nezapomněla, k tomu nazvu tohoto prispevku, minuly tyden me Martas ukecal, ze ma uz vlasy moc dlouhe, zda ho neostriham naší uzasnou masinkou, co jsme si tady koupili. Rikam jasne, prines si to. Tak si to prinesl, ja si pamatovala, ze jsme minule brali druhy největší nastavec, tak jsem po nem sahla, nasadila a Martase ostrihala. Do toho rikam, ty brdo, tys to vazne uz mel desne dlouhy, jak je mozny, ze ti to tam moc narostlo. No, když mel Martas ostrihanou celou hlavu krasne na dosti kratko, zjistili jsme, ze jsme pouzivali druhy největší nastavec, jenze ja jsem ho umyla a dala susit a pak nejak zapomněla prihodit k tem ostatním. Secteno podtrzeno, mezi skin heady by krasne zapadl, ne ze ne, ale aspoň nebudu muset delší dobu strihat:-) Po této krasne akci me Martas tento tyden nabarvil barvou, co jsem si poridila a na které stalo tmave blond. No, je to skorem cerny, vypada to celkem desne, myslim, ze jako bledule bych mohla krasne vystupovat kdekoliv, no, asi budu muset zmenit zase barvu na něco světlejšího, bo tahle tmava blond je skorem cerna blond, takze holt skoda…..tak priste:-)