Velke stehovani, aneb slama nam couha z bot:-)

V prubehu minulého tydne bylo tolik věci, které jsem chtěla napsat, ale bohužel nejen, ze nebyl cas, ale ani energie. Celkem vzato se dely pro nas celkem podstatne věci, které nas totalne vysaly. Takze v pondělí jsme zaplatili všechny zalohy na nas „ novy byt“. Ve stredu jsme měli jit podepsat najemni smlouvu, když nam nase uzasna Katrina z realitky volala a oznámila nam, ze at nechodime, protože Jodie (nas garantor) nechce byt soucasti smlouvy. Jenze tady slo jen o to, ze Jodie nechtěla byt napsana jako najemce, pochopitelne chtěla byt uvedena jen jako garantor, když je najemcem uz nekde jinde. Coz bylo naprosto nemyslitelne a tak Katrina zacala, ze takhle by to neslo a kdesi cosi a ze se musí domluvit s majitelem nejprve. Cimz jsme se ve stredu dva dny před nastehovanim a dva dny před vyprsenim našeho stavajiciho bydleni ocitli skorem na ulici. Fakt mi uz ve stredu ruply nervy a obrecela jsem to. Sef samozrejme opet nabizel bydleni u nich, tak jsem podekovala a mazala domu tuto super situaci nejak resit. Nastesti jsem nebyla jedina, komu nervy ruply, Jodie a Petr, jeji manzel, udelali Katrine takovou scénku, ze si to, myslim, bude pamatovat do konce života. Petr na ni kricel, ze je nechutna, jak s nama jedna, ze všechno trva, telefon nezveda, když ma, na maily reaguje dost laxne a celkove jednani je hrozne. Prokricel se az k jeji nadrizene, která se za všechno omluvila, nicmene potvrdila, ze Jodie na smlouve muzeme mit pouze v kolonce najemce, nikde jinde….prestoze v jinych australských statech není problém garantora uvest jen jako garantora. No, ale my jsme v Queenslandu a musíme se tim ridit. Takze takhle jsme dopadli jak sedlaci u Chlumce ve stredu. Toz jiste uznate sami, ze nalada na psani blogu by byla dost překvapující:-) No, ve stredu vecer prisla nase bytna Michelle domu a uklidnila nas, ze at se nebojime, na ulici nas nenecha a nikoho dalšího sjednaného nemá, takze tohle byla první dost pozitivni injekce. Dále nam nabízela, ze jeji mamka jede na dva mesice na dovcu a celej barak je prazdnej, takze jej pry klidne muzeme osídlit. No, to by se nam sice  libilo, je to v prirode, jenze za prve je to do města dost daleko a za druhé a to je dulezitejsi by nas problém tohle nevyresilo, pouze posunulo o dva mesice, a pak sehnat ubytko na tri mesice by bylo nerealne (Martin: navíc jsou tam hadi a další australská havěť). Takze jsme podekovali a rekli, ze se ve čtvrtek opet poradíme, co a jak. Na čtvrtek jsme naplanovali maximalne moznej počet prohlídek dalších bytu a tesne po obede volala Katrina. Byla jako med, asi ji sefova rekla, co si o ni mysli po Petovo vystupu, a rikala, ze majitel souhlasi, abychom se v patek  (tedy druhy den) nastehovali. Malem jsem vykřikla radosti, ale hned jsem se zase krotila, protože clovek trosku znalej Brisbane vi, ze pokud nedrzi v ruce podepsanou smlouvu, není proc se radovat (něco jako s tim brodem a kalhotama na pul zerdi:-). Takze jsem se radovala jen tak trosku potaji:-) Nastesti mam vedle sebe naprostého pohodare (Martin: to jsem prosím já), který moje vysilovani znacne krotil a snazil se me utesit, byla jsem za to moc vdecna, protože jsem z toho byla dosti jalova. No nic, patek rano prinesl velkou ulevu v podobe podepsani smlouvy a predani klicu. Fakt jsem se nasmála, Peta musel byt na Katrinu opravdu neprijemnej, protože si v patek vzala „sick day“ jako ze je nemocna (Martin: a je celkem s podivem, že smlouva byla podepsaná jejím jménem s pátečním datumem). Sepsala to s nama místo ni jedna super kocka, bylo ji i fajn rozumět, coz se v realitce muze hodit, tak jsme tam hodili párkrát muri nohy, precetli všechny podmínky a formalitam bylo ucineno za dost. Posleze jsme se odebrali do „ našeho nového“ bytu, kde jsme zkontrolovali, ze tu všechno je, jak ma byt (Martin: no já jsem další tři hodiny dělal fotky a točil video zařízení a poničených věcí, zatímco Misa běžela do prace). K nasemu velkému prekvapeni tu ale nebylo zadne vybaveni kuchyne, ani vidlicka, ani talir nic. Když jsme byli na prohlídce ještě tady bydleli lidi, takze kuchyne byla vybavena, ale ted tu nic nebylo. No, smali jsme se tomu, protože nam to prislo v porovnani s nasima predchozima problemama zanedbatelne. V patek po praci nas Peta prijel prestehovat, priznal se, ze se desne bal, jestli na tu Katrinu nebyl moc tvrdej, protože byl neuveritelne vytocenej, ale ze je moc rad,jak to dopadlo. Prestehovani probehlo bez problemu, pak nas ještě hodil do Kmartu, coz je obchodak, kde se poridi uplne všechno a tam jsme se vyradili, nejake polstare, povleceni atd….jeste jsme si skocili na veceri k cinanovi (asi uz pomilionte, to je jistota), kde jsme obdrzeli první část naší kuchyne (dvoje luxusni zelene hulky – Martin: a pak, že já jsem v naší rodině vetší čorkař) a mazali jsme domu….. Vzhledem k tomu, ze Martas je duse podnikava a hned si vedel rady, sedli jsme na stranky gumtree.com.au (Martin: něco jako KSL), kde se najde vselisjaka vetes a zjistili jsme, ze v sobotu se zase kona kousek od nas vyprodej garaze….hura hura, my dva stary vetesnici jsme zalehli s tim, ze druhy den v pul sedme nastup….prvni noc byla velky nezvyk, takze jsme oba spis predstirali spanek nez ze bychom realne spali….v pul pate nas vzbudili ty mrchy ptaci, to vam musim popsat, bo to je fakt prca…ptakury obecne (rozumej ptaci) tady rvou silene, nikde jsem něco takového nezazila, ale to jim nestaci, nekteri to dotahli zcela zjevne do dokonalosti, jeden druh, podotykam, ze netusim kterej rve takovej zvuk, jako dela signal na prechodech pro chodce, další zase zni, jakoby prisla smska, mozna nekomu uletel,co ja vim:-) (Martin: mne teda ten pták SMS budil až v neděli, myslel jsem si, že někdo zuřivě píše SMS, v sobotu nás pro změnu začal budit v 4h ráno detektor kouře, kterému dochází baterka) ten smskovej Martase obzvláště irituje, me iritujou jako celek (teda jen v pet rano, pak uz ne), ale když je pak clovek vidi, to by je hned fotil:-)

no co se tyce ale vyprodeje garaze… dojeli jsme na místo, no hádejte, jasne jako první, co kdyby nam to někdo sebral a zacaly hody, ty věci byly desne zapraseny, plny pavucin i pavouku, vypadaly ze pamatujou Semika ještě jako hribe, ale to nevadilo. Vsechno jsme pobrali, zabalili a vyrazili jsme na lod, protože Martas mi tam koupil kolo za pet dolacu, které se busem prevazet nesmí, je teda v hroznem stavu, ale Marta slibil, ze všechno opravi :-) Miluju kutily (Martin: nevím jestli něco opravím, ale kolo  za 5 doláčů se neodmítá, každopádně za nářadí k opravě bych dal více, jak za nové kolo z krámu). No, uz na lodi na nas koukali jako na cvoky, protože kolem nas sami vymydleni, navoneni a elegantne obleceni lide (Martin: zase tak moc namydlení a nobl nebyli), z nas teklo v tom vedru, všude sama spina a pavuciny, dokonce jsme zjistili, ze si jednoho pavoucka vezeme s sebou:-) Ten byl zadarmiko. No, coz lod, ale pak jsme vystoupili v pristavu a tahli v ruce ty spinavy věci přes ctvrt, kde lamborgini je celkem bezny doplněk předzahrádek:-) no proste není nic lepšího nez vyrazit spinavej skrz milionářskou ctvrt (Martin: Lambo ne, ale BMW tu mají, o ulici dále prodávají auta, začali jsme BMW a pokračovali po ulici: Méďa, Lexus, Infinity, Lamno, Jagurár, Porshe a Ferrari). Ale my jsme na to nehledeli, dotahli jsme všechno pekne domu, prestaveli jsme byt jak nam libo, vypiglovali ho celej od A az po Z a pak jsme padli za vlast (Martin: pěknej humáč to byl, hlavně kuchyně, kde byl na všem, včetně držátek šuplíků potah olejem z fritaku ). Teda ještě nez jsme padli jsme sli na dve další stace, na první si zase něco vyzvedli a na druhé nam slečna rikala, ze nam ty věci primo doveze domu (Martin: a jestli nechceme koupit i auto), to bylo primo uzasne, bo vetrak se nosi v ruce dost blbe. Vecer, když prijeli s téma vecma nam nabidli, ze se cca za pet tydnu stehuji a ze by nam dali uplne vsecko, otevrene= nacate jidlo (Martin: neotevřené), rucniky, periny atd….periny zatím nebylo potřeba, ale s prichodem „zimy“ se nejaka lehci perina bude hodit. Proste presunou sve kramy k nam, ale nam to nevadi, naopak, protože jsme si rikali, ze pak udelame naší vlastní garage sale (vyprodej garaze) a ještě dostaneme aspoň nejakou kacku, pardon dolar:-)

No, nutno podotknout, ze druhou noc jsme spali o dost lepe:-) (Martin: mne teda ráno dost rozčiloval ten SMS pták) No, spis bych to vlastne prirovnala ke komatu nez ke spanku, jak je tady desnej hic, tak se to litani po meste a tahani všech věci pesky vazne moc neda:-) Jo, ještě něco, byli jsme tu nakoupit a koupili si orisky s molem:-) Aspon jsme si pekne pripomneli Cechy, akorát ze dneska pujdeme, vratime to a nenatoci o nas Lada Hruska ani stek:-) To nevadi….dneska  jsme pro zmenu vstavali v sedm a sli na……..garage sale, hura:-) akorát ze tenhle vyprodej byl uplne zadarmo, nase oblibena cena, pobrali jsme nejake poslední věci, které jsme potrebovali (Martin: pilníky, štípačky, dva navijáky i s vlascem (prut jsem měl zakázaný), volejbalová síť i s kůly, tenisové rakety atd.) a vyrazili k domovu, tady si uvarili (sledujete jo, uz jsme měli i v cem varit, je třeba se radovat z malickosti) a ted se tady valime na „nasem“ gauci a piseme, co je nového. Takze celkove se ted mame fajne, akorát u balkonu nam sedi pavouk, evidentne je to nas vlastní, ale je to nephila, cim padem jsem celkem v klidku, sleduju ji uz treti den a je porad na stejnem miste:-) balkon je uzasna věc, koupili jsme si tam svicky proti komarum, Martas říká, ze to moc nefunguje (Matin: já ne, ale Jana Rádrová, ahoj Jani..), ale na me moc nejdou:-) Tak uvidíme do budoucna, ja to zatím hodlam extremne využívat:-) jen aby komari nepresli na me, až tam Martas nebude….Co vam budu povídat, jednim slovem velka ULEVA…

	Náš soukromý pavouk
Cena jako v USA, jen 13x vyšší