Dneska jsme
s Martasem vyrazili do Lone Pine Koala Sanctuary, je to místo, kde chovaji
největší množství koal na svete a ještě ke vsemu je to zoo. Teda zoo jenom pro
australska zviratka, takze pro nas paradicka. Dojeli jsme na místo lehce před polednem
a protože jsme si zakoupili rocni kartičku (uz při dvou vstupech se vyplati),
rekli jsme si, ze se jen tak lehce porozhledneme a pobezime. Samozrejme jako všude
jinde, během statniho svatku tam bylo naprosto natriskano, ale nam to zase
tolik nevadilo, bo jsme vedeli, ze zase prijdeme. U koal na mazleni byl celkem
zastup cekajicich, tak jsme vyfotili ostatní koaly, mláďata, duchodce, koaly ve
veku nekde mezi, mamy s detma, proste koaly všech veku a kategorii a pak
jsme zamirili ke klokanum. Zapomneli jsme u vstupu koupit klokani krmeni, tak
jsem si rikala, ze se asi zadnej klokan nenecha pohladit, ale naopak. Klokani
pochrupavali ve stinu a celkem se nebranili dotykum. Tak jsme se dosyta
pomuchlali a vyfotili. Nejvetsi pozdvizeni zpusobilo pareni dvou klokanu, to se
kolem utvořila skupinka asi dvaceti cumilu:-) chudaci zvířata, ani na tohle
nemaji klid:-) během posezeni vedle jednoho klokana mi sjely oci na jeho drapy,
lidi, to je něco neskutečného. No, s klokanem bych se do krizku nechtěla dostat:-).
Jeden jedinec uz mel asi krmeni a mazleni plne zuby a zavrcel, všechny deti se
rozutekly a zacaly se tvarit, ze jina zviratka jsou prece taky sympaticka:-) Uhrnem
tam měli asi toto: klokany, koaly, dinga, wombaty, jezury, certy tasmanske,
pstrosy, jestery všech moznych druhu, ptaky – od papousku, přes sovy az k lednackum,
krokusky, ptakopysky, netopyry a mnoho dalšího. Uzili jsme si puldne a jeli do
Kmartu koupit periny, protože se blizi „zima“ a v noci to byva dost
znatelne. Periny od tech lidi, co nam je puvodne slibovali mit nebudeme, protože
v sobotu volali, zda nechceme něco do kuchyne a když jsem se ptala na
lozni pradlo a periny, sdelili nam, ze to venovali armade spasy. Třeba to dali
i nekomu jinému a jen jim to bylo hloupe nam rict, nevim, kazdopadne, uz není nac
cekat. Poridili jsme tedy nejake zanovni, avšak ukazalo se celkem slozite na to
sehnat povleceni. No, nakonec jsme zabojovali, mame ted sice mnoho povlaku na
polstare, bo tady se povlak na perinu neda sehnat zvlast, ale to nevadi, jak
jsem psala, hodláme to pak zase pekne všechno prodat:-)
Taky jsem se
snažila během odpoledne uklohnit strudl do práce na zítra. No, vysel z toho
celkem bez nadsázky hnus:-) Nejprve jsem zjistila, ze jsem si koupila mouku, co
sama vybiha (ma v sobe prdopec) a ještě se mi zda, ze je osolena. Martas
statecne tvrdi, ze to snime (je to zlaticko), ale ja jsem lehce vztekla, bo
jsem se tady s tim mrcasila odpoledne dost dlouho a výsledek rozhodne není,
ze bych tim nekoho uctila. No nic, priste snad bude lepe. Martas lehce
zazertoval, ze to zítra muzu zkusit s novou moukou, ale na to se asi
celkem vyprdnu:-) Skoda, tak priste…..Ale Martas upekl na zítra s sebou do
práce klokana a je fakt vybornej, odpoledne ho nalozil a moc se mu povedl, tak aspoň
někdo je v naší rodine sikovnej:-)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat