Stastne a vesele, aneb znovu se stehujeme:-)

Pote, co jsem se prenesli pres tezke listopadove chvilky, se konecne priblizil cas Vanoc. Ja jsem pomalu zacala balit, protoze jsem 16.prosince letela domu do Cech. Mela jsem letenku nekdy na desatou dopoledne. U odbaveni mi pani mile sdelila, ze let bude velmi plny, takze jsem si rikala, ze to asi bude mazec. Nicmene navzdory veskeremu negativnimu ocekavani to probehlo uplne v pohode. Sem tam nejaka turbulence, ale nic vyznamneho se nedelo. Vedle me sedel jakysi chlapek z Izraele, letel s dcerou a jeji kamaradkou do Anglie, a prestoze byl celkem sympaticky, mel neustalou potrebu me zabavovat. Coz by samo o sobe nevadilo, za predpokladu, ze toto nutkani nebude mit i ve chvilich, kdy se mi jakz takz podarilo usnout:-)

Po priletu do Korei se vyrazne ochladilo (tou dobou bylo cca 35 stupnu v Brisbane a kolem -2 v Soulu), takze jsem se navlekla, do ceho se dalo a vyrazila jsem smerem na ubytovani. Abyste rozumeli, do Soulu jsem dorazila v patek odpoledne, mela jsem zustat pres noc na hotelu, a druhy den pokracovat do Prahy. Aniz bych nejak vyznamne studovala, kam mam vlastne jit, vylezla jsem z letiste a zamirila ke stanku Korean Air. Tam mi dali podrobne informace, kde budu spat a taky mi predali celkem podstatne vouchery na veceri a snidani. Pak uz jsme se nalodili na bus a ten nas behem pul hodinky dovezl na hotel. Vtipne bylo, ze v prubehu cesty jsem uz v buse slysela cestinu, a tak jsem se seznamila s dvema Cechy, kteri prileteli do Soulu ze Sydney. Po prijezdu na hotel jsem se ubytovala, probehla vanou a uz byl pomalu cas jit na veceri. Vecere byla vyborna, jedina nevyhoda byla, ze se jidelna nachazela v 19.patre. No, a ja moc nekamaradim s vytahama, no ale vydrzela jsem to. Zaludek me tam nekompromisne dohnal. Po veceri se uz prihlasila celkem slusna unava, tak jsem sla na pokoj, ze zalehnu. To jsem se ale sama sebe celkem pobavila. Totiz, nebyla jsem schopna najit vypinac na dve svetla, ktera svitila nad televizi. Prisaham, ze jsem prolezla cely pokoj asi milionkrat a po pul hodine snazeni jsem zvedla telefon a zavolala na recepci. Pani se uchechtla a nasmerovala me k jakemusi budiku u postele, ktery ma tlacitka S1-S4….to jsou pry svetla. Parada, takze jsem knofliky vyzkousela a opravdu se zhaslo:-). Prima, pote jsem usnula, jako by me do vody hodili.

Rano jsem se sama se sebou opet trochu poprala (no jo snidane byla taky v 19.patre) a kdyz jsem se tam potkala s Kackou a Tomem (ti dva Cesi), sverila jsem se jim, ze jsem si pripadala vcera vecer jako Chocholouskuv pacient, kdyz jsem volala na recepci, kde mam zhasnout. K memu prekvapeni mi i Tom i Kacka (nebydleli spolu) se smichem priznali, ze dopadli uplne stejne jako ja:-) Hurrra, nejsem jedinej neschopa. Pak uz jsme jen narychlo zabalili veci a hura zpet na letiste. Na druhem letu jsem zasedla a na dvou sedadlech vedle me sedeli dalsi dva Cesi. Tentokrate prosim lidi z Karlovy Univerzity, biologove, (temer stejny rocnik jako ja), kteri byli na Gold Coaste (kousek od Brisbane) na vedecke konferenci. Tak bylo jasne, ze jsme meli co probirat, v podstate jsme cely 12-hodinovy let takrka nezavreli zobaky a byla velka legrace. No a nez jsem se nadala, pristavali jsme v zimni Praze. Trochu jsme cekala, ze se me bude zmocnovat vetsi dojeti, prece jen jsem doma nebyla pres dva roky, ale protoze v letadle nepustili Vltavu, udrzela jsem plac na uzde:-) Pak uz to slo celkem raz na raz, prijel si pro me kamarad Martas a jeli jsme na veceri. Bylo to tak strasne divne, a pritom uplne normalni, byt zase zpet. V hospode nas sprdli, at si dame pod sklenicku podtacky, no, rikala jsem si, ze jsme zase v Cechach:-) Ale za ten hovezi vyvar, co pote donesli, bych ji odpustila ledacos, velka parada. Pak jsme vylezli pred hospodu a vrazila jsem tam do kamaradky Kacky. Bylo videt, ze vubec nepocitala s moznosti, ze by na me v Praze mohla narazit, hodnou chvilku na me koukala a pak ji doslo, ze jsem priletela a ze je to vazne mozne. Protoze jsme byly ale domluvene na sraz pozdeji v tydnu, zasmaly jsme se a rozloucily se. Pak me Martin vzal domu ke kamaradce Jance, kde jsem zustala pres noc. Nutno poznamenat, ze diky teplote pod nulou mi byla krasna zima a celkem jsem ocenila, kdyz jsem za sebou zavrela dvere a nasledne zalezla do teple postele.

Behem nedele (priletela jsem v sobotu) jsem byla domluvena s tim kamaradem Martinem (pujcoval mi auto), ze prijede a vyzvednu si auto, abych mohla odjet k nasim do Albrechtic. Rano hnedka tatka psal, ze dost mrzne a silnice klouzou, tak at davam pozor. Fix, v Australii jsem uplne na takove veci zapomnela:-) Od toho sameho kamarada jsem mela pujcenou i gpsku, ktera fungovala, dokud byl Martin v dosahu, jakmile mi vsechny veci predal a odesel, gpska spadla z okna a zacala hlasit ztratu druzicoveho signal:-). Protoze se mi ji uz nepodarilo nakopnout, musela jsem se spolehnout na svoji znalost Prahy a doufat, ze se nejak vymotam. No, nakonec to nebyla takova hruza, vyjela jsem po jedenacte dopoledni. Behem dvou hodinek lezerni jizdy jsem dorazila k nasim. Bylo to moc dojemne, to uz jsem se neudrzela a regulerne si pobrecela. Hned vzapeti me nasi prekvapili vybornou svickovou, tak jsem se naprala, pak jsme otevreli sampus a povidali. Odpoledne uz na me zacal dopadat casovy posun, tak jsem sla brzy spat. Jo, nemusim asi licit, ze jsem tim padem kolem ctvrte rano cucela celkem vyspala, co se to deje a proc se jeste nerozedniva:-)

V pondeli jsem mela domluvenou navstevu u doktora v Praze, takze jsem dopoledne zvesela vyrazila zpet do Prahy. Jeste jsem se v Pisku stavela na zdravotni pojistovne, kde me ujistili, ze na dva tydny se nema smysl pojistovat. Tak jsem se na to vyprdla a jela jsem do Prahy. Stacili jsme skocit na obed s kamosema z byvaleho volejbalu a pak jsem rychle bezela k doktorce. Pote, co jsem tohle vyridla jsem se presunula k babicce a tete. Trochu jsem se bala, ze usnu moc brzy, ale vydrzela jsem to az skorem do pul jedenacte. Pak jsem jela k Janine zalehnout. Dalsi dny me cekalo spousta dalsich navstev a setkani, bylo to opravdu moc prijemne, zase se se vsemi videt. Ve stredu vecer jsme meli sraz s puvodni partou ze skoly/ prace (stara dobra to parta kamosu) a pote se nas vetsina presunula na parazitologicky vanocni vecirek. Ten byl naprosto uzasny, moc jsme si to uzili, akorat jsem druhy den zase ridila, cili jsem se nemohla moc zridit:-). Ve ctvrtek jsem uz zase jela zpet do Albrechtic a po ceste domu jsem se stavela v Pisku u tety. Pak uz skutecne mohly zacit Vanoce. Behem patku odpoledne dorazila segra Helenka s rodinou, a tak nas bylo hodne. Moc jsem si to uzivala, sice nebylo bilo, vlastne snezilo akorat chvilicku, kdyz jsem u nasich byla ten predchozi vikend, ale aspon byla zima. V sobotu na Stedry den jsme udelali nas uplne klasicky rodinny ritual, jelo se na hrbitov, kde jsme narazili na tetu a obesli jsme hrbitov, jako jsme kdysi chodivali s dedou Piseckym. Bylo to tak strasne prima. Vecer jsme si rozbalili darecky, pohadka, sampicko, pohodicka…..jen nepritomnost Martase mi to trochu kazila. V nedeli jsme s Helenkou a klukama jeli na mensi prochazku do Pisku, tak jsme se pocourali kolem reky a zasedli na horkou cokoladu do kavarny. No a v pondeli jsme uz zase vyrazeli na cestu, spolecne s Helenkou a klukama jsme se vypravili do Prahy za babickou a tetou, abychom oslavili Vanoce. Dokonce prisla i sestrenice Danda s malym Honzikem a sestrenice Marcelka byla doma, cili se nas sesel uctihodny pocet (10). Moc jsme si to uzili, ale behem odpoledne jsem musela opet vyrazit na cestu. Cekal me prejezd k tchanovcum do Chebu, a to je dlouha cesta. Aby mi nebylo smutno, zacalo prset, ale nakonec jsem dorazila kolem sedme osme vecerni v poradku. Behem uterka jsme pochodily s tchyni po Chebu, zasly si na kavicku a trochu se uzily, a odpoledne jsme meli sraz s Martovo tetama a strejdama. Bylo to moc prijemne zase vsechny videt a popovidat. Vecer jsme si jeste udelaly dychanek s Martovo mamkou a segrou a lehce jsme se brinkly:-). Ve stredu me cekala navsteva v Asi u Martovo tatky (jinak tatkova segra=teta ma dve dcery a ty maji rodiny plus jeste babicka), no seslo se nas opet velka kumpacka a bylo to fajne. Behem odpoledne jsem se ale zase musela rozloucit a jela jsem do Albrechtic k nasim. Uz se pomalu schylovalo ke konci moji navstevy a prepadaly me ponekud chmurne myslenky. Nicmene, uz se mi taky strasne styskalo po Martovi, vubec nejsem zvykla byt bez nej a za celou dobu, co jsme spolu (9 let), jsme netravili Vanoce oddelene. Ve ctvrtek jsem se rozloucila s nasima a odjela jsem za Helenkou do Brna (teda do Rajhradu). V Albrechticich byla mlecna mlha a nebylo skorem na krok videt, uzasne pocasi na delsi cestu. Ale jakmile jsem minula ceduli Vysocina, zahadne se mlha rozplynula a uz se jelo krasne. V patek jsme se pak presunuli do Cerne Hory k segrinym tchanovcum, kde jsme jednu noc pobyli a ja bohuzel musela v sobotu na cestu zpet do Prahy. Behem soboty odpoledne jsem se jeste sesla se sestrenici Danuskou, abychom se trosku uzily, pak jsem jeste obehala kamosky Lucky. Jedna z mych uzasnych kamaradek Lucka zrovna porodila treti dite, cili jsem ji sla navstivit (spolecne s druhou Luckou), a protoze jeji manzel nema ted moc s kym pit, nalival me panackama:-) No, jen nahodou jsem to prezila bez vetsi ujmy na zdravi:-) Pak uz jsme se spolecne s druhou Luckou presunuly k Jane a snazily se oslavit Silvestra. Uprimne se na nas vsech podepsala silna unava, cili jsme nas spolek rozpustily cca kolem pul dvanacte v noci a my s Janinou zalehly, aniz bychom cekaly na prichod Noveho roku.  

V nedeli rano jsem se vzbudila a bylo mi celkem smutno, vedela jsem, ze me ceka dlouha cesta domu do Klokanova. Behem brzkeho odpoledne me vyzvedl kamarad Martin a odvezl me na letiste. Musim se priznat, ze jsem to dost silne orvala a bylo dost tezke se za tak kratkou dobou s Cechama opet rozloucit. Samozrejme silna motivace byl fakt, ze na me doma ceka Martas a taky to, ze mame letenky na leto, kdy oba s Martasem do Cech zase priletime. Mno, cesta domu byla dosti strastiplna a nervy drasajici. Nas let mel zpozdeni, museli rozmrazovat letadlo a jeste mi sebrali moje kabinove zavazadlo se slovy, ze je to hrozne tezke a velke. No, to byla pravda, byla jsem celkem rada, ze mi to nenauctovali. Vedle me sedel opet Cech (v tomto letu jsme ale velmi pravdepodobne byli jen my dva Cesi jako cestujici), respektive potkali jsme se v odbavovaci hale a ja mela sedet o dve sedacky za nim, tak jsem si prisedla. Letadlo vystartovalo a vydavalo strasne zvuky (asi jako kdyz se velkou silou o sebe drou obri kusy zeleza), procez se musim priznat, ze jsem se desne bala. Uprimne jsem mela pocit, ze uz do Australie nikdy nedoletime a rekla bych, ze blize to muze vystihnout pouze fakt, ze asi po dvou minutach letu jsme se s timto “cizim” klukem drzeli za ruce:-) No, nicmene nic se nedelo, letadlo nabralo smer Korea a posadka se za chvilku odpoutala. Okamzite jsem si objednala vinko a v podstate jsem po celou dobu letu udrzovala stabilni hladinu alkoholu v krvi (cca 2 promileJ))). Kdyz jsem pak sla na zachod, zjistila jsem, ze posadka letadla jako letusaci jsou Cesi a sverila jsem se jim, jaky jsem mela starch. Kluci se tomu zasmali a rikaji, pojdte si na vino, to vam pomuze. No, asi to pomohlo, protoze jsem pak nejak najednou behem letu upadla asi na tri hodinky do komatu. Kdyz jsem se probrala, nasnidali jsme se a pristali v Soulu. Tam jsem mela asi 6 hodin casu, tak jsem vylezla do prvniho patra do relax zony, vysprchovala se tam (po ukazani letenky vam daji i rucnik, pastu na zuby a kartacek) a poradne zalehla na pripravena lehatka. Spala jsem asi ctyri hodinky, pak jsem se probrala, najedla se a byl cas letet do Brisbane.

Druhy let byl uz o dost klidnejsi, prestoze to bylo v podstate 9 hodin non-stop turbulenci, nicmene nejak uz muj organismus otupel, a tak jsem koukala na filmy, nebo hrala hry a cesta celkem rychle utekla. Na letisti jsem se propletla celkem rychle kontrolou a spocinula v naruci Martase. Byla jsem opravdu stastna, prestoze jsem byla utahana jako kote. Martas me odvezl domu, ja zalehla a on musel jit do prace. Ja se do prace vypravila az druhy den (streda), presto to do konce tydne bylo takove mensi muceni. No, ale zvladli jsme to v pohode.

Pak uz jsme nemeli moc cas na rozjimani, protoze jsme fofrem museli zacit objizdet baraky, abychom nasli vhodneho kandidata na prestehovani. Od prvniho vikendu po mem navratu jsme jezdili po prohlidkach a celkem bez vetsich potizi jsme vybrali dva kandidaty. Jenze oba baraky nemely uplne stoprocentne, co jsme chteli. Jeden byl levnejsi a mel super velkou garaz, takze by se nam tam nadherne vlezly vsechny Martasovy klumprty na letadylka, jenze zase mel strasne malou kuchyn a obyvak. Druhy byl stejne drahy jako nas puvodni barak, uzasny interier, nadherna terasa, ovsem zase desne mala garaz plus nemel vanu (tu jsem chtela) a rychle internetove pripojeni (to dost potrebujem kvuli Martovo praci):-). Jak uz jsem ale nekolikrat psala, tim, ze se vam nejaky barak libi to teprve zacina, cili pak se roztoci kolotoc a marathon papirovani a vyjednavani, kde doufate, ze na konci budete majitelem vybrani prave vy. Kdyz uz jsme meli skorem vsechny papiry k oboum barakum hotove a byli jsme predschvaleni, sla jsem jeste namatkove do jednoho dalsiho baraku. Proletela jsem ho cely a s nadsenim jsem volala Martasovi, ze se mi to moc libi. To bylo v utery a to uz nas nahaneli z obou tech baraku, ze se musime rozhodnout, zda se tam stehujeme nebo ne. Za nama se uz delala celkem slusna rada cekatelu. Martas se to snazil natahovat, jak to slo, abychom nepustili ty dva baraky a nezjistili, ze nam ten posledni (co se nam nejvice libil) neschvali. Taky jsem z toho byla dost ve stresu, protoze tenhle posledni barak jsem videla jen ja a tak mi Martas musel verit, ze jsem nevybrala nejakou kucu. Protoze jsem ale celkove vybiravejsi, rekli jsme si, ze by to tak nemuselo vadit. No a ve stredu odpoledne psali z tohoto baraku, ze majitel souhlasi a mame 24 hodin na zaplaceni zaloh. Tak jsem hnedka po prijezdu domu zaplatila a Martas zavolal do obou dalsich realitek, ze dekujeme, ale ze nabidky na jejich baraky neprijimame.

Spadl nam kamen ze srdce, protoze jsme meli vybrany barak, nicmene dalsi stres byl teprve pred nami, protoze nami vybrany barak byl volny az od soboty 28.ledna a ze stareho jsme museli vypadnout do konce ledna. Minule, kdyz jsme se stehovali, tak jsme meli klice od noveho baraku cca 14 dni predem, cili se veci v klidu a bez zbytecneho chvatu prestehovaly nasim autem. Jen par zbylych velkych veci, jako postele a skrine, jsme pak presunuli vypujcenym nakladnim autem. Tentokrat tohle nebylo mozne. Ve ctvrtek 26.ledna nastesti byl statni svatek, takze jsme jej vyuzili k baleni veci, nektere jsme tedy balili uz i behem predchoziho vikendu. V ctvrtek a patek jsem si uz neco malo preduklidila ve starem baraku, abychom toho potom nemeli tolik. V sobotu jsme brzy vstavali a jeli vypujcit nakladni auto do Bunnings. Pote jsme okamzite leteli podepsat smlouvu v nove realitce a dostali jsme klice od noveho baraku. Protoze se novy barak musi poradne zdokumentovat a napsat vsechny zavady, stravili jsme na novem prazdnem baraku cca 3 hodinky. Uz jsme se parkrat presvedcili, ze tato pocatecni kontrola je opravdu velmi dulezita a jakakoliv drobnost vas muze stat spoustu nervu a i penez. Do zblbnuti jsme vsechno zkontrolovali, zapsali a nafotili, aby pak Martas fotky umistil na net a mohli jsme to prilozit jako dokumentaci k nastehovani. Podotykam, ze odevzdani teto dokumentace ma samozrejme svuj termin, mate na to zpravidla tri dny tyto dokumenty poridit, zpracovat a odevzdat. Pote, co jsme se vyradili s timto reportem jsme se rychle naobedvali a museli jsme zacit fofrem stehovat. Jezdili jsme obema auty, pujcenou dodavkou i nasi Hyundai. Kolem jedne odpoledne mel prijit chlapek na cisteni kobercu, takze jsme to tak nejak vykalkulovali, abychom zrovna prijeli do stareho baraku a v prubehu jeho cisteni nakladali dalsi auta. Jenze jakepak to bylo prekvapeni, kdyz chlapek nikde ani kolem druhe hodiny. Nakonec to Martas nevydrzel a rekl, ze jede s autem do noveho baraku, at prace nestoji, a ja ze budu doma, kdyby teda prisel. Jo, z cistici agentury nikdo nedal vedel, my jim zavolali a oni se teda omlouvali, ale ze je chlapek uz na ceste. No, nakonec dorazil samozrejme, kdyz Martas nebyl doma nekdy ve ctvrt na tri. Kouka na nas barak a rika, vy mate ty koberce vsechny v patre? Ja rikam, ze jo. A on, no ona ta cistici masina vazi asi padesat kilo. Tak ja celkem nakvasene rikam a kde mate ten parovy cistic, kterym se to taky da delat a nevazi nic? A on, ze ho s sebou nema!!!! Ja mu samozrejme zakazala tahat tu obri kravu do patra, protoze kdyby ten stroj upustil na drevene schody, nedoplatime se. Tak teda odtahl s tim, ze prijde v pondeli rano v pul devate. Byli jsme nastvani, ale nedalo se nic delat. Behem soboty jsme jeste asi milionkrat jeli tam a zpet, byli jsme utahani jako blazen, nicmene snazili jsme se udelat maximum. Po prijezdu do noveho baraku na prvni nocleh jsme si sedli na gauc a otevreli lehce teple pivko. Chutnalo to celkem priserne, ale museli jsme zapit nas novy baracekJ

V nedeli rano jsme se staveli na snidani, abychom si udelali trochu radost a pak jsme dostehovali zbytek veci ze stareho baraku. Kdyz uz jsme vlekli posledni stul do auta, zjistili jsme, ze se nevejde do teto varky a postavili jsme ho v garazi na zem. V tom tak najednou jdu kolem a koukam, ze na tom stole z boku sedi obri pavouk. Lekla jsem se jako bejk a tep mi vyletel na 300:-) Martas se pak snazil chudaka pavouka ze stolu dostat pryc kostetem, ale on to nejak nechtel chapat, ze ma slezt dolu. Pak utekl do rohu garaze a tam pak zustal sedet. Co se s nim stalo pak nevim, bo kdyz jsme prijeli priste, uz tam nebyl:-) Nastesti to bylo ve starem baraku, tak jsme se tim uz moc nezaobirali a nechali to plavat. No, uprimne si nedelam iluze, ze nejakeho kouska nebudeme mit i v novem baraku:-) Bo treba gekona jsme si ze stareho baraku krasne prestehovali s nami:-) Cele dopoledne jsme jeste stehovali, ve volnych chvilich jsme se snazili v novem baraku udelat v tech bednach a krabicich urcity system, ale bylo to lehce marne. Misto planovaneho odpocinku po obede jsme tedy vybalovali a uklizeli v novem baraku, ale to nejhorsi nas teprve cekalo…..a to uklid celeho stareho baraku. Odpoledne jsme jeste rychle jeli vratit pujcenou dodavku a pak jsme se presenuli na uklid. Kupodivu to slo celkem dobre a behem dalsich trech hodin jsme meli hotovo, macek:-) Pak uz bych usinala i ve stoje, ale museli jsme jeste vybalit nejdulezitejsi veci v novem baraku, protoze v pondeli rano jsme museli naskocit do normalniho pracovniho procesu a to uz nebude cas vubec na nic.

V pondeli rano Martas spechal do stareho baraku, aby otevrel tomu chlapkovi na cisteni kobercu. Jenze diky velke zacpe prijel Martas trochu pozde a chlapek mu oznamil, ze na tohle nema cas a ze teda prijede az odpoledne v pul pate (zatimco fakt, ze my na nej cekali vic jak hodinu byl asi v poradku). Mezitim Martas vratil do realitky vsechny ostatni klice od stareho baraku a rekl jim, ze ten cistic kobercu vrati ty posledni klice rovnou jim. Nemusim asi popisovat, ze chlapek zase na pul patou neprisel (ja ho jela zkontrolovat autem po praci kolem ctvrt na sest a jeste tam nebyl), nicmene v utery rano nam realitka potvrdila vracene klice, my jsme obdrzeli fakturu za vycisteni, a tak se zdalo, ze je vse ok. Ja mezitim jela v utery na vysetreni, protoze mi bylo porad blbe a zdalo se, ze mam nejake spatne traveni. No, vsechna vysetreni dopadla dobre, a tak se zda, ze to vsechno bylo pouze od nervu. No jo no, stres je mrcha. Od te doby se to dost zlepsilo, je mi dobre, cili to vazne pricitam vycerpani jak psychickemu, tak fyzickemu.

Nicmene, klid byl jen do stredy, kdy jsme svedli dalsi kolo zapasu. Ozvala se nam realitka, ze zkontrolovala nas stary barak a ze ma nekolik pripominek a ze jeste neco musime dodelat. Spousta veci byla vylozene jen kosmeticka, takze to nas tolik netrapilo, byly tam ale veci, ktere by se do 24 hodin (to je lhuta, kterou jsme dostali k naprave) nedaly stihnout ani nahodou. Predevsim nam napsali, ze ve zdi v garazi jsou tri velke diry, ktere musime vyspravit a pretrit barvou = vymalovat. Ja jsem tuhle zpravu cetla jeste v praci, mela jsem asi 45 minut na to dojet do realitky vyzvednout klice, protoze jinak bychom se do stareho baraku nedostali. Hned jsem volala Martovi, at vyhleda nase fotky a zjisti, zda tam ty diry nebyly nahodou uz pri nastehovani. Po prijezdu do realitky jsem byla dost neprijemna (no spis uz vycerpana), ale pani agentka naopak byla velmi mila, a tak se mi opravdu zdalo, ze chce najit nejake vhodne reseni pro vsechny zucastnene, nez z nas vydrit prachy. Nechala jsem si od ni vysvetlit, kde ze ty diry maji byt a zaroven instruovala Martase po telefonu, ktere fotky potrebuji najit. Obrovska uleva se me zmocnila ve chvili, kdy mi Martas poslal fotku, ktera prokazovala, ze diry tam byly uz pri nastehovani (to je presne to o cem jsem psala predtim, pokud se chcete ucinne branit, musite mit dukaz, ze jste to neznicili vy). Jakmile jsme agentce preposlali fotku, uznala, ze v pohode a pozadala nas o napravu ostatnich veci. Tak jsem vyzvedla klice a pockala v novem baraku na Martase, az se vrati z prace, abychom se spolecne vyzbrojeni uklizecimi prostredky vydali zpet do byvaleho baraku. Po dvou hodinkach doladovani a uklizeni jsme nafotili mista, ktera jsme meli vylepsit a poslali to do agentury. K nasi velke radosti prisel ve ctvrtek 2.unora email, ze je vsechno v poradku, ze nam dekuji a nasi zalohu nam v plne vysi vraci. HUUUUUURRRRRAAAAA. Jinak abych nezapomnela, pote, co jsme se znovu podivali do toho stareho baraku jsme zjistili, ze ten chlapek ty koberce vubec nevycistil, jen poslal fakturu a vratil klice. Nam to muze byt jedno, protoze realitka nam to i tak uznala a koberce byly skorem ciste (protoze jsme je my neuspinili), ale Martas jim do te agentury napsal, ze jejich technik je peknej hajzlik a praci neudelal. Hned psali zpet, ze se omlouvaji, vec vysetri a daji nam vedet, tak jsem fakt zvedava.

No a od te doby uz jen doladujeme nas novy barak, uklizime tam a snazime se zbavit krabic atd. Tesim se na vikend jako male dite, ze bude trosku oddech a ze uz bude vsechno v pohode. V praci i u me i u Martase je ted celkem pohodicka, takze se uz muzeme konecne uvolnit a s radosti ocekavat prijezd Martovo tatky, ktery prijede pristi stredu. No, a protoze s nim planujeme par prodlouzenych vikendu (z toho jeden nas ceka cesta na Velky barierovy utes), pristi blog bude venovany prave tomuto:-)