No, ale k
veci. Kdyz uz jsem si pomalu zacinala myslet, ze bude chvilka klidu a jistoty,
co se tyce prace, prisla z prace maminka deti a skorem se slzama v ocich mi
oznamila, ze se k pololeti rozhodla z prace odejit a zustat doma s detmi.
Trosku me to zaskocilo, protoze jsem mela pocit, ze vsechno bezi, tak jak ma.
Nicmene zrejme se vubec nejedna o vec me osoby, ale zkratka a dobre jen o to,
ze ona jako ucitelka na plny uvazek deti proste vubec nevidi. Rano odjizdi
hodne brzy, to holky jeste spi, a prijizdi domu cca kolem pate, kdy sice
holky jeste nespi, zato jsou uz silne unavene, a to se rovna protivne jak
blazen. Jeste ma praci pres cele mesto, takze jezdi neustale pozde, protoze
stoji dlouhou dobu v zacpach, ktere se prave v dopravni spicce kolem pate tvori.
Za svuj vykon, kdyz mi sdelila, ze za mesic koncim, bych zaslouzila oskara.
Poprala jsem ji vsechno nejlepsi, ujistila ji, ze to naprosto chapu a teprve v
aute se zoufalstvim rozbulela jak maly dite. Zase ten kolotoc zacina nanovo. Po
prijezdu domu jsem nelenila a nacala jsem hruskovici, kterou nam onehda
privezla kamoska z Cech (diky Jani). Trosku jsem se nalila, abych se
rozveselila a snazila se uvedomit si svoji situaci. Volala jsem hned Martovi a
kamosce a vsichni me nakonec ujistili, ze se nemam bat, vsechno se deje pro
nejaky duvod a je teda zrejme, ze me ceka jina a lepsi prace. Haha vtipe vylez,
tomu jsem sice moc neverila, ale kdyz jsem zacala mit kolem dvou promile v krvi
(tolik ne), zacala jsem se na situaci divat uz ruzovejsima ocima. A tak jsem
doklepala k tomuto patku praci v rodine s detmi a nutno poznamenat, ze kdyz
jsem vcera vyndala sedacky z auta a otocila se do te nekonecne prazdnoty,
chtelo se mi brecet. Behem rozlouceni mi maminka deti moc dekovala, rikala, ze
by rada zustala v kontaktu, to se nedivim, protoze ja na rozdil od ni mam kolem
sebe hodne lidi s detma, a tak ji holky kazdy den povidaly, jak si pekne
pohraly tu s tim a tu s onim. Slibila jsem ji, ze ji seznamim se svyma
kamaradkama, aby se deti dale mohly stykat. No, ale co je pro moji situaci snad
nejdulezitejsi je fakt, ze kdyz jsem zjistila, ze opet koncim s detma, jen tak
ze zvyku jsem napsala ruznym sefum laborek v okoli, zda o necem nevedi. Ozval
se mi po tydnu ten sefik, co jsem u nej mela nastoupit uz v unoru, ale protoze
se ten kluk, co jsem ho mela stridat, rozhodl zustat, tak jsem nemohla. Nabidl
mi takovou prozatim vypomoc na par dni v tydnu, ale je to v laborce, fakt super
placene. Teda penize za hodinu jsou super, kolik hodin oddelam je zatim lehce
otazkou. Ale to nevadi, mam z toho i tak radost. Je prima, ze po deviti
mesicich prace jakekoliv jen ne v oboru se snad navracim zpet. Uz jsem tento
tyden podepsala smlouvu a v pondeli nastupuju. Ano, pocitate spravne, znamena
to, ze vlastne bez prace vubec nebudu, protoze v patek jsem skoncila u deti a v
pondeli nastupuju tady. Tak se celkem tesim, co nove dny prinesou. Snad to bude
ok. Jo, jinak jsem jeste nasla demonstratorstvi nejakych praktik pri univerzite
a psala jsem jim, vcera (26.6) mi posilali email, ze se rozpis nejakych tech
kurzu zmenil, zda mam stale zajem, tak jsem psala hned, ze jo. Cili tam o me
asi taky vedi, uvidime, zda to nejak dopadne. Kdybych tyhle dve prace nejak
nakombinovala, znamenalo by to pravdepodobne, ze bych nemusela uz delat zadny
babysitting. Pokud to nedopadne, nevadi, zaplnim si to zase nejakym hlidanim a
budu hledat dal. Musim se uprimne priznat, ze to do me vlilo uplne novou
energii a fakt se uz z toho vseho zase tesim.
Tak tot
nejvetsi novinka, dalsi je snad to, ze Martas toho ted ma v praci opravdu
hodne, takze se moc nevidime, ale ted mu prislibili pridat, tak cekame, co to
prevedeno v tvrdou menu bude znamenat:-) Nicmene i pres tyto stresy a Martovo
pracovni nasazeni jsme stihli par vyletu a par dalsich opet planujeme.
Nejprve jsme
koncem kvetna vyrazili jen na takovy maly vylet do Tamborine national park.
Vsichni nam ho uz dlouho doporucovali, ale nejak nebyl moc cas. Tak jsme se
konecne vypravili. Dorazili jsme na misto, prosli se jeskyni, kde jsou k videni
glow worms, coz je hmyz, ktery v tmavych jeskynich pomoci bioluminescence sviti.
Je to parada, nechali jsme si vysvetlit, jak ze to ten hmyz vlastne vsechno
dela a jeli jsme se pekne posilnit na obidek. Snaha najist se v mistni
restauraci nas presla, jakmile jsme se podivali na ceny, a tak jsme vesele
skoncili ve subway, kde jsme si dali sandvich a nazdar. Pak jsme se jeli
podivat na krasne vodopady, udelali si kolem nich mensi okruh a cestou zpet jsem
se zastavili na kaficko a prochazku skrz koruny stromu. Lavka byla kovova a
skrz bylo videt tu hroznou hloubku, jojo neco pro me, ale bylo to doslova dech
berouci a moc pekne, takze kdyz se mnou nekyvali ostatni prochazejici lidi,
mohla jsem si to i uzivat. Zakuskem jsme zakoncili pekny den a navratili jsme
se domu.
Hned za
ctrnact dni nato byl prodlouzeny vikend, kdy se slavily narozeniny britske kralovny.
To nas moc nezajimalo, snad jen krome toho dne navic, ktery se u teto
prilezitosti povedlo ukoristit. Vypravili jsme se do sousedniho jizniho statu do
oblasti kolem mesta Coffs Harbour, kde jsme meli zajistene ubytovani. Prvni den
jsme se vydali na cestu a krasne celou cestu prselo. Brali jsme s sebou i nasi
spolubydlici, ktera nas uz brzo opusti. Cestou tam jsme jeli kolem vyrobny
sladkosti, tak nas Ivca ukecala, at se tam jdeme podivat. No, museli jsme honem
utect, abychom si nic nekoupili. Tak jsme se naobedvali v centru a meli jsme
namireno na krasnou prochazku po mistnim poloostrove, nicmene, cca po dvaceti
metrech nas zastihl nepekny lijavec a podle oblohy jsme usoudili, ze lepsi to
toho dne uz nebude. Tak jsme se na to vyprdli, udelali jen par fotek obri duhy,
ktera se nad oceanem rysovala a jeli jsme se ubytovat. Vzhledem k tomu, ze do
techto mist to je od naseho domova vic jak pet hodin cesty, tak uz stejne bylo
odpoledne a moc bychom toho nestihli. Ubytovani jsme meli uzasne, pan mel
takovou mini farmicku s konikama, kravickou, oveckama a tak podobne. Takze pro
me raj, nablble jsem se usmivala po celou dobu a bylo to paradni. Trochu jsem
se bala, aby tam nebyla zima, ale tenhle barak byl teda poradnej, zadne
pruhledne papirove steny, ale pekne zdenej, takze bylo krasne teplicko, v
posteli elektricka decka, fakt super. Rano nas nastesti uz privitalo krasne
pocasi, tak jsme naskocili do auta a vyrazili smer Dorrigo national park. Stavili
jsme se u krasnych vodopadu bohuzel si nepamatuju jmeno a pak jsme se vydali na
dlouhou prochazku narodnim parkem. Zabralo nam to cca tri hodiny, nafotili jsme
si vodopady I prastary destny prales ze vsech stran a uhlu a priblizne kolem
druhe jsme spocinuli na obed v mistni kavarne. Dali jsme si jen takove male
obcerstveni a zase jsme se vydali na cestu. V nedalekem mestecku maji
vybudovanou dlouhou lavku podel pobrezi more. Tam jsme prijeli kdyz uz zapadalo
slunicko, na plazi se povalovalo par pelikanu a dalsich ptaku, tak jsme se
krasne jeste prosli, nakoupili si v obchode na vecer na grilovacku a s pocitem
krasne straveneho dne jsme jeli zpet na farmicku. Po veceri jsme si jeste
chvilku hrali hry a pak padli za vlast. Posledni den rano me majitel farmy
rika, zda bych nechtela jit s nim krmit telatko z flasky, toz jsem hnedka sla,
sice jsem byla jako prasatko, bo na me ostatni nekrmena zviratka skakala, ale
byla to parada. Pak jsem si jeste dosyta pomuchlovala koniky a majitel nas odkazal,
at si jedeme pry nakoupit ovoce do mistniho stanku. Tam neni vubec nikdo, je to
jen vuz a na nem ovoce zvazene a nacenene. Kazdy, kdo prijede si vybere, co
chce, zaplati do kasicky a jede pryc. Ve velkem meste by to asi moc
nefungovalo, ale tady davaji lisky dobrou noc, takze tady si lidi celkem veri.
Tak jsme nakoupili za par chechtaku banany a avokada a papaju a jeli jsme na
druhy pokus s poloostrovem Muttonbird. Cestou na ostrov jsme mijeli pristav,
celkove pro oci pastva, je to tam opravdu moc pekny. Vylezli jsme na ostrov a
prosli si ho az na konec, kdyz jsme videli, ze si tam lidi jen tak posedavaji a
neco si ukazuji. Vtom nam doslo, ze uz zacina sezona velryb, a tak jsme si tam
sedli taky a koukali, jak v dalce vodotryskuji velryby s mladymi. U te
prilezitosti jsem hned potom koupila poukaz na vylet na velryby, takze to nas v
nejblizsi dobe ceka. Po prochazce jsme se uz museli bohuzel vydat na cestu
domu. Jeste jsme se stihli zastavit ve vyrobne dalsich sladkosti z karamelu a
kakaovych bobu, na brehu oceanu si pak jeste dali obed z vlastnich zasob a pak
uz jsme jeli bohuzel rovnou smer Brisbane. Krasne se nam vracelo zpet, protoze
tenhle vylet nemel zadnou chybu, teda krome toho, ze tak brzo skoncil. No, ale
ted uz se tesime na dalsi naplanovany vylet a tim je nase cesta do Japonska. Ta
nas ceka na konci cervence, tak o te napisu zase priste:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat