Zase o rok starsi

Po te, co se Janina odporoucela zase nazpet do Ceske republiky, jsem mela velky problem si zase zvyknout na nenadalou samotu. Ale nedalo se nic delat, navic jsem uz netrpelive cekala, ze se mi muj potencialni sefik brzo ozve a nastoupim do prace. No, ta prvni cast se splnila, sefik se ozval, ovsem s dost spatnymi zpravami. Kluk, ktereho jsem v laborce mela stridat, se pry rozhodl, ze doktorat studovat nechce/ nemuze a tak misto neni volno, je mi lito, nazdar. Jen jsem zrana proloupla oko, koukam na jeho email a v rozespani mi to nejak nedoslo ve vsech souvislostech, nacez jsem o tom behem dopoledne silne premyslela a dosla jsem k zaveru, ze jsem uplne v haji. No, orvala jsem to desne, co vam budu povidat, chvili vzteky, pak litosti, celkove jsem zase na zacatku vseho. Ach jo. Do toho jsem litala a vyrizovala 90000 km kontrolu na aute. To jsem sice bezchybne vyridila, ale chodila jsem jak telo bez duse. Kdo tohle nezazil, nepochopi. Jasne, jsem zdrava, mam dve ruce a nohy, ale nikdo te nechce, nejsi proste k nicemu. Hruza. Takze jsem se takhle chvilku trapila a mucila sama sebe, nez jsem se zacala mit uz dost a razne jsem se jala to resit. Rozhodla jsem se, ze proste praci najdu, krucinal!!!! Takze hlavne klidek a pokoukat, co muzu delat, behem dvou dni jsem rozeslala million odpovedi na ruzne inzeraty, od sbirani bylinek na farme, asistentku na vsechno mozne, az po zase dalsi laboratorni pozice a tomu podobne. Napsala jsem miliony emailu, kde se dalo, koho jsem nasla, tomu jsem napsala, jakmile to jen lehce melo co delat s parazitologii ci vedou samou, psala jsem. Hadate spravne, moc lidi se mi zpet neozvalo. Krome par sympatickych parazitologu, ktere muj zajem uprimne potesil, nicmene jsou bez koruny, tudiz mi moc platni nebyli. Vsichni okamzite prislibili koukat kolem a kdyby neco videli a slyseli, hned daji vedet. Od te doby jsem od nich nic neslysela. Psala jsem i byvalemu sefovi, zda neco nevi. Politoval me a rekl, ze je ted vazne spatne obdobi, ale at vydrzim, ze se urcite neco najde. Hm, vydrzet se snazim uz pet mesicu.

No nic, konec sentimentu, sedela jsem takhle u nas na zahrade s kamoskou a ta mi rika, at si udelam profil na strankach, kde lidi hledaji ruzne hlidacky na deti a uvidim. No, tim nic nezkazim, rikam si. Tak jsem v patek okamzite sedla a napsala svuj profil, ulozila a napsala asi deseti rodinam. Kupodivu na me rano cekala zprava od jedne pani, chce se v nedeli sejit a v pondeli chce, abych nastoupila. Parada, hacek je v tom, ze kazdej, kdo tu chce delat s detma musi absolvovat kurz prvni pomoci a resuscitace. Sakrys, dobre, sedla jsem a nasla volny termin nasledujici ctvrtek. Celodenni kurz, prima. Okamzite jsem to te rodine rekla, ti souhlasili, fajn. Behem tydne jsem poslala zadost o vypis z rejstriku trestu do Sydney. Taky to neni jednoduche, zadost musi byt potvrzena notarem a tak podobne. Nevadi, vsechno jsem nasla, tak doufam, ze mi to brzo prijde zpet. V nedeli jsem dorazila na sraz s rodinou, byli vsichni cellkem mili, maji petileteho syna a dalsi dite na ceste. Potrebujou me sice jen narazove, ale ted kolem 12 hodin tydne, kazdy den od pondeli do ctvrtka na tri hodiny hlidani po skole. Jak jsem si rikala, ze je fajn, ze mam na krku jen jedno dite, zjistila jsem, ze to zadna vyhra neni, bo misto, aby si deti hraly spolu, musim si hrat ja. To by nevadilo, nicmene, uz jsem dost odrostla dobam zelv Ninja a podobnych, cili kdyz mi Oscar (ten kluk, co hlidam) nacpal do ruky vsechny ty zelvicky, netusila jsem ani, jak se kterej jmenuje. Pak jsem taky desnej zacatecnik s rozeznanim spatnych a dobrych postav, takze me neustale musi opravovat, kdo je prece hodnej a kdo je zlej. No, minule uz jsem na nej vyjela, ze si budu hrat jak umim, nebo at si laskave hraje sam. Chvili protahl cenich, ale pak se uklidnil a pritahnul, ze si zahrajeme detske Monopoly. Bohuzel jsem je vyhrala, jeeee, to byla tragedie, nevadi, sli jsme to zachranit ven hrou na fotbal. Sice se k tomu balonu nestavim uplne nejsikovneji, jak mi Oscar vysvetlil, ale jinak mi to celkem jde, takze dobry. Uffff. Obcas, kdyz ho mam plne zuby, sednu si na zachod a dam si deset minut pauzu. Dobry je, ze petilety dite se mezitim neprizabije, takze se nemusim bat. Ale ne, delam si srandu, jinak je fajn, kdyz jdeme pres cestu, ceka na me, poda hned ruku, ukoly dela bez odmlouvani (v Australii petilete deti chodi do predskolni pripravky a maji uz ukoly), sni taky celkem cokoliv, takze si nemam na co stezovat. Az se naucim poradne si hrat s zelvama Ninja, myslim, ze bude vse OK:-) Penize za to nejsou spatny, tak hledam jeste dalsi rodiny, co by me chtely a uvidime, jak to bude dal. Jooo, neni nad to udelat si na hlidani deti doktorat z parazitologie, cert vi, kdy se to bude hodit:-)))))) Ale ne, musim si z toho proste delat srandu, praci tu neni sranda sehnat a mam aspon neco, takze se nerouham, nestezuju si, hledam dal a drzim cenich a krok:-) Do toho ostatni rodiny slibuji, jak na bezicim pase, misto, aby rekly, ze nekoho uz maji, chodi kolem horke kase a nebo radeji vubec neodpovidaji, pak se za nejakou dobu zase proberou a tak porad dokola, takze pevne nervy jsou opravdu potreba.

Ve ctvrtek jsem absolvovala ten slavny kurz prvni pomoci. Naucila jsem se vsechno a neco navic, vsechny nas donutili vsechno vyzkouset prakticky, neustale dokola opakovat cisla, kam volat pro pomoc a prehravat ruzne situace. Obvazovat zlomeniny, krisit utopence, jak na ktere kousance, pozahance a podobne. Celkove to hodnotim jako velice uzitecne!!! Myslim si, ze zrovna tohle se nikdy neztrati, hlavne u spousty prihod jde vazne o vteriny, takze dobra pomoc muze udelat moc. Byla to ale celkem sranda, pri prakticke casti nam rekl instructor, at se rozdelime po trech. Ja vyfasovala krome jiste divciny jeste pana, ktery mohl mit strizlivym odhadem 130 kilo, coz by nevadilo tolik, ale nez me pretocil do stabilizovane polohy, celou me ofunel, skorem dostal infarkt sam a stejne jsem mu musela trochu pomoct, coz si teda myslim, ze lidi po nehodach delat nebudou, ale to nevadi. Prohnali nas nekolika testy, kde me nejdrive dost desilo, ze pokud nemate 100 procent, nedostanete nic. Nastesti jsem vsechno mela spravne. No, po celodennim masirovani, obvazovani, volani pomoci a tak podobne jsem vylezla sice s certifikatem, ale unavena jako kote. A to me vecer jeste cekal volejbal. Ten jsme si ale nahodou skvele uzili, sice prohrali dva jedna, ale to nevadi.

V sobotu pro me Martas usporadal oslavu narozenin. Svolal party do jednoho parku, kterej je obri a jsou tam i grily. Cilem bylo jeden z nich ukoristit, abychom si tam mohli ugrilovat masicko. Kdyz jsme doma po obede nakladali auto, rikam Martovi, heled, nevezmeme nas gril, je na plyn a muzeme pak grilovat kdekoliv. Neeee, to je zbytecny, no dojeli jsme na misto, park pretekal lidmi, bylo dost tezke najit misto k parkovani, natoz nejaky gril. Chacha, takze jsem vyklopila Martase, aby zabral nejake hezke misto pod stromem a jela zpet pro ten slavnej gril. Nakonec se to moc povedlo, prislo hodne lidi, Martas mi objednal i dort, kterej nemel chybu, sezrali jsme ho na dve doby. Do toho jsme popovidali, grilovali, popijeli a nemelo to vubec chybu. Na to, ze jsme zacali kolem druhe odpoledni, vydrzeli jsme cca do desate vecerni, pak jsme s pocitem krasne straveneho dne jeli domu. Chudak Martas, chtel me grilovackou prekvapit, nicmene nektere z mych kamaradek, ktere se akce nemohly zucastnit, se mi sly omluvit, ja na ne koukala, jak tele na novy vrata. Cimz se to cele proflaklo, ale vubec to nevadilo.

No, tak tot nase novinky, ja “pracuju” jak muzu, tak drzte palce, at jeste neco sezenu, bo cokoliv je lepsi nez dratem do oka. A hlavne, myslete na me, at si laskave nastuduju, kterej zelvak, je ktery, aby me deti nemusely opravovat:-)