Zatimco
prvni tyden straveny hlidanim maleho Oscara bylo ve znameni otukavani, druhy
tyden si rikam, ze uz se zname natolik dobre, ze bychom Oscarovu disciplinu
mohli vyzkouset prochazkou do nedalekeho parku. Tak jsem popadla jejich psa
(maji chrta), jakmile jsem sahla po voditku, do toho celkem klidneho a
nevsimaveho zvirete jako by vjel blesk, evidentne jsem mu udelala radost, a v
tehle fajne trojce jsme vyrazili ven. Timto tahem jsem to celkem vyhrala u obou
dvou. Oscar od te doby nemluvil o nicem jinem, kazdy den jsme neunavne
vychazeli do parku a protoze jsem ve cvtrek dokonce hlidala az do vecera
(maminka mela nejakou akci, tak me poprosila), vzala jsem Oscara do parku,
ktery je kousek od naseho baraku a kam chodime s kamaradky detma. Jeste jsme se
predtim staveli u nas doma v bazenu, neunavne jsme se s Oscarem strileli
vodnima pistolema, musela jsem predvadet, ze jsem trefena a takhle porad dokola,
nicmene malej byl uplne vymenenej. Ta tam byla jakakoliv otravenost, visel na
me ocima a bylo videt, ze je mi moc vdecny. Pak jsme jeli k nim domu, kde na nas
cekala vecere. Tak jsme se najedli, Oscar sice zkusmo zkousel, ze asi nema
hlad, ale kdyz jsem mu rekla, ze nic jineho nez co jeho maminka uvarila nebude
a zakusek taky ne, snedl vsechno na posezeni. Docela me Rachel (jeho mama)
prekvapila, uvarila kure na medu s ryzi, houbama a hraskem. Fakt to bylo
vyborne, najedli jsme se oba dva a uz jsem na Oscarovi videla, ze je dost vlacnej,
prohnala jsem ho sprchou, umyt zuby a spat. Jeste mi Rachel rikala, ze Oscar
rad spi v jeji posteli a pokud bude chtit, at ho tam necham. A tak jsme tam
zalezli vsichni, nejdrive my dva s knizkou a asi za pet minut i pes. Bylo to
legracni videt, jak to zvire nechce byt samo a prislo se taky pritulit. Mezitim
jsem cetla Oscarovi pohadku, kterou znam z USA z dob, kdy jsem delala au-pair,
takze to byla legrace zase ten pribeh cist, tentokrat v Australii. Po pohadkach
jsem usoudila, ze je cas jit spat, Oscar me upozornil, ze ne abych ho nechala v
loznici samotneho, bo se desne boji, tak jsme si lehli vsichni tri a ja se
bala, ze budu spat prvni. Nastesti sotva Oscar usnul, objevila se ve dverich
Rachel, tak jsem byla propustena. Rano kolem pul sedme jsem opet nastoupila,
protoze Rachel mela nejake jednani a nemohla vzit Oscara do skoly. Oscar hned
rano zjistoval, kdo pro nej prijde po skole, a kdyz mu bylo oznameno, ze
maminka, tvaril se dost nespokojene. Az ho Rachel musela napomenout. To mi
prislo docela komicke, ale i me to hralo na dusi, ze ten malej spunt si to se
mnou asi taky uziva, kdyz ho pak tesi, ze pro nej po skole jdu zrovna ja. Po
snidani, obliknuti a lehkem rannim hrani jsme prijeli do skoly. Ve tri ctvrte
na devet se otevrely dvere a deti mohly dovnitr. Ja tam Oscara dovedla,
odbavila nutne veci a rikam mu, ze pujdu. On na to ze ne, ze musim pocket az do
za pet minut devet, kdy zvoni. Tak jsem prislibila, ze pockam a on si odbehl
hrat. Tesne pred zvonenim se maminky zacaly pakovat k odchodu, ja si rikam, ze
taky pomalu pujdu a najednou me Oscar dostal naprosto na lopatky. Zahodil dinosaury,
se kterymi si prave hral, proklickoval mezi detma a jejich maminkama az ke me a
tak pevne me obejmul. Dojalo me to, protoze neco takoveho jsem vazne necekala a
pak si me stahnul k sobe dolu s tim, ze mi musi dat pusu. To uz jsem citila, ze
mi jdou slzy do oci a rikam si a rychle odsud. Tak jsem mu dala pusu, pohladila
ho po hlave, poprala hezky den a vypadla jako cukrar. Vubec jsem nechapala, co se
to se mnou deje, proste me ten malej uplne odrovnal. No nic, tak takhle vesele
koncil muj druhy tyden hlidani.
V
nasledujicim tydnu me potrebovali jen v pondeli, protoze se na tyden domu
vratil tatinek a Oscara ze skoly vyzvedaval on. V pondeli jsem teda dojela do
skoly, Oscar byl v pohode a jako vzdycky si po skole hral chvilku s deckama na
hristi. Mezitim se ale osklive prastil do nosu, zacal brecet a to v podstate
odstartovalo spatny den. Dojeli jsme k nim domu a Oscar nechtel delat vubec
nic. Nic ho nebavilo, nic nechtel, vubec jsem ho nepoznavala. Chvili jsem stala
a premyslela, co s tim, az kdyz jsem pak prisla do loznice a on spal, vsechno
mi doslo. Byl proste jen unaveny. Tak dalsi zkusenost, kdyz je dite protivne,
dost casto se mu chce spat:-) V tydnu se nic moc extra nedelo, snad jen krome
toho, ze jsem zase poslala odpoved na million inzeratu a pripravovala jsem nas
na vikend, kdy jsme se vypravili poprve za tu dobu, co jsme tady, kempovat pod
stan. Protoze Martas v uplynule dobe musel pracovat o vikendu, v praci se
domluvil, ze si v patek vezme nahradni volno. A tak jsme vyrazili na
prodlouzeny vikend do prirody. Zvolili jsme si kemp na brehu jezera cca 20 km
od more. Proste nadhera. V patek jsme prijeli, snazili jsme se postavit stan,
ale hned u vody hodne foukalo, tak jsme se museli posunout trosku vic mezi stromy.
Tam jsme rozbili kemp. Postavili jsme stan, nafoukli matraci, navecereli se
zasob z domova a v sedm se na kemp snesla tma. Tak jsme zalezli a usnuli jsme
jako spalky. Vtipne na tom bylo, ze kdyz jsme prijeli, kemp byl skorem prazdny,
kdyz jsme se druhy den probudili, stanu a karavanu vyrazne pribylo, bylo videt,
ze lidi odjizdeli z Brisbane po praci a podle toho to taky vypadalo. Spalo se
nam krasne, sice matrace je jeste mensi nez nase postel, takze pohyb na
kteroukoliv stranu se tykal vzdycky nas obou, ale i tak to bylo prima. Rano
jsme posnidali, popadli kola a jeli na kratkou projizdku. Martas jel prede
mnou, proto me dost prekvapilo, kdyz jsem za jednim stromem objevila sedet
obriho klokana. Volam na Martase, heled, toho sis nevsiml? Pry ze ne. Klokan ze
me nemel zadnou radost, byli jsme od sebe tak na metr a pul, coz mu evidentne
dost vadilo, tak to vzdal a odhupkal opodal. Mezitim se vratil Martas s
fotakem, tak jsem si ho vyfotila dosyta a jeli jsme dal. Musim teda rict, ze
ten klokan byl uplne vystavni, krasne cistej a pestenej kozich, fakt parada. No
nic, nechali jsme klokana klokanem a jeli jsme dal. Po navratu do kempu jsme si
dali u stanku zmzrku a vyrazili do Noosy na obed a koupacku. V mistnim klubu,
ktery uz mame vyzkouseny (v Noosa uz jsme nekolikrat byli), jsme si dali obed a
sli jsme na plaz. Vzhledem k tomu, ze dost foukalo, na plazi byla jakasi cedule
o vlnach a nejakych vlastnostech, cemuz jsme moc nevenovali pozornost. To jsme
ale meli. Vlezli jsme do more, ja v ksiltovce a slunecnich brylich jako
vzdycky, prvni dve vlny prisly a bez ptani nas osmelily drive nez bylo zdravo.
Treti vlna si me pujcila, hrc prc, lezim na brise, nemam ani klobouk, ani
bryle. Super. Klobouk jsem nasla, ale bryle uz bohuzel ne. No nic, za blbost se
holt plati. Toho dne bych teda plavcikem nechtela byt, bylo videt, ze jsou
trosku nervozni, vlny mely pres dva metry dobre, lidi ve vode hodne, sichta
jako remen. Me to celkem stacilo, vylezli jsme ven a ja uz rozhodne nemela
potrebu tam lizt znovu, chvili jsme hledali ve vode a na plazi, zda bryle
nenajdeme, pak jsem to rekla plavcikum, ti mi obratem doporucili se stavit
dalsi den, zda treba nekdo bryle nenajde. Pak jsme jeli zpet do kempu. Tady
jsme chvilku odpocivali, pak jsme si pustili filma a pomalu jsme sli do hajan.
Rikala jsem si, kolik tam bude zviratek, kdyz jsme takhle blizko prirode, ovsem
ouha strouha. Krome kacenek, ktere statecny obchazely kolem dokola jako Pesek
se nikomu dalsimu do kempu nechtelo. No, je pravda, ze mnostvi deti v kempu se
vyskytujicich bylo pomerne dosti vysoke a zvuky vychazejici z kempoviste
strasily klokany i vsechno ostatni asi tak v okruhu deseti kilometru, ale tak s
tim se v kempu musi pocitat. Vtipne na tom celem bylo, ze my Evropani se porad bojime,
ze v Australii maji vsechno jedovate a kdesi cosi. Tady v kempu behali dospeli
bosi, deti k tomu vsemu jeste nahaty a nikdo nemel strach, ze slapne na hada,
pavouka ci co dalsiho. Takze jen takove zjisteni, ze to asi moc hrotime, sice
je dobre byt opatrny, ale zrejme netreba podlehat nejakym panikam:-) Kdyz jsme
v nedeli rano balili veci, kemp se musi opustit do deseti hodin, najednou
koukam, ze za stanama leze varan. Je to rostak, nacucoval tak jako kolem, co by
kde sezral a uloupil. Deti vsechny zmlkly a desne je varan zajimal, behaly za
nim, sice teda z bezpecne vzdalenosti, ale fascinovane ho sledovaly. A ja s
nima. Dosyta jsem si ho vyfotila ze vsech stran a uhlu, prestoze jsem jich uz
par videla. Pak jsem sla zase Martovi pomahat balit. Otevrela jsem dvere od
auta a co byste rekli? V tu chvili koukam, ze nam tam prilitl lednak, ten
obrovskej si ustlal primo na nasem aute. Tvaril se celkem spokojene, jako ze se
mu odletet moc nechce, tak jsme se s nim ruzne fotili a delali skopiciny, az ho
to asi po peti minutach prestalo bavit a odletel. No, ja mela samozrejme druhe
Vanoce, takze Martas cely den pak poslouchal, jak by se nam doma takovy ptacek
mohl hodit. No, smula, ptacek neni. V nedeli jsme si tam v tom kempu rano po
probuzeni uvedomili, ze mame vlastne nase sedme vyroci. Tak jsme si dali pusu a
rekli jsme si, ze jsme to tim kempovanim vlastne krasne oslavili, protoze ten
vikend byl moc priiima.
V pondeli
jsem mela zkusebni den v dalsi rodine. Maji devitimesicni dvojcata - kluky.
Sice jsem si rikala, ze to asi bude peklo, ale zkusit se ma vsechno. No, bylo
to peklo!!! Clovek ma malo rukou a to ty deti jeste ani nechodi. No, byla jsem
vynervovana, vecne se s nekym prala pri prebalovani a koutkem oka koukala, co
dela ten druhy. Jeste nemaji prebalovaci pult a prebaluji jen na koberci, tak
jsem mela hruzu, ze az tu zapachajici spoust omylem upustim na koberec, to mi
asi budou vdecny. No, pak krmeni, jedno dite jedlo, druhe ne, protoze proste
nechtelo, takze sumo zapasy jsou proti tomuhle hracka. Po dvou a pul hodkach
jsem vypadla ozuzlana jako zvykacka. Mamince mile jsem sverila, ze tohle asi
nebude uplne job pro me. Ona mi povedela, ze to chce trenink, ale ze se poradi
s manzelem a doted jsem od ni neslysela. Ja si stejne nejsem jista, jestli bych
to jeste sla znovu zkouset. Je to fakt sila, doufam, ze se mi tohle stesti
nepostesti doma, bo to bych mela hlavu asi vazne v pejru:-) A tak jsem se sla
odpoledne uklidnit do skoly pro Oscara, vzala jsem jeho i psa na hriste a
uzivala si klidne odpoledne. Oscar dostal od sousedu oblek zelvy Ninja, tak
nedal jinak, nez ze se do toho musi oblict a jit v tom do toho parku. Bylo to
desne fajn a uplny relax, s dopoledni sichtou se to vubec nedalo srovnat:-) Ve
cvrtek jdu jeste uklizet, tak tenhle tyden bude hodne nabity programem.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat