Kempujeme, aneb uz sedm let spolu

Zatimco prvni tyden straveny hlidanim maleho Oscara bylo ve znameni otukavani, druhy tyden si rikam, ze uz se zname natolik dobre, ze bychom Oscarovu disciplinu mohli vyzkouset prochazkou do nedalekeho parku. Tak jsem popadla jejich psa (maji chrta), jakmile jsem sahla po voditku, do toho celkem klidneho a nevsimaveho zvirete jako by vjel blesk, evidentne jsem mu udelala radost, a v tehle fajne trojce jsme vyrazili ven. Timto tahem jsem to celkem vyhrala u obou dvou. Oscar od te doby nemluvil o nicem jinem, kazdy den jsme neunavne vychazeli do parku a protoze jsem ve cvtrek dokonce hlidala az do vecera (maminka mela nejakou akci, tak me poprosila), vzala jsem Oscara do parku, ktery je kousek od naseho baraku a kam chodime s kamaradky detma. Jeste jsme se predtim staveli u nas doma v bazenu, neunavne jsme se s Oscarem strileli vodnima pistolema, musela jsem predvadet, ze jsem trefena a takhle porad dokola, nicmene malej byl uplne vymenenej. Ta tam byla jakakoliv otravenost, visel na me ocima a bylo videt, ze je mi moc vdecny. Pak jsme jeli k nim domu, kde na nas cekala vecere. Tak jsme se najedli, Oscar sice zkusmo zkousel, ze asi nema hlad, ale kdyz jsem mu rekla, ze nic jineho nez co jeho maminka uvarila nebude a zakusek taky ne, snedl vsechno na posezeni. Docela me Rachel (jeho mama) prekvapila, uvarila kure na medu s ryzi, houbama a hraskem. Fakt to bylo vyborne, najedli jsme se oba dva a uz jsem na Oscarovi videla, ze je dost vlacnej, prohnala jsem ho sprchou, umyt zuby a spat. Jeste mi Rachel rikala, ze Oscar rad spi v jeji posteli a pokud bude chtit, at ho tam necham. A tak jsme tam zalezli vsichni, nejdrive my dva s knizkou a asi za pet minut i pes. Bylo to legracni videt, jak to zvire nechce byt samo a prislo se taky pritulit. Mezitim jsem cetla Oscarovi pohadku, kterou znam z USA z dob, kdy jsem delala au-pair, takze to byla legrace zase ten pribeh cist, tentokrat v Australii. Po pohadkach jsem usoudila, ze je cas jit spat, Oscar me upozornil, ze ne abych ho nechala v loznici samotneho, bo se desne boji, tak jsme si lehli vsichni tri a ja se bala, ze budu spat prvni. Nastesti sotva Oscar usnul, objevila se ve dverich Rachel, tak jsem byla propustena. Rano kolem pul sedme jsem opet nastoupila, protoze Rachel mela nejake jednani a nemohla vzit Oscara do skoly. Oscar hned rano zjistoval, kdo pro nej prijde po skole, a kdyz mu bylo oznameno, ze maminka, tvaril se dost nespokojene. Az ho Rachel musela napomenout. To mi prislo docela komicke, ale i me to hralo na dusi, ze ten malej spunt si to se mnou asi taky uziva, kdyz ho pak tesi, ze pro nej po skole jdu zrovna ja. Po snidani, obliknuti a lehkem rannim hrani jsme prijeli do skoly. Ve tri ctvrte na devet se otevrely dvere a deti mohly dovnitr. Ja tam Oscara dovedla, odbavila nutne veci a rikam mu, ze pujdu. On na to ze ne, ze musim pocket az do za pet minut devet, kdy zvoni. Tak jsem prislibila, ze pockam a on si odbehl hrat. Tesne pred zvonenim se maminky zacaly pakovat k odchodu, ja si rikam, ze taky pomalu pujdu a najednou me Oscar dostal naprosto na lopatky. Zahodil dinosaury, se kterymi si prave hral, proklickoval mezi detma a jejich maminkama az ke me a tak pevne me obejmul. Dojalo me to, protoze neco takoveho jsem vazne necekala a pak si me stahnul k sobe dolu s tim, ze mi musi dat pusu. To uz jsem citila, ze mi jdou slzy do oci a rikam si a rychle odsud. Tak jsem mu dala pusu, pohladila ho po hlave, poprala hezky den a vypadla jako cukrar. Vubec jsem nechapala, co se to se mnou deje, proste me ten malej uplne odrovnal. No nic, tak takhle vesele koncil muj druhy tyden hlidani.

V nasledujicim tydnu me potrebovali jen v pondeli, protoze se na tyden domu vratil tatinek a Oscara ze skoly vyzvedaval on. V pondeli jsem teda dojela do skoly, Oscar byl v pohode a jako vzdycky si po skole hral chvilku s deckama na hristi. Mezitim se ale osklive prastil do nosu, zacal brecet a to v podstate odstartovalo spatny den. Dojeli jsme k nim domu a Oscar nechtel delat vubec nic. Nic ho nebavilo, nic nechtel, vubec jsem ho nepoznavala. Chvili jsem stala a premyslela, co s tim, az kdyz jsem pak prisla do loznice a on spal, vsechno mi doslo. Byl proste jen unaveny. Tak dalsi zkusenost, kdyz je dite protivne, dost casto se mu chce spat:-) V tydnu se nic moc extra nedelo, snad jen krome toho, ze jsem zase poslala odpoved na million inzeratu a pripravovala jsem nas na vikend, kdy jsme se vypravili poprve za tu dobu, co jsme tady, kempovat pod stan. Protoze Martas v uplynule dobe musel pracovat o vikendu, v praci se domluvil, ze si v patek vezme nahradni volno. A tak jsme vyrazili na prodlouzeny vikend do prirody. Zvolili jsme si kemp na brehu jezera cca 20 km od more. Proste nadhera. V patek jsme prijeli, snazili jsme se postavit stan, ale hned u vody hodne foukalo, tak jsme se museli posunout trosku vic mezi stromy. Tam jsme rozbili kemp. Postavili jsme stan, nafoukli matraci, navecereli se zasob z domova a v sedm se na kemp snesla tma. Tak jsme zalezli a usnuli jsme jako spalky. Vtipne na tom bylo, ze kdyz jsme prijeli, kemp byl skorem prazdny, kdyz jsme se druhy den probudili, stanu a karavanu vyrazne pribylo, bylo videt, ze lidi odjizdeli z Brisbane po praci a podle toho to taky vypadalo. Spalo se nam krasne, sice matrace je jeste mensi nez nase postel, takze pohyb na kteroukoliv stranu se tykal vzdycky nas obou, ale i tak to bylo prima. Rano jsme posnidali, popadli kola a jeli na kratkou projizdku. Martas jel prede mnou, proto me dost prekvapilo, kdyz jsem za jednim stromem objevila sedet obriho klokana. Volam na Martase, heled, toho sis nevsiml? Pry ze ne. Klokan ze me nemel zadnou radost, byli jsme od sebe tak na metr a pul, coz mu evidentne dost vadilo, tak to vzdal a odhupkal opodal. Mezitim se vratil Martas s fotakem, tak jsem si ho vyfotila dosyta a jeli jsme dal. Musim teda rict, ze ten klokan byl uplne vystavni, krasne cistej a pestenej kozich, fakt parada. No nic, nechali jsme klokana klokanem a jeli jsme dal. Po navratu do kempu jsme si dali u stanku zmzrku a vyrazili do Noosy na obed a koupacku. V mistnim klubu, ktery uz mame vyzkouseny (v Noosa uz jsme nekolikrat byli), jsme si dali obed a sli jsme na plaz. Vzhledem k tomu, ze dost foukalo, na plazi byla jakasi cedule o vlnach a nejakych vlastnostech, cemuz jsme moc nevenovali pozornost. To jsme ale meli. Vlezli jsme do more, ja v ksiltovce a slunecnich brylich jako vzdycky, prvni dve vlny prisly a bez ptani nas osmelily drive nez bylo zdravo. Treti vlna si me pujcila, hrc prc, lezim na brise, nemam ani klobouk, ani bryle. Super. Klobouk jsem nasla, ale bryle uz bohuzel ne. No nic, za blbost se holt plati. Toho dne bych teda plavcikem nechtela byt, bylo videt, ze jsou trosku nervozni, vlny mely pres dva metry dobre, lidi ve vode hodne, sichta jako remen. Me to celkem stacilo, vylezli jsme ven a ja uz rozhodne nemela potrebu tam lizt znovu, chvili jsme hledali ve vode a na plazi, zda bryle nenajdeme, pak jsem to rekla plavcikum, ti mi obratem doporucili se stavit dalsi den, zda treba nekdo bryle nenajde. Pak jsme jeli zpet do kempu. Tady jsme chvilku odpocivali, pak jsme si pustili filma a pomalu jsme sli do hajan. Rikala jsem si, kolik tam bude zviratek, kdyz jsme takhle blizko prirode, ovsem ouha strouha. Krome kacenek, ktere statecny obchazely kolem dokola jako Pesek se nikomu dalsimu do kempu nechtelo. No, je pravda, ze mnostvi deti v kempu se vyskytujicich bylo pomerne dosti vysoke a zvuky vychazejici z kempoviste strasily klokany i vsechno ostatni asi tak v okruhu deseti kilometru, ale tak s tim se v kempu musi pocitat. Vtipne na tom celem bylo, ze my Evropani se porad bojime, ze v Australii maji vsechno jedovate a kdesi cosi. Tady v kempu behali dospeli bosi, deti k tomu vsemu jeste nahaty a nikdo nemel strach, ze slapne na hada, pavouka ci co dalsiho. Takze jen takove zjisteni, ze to asi moc hrotime, sice je dobre byt opatrny, ale zrejme netreba podlehat nejakym panikam:-) Kdyz jsme v nedeli rano balili veci, kemp se musi opustit do deseti hodin, najednou koukam, ze za stanama leze varan. Je to rostak, nacucoval tak jako kolem, co by kde sezral a uloupil. Deti vsechny zmlkly a desne je varan zajimal, behaly za nim, sice teda z bezpecne vzdalenosti, ale fascinovane ho sledovaly. A ja s nima. Dosyta jsem si ho vyfotila ze vsech stran a uhlu, prestoze jsem jich uz par videla. Pak jsem sla zase Martovi pomahat balit. Otevrela jsem dvere od auta a co byste rekli? V tu chvili koukam, ze nam tam prilitl lednak, ten obrovskej si ustlal primo na nasem aute. Tvaril se celkem spokojene, jako ze se mu odletet moc nechce, tak jsme se s nim ruzne fotili a delali skopiciny, az ho to asi po peti minutach prestalo bavit a odletel. No, ja mela samozrejme druhe Vanoce, takze Martas cely den pak poslouchal, jak by se nam doma takovy ptacek mohl hodit. No, smula, ptacek neni. V nedeli jsme si tam v tom kempu rano po probuzeni uvedomili, ze mame vlastne nase sedme vyroci. Tak jsme si dali pusu a rekli jsme si, ze jsme to tim kempovanim vlastne krasne oslavili, protoze ten vikend byl moc priiima.

V pondeli jsem mela zkusebni den v dalsi rodine. Maji devitimesicni dvojcata - kluky. Sice jsem si rikala, ze to asi bude peklo, ale zkusit se ma vsechno. No, bylo to peklo!!! Clovek ma malo rukou a to ty deti jeste ani nechodi. No, byla jsem vynervovana, vecne se s nekym prala pri prebalovani a koutkem oka koukala, co dela ten druhy. Jeste nemaji prebalovaci pult a prebaluji jen na koberci, tak jsem mela hruzu, ze az tu zapachajici spoust omylem upustim na koberec, to mi asi budou vdecny. No, pak krmeni, jedno dite jedlo, druhe ne, protoze proste nechtelo, takze sumo zapasy jsou proti tomuhle hracka. Po dvou a pul hodkach jsem vypadla ozuzlana jako zvykacka. Mamince mile jsem sverila, ze tohle asi nebude uplne job pro me. Ona mi povedela, ze to chce trenink, ale ze se poradi s manzelem a doted jsem od ni neslysela. Ja si stejne nejsem jista, jestli bych to jeste sla znovu zkouset. Je to fakt sila, doufam, ze se mi tohle stesti nepostesti doma, bo to bych mela hlavu asi vazne v pejru:-) A tak jsem se sla odpoledne uklidnit do skoly pro Oscara, vzala jsem jeho i psa na hriste a uzivala si klidne odpoledne. Oscar dostal od sousedu oblek zelvy Ninja, tak nedal jinak, nez ze se do toho musi oblict a jit v tom do toho parku. Bylo to desne fajn a uplny relax, s dopoledni sichtou se to vubec nedalo srovnat:-) Ve cvrtek jdu jeste uklizet, tak tenhle tyden bude hodne nabity programem.

Zase o rok starsi

Po te, co se Janina odporoucela zase nazpet do Ceske republiky, jsem mela velky problem si zase zvyknout na nenadalou samotu. Ale nedalo se nic delat, navic jsem uz netrpelive cekala, ze se mi muj potencialni sefik brzo ozve a nastoupim do prace. No, ta prvni cast se splnila, sefik se ozval, ovsem s dost spatnymi zpravami. Kluk, ktereho jsem v laborce mela stridat, se pry rozhodl, ze doktorat studovat nechce/ nemuze a tak misto neni volno, je mi lito, nazdar. Jen jsem zrana proloupla oko, koukam na jeho email a v rozespani mi to nejak nedoslo ve vsech souvislostech, nacez jsem o tom behem dopoledne silne premyslela a dosla jsem k zaveru, ze jsem uplne v haji. No, orvala jsem to desne, co vam budu povidat, chvili vzteky, pak litosti, celkove jsem zase na zacatku vseho. Ach jo. Do toho jsem litala a vyrizovala 90000 km kontrolu na aute. To jsem sice bezchybne vyridila, ale chodila jsem jak telo bez duse. Kdo tohle nezazil, nepochopi. Jasne, jsem zdrava, mam dve ruce a nohy, ale nikdo te nechce, nejsi proste k nicemu. Hruza. Takze jsem se takhle chvilku trapila a mucila sama sebe, nez jsem se zacala mit uz dost a razne jsem se jala to resit. Rozhodla jsem se, ze proste praci najdu, krucinal!!!! Takze hlavne klidek a pokoukat, co muzu delat, behem dvou dni jsem rozeslala million odpovedi na ruzne inzeraty, od sbirani bylinek na farme, asistentku na vsechno mozne, az po zase dalsi laboratorni pozice a tomu podobne. Napsala jsem miliony emailu, kde se dalo, koho jsem nasla, tomu jsem napsala, jakmile to jen lehce melo co delat s parazitologii ci vedou samou, psala jsem. Hadate spravne, moc lidi se mi zpet neozvalo. Krome par sympatickych parazitologu, ktere muj zajem uprimne potesil, nicmene jsou bez koruny, tudiz mi moc platni nebyli. Vsichni okamzite prislibili koukat kolem a kdyby neco videli a slyseli, hned daji vedet. Od te doby jsem od nich nic neslysela. Psala jsem i byvalemu sefovi, zda neco nevi. Politoval me a rekl, ze je ted vazne spatne obdobi, ale at vydrzim, ze se urcite neco najde. Hm, vydrzet se snazim uz pet mesicu.

No nic, konec sentimentu, sedela jsem takhle u nas na zahrade s kamoskou a ta mi rika, at si udelam profil na strankach, kde lidi hledaji ruzne hlidacky na deti a uvidim. No, tim nic nezkazim, rikam si. Tak jsem v patek okamzite sedla a napsala svuj profil, ulozila a napsala asi deseti rodinam. Kupodivu na me rano cekala zprava od jedne pani, chce se v nedeli sejit a v pondeli chce, abych nastoupila. Parada, hacek je v tom, ze kazdej, kdo tu chce delat s detma musi absolvovat kurz prvni pomoci a resuscitace. Sakrys, dobre, sedla jsem a nasla volny termin nasledujici ctvrtek. Celodenni kurz, prima. Okamzite jsem to te rodine rekla, ti souhlasili, fajn. Behem tydne jsem poslala zadost o vypis z rejstriku trestu do Sydney. Taky to neni jednoduche, zadost musi byt potvrzena notarem a tak podobne. Nevadi, vsechno jsem nasla, tak doufam, ze mi to brzo prijde zpet. V nedeli jsem dorazila na sraz s rodinou, byli vsichni cellkem mili, maji petileteho syna a dalsi dite na ceste. Potrebujou me sice jen narazove, ale ted kolem 12 hodin tydne, kazdy den od pondeli do ctvrtka na tri hodiny hlidani po skole. Jak jsem si rikala, ze je fajn, ze mam na krku jen jedno dite, zjistila jsem, ze to zadna vyhra neni, bo misto, aby si deti hraly spolu, musim si hrat ja. To by nevadilo, nicmene, uz jsem dost odrostla dobam zelv Ninja a podobnych, cili kdyz mi Oscar (ten kluk, co hlidam) nacpal do ruky vsechny ty zelvicky, netusila jsem ani, jak se kterej jmenuje. Pak jsem taky desnej zacatecnik s rozeznanim spatnych a dobrych postav, takze me neustale musi opravovat, kdo je prece hodnej a kdo je zlej. No, minule uz jsem na nej vyjela, ze si budu hrat jak umim, nebo at si laskave hraje sam. Chvili protahl cenich, ale pak se uklidnil a pritahnul, ze si zahrajeme detske Monopoly. Bohuzel jsem je vyhrala, jeeee, to byla tragedie, nevadi, sli jsme to zachranit ven hrou na fotbal. Sice se k tomu balonu nestavim uplne nejsikovneji, jak mi Oscar vysvetlil, ale jinak mi to celkem jde, takze dobry. Uffff. Obcas, kdyz ho mam plne zuby, sednu si na zachod a dam si deset minut pauzu. Dobry je, ze petilety dite se mezitim neprizabije, takze se nemusim bat. Ale ne, delam si srandu, jinak je fajn, kdyz jdeme pres cestu, ceka na me, poda hned ruku, ukoly dela bez odmlouvani (v Australii petilete deti chodi do predskolni pripravky a maji uz ukoly), sni taky celkem cokoliv, takze si nemam na co stezovat. Az se naucim poradne si hrat s zelvama Ninja, myslim, ze bude vse OK:-) Penize za to nejsou spatny, tak hledam jeste dalsi rodiny, co by me chtely a uvidime, jak to bude dal. Jooo, neni nad to udelat si na hlidani deti doktorat z parazitologie, cert vi, kdy se to bude hodit:-)))))) Ale ne, musim si z toho proste delat srandu, praci tu neni sranda sehnat a mam aspon neco, takze se nerouham, nestezuju si, hledam dal a drzim cenich a krok:-) Do toho ostatni rodiny slibuji, jak na bezicim pase, misto, aby rekly, ze nekoho uz maji, chodi kolem horke kase a nebo radeji vubec neodpovidaji, pak se za nejakou dobu zase proberou a tak porad dokola, takze pevne nervy jsou opravdu potreba.

Ve ctvrtek jsem absolvovala ten slavny kurz prvni pomoci. Naucila jsem se vsechno a neco navic, vsechny nas donutili vsechno vyzkouset prakticky, neustale dokola opakovat cisla, kam volat pro pomoc a prehravat ruzne situace. Obvazovat zlomeniny, krisit utopence, jak na ktere kousance, pozahance a podobne. Celkove to hodnotim jako velice uzitecne!!! Myslim si, ze zrovna tohle se nikdy neztrati, hlavne u spousty prihod jde vazne o vteriny, takze dobra pomoc muze udelat moc. Byla to ale celkem sranda, pri prakticke casti nam rekl instructor, at se rozdelime po trech. Ja vyfasovala krome jiste divciny jeste pana, ktery mohl mit strizlivym odhadem 130 kilo, coz by nevadilo tolik, ale nez me pretocil do stabilizovane polohy, celou me ofunel, skorem dostal infarkt sam a stejne jsem mu musela trochu pomoct, coz si teda myslim, ze lidi po nehodach delat nebudou, ale to nevadi. Prohnali nas nekolika testy, kde me nejdrive dost desilo, ze pokud nemate 100 procent, nedostanete nic. Nastesti jsem vsechno mela spravne. No, po celodennim masirovani, obvazovani, volani pomoci a tak podobne jsem vylezla sice s certifikatem, ale unavena jako kote. A to me vecer jeste cekal volejbal. Ten jsme si ale nahodou skvele uzili, sice prohrali dva jedna, ale to nevadi.

V sobotu pro me Martas usporadal oslavu narozenin. Svolal party do jednoho parku, kterej je obri a jsou tam i grily. Cilem bylo jeden z nich ukoristit, abychom si tam mohli ugrilovat masicko. Kdyz jsme doma po obede nakladali auto, rikam Martovi, heled, nevezmeme nas gril, je na plyn a muzeme pak grilovat kdekoliv. Neeee, to je zbytecny, no dojeli jsme na misto, park pretekal lidmi, bylo dost tezke najit misto k parkovani, natoz nejaky gril. Chacha, takze jsem vyklopila Martase, aby zabral nejake hezke misto pod stromem a jela zpet pro ten slavnej gril. Nakonec se to moc povedlo, prislo hodne lidi, Martas mi objednal i dort, kterej nemel chybu, sezrali jsme ho na dve doby. Do toho jsme popovidali, grilovali, popijeli a nemelo to vubec chybu. Na to, ze jsme zacali kolem druhe odpoledni, vydrzeli jsme cca do desate vecerni, pak jsme s pocitem krasne straveneho dne jeli domu. Chudak Martas, chtel me grilovackou prekvapit, nicmene nektere z mych kamaradek, ktere se akce nemohly zucastnit, se mi sly omluvit, ja na ne koukala, jak tele na novy vrata. Cimz se to cele proflaklo, ale vubec to nevadilo.

No, tak tot nase novinky, ja “pracuju” jak muzu, tak drzte palce, at jeste neco sezenu, bo cokoliv je lepsi nez dratem do oka. A hlavne, myslete na me, at si laskave nastuduju, kterej zelvak, je ktery, aby me deti nemusely opravovat:-)