Velke pripravy

Protože se uz priblizily pripravy na velky vylet do USA, je na case zase napsat o nasich novinkách a dobrodružstvích. Bohuzel tentokrát se toho vlastne za ty dva mesice neudalo mnoho. 

Co se nasich aktivit tyce, mela jsem koncem cervence celkem důležitou laborkovou schůzku, na které jsem mela prezentovat myslenku naší práce (zamerne rikam nasi, myslim tim sebe a Adama), ale hlavne uz i vysledky mych pokusu. Proto jsem se v uplynulem obdobi hodne soustredila na praci a vlastne skorem kazdy vikend jsem alespon jeden nebo I oba dny travila v laborce. Ne, ze bych tam byla cely den, spis hodinu ci dve, ale nedalo se kvuli tomu moc vyjet z mesta ven. Co se atmosfery se sefem tyce, ta se uplne zklidnila, tezko rict, co to vlastne zapricinilo. Zkratka kolem sebe od te doby celkem s porozumenim chodime a jeden druheho si moc nevsimame a funguje to celkem dobre:-). Ale zpet k laborkove schuzi. Protoze jsem si vedoma, ze me nekteri lide v laborce nemaji moc v lasce, ani ne tak osobne, jako jim piju krev, ze pracuju pro Adama, tak mi bylo jasne, ze mi mozna ledaskdo bude chtit moji prezentaci osladit (abych tu revnivost trochu vysvetlila, u nas v laborce nikdo nemohl pracovat pro Adama, protoze vsichni pracujou pro Geoffa a prechod k Adamovi by Geoff nedovolil, vzhledem k tomu, ze o me Geoff nestal, Adam zariskoval, nabidl mi misto a projekt a vsichni mi to zavidi, protoze zcela uprimne Adam je o dost lepsi sef i vedec nez Geoff). Jeste ke vsemu moji prezentaci byl poprve pritomen Geoff, tak jsem si rikala, ze by bylo dobre se trochu ukazat. Prezentaci jsme probrali dopredu s Adamem a jemu se celkem libila, udelali jsme spolecne par drobnych uprav a bylo hotovo. Spolecne se mnou mela prezentaci jeste moje kolegyne Carmen, ta se na to docela slusne vyprdla, za coz ji nasledne vsichni dost nepekne sepsuli. Carmen chtela za kazdou cenu jit prvni, tak jsem to neresila a nechala ji jit. Pote jsem nastoupila ja, pres par otazek, ktere byly tentokrate naprosto konstruktivni a k veci, jsem se uspesne propracovala k cili a vsichni se zdali az neprimerene nadseni. Geoff byl celej vyvalenej, bylo videt, ze uprimne netusil, jake projekty delam a evidentne ho to dost nadchlo, takze pak mi rikal, ze moc pekne atd. Nechci, aby to znelo nejak nadnesene, ale opravdu se mi to moc povedlo, nastudovala jsem takove mnozstvi clanku a ruznych materialu, ze vic uz se vazne nedalo a uprimne se to vyplatilo. Laborkova potvora Sandy se vzmohla na jeden jedovaty dotaz, ale jeste nez jsem stihla zareagovat ji Adam setrel takovym zpusobem, ze do konce meetingu byl klidek. Po schuzi za mnou skorem vsichni prisli, jak je to paradni a jak se jim to libi a ze jsou nadseny. Zalezelo mi teda hlavne na tom, co si mysli Adam a ten mi vzapeti sam potvrdil, ze se mu to moc libilo a ze to bylo prima. Hurrrraaa. Z toho jsem mela velkou radost taky proto, ze mi brzy konci pracovni smlouva a bylo potreba zjistit, co se bude dit dal. Adam mi rekl, ze nema problem mi prodlouzit smlouvu o dalsiho pul roku, pak se uvidi, zda dostaneme granty nebo ne. Zatim to neresim, v prubehu pristiho tydne by mi mela prijit nova smlouva, tak se uvidi, zda je prodlouzena jen na pul roku ci na rok. Adam taky rikal, ze dostal nejake hodnoceni toho grantu, ktery podaval a ze je to velmi dobre. Tak drzte palce, bylo by fajn, kdybych tady vydrzela, nez bude nejaky svist:-) Taky jsem rada, ze je Adam spokojenej, kdyz mi dal tu sanci a nechal me nastoupit jako postdoc. Celkem jsem si uzivala, jak se vsichni divili, protoze mi je jasne, ze malokdo veril, ze bych byla schopna nastudovat vsechno to, co oni vedi uz leta a byla bych schopna jako kvalitni postdoc fungovat. Jedina Poto (moje milovana kolegyne a kamaradka), ktera me vsechno od piky naucila, doporucila literaturu a se vsim ochotne pomaha skoro slzela, prisla mi rict, jak je na me pysna, coz jsem zase na oplatku malem obrecela ja, ale bylo to moc prima. Je fakt, ze bez ni by byl muj nastup velmi tezky ne-li nemozny, protoze ona se mnou na zacatku stravila dlouhe hodiny vysvetlovanim zakladnich veci, ktere by me samotne pochopit trvaly dost dlouho.

Pote, co jsme meli toto za sebou, zase nastoupilo Martovo vyjednavani o jeho platu. Martas evidentne necekal, ze se tento rok sefove budou o dost vic branit, a prestoze si nakonec vyboxoval super odmenu, byl z toho ponekud horky a v rozpaci, zda si ho vubec vazi nebo ne. Snazila jsem se mu vysvetlit, ze je pochopitelne, ze pokud clovek preskoci urcitou platovou mez, sefum se vyse uz nechce, cili pak nastupuje celkem nepekna debata, ktera se prave pri tomto poslednim jednani odehrala. I tak jsme si velmi pekne polepsili a mam z toho radost. 

Dalsi novinkou a prilepsenim do naseho rodineho rozpoctu je to, ze jsem dostala nabidku doucovat. Pro Aboriginske studenty (puvodni australske obyvatelstvo) Univerzita nabizi moznost placeneho doucovani. Protoze mam doktorat z parazitologie, prisli za mnou, zda bych nevzala doucko pro jednu holcinu, jde o zakladni kurz lekarske parazitologie. Protoze se jedna o hodne slusne placenou praci (70 $ za hodinu), rikala jsem si, ze by to mohlo byt vlastne docela prima se zase navratit k parazitologii. Uz jsme meli dve doucovani a holcina se zda celkem mila a snaziva. Vzdycky si pripravim nejake materialy s odpovedmi na otazky cemu nerozumi a pak to spolecne probereme. Kolegove v laborce se mi smejou, jak jsem rozkvetla tim, ze jsem se zase vratila k parazitologii. No, co vam budu povidat, bavi me to.

Vzhledem k tomu, ze se uz pomalu, ale jiste blizime k rijnu, kdy muzeme pozadat o trvaly pobyt tady v Australii, museli jsme se s Martasem vydat na anglicky test, ktery je k teto zadosti zapotrebi. S tim trvalym pobytem je to tady totiz tak, ze pokud mate viza naseho typu 457, jsou udelena na 4 roky a nedaji se prodlouzit. Cili bud v prubehu pozadate o trvaly pobyt, anebo musite vypadnout. Cili neni nijak moc na vyber. Nas vidina anglickeho testu nikterak netesila, ale bez toho to vazne nejde, cili jsme trochu breptali, ale nic moc jineho se delat nedalo. Je vam asi taky jasne, jak se clovek nadseny, kdyz prijde uplne hotovy a unaveny domu z prace, a ma se jeste probirat testy z anglictiny a cvicit poslechy a psani urednich dopisu atd.

Vcera jsme se vydali na ten samotny test. Nebralo to konce, uz jsem myslela, ze tam vazne usnu, protoze to byl des. Prisli jsme brzy rano, nekdy lehce po sedme, protoze jsme si rikali, co kdyby nam nejel bus a pak jsme to nestihli. Registrace byla otevrena od pul osme do pul devate. Takze jsme se zaregistrovali a ocitli se v mistnosti pro bezmala trista lidi. Masakr, sice jsme s Martasem sedeli vedle sebe, ale nebylo dovoleno se bavit ani chodit na zachod. Veskera registrace byla na zaklade pasu a otisku prstu, neco neuveritelneho. Proste si chteli byt jisti, ze ten clovek, co prisel, je vazne ten, komu nasledne vydaji certifikat. Je to ale celke pochopitelne, protoze na zaklade toho vlada vydava trvale pobyty a viza, cili je dobre si byt jisty, kdo tu zkousku vazne vykonal. V devet zacala uvodni rec a kolem pul desate nam rozdali prvni testy. Nejvice jsem byla nervozni z poslechu, ale ten byl v program az temer na konci. Sakra. Napoprve jsme meli psani. Hodinu na dva ukoly, prvni napsat dopis na dane tema (150 slov), druhy napsat esej (250 slov). Nebyl mezitim zadny cas odbehnout na zachod, takze jedina nasvteva prichazela v uvahu behem testu. Samozrejme s vami musel jit jeden pracovnik, otisky, ze jdes pryc a pas s sebou, nazpet opet otisky a pak teprve te vpustili na tve misto. Pote bylo na rade cteni, asi osm ruznych textu s pripravenymi otazkami, celkem jednoducha zalezitost. Treti a posledni cast toho dopoledne (teda uz vlastne odpoledne bo to koncilo pred jednou) byl poslech, muj nejobavanejsi nepritel. Jak jsem na ty dve predchozi casti nebyla nervozni ani trosku, tady jsem se cela klepala. Taky jsme vubec nic nejedli (krome snidane po seste ranni), takze jsme uz byli celkem hotovi. Stavalo se mi, ze jsem poslouchala, co rikaji, ale vubec jsem nevnimala. Vsechno se posloucha jen jednou. No, Martas se snazil trosku svidrat ke me, ale nevim, zda neopsal nejakej blabol. Naopak ja po nem neprectu ani bukvici, cili jsem se o to ani moc nepokousela:-) Snazili jsme se pocitat odpovedi, ktere by mely byt urcite spravne a snad nam to na projiti testem bude stacit ( z kazde casti testu se musi udelat urcity pocet bodu, jinak se cely test musi opakovat). Kdyz ta “ranni”cast skoncila, rychle jsme bezeli neco zakousnout a o trictvrte na dve zacinaly ustni. Ja sla o trochu drive nez Martas, ale pak jsme se v cekaci mistnosti spolu potkali. Vtipne je, ze ustni nehodnoti clovek, co si s vami povida, ale vas projev se nahrava a hodnoti to nezavisly treti clovek. No, na ustni uz jsem vazne lezla po stene, strasne jsem byla utahana a snazila jsem se soustredit a premyslet, ale moc mi to neslo. Nejdrive jsme placali vsechno mozne, ale pak jsem dostala zadane tema, o kterem jsem mela dve minuty mluvit. Podivala jsem se na papir a rikam si pohoda, neco ve smyslu, co delam ve volnem case. Jenze pani najednou povida, jejda pardon, dala jsem vam spatne a vymenila to za uvahu nad tim, jak vypada dobry sef/ vedouci/ kapitan…platne pro sport/podnikani ci politiku. To jsem polkla, protoze jsem nemela tuseni, co tam budu vykladat. Nastesti me osvitil zablesk geniality mluvit o nasi kapitance na volejbale z lonskeho roku. Jakych vlastnosti je zapotreba atd…..Nez jsem se nadala, pani mi klepala na rameno, ze ji tesilo a ze je konec. Tezce jsem si oddechla, pak kdyz mi Martas rekl, ze mel to tema, co mi pani sebrala, mela jsem lehci vztek….bo ja vazne cedila krev pri mem projevuJ Takze asi za 14 dni bychom meli mit vysledky, tak uvidime. Nejde ani tak moc o to, ze by se to nedalo absolvovat znovu v nejhorsim, ale predstava toho celeho dne unavneho zase bez zachodu a bez jidla…bleeeeeee. Doufam, ze to v pohode dostaneme.

No, tak tot od nas asi veskere novinky. Uz se tesime na odlet, jeste tyden a poletime do USA na nasi velkou cestu po USA narodnich parcich. Po tydnu se k nam pridaji holky, moje segra Helenka a kamaradka Jana. Tak drzte palce, pristi prispevek bude plny fotek cervenych skal a rozesmatych a odpocatych tvari:-)