Australie nas opet zkousi

Je to se mnou hruza, ja vim, ale uprimne receno s praci u deti na plny uvazek se nejak clovek nestihne ani zastavit. Celkem nechapu, jak rodice stihaji vsechny ty ostatni bezne veci krome pece o potomstvo:-) Prijedu kazdy den po hlidani a jsem tak akorat zrala si jit lehnout do postele. No, asi budu muset trochu vic trenovat.

No, ale k veci. Kdyz uz jsem si pomalu zacinala myslet, ze bude chvilka klidu a jistoty, co se tyce prace, prisla z prace maminka deti a skorem se slzama v ocich mi oznamila, ze se k pololeti rozhodla z prace odejit a zustat doma s detmi. Trosku me to zaskocilo, protoze jsem mela pocit, ze vsechno bezi, tak jak ma. Nicmene zrejme se vubec nejedna o vec me osoby, ale zkratka a dobre jen o to, ze ona jako ucitelka na plny uvazek deti proste vubec nevidi. Rano odjizdi hodne brzy, to holky jeste spi, a prijizdi domu cca kolem pate, kdy sice holky jeste nespi, zato jsou uz silne unavene, a to se rovna protivne jak blazen. Jeste ma praci pres cele mesto, takze jezdi neustale pozde, protoze stoji dlouhou dobu v zacpach, ktere se prave v dopravni spicce kolem pate tvori. Za svuj vykon, kdyz mi sdelila, ze za mesic koncim, bych zaslouzila oskara. Poprala jsem ji vsechno nejlepsi, ujistila ji, ze to naprosto chapu a teprve v aute se zoufalstvim rozbulela jak maly dite. Zase ten kolotoc zacina nanovo. Po prijezdu domu jsem nelenila a nacala jsem hruskovici, kterou nam onehda privezla kamoska z Cech (diky Jani). Trosku jsem se nalila, abych se rozveselila a snazila se uvedomit si svoji situaci. Volala jsem hned Martovi a kamosce a vsichni me nakonec ujistili, ze se nemam bat, vsechno se deje pro nejaky duvod a je teda zrejme, ze me ceka jina a lepsi prace. Haha vtipe vylez, tomu jsem sice moc neverila, ale kdyz jsem zacala mit kolem dvou promile v krvi (tolik ne), zacala jsem se na situaci divat uz ruzovejsima ocima. A tak jsem doklepala k tomuto patku praci v rodine s detmi a nutno poznamenat, ze kdyz jsem vcera vyndala sedacky z auta a otocila se do te nekonecne prazdnoty, chtelo se mi brecet. Behem rozlouceni mi maminka deti moc dekovala, rikala, ze by rada zustala v kontaktu, to se nedivim, protoze ja na rozdil od ni mam kolem sebe hodne lidi s detma, a tak ji holky kazdy den povidaly, jak si pekne pohraly tu s tim a tu s onim. Slibila jsem ji, ze ji seznamim se svyma kamaradkama, aby se deti dale mohly stykat. No, ale co je pro moji situaci snad nejdulezitejsi je fakt, ze kdyz jsem zjistila, ze opet koncim s detma, jen tak ze zvyku jsem napsala ruznym sefum laborek v okoli, zda o necem nevedi. Ozval se mi po tydnu ten sefik, co jsem u nej mela nastoupit uz v unoru, ale protoze se ten kluk, co jsem ho mela stridat, rozhodl zustat, tak jsem nemohla. Nabidl mi takovou prozatim vypomoc na par dni v tydnu, ale je to v laborce, fakt super placene. Teda penize za hodinu jsou super, kolik hodin oddelam je zatim lehce otazkou. Ale to nevadi, mam z toho i tak radost. Je prima, ze po deviti mesicich prace jakekoliv jen ne v oboru se snad navracim zpet. Uz jsem tento tyden podepsala smlouvu a v pondeli nastupuju. Ano, pocitate spravne, znamena to, ze vlastne bez prace vubec nebudu, protoze v patek jsem skoncila u deti a v pondeli nastupuju tady. Tak se celkem tesim, co nove dny prinesou. Snad to bude ok. Jo, jinak jsem jeste nasla demonstratorstvi nejakych praktik pri univerzite a psala jsem jim, vcera (26.6) mi posilali email, ze se rozpis nejakych tech kurzu zmenil, zda mam stale zajem, tak jsem psala hned, ze jo. Cili tam o me asi taky vedi, uvidime, zda to nejak dopadne. Kdybych tyhle dve prace nejak nakombinovala, znamenalo by to pravdepodobne, ze bych nemusela uz delat zadny babysitting. Pokud to nedopadne, nevadi, zaplnim si to zase nejakym hlidanim a budu hledat dal. Musim se uprimne priznat, ze to do me vlilo uplne novou energii a fakt se uz z toho vseho zase tesim.

Tak tot nejvetsi novinka, dalsi je snad to, ze Martas toho ted ma v praci opravdu hodne, takze se moc nevidime, ale ted mu prislibili pridat, tak cekame, co to prevedeno v tvrdou menu bude znamenat:-) Nicmene i pres tyto stresy a Martovo pracovni nasazeni jsme stihli par vyletu a par dalsich opet planujeme.

Nejprve jsme koncem kvetna vyrazili jen na takovy maly vylet do Tamborine national park. Vsichni nam ho uz dlouho doporucovali, ale nejak nebyl moc cas. Tak jsme se konecne vypravili. Dorazili jsme na misto, prosli se jeskyni, kde jsou k videni glow worms, coz je hmyz, ktery v tmavych jeskynich pomoci bioluminescence sviti. Je to parada, nechali jsme si vysvetlit, jak ze to ten hmyz vlastne vsechno dela a jeli jsme se pekne posilnit na obidek. Snaha najist se v mistni restauraci nas presla, jakmile jsme se podivali na ceny, a tak jsme vesele skoncili ve subway, kde jsme si dali sandvich a nazdar. Pak jsme se jeli podivat na krasne vodopady, udelali si kolem nich mensi okruh a cestou zpet jsem se zastavili na kaficko a prochazku skrz koruny stromu. Lavka byla kovova a skrz bylo videt tu hroznou hloubku, jojo neco pro me, ale bylo to doslova dech berouci a moc pekne, takze kdyz se mnou nekyvali ostatni prochazejici lidi, mohla jsem si to i uzivat. Zakuskem jsme zakoncili pekny den a navratili jsme se domu.

Hned za ctrnact dni nato byl prodlouzeny vikend, kdy se slavily narozeniny britske kralovny. To nas moc nezajimalo, snad jen krome toho dne navic, ktery se u teto prilezitosti povedlo ukoristit. Vypravili jsme se do sousedniho jizniho statu do oblasti kolem mesta Coffs Harbour, kde jsme meli zajistene ubytovani. Prvni den jsme se vydali na cestu a krasne celou cestu prselo. Brali jsme s sebou i nasi spolubydlici, ktera nas uz brzo opusti. Cestou tam jsme jeli kolem vyrobny sladkosti, tak nas Ivca ukecala, at se tam jdeme podivat. No, museli jsme honem utect, abychom si nic nekoupili. Tak jsme se naobedvali v centru a meli jsme namireno na krasnou prochazku po mistnim poloostrove, nicmene, cca po dvaceti metrech nas zastihl nepekny lijavec a podle oblohy jsme usoudili, ze lepsi to toho dne uz nebude. Tak jsme se na to vyprdli, udelali jen par fotek obri duhy, ktera se nad oceanem rysovala a jeli jsme se ubytovat. Vzhledem k tomu, ze do techto mist to je od naseho domova vic jak pet hodin cesty, tak uz stejne bylo odpoledne a moc bychom toho nestihli. Ubytovani jsme meli uzasne, pan mel takovou mini farmicku s konikama, kravickou, oveckama a tak podobne. Takze pro me raj, nablble jsem se usmivala po celou dobu a bylo to paradni. Trochu jsem se bala, aby tam nebyla zima, ale tenhle barak byl teda poradnej, zadne pruhledne papirove steny, ale pekne zdenej, takze bylo krasne teplicko, v posteli elektricka decka, fakt super. Rano nas nastesti uz privitalo krasne pocasi, tak jsme naskocili do auta a vyrazili smer Dorrigo national park. Stavili jsme se u krasnych vodopadu bohuzel si nepamatuju jmeno a pak jsme se vydali na dlouhou prochazku narodnim parkem. Zabralo nam to cca tri hodiny, nafotili jsme si vodopady I prastary destny prales ze vsech stran a uhlu a priblizne kolem druhe jsme spocinuli na obed v mistni kavarne. Dali jsme si jen takove male obcerstveni a zase jsme se vydali na cestu. V nedalekem mestecku maji vybudovanou dlouhou lavku podel pobrezi more. Tam jsme prijeli kdyz uz zapadalo slunicko, na plazi se povalovalo par pelikanu a dalsich ptaku, tak jsme se krasne jeste prosli, nakoupili si v obchode na vecer na grilovacku a s pocitem krasne straveneho dne jsme jeli zpet na farmicku. Po veceri jsme si jeste chvilku hrali hry a pak padli za vlast. Posledni den rano me majitel farmy rika, zda bych nechtela jit s nim krmit telatko z flasky, toz jsem hnedka sla, sice jsem byla jako prasatko, bo na me ostatni nekrmena zviratka skakala, ale byla to parada. Pak jsem si jeste dosyta pomuchlovala koniky a majitel nas odkazal, at si jedeme pry nakoupit ovoce do mistniho stanku. Tam neni vubec nikdo, je to jen vuz a na nem ovoce zvazene a nacenene. Kazdy, kdo prijede si vybere, co chce, zaplati do kasicky a jede pryc. Ve velkem meste by to asi moc nefungovalo, ale tady davaji lisky dobrou noc, takze tady si lidi celkem veri. Tak jsme nakoupili za par chechtaku banany a avokada a papaju a jeli jsme na druhy pokus s poloostrovem Muttonbird. Cestou na ostrov jsme mijeli pristav, celkove pro oci pastva, je to tam opravdu moc pekny. Vylezli jsme na ostrov a prosli si ho az na konec, kdyz jsme videli, ze si tam lidi jen tak posedavaji a neco si ukazuji. Vtom nam doslo, ze uz zacina sezona velryb, a tak jsme si tam sedli taky a koukali, jak v dalce vodotryskuji velryby s mladymi. U te prilezitosti jsem hned potom koupila poukaz na vylet na velryby, takze to nas v nejblizsi dobe ceka. Po prochazce jsme se uz museli bohuzel vydat na cestu domu. Jeste jsme se stihli zastavit ve vyrobne dalsich sladkosti z karamelu a kakaovych bobu, na brehu oceanu si pak jeste dali obed z vlastnich zasob a pak uz jsme jeli bohuzel rovnou smer Brisbane. Krasne se nam vracelo zpet, protoze tenhle vylet nemel zadnou chybu, teda krome toho, ze tak brzo skoncil. No, ale ted uz se tesime na dalsi naplanovany vylet a tim je nase cesta do Japonska. Ta nas ceka na konci cervence, tak o te napisu zase priste:-)