Ostuda, ostudna. Jo jo, to me presne popisuje,
vzhledem k tomu, ze muj poslední příspěvek se datuje priblizne nekdy, kdy
Semik byl ještě hribe:-). No uprimne receno, po dlouhe době mam zase chut a
naladu psat blog. No, jak rikam, omlouvam se, ale musela jsem se nejprve poprat
sama se sebou a pak o tom teprve s ironii sobe vlastní napsat. Musim se
priznat, ze byt bez práce je pro me naprosto stresujici věc. No, nejakou dobu
jsem se utápěla v depce z toho, ze nemuzu najit praci. Jenze ono jak
znamo nic nikomu nespadlo rovnou do klina. Chudak Martas, maka jak sroub a ještě
doma musel poslouchat moje stezovani. No jo no, co uz. Je pravda, ze cloveku
moc neprida když to jedine, co dostava jako odpověď je, ze nejste vhodny
kandidat. Když uz jsem sama sebe pristihla, ze si v te mizerii zacinam
libovat, rikam si a dost, zvedni zadek z gauce a zacni něco delat. Par
mych pocinu, ke kterym jsem se postupne rozhodla, padlo, at uz z jakekoliv
priciny, třeba když jsem chtěla jit prodávat sladkosti na trhy a postupne
zjistila, ze bych musela registrovat naší kuchyni, abych v ni vůbec mohla
pect a takove ruzne srandy, které by me celkove vysly na takovej balik, ze by
se to vůbec nevyplatilo. Nicmene, když jsem zjistila, ze nefunguje moc odpovídat
lidem na jejich inzeraty, rekla jsem si, ze na to prdim, mam dve zdrave ruce a
nohy, toz si dam svůj inzerat. V podstate na všechno co jsem mohla,
inzerovala jsem uklid, hlidani psu, peceni a vareni….a svete div se, minuly
tyden se mi ozvali dva lidi nezavisle na sobe.
Takze jsem se stala
profesionalni uklízečkou, uprimne receno, nikdy by me nenapadlo, jak chudaci uklízečky
makaji. V nasem skoro lete, kde denní teploty neprijemne olizujou třicítku
není nic lepšího nez tri hodky v kuse luxovat. No, ale dala jsem se na
vojnu, musim bojovat. Ve čtvrtek jsem jela uklízet k jednomu chlapíkovi, když
jsem prijela na místo, dost jsem se rozmyslela, zda nemam vzit nohy rovnou na
ramena. Barak jak po vybuchu bomby, kde se po zemi valeli mrtvi svabi, rikam si
kruci, když ani svabi nepreziji, to je divne. No nic, tak jsem všechno vysala,
vytrela, uklidila, sem tam jsem u toho vriskala, jak znamo na mistech, kam
clovek moc neprijde sedi kamosi pavoucci, jojo, tady byli taky. No, všechno jsem
zodpovedne vysala, i když me sem tam polival pot, když jsem ty mrchy luxovala.
Modlila jsem se, aby mi nechteli vylezt zpet ven:-) No, ale jinak byl majitel celkem
pohodar, tak jsme se nasmali, pak me vzal na obed, rikal, ze v ramci uklidu,
tak to i zaplatil. Když jsem po sedmi hodinách odjizdela, málokdo by poznal,
jak vypadal ten barak předtím. Cheche ještě me pobavilo, když mi rikal, jak si
me vybral podle jmena, nemá pry rad Indy, minule u nej dva byli a barak pak
tyden hnusne smrdel, cukaly mi koutky, bo kdybyste videli ten bordel, prisel by
vam smrad fakt tou nejmensi komplikaci:-) No, ale dobra zprava je,
ze muzu kdykoliv prijet zase uklízet, takze zisk jisty. Rekla jsem si o 22
dolaru na hodinu a dostala to, takze prima. Prijela jsem domu zbita jak pes,
ale stastna jak blecha. Ja to nechapu, bylo to jak kdyby do me někdo napumpoval
nejakou drogu, vznášela jsem se a mela pocit, ze jsem zase k necemu dobra
a potrebna a tak. Během dne mi volala další zenska, ze chce, aby prijela v patek
k ni uklízet.
Když jsem se k ni dopravila, cekala me celkem pekna
vilka. Zadni pavouci, ani svabi, nicmene pani byla prijemna asi jako osina v sedacích
partiich. Byla mi nesympaticka hned u vchodu, ale jak vidno nic není idealni:-)
Hodinu mi licila, jak používat cif, az jsem to nevydržela a jedovate
poznamenala, ze nejsem idiot, cif znam a uklízet umim. Nacpala mi do ruky tunu
dezinfekce a rekla mi, ze mam všechno dezinfikovat. Spolkla jsem poznámku o
tom, ze zrovna tohle detem nedela uplne dobře (ma tri deti). No, tak jsem
zacala uklízet, všechno zodpovedne dezinfikovala a uklízela jsem za postelema,
pod matracema a na takových mistech, kde by clovek prach ani nehledal, ale pani
si to prala, tak jsem dělala, co chtěla. Během dne mi prisla rict, ze videla,
ze i varim. Rikam jo jo, klidne uvarim, to není problém, ona se zatvářila spokojena
a tak rikam ze se domluvime. Pak jsem dodala, ze muzu i napéct, ma tri deti,
tak jsem si rikala na Vanoce. Pani se zatvrarila jak sto certu a oznámila mi,
ze se snazi zit co nejdravěji. Co mi prislo pomerne komicke, vzhledem k tomu,
ze cely den palila na verande jednu od druhé. No, ale pro me za me, je to jeji věc.
Když jsem pak videla, co udelala detem k obedu, radeji jsem se rychle předklonila
a předstírala, ze me ten smetak desne zajima. Bo, timhle bych nekrmila ani psa,
natoz deti, ale to nevadi. No, vycidila jsem celej barak, pani mi pak prisla
ukazat, co jsem zapomněla a udelala spatne. Tak jsem ty dva flicky, co jsem zapomněla,
sla doladit a bylo hotovo. Pak jsme zacaly resit, kolik ze mi zaplati, rekla
jsem ji 25 za hodku a pani se snažila smlouvat. Bylo mi naprosto jasne, ze je
ji to jedno, spis jen, aby manzel nemel reci a ona nemusela uklízet sama.
Nicmene zaplatila, co jsem zadala a rekla mi, ze se v tydnu ozve. Tak uvidíme,
zda byla s mym uklidem opravdu spokojena, nebo dělala jen divadylko:-) Ja
si rikam, ze by bylo fajn mit stalejsi zakazniky, nez budu mit praci v oboru,
ale vlastne nevim, zda si mam prat tam jet znovu. No, když zavola pojedu, ale
ta baba je fakt jedubaba:-) No, nicmene za ty peníze to asi stoji.
O vikendu jsme se s Martou snazili trosku uzit,
sli jsme v sobotu ke kámošům na grilovacku, v nedeli jsme se byli v centru
koupat na te mestske plazi. Bylo to fajn, cestou domu jsme si dali jidlo a
zmrzku, takze fajne. Zjistili jsme, ze v Brisbane funguje Ceskoslovensky
klub, kde se schazeji každý patek starousedlici. Poradaji taky spoustu super
akci, tento tyden jsme chteli jit na cimbálovku z Moravy, ale bylo mi ve
stredu nejak soufl, tak jsme nakonec nesli, skoda, bylo to pry skvely:-) Jinak, vari tady takze každý muze prijit na typicke české
jidlo, uz jsme tam byli dvakrát, porce se nedaji snist a vari fakt dobře, mimo to
prodavaji i takove věci jako knedliky, piskoty, horalky a tomu podobne, coz se
velmi hodi. Také jsem v tydnu pekla pernicky, protože při Ceskoslovenskem
klubu funguje spolek pro mamky s detma Klokanek, a ja jsem slíbila, ze napeču.
Nejprve jsem si rikala, zda se tam vůbec cpát, když nemam deti, ale pak jsem se
před 14 dny jela podivat a bylo to opravdu moc prima. Holky byly super, seslo
se nas asi 20, kocky z Cech a Slovenska, zpivaly se lidove pisnicky a pokazde
se s detma něco tvori. No a na dnesek se mely zdobit pernicky, tak jsem
jako nemamina slíbila, ze napeču. Akorat jsem jela rano na Klokanka, ale
nemohla jsem se zdrzet dlouho, protože jsem mela od pul dvanacte domluveny
obed. No, hned jak jsem do klubu prijela jsem holkach rikala, jak jsem zacala
ulizet a najednou spousta holek povida, jak by se jim uklid taky hodil, tak
budu mit snad práce ted dost. Ja to nechapu, ted tady poletuju kolem baraku,
bavi me cokoliv, i práce doma. V mojich nejhorších stavech me ani nebavilo
delat nic doma, ani uklid, ani vareni, ani peceni, nic. Ted si tady prospevuju,
rypu se v hline, uklizim, funguju a pohoda. Rozumite tomu? Ja proste ne…..jsem
nejaky podivny tvor….Do toho v klidu odpovidam na nove inzeraty na praci v oboru a fakt pohodicka:-)
No a to ještě není vse, dneska jsem mela
obed s Malcolmem Jonesem, to je profesor, u kterého byl v laborce kamos
Martin Kasny z Univezity Karlovy. Jela jsem na naší schůzku, na kterou se domlouváme
přes pul roku:-) Malcolm byl porad nekde ve svete, tak to bylo tezky se dohonit.
Potila jsem se jako kobyla a v duchu premyslela, co si budeme povídat hodku
a pul. Jakmile jsem ho uviděla, stres opadnul, vypraveli jsme si jako stari
znami a napumpoval do me další vakcinu optimizmu. Tak nejak jsem si rikala, ze
by obed s Malcolmem měli preventivne naordinovat každému, kdo chce
propadnout depkam a vzdat to:-) Rikal mi, ze to musim dal zkouset,
ze je brzo, at vydrzim, ze se on taky mrkne a at poslu CV a tak. No, zase ve me
zazehl ten pocit, který jsem uz dlouho necitila a to, jak moc vlastne vedu mam
rada. A tak jsem tam tak sedela, jedla obed a najednou jsem vedela, ze to
dokazu, ze proste tu praci dřív nebo později najdu. A do te doby budu uklízet,
nevadi, proste se nevzdam a nenecham se tim semlit:-) (teda ja uz jsem se
nejakou dobu mlit nechala).
Taky jsme s Martou zacali hrat dvakrát v tydnu
volejbal, to je další prima věc, desne nas to bavi, dlouho jsme nehrali spolu v tymu
a ted si to moc uzivame. Zrovna dneska vecer (pondělí) mame trenink na dve
hodky, super, uz se tesim. Ve čtvrtek jsme měli zapas, dokonce jsem byla
vyhlasena nejlepsim hracem zapasu (no svete div se to jsou věci co?). No, to
bylo prave po tom prvním uklidu, litala jsem tam naspeedovana, prestoze z práce
utahana jako kote, hrala jsem jako by to bylo naposledy a osud Země na tom
zalezel:-) No, sama se sobe trosku smeju, protože změna je az nechutne
hmatatelna, usmev se mi zase vratil, a tak jsem si dneska koupila další kvetniky,
ze si presadim rajčata a kyticky:-)
No nic, tak tot od nas asi vse, v patek se tady
kona G20 summit, takze se nam sem sjedou Putinove a Obamove a takovy podobni
papalasove, procez ma cele Brisbane volno, bo cele město bude uzavrene. Tak
premyslime kam pojedeme na prodlouzeny vikend, Martas ma taky volno, tak
vyrazime na vylet. Protože mam takovy silny pocit, ze si to zasloužíme (hlavne
Martas za ty jeho zelezne nervy se mnou:-) ). Nasledne podáme zpravu, jak jsme
se měli a kde jsme byli. Snad to bude prima…..tak ja se zase BRZO ozvu…..papa
To jsem ráda, žes k tomu zaujala pozitivní postoj. Každý vede boje, každý je má o něčem jiném, ale je třeba to nevzdávat. Dřív nebo později se to povede!!! Držíme palce!!!!
OdpovědětVymazatHezký pozdrav z Písku, hodně sil a dávejte na sebe pozor. Posíláme pusu!
OdpovědětVymazatDiky moc za podporu rodino:-)
OdpovědětVymazat