Konference v Melbourne a navsteva Phillip Islandu

V utery jsem odletela na konferenci do Melbourne. Sice jsme měli trosku zpozdeni pri letu, ale celkem bez vetsich problemu jsem se dostala az na mnou vybrany hotel a s radosti jsem zjistila, ze mam na pokoji i vanu. Do te jsem se hned nalozila, pak uz si jen vlezla do pelechu a vzapeti usnula. Melbourne me pravda nepřivítalo uplne privetive. Byla dost silna kosa, ve stredu rano něco kolem tri stupnu rano, jesteze jsem na hotelu mela i topeni. To jsem opravdu ocenila. Mela jsem z te konference strach a to zejmena proto, ze jsem nikoho neznala a tak mi bylo naprosto jasne, ze pokud se chci s nekym bavit, budu se muset co nejdrive seznamit. Prvni den jsem neponechala nic nahode a prichylila jsem se tam k jedne holcine, ktera vypadala, ze je tam sama. No, asi po deseti minutach se ukazalo, ze je z Melbourne a zna snad pulku lidi z konference, protoze tam pracuje v laborce. No, ale byla moc mila, seznamila me s ostatnimi lidmi a tak jsem se vlastne prinacpala do jejich particky:-). Zjistila jsem, ze na tuto konferenci prijede Chris, ten chlapek, co jsem k nemu do laborky mela puvodne jet, ale protoze nepracoval primo na univerzite, tak mi to zakazali. Osobne jsme se nikdy nevideli a ja videla jednu nejakou jeho fotku. Tak jsem okukovala vsechny pritomne a hledala, zda najdu “znamou” tvar. Nasla jsem Chrise a zacala se na nej silne zubit, on byl asi dost prekvapenej, tvaril se, ze nevi, kam se mnou. Kdyz jsem si konecne dodala odvahy a prisla blize, ze se predstavim, zjistila jsem, ze to Chris je, ale bohuzel ne ten, se kterym jsem komunikovala. Zatvarila jsem se jako ze to je dneska ale desny pocasi co, popadla sklenicku s dzusem, co stala za nim a nazdar bazar:-) Pak jsem konecne nasla toho praveho, nicmene ten znal skorem celou konferenci, takze odchytit ho samotneho bylo takrka nemozne. No, ale rikala jsem si, ze prvni vecer, kdy organizatori poradali recepci, bude urcite dost prilezitosti se predstavit. K memu velkemu udivu a nelibosti nikdo z te particky lidi, se kteryma jsem se seznamila na recepci nesel. Dala jsem si za ukol se predstavit a pak ze muzu jit domu. No, dala jsem si sklenicku vina a cekala na svou prilezitost. Kdyz uz jsem si rikala, ze by moje opisovani mohlo byt napadne a po telefonatu Martasovi, co s tim, jsem proste normalne prisla a predstavila se. Kupodivu byl poteseny, ze me vidi, rikal, ze moc gratuluje, ze tu jsem a tak. Docela mile jsme popovidali a ja mohla jit domu. Uplne jsem zapomnela poznamenat, ze jsem si vezla par nejakych reprezentatvnich kousku obleceni, nicmene vetsina veci zustala v kufru a to diky tomu, ze behem dne byla strasne zima, v noci skorem mrzlo:-( No, parada. Takze papa pekne obleceni, opravdu nebyl cas na hrdinstvi, akorat na vecer pred poster jsem se moc pekne oblikla (dvoje puncochy) a vyrazila. Uprimne receno tato konference sice byla o vakcinach, ale o leishmanioze tady moc lidi neslyselo. Rozumejte, ani je to tim padem moc nezajimalo. Na prezentaci posteru jsem stala dost dlouho sama, akorat kocka odnaproti (mela chudak nejake bakterie a taky to nikoho moc nebralo) na tom byla stejne jako ja, tak jsme na sebe nejdrive smutne koukaly, pak jsme si dosly pro vinko, aby nam to lepe utikalo. Pak prisel Chris a par dalsich lidi, vetsina se spis zastavila ze slusnosti. Jedna pani se me ptala, zda je tato nemoc uz v Evrope, kdyz jsem mile odvetila, ze ano a ze to leze do pejsku, tvarila se desne zoufale, tak jsem ji utesila at se neboji, ze do Evropy je to z Australie celkem streka, tak at se o svého pejska neboji:-) A pak taky po dvou sklenickach jsem se na tuto situaci uz divala lehce povnesene…..a zvykla jsem si na konverzaci zacinajici vetou a proc ze to vlastne delate….aha zajimave, prominte specham…..bye bye….no, jak rikam, musela jsem si pomoct vinkem a jeste sdilena starost polovicni starost taky funguje….tak jsme to s tou kockou dostaly statecne az do konce a pak vyrazily na veceri (jeste jsme si stihly poztezovat, ze jsou lidi vlastne sami proti sobe, kdyz je nas uzasny vyzkum nelaka).  No na veceri jsme nastesti sli uz s mymi novymi prateli, takze byla docela legrace. S dalsimi lidmi jsme se u stolu seznamili. Spolecnost to byla vcelku vtipna, ja, kluk z Kanady, kluk z Iraku, holcina z Chile a holcina z Malayisie. Sranda byla velika, kazdej prihodil neco ze sve zeme, nakonec jsme se shodli, ze tady v Australii je to super, ale je tu spousta skaredejch zviratek, kazdej mel nejakej peknej zazitek s pavouckama, shodli jsme se, ze nejhure jsou na tom v Darwinu (maji krokace) a v Sydney (tam maji zase spoustu pavouku) a hlavne nikdo z nas ani v jednom z jmenovanych mest nezije:-). Vecere byla skvela, predkrm, pak maso bud losos anebo steak a pak dezert. Byla to takova porce, ze jsem mela problem odejit domu po svych. Taky nam tam nalivali porad a porad jejich vyborne vino, jmeno jsem nepochytila, bo v teto chvili jsem mela v sobe uz ty dve sklenicky z poster prezentace. Nakonec jsem musela trosku vina ve sklenicce nechat, aby mi porad nedolivali. Cestou domu jsem volala Martovi a najednou tesne prede me skocil kusu lisci (takovej vetsi posum). Potvora jedna, nastesti jsem byla natolik nalita, ze jsem se ani nelekla a nezarvala, ale asi si i zvykam a tak jen povidam Martovi, heeeeele kusu:-) Skoda, fotka chybi, bo byla dost tma a stejne bych asi nestihla vytahnout fotak. Kusu se na me podival a pak si sel po svych:-)

V patek konference skoncila (byla jen na tri dny) a po obede dorazil do Melbourne Martas. Protoze si udelal nedobrovolnou okruzni jizdu v taxiku po meste (proste jeden taxi objizdi vice hotelu po meste), prijel tak akorat, aby si odlozil veci a mel schuzku v jedne firme. Ja jsem sla s nim a musela na nej hodku pockat. Ale ve firme se zatim tvarili celkem nadsene z Marti, tak drzte palce, at z toho neco je (apson prace na doma). Pak jsme zasli na jidlo a mazali domu, byla uz tma a oba jsme byli celkem unaveni. V sobotu rano jsme vstali, dosli vyzvednout auticko a vyrazili smer Phillip Island, coz je ostruvek nedaleko Melbourne, kde zije 40-ti tisicova kolonie tucnaku nejmensich. Toto misto je vyhlasene tzv. penguine parade, alias jakasi promenada tucnaku:-) Teda po probuzeni jsme se celkem bali, protoze celou noc prselo, ale rano uz prestavalo, tak jsme jeli. Behem dne jsme se krasne prosli kolem pobrezi, meli se tam vyskytovat tuleni, byl tam prave jeden kus a jeste ho stejne podeziram, zda nebyl mrtvy:-) nevime, byl dost daleko a nehybal se. V jednom z hnizdecek jsme objevili spiciho tucnaka, moc se s nama bavit nechtel, ale podarilo se mi ho aspon trosku vyfotit, bohuzel jedina fotka tucnaka, co mame, bo v noci se fotit neda a ani nesmi. Behem obeda jsme na ostrove potkali nase prvni Cechy, docela legrace, protoze v asijske restauraci bychom zrovna Cechacky necekali. Zasmali jsme se tomu a vyrazili. Koupili listky a cekali do setmeni. Behem odpoledne jsme videli spoustu klokanu, kteri se moc nebali, takze jsme meli moznost si je vyfotit celkem z blizka, dokonce i z auta. Kolem pate hodiny jsme se vsichni sesli na plazi, kam se tucnaci vraci z lovu (z more). Vsichni nas varovali, jaka bude kosa, tak jsme na sebe navlikli, co jsme meli a cekali, az se dostatecne setmi a tucnaci priplavou. Kolem seste se na hladine objevily obrovske skvrny a pruvodci rikali, ze to jsou tucnaci, co plavou k nam. Meli jsme dalekohled, tim bylo krasne videt, jak se cele stado blizi k pobrezi, v cele stada tucnaci vyskakovali nad hladinu a plavali a plavali az dorazili k pobrezi. Tam je cekala prekazka v podobne velke rasy, co byla na pobrezi. Bohuzel tucnakum sahala tak do pulky tela, takze si makli  nez to prelezli, ale povedlo se. Pak jako jeden muz prebehli zlutej pruh pisku a zmizeli ve stranich. Takhle se priblizilo nekolik stadecek a zacali lezt po prilehlych stranich do hnizdecek, ktera jim tam lidi vybudovali. Celou strani se tahly drevene chodnicky a bylo to lehce nasvicene, takze jsme krasne videli nejen jak tucnaci vylezaji na plaz, ale jak pak splhaji “domu”. Byli jsme od nich na metr, makali chudaci, jako by jim za patama horelo. Fakt nadherna podivana, jak se predbihali a postrkovali, ale vsichni to dali a dobehli do hnizdecek. Další postreh byl jaky zvuk vydavali, fakt jsem nechapala, ze tato drobna krasna zviratka delaji takovej kraval….no ono tisícovky takových tucnaku uz udelaji nejakej hluk:-) Udivilo me, ze bylo zakazane jakekoliv filmovani, foceni a podobne veci a vsichni poslechli. NIKDO si nedovolil udelat jednu jedinou fotku, neuveritelne, jaky respekt tato narizeni maji. Mrzelo me to, protoze to byl silny zazitek a vazne jsem si chtela udelat nejakou fotku, ale spis jsme si to snazili uzit a vnimat jakou fusku jsou tato zvirata schopna urazit dvakrat denne, brzo rano dolu do vody a odpoledne zpet. Pote jsme mazali zpet do Melbourne, před odjezdem jsme dle narizeni zkontrolovali, zda nejake zviratko nesedi pod nasim autem, v poradku dorazili na hotel a pak padli za vlast. V nedeli rano jsme vratili auto (tentokrát jsme natankovali bez problemu) a zabalili veci. Sli jsme do mesta, kde byl obri pruvod u prilezitosti dne matek. Divili jsme se, protoze prochazejici lidi meli cisla  treba i kolem 50 tisic, coz znacilo dost lidi v ulicich:-) Dosli jsme si na Victoria market na trh, kde jsem onehda nasim koupila klokani kuzi pred krb, dohodli jsme se s Martou, ze chceme taky mit nasi. Koupili jsme L size kuzi a sli zpet na hotel. Tam nas nalozil taxik a dovezl na letiste…..a tak jsme se zase stastne navratili do naseho tepleho Brisbane:-)