Australský budíček

Takto to u nás vypadá po ránu.
Vetšinou začnou okolo šesté ráno a končí večer.

Hluk v pozadí je přistávající letadlo.

Země ohnostroju

Tak pokud jste si mysleli, ze se budete skodolibe bavit na muj ucet respektive na ucet me laboratorni nesikovnosti, tak vas musim zklamat:-) Zda se, ac k nevire, ze jsem prolomila svůj pech. Tento tyden se mi povedly všechny zapocate pokusy, Matt me pochvalil, tak jsem se citila fakt dobře…. Tot k mym pracovnim eskapadam.

No, v prubehu tydne mel Martas takovy mensi kseftik, takze to zase prijemne pozvedlo nas rodinny rozpocet, nicmene stále cekame, zda se nam ozvou z toho Melbourne anebo odjinud, Martas poslal zivotopis snad uplne všude, kde se dalo. Tak cekame, zda zase vyleze nejaky kseft anebo něco stálejšího. Drzte nam palce. Zatím to celkem slo.

Další věc se tyka nasich domacich „zviratek“… protože Martas na moje nalehani zrusil pavučinu našeho soukromého pavouka, ten se na nas evidentne nastval a odstehoval se nekam pryc (doufam, ze ne k nam do bytu). Tak se nam az skorem zacalo styskat:-) ale ne zase tak moc….ve stredu jsem zrana na podlaze v kuchyni objevila svaba meril tak tri centaky, lezel na zadech, tak si rikam, ze to je dost divny asi je mrtvej. Prdlajs!!! Cucela jsem na nej celkem peknou chvili, nacez se milej svab zvedl a odplul za sporak. Tak jsem jen vztekla zavrcela, ze tusit, ze se tady jen tak sluni, klidne bych ho zaslapla, no nic pozde…. Ovšem, když jsem prisla odpoledne domu, Martas rikal, ze svab je uz v kosi, zase vylezl a vlezl si opet na stejne místo jako rano a zase byl na zadech….tentokrat se mu ovšem sluneni stalo osudne, bo Martas místo juchani stoupl milému svabovi na hlavu a krup….pak nam sverte nejake zviratko, tak jsem si smutne sla sednout na verandu a tam zase sedela kobylka, ale celkem dost velika….tak si rikam, ze tady vyhodíš jedno zviratko dvermi a ono jine prijde oknem:-)

No nic, v sobotu jsme se probrali a Martas byl domluveny s jednim znamym, ze spolu pujdou letadylkovat, ja jsem zustala doma, udelala takove ty potrebne věci, nakup, uklid, vareni atd…pak jsem na chvilku zalehla, když tu nahle prijel zpet Martas. K veceru jsme měli zamluvene ono slavne kajakovani na nocni rece Brisbane. Uz jsem o tom psala drive, vpodstate se lidi na kajakach projedou celym centrem tam a zpet. Trosku jsme se bali, zda jsme neprokoucovali počasí, kdy bylo teplo, ted je celkem v noci zima. Vzhledem k tomu, ze se do lodi nesmí v botách, měli jsme strach, abychom se nenachladili. Ale počasí zrovna vyslo krasne, bylo i teplo, takze jsme v sedm vecer byli nastartovani před lodenici a plni ocekavani. Prestoze jsme necekali, ze by se dostavilo tolik lidi, seslo se nas kolem 36. Vedouci rikali, ze tolik lidi dlouhou dobu nepamatuji, no nejsme my smolari:-) Ale nastesti to nemelo na nic moc vliv, ani na funkci:-) snad jen na celkem dlouhe cekani, nez se všichni nalodi. Kupodivu nikoho nezajímalo, zda umíme plavat, dostali jsme vesty a nazdar bazar. Prijemne zjisteni bylo, ze voda byla teplejsi nez vzduch, procez to byla celkem sranda se sem tam ostříknout padlem. Az později jsme zjistili, ze reka Brisbane je rajem pro žraloky, kteří jsou pry sladko i slano vodni, nicmene jsou pry malicci a nejsou agresivni:-) Takze zadne obavy pry, no ale verte tomu, ze? Projeli jsme se centrem dolu a pak zase zpet, krasa opravdu. Když uz jsme měli lodenici na dosah, na rece před nama zacal opet ohnostroj. Az si skorem rikame, zda to není celkem bezny doplněk sobotni ci nedelni zabavy (jsme tu necele dva mesice a uz treti ohnostroj:-)). Pak jsme vybehli z lodi, prestoze na lodi jsme zimu nepocitovali, jak jsme vylezli, zacala jsem citit mokrej zadek a nohy a vlastne i zada a tak, asi jsem se ocakla vic nez jen trosku….nastesti jsme měli věci na prevleceni, tak jsme se rychle prevlikli a mazali se zahrat. V nedeli jsme byli domluveni s tim chlapkem, co s nim byl Martas v sobotu letat a s jeho zenou, ze pujdeme spolecne na obed. Zena dela taky na univerzite, tak jsme spolem prodrbaly první poslední. Byl to opravdu prijemne straveny cas, domluvili jsme se, ze bychom mohli spolecne podniknout nejake ty vylety, z cehoz byly obe strany dost nadsene, tak uvidíme, co bude. Doporucovali nam spoustu mist, kam ještě zajet, jenze to aby tady clovek byl ještě tak dalších deset let, aby všechno stihl. Pak nas hodili domu, tak jsme se prevlikli a vyrazili na projížďku na kolech. Docela pekne jsme se projeli a se smrakanim jsme dorazili domu, tady se prezrali spagetama a ted tady vegetime a travime:-). Ale zodpovedne se pripravujeme na další prodlouzeny vikend, který bude 9. cervna a to u prilezitosti narozenin kralovny. Ani jsem nevedela, ze ma mit kralovna narozeniny, ale byla jsem v laborce poucena, ze nejde o narozeniny Alzbety II., ale o narozeniny Alzbety I. Pry se uplne presne nevi, kdy ze je mela, tak se to stanovilo nekdy kolem tohoto data. Vtipne je, ze je to putovni svatek, vždy druhy vikend v cervnu:-) Tak hledame nejake vhodne mistecko, kam vyrazime.

Konference v Melbourne a navsteva Phillip Islandu

V utery jsem odletela na konferenci do Melbourne. Sice jsme měli trosku zpozdeni pri letu, ale celkem bez vetsich problemu jsem se dostala az na mnou vybrany hotel a s radosti jsem zjistila, ze mam na pokoji i vanu. Do te jsem se hned nalozila, pak uz si jen vlezla do pelechu a vzapeti usnula. Melbourne me pravda nepřivítalo uplne privetive. Byla dost silna kosa, ve stredu rano něco kolem tri stupnu rano, jesteze jsem na hotelu mela i topeni. To jsem opravdu ocenila. Mela jsem z te konference strach a to zejmena proto, ze jsem nikoho neznala a tak mi bylo naprosto jasne, ze pokud se chci s nekym bavit, budu se muset co nejdrive seznamit. Prvni den jsem neponechala nic nahode a prichylila jsem se tam k jedne holcine, ktera vypadala, ze je tam sama. No, asi po deseti minutach se ukazalo, ze je z Melbourne a zna snad pulku lidi z konference, protoze tam pracuje v laborce. No, ale byla moc mila, seznamila me s ostatnimi lidmi a tak jsem se vlastne prinacpala do jejich particky:-). Zjistila jsem, ze na tuto konferenci prijede Chris, ten chlapek, co jsem k nemu do laborky mela puvodne jet, ale protoze nepracoval primo na univerzite, tak mi to zakazali. Osobne jsme se nikdy nevideli a ja videla jednu nejakou jeho fotku. Tak jsem okukovala vsechny pritomne a hledala, zda najdu “znamou” tvar. Nasla jsem Chrise a zacala se na nej silne zubit, on byl asi dost prekvapenej, tvaril se, ze nevi, kam se mnou. Kdyz jsem si konecne dodala odvahy a prisla blize, ze se predstavim, zjistila jsem, ze to Chris je, ale bohuzel ne ten, se kterym jsem komunikovala. Zatvarila jsem se jako ze to je dneska ale desny pocasi co, popadla sklenicku s dzusem, co stala za nim a nazdar bazar:-) Pak jsem konecne nasla toho praveho, nicmene ten znal skorem celou konferenci, takze odchytit ho samotneho bylo takrka nemozne. No, ale rikala jsem si, ze prvni vecer, kdy organizatori poradali recepci, bude urcite dost prilezitosti se predstavit. K memu velkemu udivu a nelibosti nikdo z te particky lidi, se kteryma jsem se seznamila na recepci nesel. Dala jsem si za ukol se predstavit a pak ze muzu jit domu. No, dala jsem si sklenicku vina a cekala na svou prilezitost. Kdyz uz jsem si rikala, ze by moje opisovani mohlo byt napadne a po telefonatu Martasovi, co s tim, jsem proste normalne prisla a predstavila se. Kupodivu byl poteseny, ze me vidi, rikal, ze moc gratuluje, ze tu jsem a tak. Docela mile jsme popovidali a ja mohla jit domu. Uplne jsem zapomnela poznamenat, ze jsem si vezla par nejakych reprezentatvnich kousku obleceni, nicmene vetsina veci zustala v kufru a to diky tomu, ze behem dne byla strasne zima, v noci skorem mrzlo:-( No, parada. Takze papa pekne obleceni, opravdu nebyl cas na hrdinstvi, akorat na vecer pred poster jsem se moc pekne oblikla (dvoje puncochy) a vyrazila. Uprimne receno tato konference sice byla o vakcinach, ale o leishmanioze tady moc lidi neslyselo. Rozumejte, ani je to tim padem moc nezajimalo. Na prezentaci posteru jsem stala dost dlouho sama, akorat kocka odnaproti (mela chudak nejake bakterie a taky to nikoho moc nebralo) na tom byla stejne jako ja, tak jsme na sebe nejdrive smutne koukaly, pak jsme si dosly pro vinko, aby nam to lepe utikalo. Pak prisel Chris a par dalsich lidi, vetsina se spis zastavila ze slusnosti. Jedna pani se me ptala, zda je tato nemoc uz v Evrope, kdyz jsem mile odvetila, ze ano a ze to leze do pejsku, tvarila se desne zoufale, tak jsem ji utesila at se neboji, ze do Evropy je to z Australie celkem streka, tak at se o svého pejska neboji:-) A pak taky po dvou sklenickach jsem se na tuto situaci uz divala lehce povnesene…..a zvykla jsem si na konverzaci zacinajici vetou a proc ze to vlastne delate….aha zajimave, prominte specham…..bye bye….no, jak rikam, musela jsem si pomoct vinkem a jeste sdilena starost polovicni starost taky funguje….tak jsme to s tou kockou dostaly statecne az do konce a pak vyrazily na veceri (jeste jsme si stihly poztezovat, ze jsou lidi vlastne sami proti sobe, kdyz je nas uzasny vyzkum nelaka).  No na veceri jsme nastesti sli uz s mymi novymi prateli, takze byla docela legrace. S dalsimi lidmi jsme se u stolu seznamili. Spolecnost to byla vcelku vtipna, ja, kluk z Kanady, kluk z Iraku, holcina z Chile a holcina z Malayisie. Sranda byla velika, kazdej prihodil neco ze sve zeme, nakonec jsme se shodli, ze tady v Australii je to super, ale je tu spousta skaredejch zviratek, kazdej mel nejakej peknej zazitek s pavouckama, shodli jsme se, ze nejhure jsou na tom v Darwinu (maji krokace) a v Sydney (tam maji zase spoustu pavouku) a hlavne nikdo z nas ani v jednom z jmenovanych mest nezije:-). Vecere byla skvela, predkrm, pak maso bud losos anebo steak a pak dezert. Byla to takova porce, ze jsem mela problem odejit domu po svych. Taky nam tam nalivali porad a porad jejich vyborne vino, jmeno jsem nepochytila, bo v teto chvili jsem mela v sobe uz ty dve sklenicky z poster prezentace. Nakonec jsem musela trosku vina ve sklenicce nechat, aby mi porad nedolivali. Cestou domu jsem volala Martovi a najednou tesne prede me skocil kusu lisci (takovej vetsi posum). Potvora jedna, nastesti jsem byla natolik nalita, ze jsem se ani nelekla a nezarvala, ale asi si i zvykam a tak jen povidam Martovi, heeeeele kusu:-) Skoda, fotka chybi, bo byla dost tma a stejne bych asi nestihla vytahnout fotak. Kusu se na me podival a pak si sel po svych:-)

V patek konference skoncila (byla jen na tri dny) a po obede dorazil do Melbourne Martas. Protoze si udelal nedobrovolnou okruzni jizdu v taxiku po meste (proste jeden taxi objizdi vice hotelu po meste), prijel tak akorat, aby si odlozil veci a mel schuzku v jedne firme. Ja jsem sla s nim a musela na nej hodku pockat. Ale ve firme se zatim tvarili celkem nadsene z Marti, tak drzte palce, at z toho neco je (apson prace na doma). Pak jsme zasli na jidlo a mazali domu, byla uz tma a oba jsme byli celkem unaveni. V sobotu rano jsme vstali, dosli vyzvednout auticko a vyrazili smer Phillip Island, coz je ostruvek nedaleko Melbourne, kde zije 40-ti tisicova kolonie tucnaku nejmensich. Toto misto je vyhlasene tzv. penguine parade, alias jakasi promenada tucnaku:-) Teda po probuzeni jsme se celkem bali, protoze celou noc prselo, ale rano uz prestavalo, tak jsme jeli. Behem dne jsme se krasne prosli kolem pobrezi, meli se tam vyskytovat tuleni, byl tam prave jeden kus a jeste ho stejne podeziram, zda nebyl mrtvy:-) nevime, byl dost daleko a nehybal se. V jednom z hnizdecek jsme objevili spiciho tucnaka, moc se s nama bavit nechtel, ale podarilo se mi ho aspon trosku vyfotit, bohuzel jedina fotka tucnaka, co mame, bo v noci se fotit neda a ani nesmi. Behem obeda jsme na ostrove potkali nase prvni Cechy, docela legrace, protoze v asijske restauraci bychom zrovna Cechacky necekali. Zasmali jsme se tomu a vyrazili. Koupili listky a cekali do setmeni. Behem odpoledne jsme videli spoustu klokanu, kteri se moc nebali, takze jsme meli moznost si je vyfotit celkem z blizka, dokonce i z auta. Kolem pate hodiny jsme se vsichni sesli na plazi, kam se tucnaci vraci z lovu (z more). Vsichni nas varovali, jaka bude kosa, tak jsme na sebe navlikli, co jsme meli a cekali, az se dostatecne setmi a tucnaci priplavou. Kolem seste se na hladine objevily obrovske skvrny a pruvodci rikali, ze to jsou tucnaci, co plavou k nam. Meli jsme dalekohled, tim bylo krasne videt, jak se cele stado blizi k pobrezi, v cele stada tucnaci vyskakovali nad hladinu a plavali a plavali az dorazili k pobrezi. Tam je cekala prekazka v podobne velke rasy, co byla na pobrezi. Bohuzel tucnakum sahala tak do pulky tela, takze si makli  nez to prelezli, ale povedlo se. Pak jako jeden muz prebehli zlutej pruh pisku a zmizeli ve stranich. Takhle se priblizilo nekolik stadecek a zacali lezt po prilehlych stranich do hnizdecek, ktera jim tam lidi vybudovali. Celou strani se tahly drevene chodnicky a bylo to lehce nasvicene, takze jsme krasne videli nejen jak tucnaci vylezaji na plaz, ale jak pak splhaji “domu”. Byli jsme od nich na metr, makali chudaci, jako by jim za patama horelo. Fakt nadherna podivana, jak se predbihali a postrkovali, ale vsichni to dali a dobehli do hnizdecek. Další postreh byl jaky zvuk vydavali, fakt jsem nechapala, ze tato drobna krasna zviratka delaji takovej kraval….no ono tisícovky takových tucnaku uz udelaji nejakej hluk:-) Udivilo me, ze bylo zakazane jakekoliv filmovani, foceni a podobne veci a vsichni poslechli. NIKDO si nedovolil udelat jednu jedinou fotku, neuveritelne, jaky respekt tato narizeni maji. Mrzelo me to, protoze to byl silny zazitek a vazne jsem si chtela udelat nejakou fotku, ale spis jsme si to snazili uzit a vnimat jakou fusku jsou tato zvirata schopna urazit dvakrat denne, brzo rano dolu do vody a odpoledne zpet. Pote jsme mazali zpet do Melbourne, před odjezdem jsme dle narizeni zkontrolovali, zda nejake zviratko nesedi pod nasim autem, v poradku dorazili na hotel a pak padli za vlast. V nedeli rano jsme vratili auto (tentokrát jsme natankovali bez problemu) a zabalili veci. Sli jsme do mesta, kde byl obri pruvod u prilezitosti dne matek. Divili jsme se, protoze prochazejici lidi meli cisla  treba i kolem 50 tisic, coz znacilo dost lidi v ulicich:-) Dosli jsme si na Victoria market na trh, kde jsem onehda nasim koupila klokani kuzi pred krb, dohodli jsme se s Martou, ze chceme taky mit nasi. Koupili jsme L size kuzi a sli zpet na hotel. Tam nas nalozil taxik a dovezl na letiste…..a tak jsme se zase stastne navratili do naseho tepleho Brisbane:-)

Kung-fu panda

Protože jsem se minuly tyden vůbec nedostala k psani blogu, musim to tento tyden dohonit za tydny dva. No, během toho prvniho tydne se nic extra nedelo, ja jsem pripravovala věci na blizici se konferenci v Melbourne a Martas usilovne hledal praci. Snazila jsem se absorbovat maximum informaci, protože Katja (moje kolegyne co me zaucovala) tento tyden koncila v laborce. U této prilezitosti vyhlasil Matt (sefik), ze si udelame v sobotu u nej doma party. Prislo mi to celkem komicky, zvlaste proto, ze nedal jinak nez ze všichni prijdeme v kostymech. To by samo o sobe nebylo nic tak tragického, kdyby za téma nebylo vyhlaseno pismenko K. Cili kazdej musel prijit za něco, co zacina od pismene K. Rikam si herdek, za co bych se tak mohla prevlict, nic moc me nenapadlo (bohužel všechna pekna slova, co mame v cestine začínající pismenkem K zacinaji v anglictine C). Zvlaste pak jsem si prisla lehce ztracena, když kolegove zacali prichazet s roztodivnyma napadama, kolegyne chtěla jit za Kitkat (jesteze ne kitekat:-) ), kolega ze pujde za draslik (znacka K:-). No, během minulych tydnu jsme s Martou videli v Kmartu jeden moc peknej kostym pandy. Bylo to teda vlastne pyzamo, tak jsem si rikala, ze je skoda, ze téma není P. No nic, když jsme se v laborce tak pekne radili a ja zalitovala krásného kostymu pandy, kolega říká, tak bud kung-fu panda a mas to…..vybornej napad. Tak jsem si rikala, ze bych aspoň mela po starostech a v tydnu se stavila pro uzasny kostym. Martas prohlásil, ze se mnou tentokrát nepujde, bo nechce kupovat další kostym pandy a tak predvadeni zbylo na me:-) No, vzhledem k tomu, ze nemame auto, musela jsem na sobotni party jet busem, všichni me ujistovali, ze v Australii se lidi stroji kazdou chvilku, takze na me nikdo divne koukat nebude. Skoda, ze jsem jim verila……No, namaskovala jsem se nadherne, navlikla jsem se do kostymu od hlavy az k pate vcetne chlupatych botek, Martas mi na hlavu pridelal satecek s napisem Kung-fu a znak jin-jang, ja si vymenila bryle za cocky, napatlala si kolem oci bily stin, aby iluze byla dokonala a byla pripravena vyrazit. Popadla jsem mnou pripraveny druhy pokus o strudl (tentokrát uz povedeny), baleni sesti piv a prikusky z listoveho testa a vyrazila na bus. No, ne ze by se na me lidi v ulici nedivali dost divne a podezrivave, ale ten pohled, co na me hodil ridic autobusu, když jsem ho rozpustile pozdravila byste měli videt. Evidentne vahal, zda me vůbec na palubu vzit, ale pak mu zrejme divnej kostym neprisel dostatecny důvod me vykopnout, nic nerekl, zavrel dveře a odjel i se mnou. Protože lidi v buse moc divne koukali, snažila jsem se to vylepsit a sundala jsem si pandi hlavu:-) Cimz jsem na hlave mela uz jen ten satek s kung-fu napisem, evidentne jsem to moc nevylepsila a vypadala jsem asi ještě jako vetsi magor nez když jsem mela pandi hlavu, kdy bylo jasne, ze jedu nekam na maskarni. Nastesti si me pak na zastavce vyzvedla kolegyne s manželem a odvezli me k sefovi domu (od zastávky ještě celkem dalka). V prubehu tydne nas Matt několikrát upozornil, ze si nepreje, aby se fotky z vecirku davaly nekam na socialni site, coz jsem pochopila az ve chvili, kdy jsem prekrocila prah jeho domu. Jeho maska totiž nemela chybu, byl prevlecenej za Krastyho (postava ze Simpsnu) a vůbec jsem se musela smat jen jsem otevrela dveře. Ostatní kolegove nezustali pozadu, francouzsky kolega prisel za kinder surprise, coz znamenalo obri kostym se kterym se nikam nevesel. Ale i ostatní byli fajn, spoustu zabijaku (killeru), jeden kral (king), jeden člen Ku-klux-klanu a tak podobne, proste prca. Nastesti nazpet me hodili kamosi az domu, takze bylo Brisbane usetreno další pandy v buse:-) Foto prosim v galerii. Pak jsme s Martasem premysleli, co s kostýmem, zda ho vratime nebo jak, ale vzhledem k tomu, ze pyzamo je krasne teple a tady je celkem dost silna kosa a zadne topeni, rozhodla jsem se pandu si ponechat a chodim v tom doma jako v domacim odevu:-)

No, v nedeli jsme trosku lenosili a odpoledne jsme se vydali na dlouhou prochazku mestem a pak rovnou k vyhlídkovému kolu (něco jako ruske kolo), které stoji primo uprostřed města a na které jsme si velevyhodne koupili listky online. K nasemu prekvapeni to v centru dost zilo, bo jsme se celkem nahodne strefili do oslav narozenin Budhy. Takze plne město lidi, dali jsme si teda takovou jakoze cinskou veceri na stojaka, shledli jsme další moc pekny ohnostroj (to se  nam tady v Australii asi snazi vynahradit nas nepovedeny silvestrovsky ohnostroj z roku 2010/ 2011 v Cine) a vyrazili k domovu. Jinak, ještě dodatecna informace, to kolo, co jsme koupili za 5 dolaru onehda na garage sale jsme krasne prodali (teda Martas to vsechno opravil a prodal)…..za dvacet dolaru, no není to rozeny kseftman?:-)