Protože jsme telem i dusi bojovnici, snažíme se bojovat dal jak se da. Během dneska se nastesti spousta věci k lepšímu obratila. Ale pekne popořádku…. Rano jsme odkraceli každý svým smerem, ja směr univerzita a Martas směr potencionalni práce. Během hodky a pul jsem mela zmeskany hovor. Marta byl na pohovoru, kde se moc libil, zatím pry pro nej pozici nemaji, ale slibili se ozvat jakmile dorazi nejaky další projekt se kterym bude třeba pohnout. No, trosku zklamani, ale pak jsem si rikala, ze jsme si asi vazne nemohli myslet, ze uspech budeme slavit po prvním pohovoru a po trech dnech v Australii (hlavne ze jsme včera pul dne resili, jaky si ma rict plat:-). No nic… Pak se ale ozval ten chlapek, za kterym jsme byli ve firme v pondělí a zítra jde Marta na další pohovor, takze zase drzte palce
Ja jsem se dneska k memu velkému uzasu prihlasila do univerzitni aplikace a absolvovala jsem radu poučných skoleni, například jsem se dozvěděla, ze bez povoleni nesmim v budove pobývat přesčasy….chichi to je chytre, zkratka nejdele v šest musí všichni vypadnout… no, také jsem absolvovala skoleni IT, kde na me zapomneli a když jsem se po ctvrt hodce cekani připomenula, pan malem spadl ze zidle, jak se lekl….tak se hrozne omlouval, nakonec jsme to sfoukli za deset minut a nazdar bazar…no, taky jsme dnes konecne resili, co bych tady mela delat, projekt se mi celkem dost libi, tak jsem zvedava a natesena, kdy zacneme.
Po praci jsme hned leteli se podivat na ten byt, co pro nas kamaradi zamluvili. Byt je pekny a cisty, takze jsme pak ještě navstivili další, abychom se jen utvrdili v tom, ze ten první bereme. Takze pokud se zase něco nepodela, budeme mit snad az do zari kde bydlet….to teda hura hura.
Co se tyka mych vnitřních pocitu, jsem celkem rada, ze dneska konecne muzu rict, ze se citim uvolnene a byt Marta tu praci nedostal, jsem rada, ze jsme sem jeli. V cizine si clovek uvedomi spoustu věci, třeba jak moc mu chybi věci a lidi, které mel doma kolem sebe a povazoval to za samozrejmost. Nebo třeba ani ne samozrejmost, jako ze to tolik nedoceni… Chybi mi tu desne moc rodina a pratele, ale zase mam pocit, ze nam to posiluje manzelstvi, preci jen, dva v ritce je lepsi nez jeden:-) Mozna to znate sami. No nic, konec sentimentu, snad jen, ze krom jiného mi tu teda dost silne chybi nase krasna a levna menza, jo hned bych zasla na cocku anebo na ovocne knedliky….hm, tak holt za pul roku to vezmu v Cechach utokem.
Jo, abych nezapomněla, dneska jsem mela i chvilku zase nejake sem tam zviratko vyfotit, tak se na ty nase fesaky podivejte…Papouchu je tady spousta, ale jsou to kanci, pasou se na travicce jako by nic, když jdu kolem, to jim nevadi, ale jak vytahnu fotak, to se hned pakujou. No, je to holt zákon kobylího h…., jak bych řekl nas tatka:-) tak snad zase něco dalšího ukoristim další dny…chteli jsme o vikendu do zoo, ale evidentne nam Kata s Radou z Afriky poslali dest, takze tady mame tropicke eldorado…to jako ze ob deset minut tady dost silne prsi, takze asi by se zoo nevyplatila…no uvidíme, kdyztak si dame spaci vikend:-)
 |
 |
 |
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat