Trestani ucitele učitelem

Dneska rano me Martas s usmevem vyprovazel ke dverim a ptal se me, zda mam fotak. Ja na to, ze ne, protože mam pocit, ze ho dneska nebudu potrebovat. Hlavne mit spravnej pocit ze? Vstavali jsme dost brzo, protože prisel chlapik vystrikat mravence, ty jsou tady všude, ale ono krome mravencu se tady bezne vyskytuji ještěrky a podobna havet. Třeba z kose na me bezne cuci hneda ještěrka…No ale k te dnesni prihode, když jsem opustila rano domov, sla jsem kazdodenni cestou pekne pod mostkem a najednou na me něco nalitlo. Zarvala jsem jako tygr jak jsem se lekla a všichni kolem se otaceli, co se deje bo skrek to byl jako by me na noze brali :-) jo holt někdo si po rano da na vyssi tlak slivovici, ja delam tohle. Když uz jsem si opravdu celkem zvykla, ze na kazdem rohu visi pavouk a opravdu se ujistila, ze zadnej z nich na me není za mak zvedavej, natoz aby se spoustel me za krk, potkalo me tohle. Během vteriny mi secvaklo a pochopila jsem, ze to je obri kobylka:-) Tady je proste všechno obri, mluvim o zvířátkách samozrejme:-) Ja jsem tu potvoro vydesila asi vic nez ona me a ona na me nalitavala. Pak s tlakem asi 200 na 100 jsem se snažila vyhrabat fotak, bo ta kobylka mela přes deset cisel urcite. No, fotacek spinkal doma na nocnim stolku, takze smolik pacholik. Ještě cestou k trajektu se moje ironicke ja dost silne bavilo a v te souvislosti jsem si vzpomněla na starého dobrého Cimrmana a trestani ucitele učitelem. Neplacte, sama jsem si tim vinna, ze jsem sem jezdila, tak at ted trpim:-) No, vystacilo mi to na pulku dne.

Pak jsem dorazila do práce, padla na me deprese, zda to téma, co mam nastudovat opravdu nastuduju, nastesti pak pro me prisla Katja a uz jsem nemela moc casu dumat o nesmrtelnosti chrousta. Mezitim furt opisoval dokola sefik a něco tam vykladat Katje, ta pak prisla se zoufalym vyrazem a sdelila mi, ze musim ještě vyplnit risk assessment. Toz si rikam, ze jsem snad uz vyplnila všechny informace zahrnujici miry kolem krku a velikost bot, ale ono ejhle….Dlouho jsem nechapala, o cem to furt dokola melou, az mi to bylo detailne vysvetleno. Jednoduse receno, před kazdym pokusem se clovek musí zamyslet, jake masiny a chemikalie bude potrebovat a nasledne požádat přes pocitac svého sefa o udeleni povoleni k této akci….z rozbalovacího menu si vybere co potřebuje a hotovo….to by samo o sobe nebylo tak desny, kdyby v nabídce nebylo asi tisíc polozek citajici takove blbiny jako, ze budu michat ten a ten roztok a používat centifugu a jakou a taky, ze si pak výsledek naskenuju atd….no,proste i pro vyrobu roztoku NaCl je potřeba povoleni:-) To jsem se uz fakt zacala smat na plno, protože mi to prislo uz tak vyhonene ad absurdum, ze se to nedalo. Tak jsem vyplnila, co se dalo a slavnostne jsem mohla vstoupit do laborky. No, není to tu parada:-)

Pak jsem nabrala Martase a rychle jsme běželi do banky vyzvednout platebni karty a zaplatit za nas byt, do kterého bychom se měli v patek nastehovat, HURA HURA. Doufam, ze nas nechaji nastehovat v patek o kterem jsme se puvodne bavili, protože musíme objednat lidi,co nam zapnou elektriku, pokud bychom se mohli nastehovat az v sobotu, tezko seženeme nekoho, kdo elektriku zapne a tim padem bychom měli vikend o svíčkách, ach ta romantika. No, to se snad proboha nestane. I když tady by nas uz nepřekvapilo asi nic. S Martou se to snažíme brat z te lepsi stranky, cestou z banky, kde jsme mimo jiné nechali asi sedesat oci, jsme zastavili u stanku se zmrzlinou a dali jsme si poradne do nosu. Radeji jsem se ani nedivala na cenu, co Martas zaplatil, abych nemusela zle zaplakat:-) No, takze az budete v Cechach premyslet, jestli ten Nogger není prece jen moc drahej, vzpomente si na nas a klidne si ho dejte:-)

Nedele

Jeste maly dodatek k dnesni (nedelni) predpovedi

Zelene je kde prsi, cervene ani nechtejte vedet. Dobra zprava vsak je, ze zrusili statni Storm Warning

První vikendovy vylet

Během vcerejsi cesty domu si Martas vsimnul, ze v sobotu rano bude někdo vyprodávat barak a nedal jinak, nez ze se tam musíme jit podivat (ach jo, ty nase bufetacky akce se nam nevyhnou ani v Australii:-) ). Rano jsem se pravda snažila dost dlouho předstírat, ze spim, ale když me curani vyhnalo z postele, tak jsem se tak uz tvarit vazne moc nemohla a nakonec jsem teda svolila, ze pujdu taky. Nastesti barak byl hned za rohem, tak jsme to nemeli daleko. Jak jsem z toho nemela velkou radost, tak jsem vlastne byla pak rada, ze jsme sli….byli jsme ve svém zivlu, naslo se tam celkem dost věci, co by se nam třeba mohly hodit bud do bytu anebo jen tak….prosli jsme to rychle a nasli jsme asi šest věci. Pak uz jsme si rikali, ze nic se nemá prehanet a povídáme pani, tak za kolik nam to date. Pani se zamyslela a povida, ze chce pet dolaru. Skoro soucasne jsme s Martou vykrikli, jako ze dohromady? A pani, ze jo, toz jsme to popadli a rychle pelasili k domovu. Protože jsme tam byli mezi prvnima (hned v osm rano), vybrali jsme same prvotridni věci, cili: set na petangue, jedny pucliky, cajovou konvicku, cinky na cviceni, Marta pak vybral nejake naradi a dve misky do kuchyne….no mam pocit, ze jsme dneska udelali kauf našeho zivota:-)

Po navratu domu jsme se nasnidali a vyrazili na vlak, protože počasí navzdory predpovedi vyslo moc pekne a tak by byla skoda tvrdnout doma. Dojeli jsme po modre lince do cilove stanice jmenem Boondall a vyrazili jsme smerem k národnímu parku (spis rezervace na pozorovani ptaku). Chvilku jsme se tam motali jak nudle v bande, ale pak jsme nasli cestu a udelali jsme si takovou tříhodinovou prijemnou prochazku. Pravda, zviratek jsme moc nevideli, ale furt lepsi nez dratem do oka. Videli jsme nejake ptacky a taky jednoho pidihadka. Tomu jsme se zasmali, protože u vstupu byla velka cedule, ze pozor na hady. Toz ha ha, tenhle skvrnik by nedosahl ani ke kotnikum. No, ale pak jsem kousek poposli a tam se na silnici valel starsi braska a ten mel uz dobře metr bez nadsázky, nastesti to byl chytry plaz a uznal, ze chytrejsi ustoupi, procez vyklidil pole, teda cestu a my jsme sli dal. Když jsme to doma rikali bytny, tak se hned desila, jakou mel barvu, jestli nebyl jedovatej a kdesi cosi, tak jsem si našeho fesaka vygooglila a jedovatej nebyl, je to nejakej stromovej druh, abyste nebyli osizeni, pridavama fotku:-)

Odpoledne jsme zavolali s rodicema, aby nemeli strach a asi se pomalu pujdeme ulozit ke spanku, bo se mi zda, ze jsem mozna lehce cmrndnuta upalem….tak třeba se zitrejsi počasí taky umoudri  

.

Mno, první pracovni tyden za nami

Tak jsem se pomalu, ale jiste rozloucili s prvním pracovnim týdnem a tesime se na vikend. No, moc se asi nemame na co tesit, bo mají prijit celkem slusne bourky a podle radaru to vypada, ze uz jsou za bukem. Včera jsem uz po praci nejak nemela sil psat, takze snad nejdulezitejsi událost včerejška byla, ze se Marta sel představit do te druhé firmy a tam slibili, ze by ho vzali. Rikali, ze během dvou az trech tydnu by mela prijit nejaka velka zakazka a ze Marta dela presne to,co oni potrebuji a ještě ke vsemu i ve stejnych programech. Tak tajne doufáme, ze se ozvou co nejdříve a Marta bude moct zacit. Ja jsem dneska slavnostne dostala pristupovou kartičku do skoly, pribehla jsem naprosto splavena na recepci, tam mi oznamili, at se usmivam, ze si me na tu paradu vyfoti, tak rikam, prosim vas počkejte trosku, ja se aspoň vydycham, vyfotili me teda asi za dalších deset sekund a ted budu behat po skole s takovou hruzou, kterou se stydim ukazat i vlastnímu manzelovi:-) no, takovou jsme mela z kartičky radost a ona mi potvora po pul dni prestala fungovat, tak si rikam, herdek, co to zasejc je? No, pani na recepci mi mezi reci ukazala, kde presne se nachazi ten senzor, na který kartičku mam prikladat a hádejte co…kartička zacala zazracne zase fungovat, no nejsem ja nahodou vyr velky???:-)))) No, dokonce jsem byla v kanclu nahlásit i číslo australského konta, takze to vypada, ze snad ani neumreme hlady a dostaneme nejake penízky. Dneska jsem se vrhla do nove problematiky po hlave a celkem rychle jsem do toho pronikla, i když je mi naprosto jasne, ze to ještě nejakou dobu potrva, nez uplne pochopim, o co jde. V pondělí bych mela zacit pracovat s jednou kolegyni, jmenuje se Katja a je ze Slovinska, prinesla mi clanky na flesce a pojmenovane to mela clanki:-) tak jsme se smaly, jak si pekne rozumíme. Ještě se mnou v kancelari sedi jedna Ruska, takze ani nemuzu hlasite nadavat ci pomlouvat:-) bo by mi holky rozumely. No, spis hlavne doufam, ze nebude na co si stěžovat. Akorat jedna kolegyne je trosku studenej cumak, zatímco u ostatních jsem svůj první dojem zmenila, tahle si ho pekne drzi i nadále. S radosti jsem ovšem zaznamenala, ze protivka je na všechny ostatní taky, takze to asi nesouvisi moc se mnou…zaplatpanbuh:-) Dneska jsme měli seznamovaci obed s lidma z laborky, sli jsme do japonske restaurace a bylo to celkem fajn, ale priznam se bez muceni, ze občas mam dost práce jim rozumět…no, australska angličtina mi/nam holt ještě chvilku bude trvat….dost me bavil dnesni rozhovor o tom, jak Svycari neumi moc nemecky (kolegove tam skoro všichni byli a dost z nich umi nemecky) a ze je to hruza, jsem si tam v duchu rikala, ze oni ti Australani s angličtinou taky nemaji moc spolecneho:-) ale samozrejme jsem nic nerikala…sefik je celkem vtipnej, sama srandicka, ale dneska se smíchem oznamoval memu kolegovi, ze bude muset do práce o vikendu….toz jsem si rikala, ze konec srandy:-) ale jinak je zatím prima, no ale po tydnu se stejne prdlacka pozna. Tak tot vse, jdu se zregenerovat, tady mate jednoho dalšího kakadaka a nazdar bazar:-)

Bojujeme dal, aneb chybi mi menza

Protože jsme telem i dusi bojovnici, snažíme se bojovat dal jak se da. Během dneska se nastesti spousta věci k lepšímu obratila. Ale pekne popořádku…. Rano jsme odkraceli každý svým smerem, ja směr univerzita a Martas směr potencionalni práce. Během hodky a pul jsem mela zmeskany hovor. Marta byl na pohovoru, kde se moc libil, zatím pry pro nej pozici nemaji, ale slibili se ozvat jakmile dorazi nejaky další projekt se kterym bude třeba pohnout. No, trosku zklamani, ale pak jsem si rikala, ze jsme si asi vazne nemohli myslet, ze uspech budeme slavit po prvním pohovoru a po trech dnech v Australii (hlavne ze jsme včera pul dne resili, jaky si ma rict plat:-). No nic… Pak se ale ozval ten chlapek, za kterym jsme byli ve firme v pondělí a zítra jde Marta na další pohovor, takze zase drzte palce Ja jsem se dneska k memu velkému uzasu prihlasila do univerzitni aplikace a absolvovala jsem radu poučných skoleni, například jsem se dozvěděla, ze bez povoleni nesmim v budove pobývat přesčasy….chichi to je chytre, zkratka nejdele v šest musí všichni vypadnout… no, také jsem absolvovala skoleni IT, kde na me zapomneli a když jsem se po ctvrt hodce cekani připomenula, pan malem spadl ze zidle, jak se lekl….tak se hrozne omlouval, nakonec jsme to sfoukli za deset minut a nazdar bazar…no, taky jsme dnes konecne resili, co bych tady mela delat, projekt se mi celkem dost libi, tak jsem zvedava a natesena, kdy zacneme. Po praci jsme hned leteli se podivat na ten byt, co pro nas kamaradi zamluvili. Byt je pekny a cisty, takze jsme pak ještě navstivili další, abychom se jen utvrdili v tom, ze ten první bereme. Takze pokud se zase něco nepodela, budeme mit snad az do zari kde bydlet….to teda hura hura. Co se tyka mych vnitřních pocitu, jsem celkem rada, ze dneska konecne muzu rict, ze se citim uvolnene a byt Marta tu praci nedostal, jsem rada, ze jsme sem jeli. V cizine si clovek uvedomi spoustu věci, třeba jak moc mu chybi věci a lidi, které mel doma kolem sebe a povazoval to za samozrejmost. Nebo třeba ani ne samozrejmost, jako ze to tolik nedoceni… Chybi mi tu desne moc rodina a pratele, ale zase mam pocit, ze nam to posiluje manzelstvi, preci jen, dva v ritce je lepsi nez jeden:-) Mozna to znate sami. No nic, konec sentimentu, snad jen, ze krom jiného mi tu teda dost silne chybi nase krasna a levna menza, jo hned bych zasla na cocku anebo na ovocne knedliky….hm, tak holt za pul roku to vezmu v Cechach utokem. Jo, abych nezapomněla, dneska jsem mela i chvilku zase nejake sem tam zviratko vyfotit, tak se na ty nase fesaky podivejte…Papouchu je tady spousta, ale jsou to kanci, pasou se na travicce jako by nic, když jdu kolem, to jim nevadi, ale jak vytahnu fotak, to se hned pakujou. No, je to holt zákon kobylího h…., jak bych řekl nas tatka:-) tak snad zase něco dalšího ukoristim další dny…chteli jsme o vikendu do zoo, ale evidentne nam Kata s Radou z Afriky poslali dest, takze tady mame tropicke eldorado…to jako ze ob deset minut tady dost silne prsi, takze asi by se zoo nevyplatila…no uvidíme, kdyztak si dame spaci vikend:-)

Druhy den – snad se uz brzo probudime:-)

No, tak dneska jsem cestou do práce videla i papousky kakadu, dokonce dva ruzne druhy, pekne se pasli na travicce, jenze ja jsem chvatala na schůzku laborky, takze jsem si je ani nestacila vyfotit. No,verim,ze na to bude ještě casu dost. Laborkova schuze byla celkem fajn, je pravda, ze lidi v laborce nedelaji nic moc se mnou spolecneho, teda makrofágy jsou nam spolecne,ale tim to vadne. Sefik rikal, ze bychom v patek v ramci utuzovani party měli jit spolecne na obed a za 14 dni planujeme akci o vikendu, každý prinese sve tradicni jidlo a vyzkoušíme to vzajemne, je to akce pro rodiny, takze Marta pujde se mnou. Dneska se nam ozvala ta nase kamarádka Jodie a rikala, ze byt bychom snad měli mit. Je možno se nastehovat od 4. dubna. Jinak v prubehu tydne mame ještě domluvene nejake byty na podivani,ale nejspis to vyhraje ten,co uz by mel byt jistej. No jsem dost rozladena tim papirovanim, přes tu kupu papiru skorem nevidim, na kazde uprdnuti musis mit povoleni, dokonce nemuzes ani vytirat vodu sam....na to mas managera,ktery ridi patro a vsechno pekne zaridi....no, nikdo moc na me nema cas, takze se v tom placam, dneska rano mi uz bylo lehce do breku, kdyz jsem se podivala na deset formularu a nevedela, kde mam zacit. Absolvovala jsem nekolik prekrasnych skoleni, kde mi stejne pendrek vysvetlili, nastesti se me odpoledne ujal jeden kluk, ktery mi vysvetlil co ti predesli vetsinou svych vet mysleli:-) to jsem byla celkem rada, licili mi, jak se mam dostat z budovy v pripade pozaru a nacviku na pozar a jak znamo,tohle mi delalo v Anglii problemy:-), tak tady jsem snad vse pochytila. No, pak jsem si sla pro email a heslo, vetsina treninku je online, takze se musim prihlasit, avsak po nutne zmene hesla mi uz nic nefunguje. Sla jsem teda na IT oddeleni a tam mi rekli, ze to zkousim moc brzo po zmene,ze mam tak dva dny pockat. Ty skoleni jsou nutna,abych dostala vubec docasny pristup do budovy, takze takovej trosku Kocourkov:-)

Zatím mam občas chut se sbalit a supajdit zase do Evropy:-) Ale znam to z Ameriky, taky jsem na urade vzteky brecela, když byly zensky neprijemny, a jak se mi tam pak libilo. Tady je vyhoda, ze jsme ve dvou, takze se muzeme podrzet a vypovídat jeden druhemu. Taky ta australska angličtina je mazec, s americkou ba ani britskou to nema mnoho spolecnyho, takze si obcas s Martou pripadame jako martani, co prave spadli z visne. Vetsinou mi obsah sdeleni dochazi s nejakym dvousekundovym zpozdenim a to je jeste ta lepsi varianta:-) Tajne doufame,ze si brzo zvykneme a bude to lepsi. Telefonovani s Australanama je teprve orisek, to clovek rozumi uz vubec bukvici. Hlavne moc nechapu, ze kdyz na tebe desne rychle neco vychrli a ty se zeptas jestli by ti to nezopakovali, vubec jim nesecvakne, ze by treba mohli zpomalit anebo to rict jinak....no, jak rikam,snad si brzo zvykneme na australsky dialekt. Celkove pevne doufáme, ze nas cekaji lepsi zítřky:-) Drzte nam palce

Vrací se mi manželka

Pak že je tu pořád pěkně

Dneska je celý den zataženo, prší, je teplo a vlhko.

První cesta do práce

Míša fotí pavouka co žere mouchu. Klasická cesta do práce.

Ideální je chodit středem silnice. Tam nejsou dráty elektrického vedení odkud visí pavouci

Dostalo se nám však později ujištění, že pavouci jsou neškodní.

První den – Boze, kde to jsme

Cesta do práce byla vtipna, na kazdem rohu pavouk, všichni se tvari, ze tihle pavouci jsou hrozne pratelstvi a mili, no radeji bych to moc nezkousela, ale jsou fakt naprosto všude. Dokonce jsem videla pavouka v akci, jsou to kanci, muska se mu jen pavuciny zachytla a uz ji mel ve chrtanu:-) Snazila jsem se trochu fotit, ale většinu casu jsem mela hlavu zvracenou vzhuru a cekala,co mi spadne za krk za plebouka:-) Nastesti se jim radeji visi na dratech elektrického vedeni nez me za krkem, aspoň někdo ma rozum. Jinak, jen pro upresneni, malo se to vidi,ale ja do práce jezdim lodi:-) viz.obrazek…

No jenze pak jsem byla poprve v praci a nutno rict, ze z toho mam takove rozporuplne pocity. Sefik se zda byt milej, ale mele tak silenou anglictinou a jeste tak rychle,ze jsme s Martasem dneska oba koukali jako vyri. Marta sel totiz dnes se mnou a byla to celkem sranda. Pak na me vybalili asi deset ruznych skoleni, co musim absolvovat, aby me vubec pustili do prace...pak jsem se seznamila asi se ctyrma lidma z laborky, z toho tri holky psi cumaci a jeden kluk celkem usel, tak doufam,ze budu spolupracovat hlavne s klukem a hotovo. Pak jsme se snazili prejet do jedne firmy, kde delaji filmove animace a kde by Martas potencialne mohl delat. Miluju mhd v Praze, je to tak jasne a srozumitelne, tady zadne stanice nehlasi ani nepisou a ještě je jich pulka na znameni, takze nez se clovek zorientuje, pekne se podiva na zastávku,na které chtěl vystupovat:-):-) No, ve firme se Martas bavil s nejakym chlapkem, ktery rikal, ze je divne,ze se mu neozvali,ze uz o nem vedi. No, ale ze se do konce tydne ozvou, tak to jsme zvedavi. Kazdopadne ve stredu rano jde Marta do te firmy,co se mu ozvala uz kdyz jsme byli v Cechach, tak uvidime. Bylo by super, kdybyMarta nasel praci takhle rychle.

Jinak, Martas funguje, jako kdyby tady vyrostl, zaridil banku a mhd karty a tak vůbec, takze snad ty věci,co nas nejvíce palily jsou ok….jen zatím zadnej klokan…