Australia zoo

Tak jsme tak dlouho v zime cekali na vylet do Australia zoo, az jsme to nakonec prokaucovali a tudíž jsme do zoo museli vyrazit v téměř lete. Mela jsem dost nahnano, protože jsem si rikala, ze pokud vyjde zase jeden z tech horkych dni, mam upal jak vysitej cca za deset minut. No, ale ono nastesti počasí vyslo moc pekne. Asi dva dny před tou slavnou sobotou se totiž skrz Brisbane prohnala dost nepekna bourka, která s sebou nesla ruzne takove srandy jako obri kroupy a bourticku a tak podobne. No, abych to skrnula, modlila jsem se doma, aby nam kroupy nerozmlatily auto, protože jsem byla natolik inteligentni, ze jsem se schovala doma, ale to, ze mi auto stoji na nekrytem parkovisti mi jaksi nedoslo. Totiž abyste chapali, na telefon nam chodi upozorneni, takze my dopředu vime, ze se něco prizene. No, ja jsem narychlo dojela domu, schovala se a pak najednou slysim strasny rany, tak koukam, co se deje a pak jsem pochopila, ze padaji kroupy, odrazeji se od strechy v podobe několika kousicku. Trosku me vydesila ta jejich velikost, sice jsme pry u nas, kde bydlime, nemeli nic extra, ale i tak to naprosto stacilo. Nasemu auticku se nic nestalo, ale v centru, kde pracuje Martas zbombardovaly kroupy vystavena auta u prodejcu takovym zpusobem, ze rikat jim reseta není uplne daleko od pravdy. Tak ted jsou hodne levny BMW, kdybyste mel někdo zajem. Martovi do práce teklo strechou, procez vyhodnitili situaci jako nevhodnou pro praci, vypli pristroje a cekali, az se to nejhorsi prezene.

No, ale zpet k te zoo, po vzajemne domluve s nasima kamaradama, ze pojedou s malym taky, jsme se uspesne sesli v Brisbane zoo. Sice jsme se chvilku nahaneli mezi ruznyma vybehama, ono totiž v zoologicke, kde je skorem tretina zvirat krokousove, rict, sejdeme se u krokousu není uplne jasne oznaceni. Kazdopadne ještě ze jsme skoro všichni Cesi, ti se poznají, procez jsme se zcela necekane a neplanovane potkali tam, kde se vydava jidlo…..no jo nenažranci….kupovala jsem si akorát kafe a muffin, když najednou vidim Petu, je to jasne, v zoo se nenajdeme, ale jidelni koutek je jistotka:-) Tak jsme se sesli asi kolem ctvrt na dvanact, pricemz největší show v zoo zacina ve dvanact. Tak jsme se lehce nafutrovali a vydali jsme se na predstaveni. Uprimne se priznam, ze to byla naprosta parada, jestliže jsem ze zoologicke samotne byla unesena, u show jsem se několikrát pristihla, jak mam otevřenou pusu dokořán a oci vyvaleny. No, nebudu vas napínat, show zacinala predstavenim ruznych australských papousku (ty dobře zname, rve nam to kazde rano v pet za oknem), pak to pokracovalo ukázkou hadu, pak pribehl dingo, pak priletli dravci, vcetne naprosto obřího kondora, pak prisli na radu krokousove. Prilakali skorem 5 metroveho kouska, vysvetlovali, na co krokousove reaguji a jak a protože byla voda nadherne pruhledna, videli jsme jak se to zvire chova a fakt jen chlapek skocil do vody a chvili cakal, krokous se hned otocil a plavat k nemu. Neskutecny, chvilku tam před nim utikali a hazeli mu zradlo a krokous je pronasledoval. Pak ukazovali, jak si lidi nemaji sedat nad vodni hladinu, ten lump skace jako blazen, vyhoupl se do takovy vysky, ze bych nebyla verila, ze je toho schopen. Vysvetlili nam, ze na všechno dulezity pouziva ocas. No jak rikam, pulku casu jsem mela pusu dokořán takze asi tak. Pak jsme se ještě sli projit skrz zoo, pohladili jsme si koaly, nakrmili klokany, potkali jsme na vycházce wombata na voditku….to jsem nechapala proste. No, ta zoo je jednim slovem nadhera, pokud chci byt uprimna, musim rict, ze takových nadhernych zoo jsem moc v zivote nevidela….Takze jsem ještě nejakou dobu pak nemluvila o nicem jinem nez o zoo a zvířátkách a jake to bylo prima.V nedeli jsme planovali vyrazit na koupacku, ale bylo horko a potrebovali jsme doma par věci podělat, tak jsme nakonec zustali doma. Kompenzovali jsme si to pak krasnou 2 hodinovou prochazkou do centra, která se skončila koupi zmrzlinky pro muj mlsnej cenich:-)

Protože byli Peta s Jodie (ti kamosi co s nama byli v zoo) celkem prekvapeny, jaka prastena jsem, co se tyce zvirat, Jodie nekde vyhrabosila pracovni pozici, kterou hledaji v nemocnici pro zviratka, která funguje při te zoo. Poslali mi to a ja byla uplne nadsena. Nechteli zadne specialni vzdelani, ze si kandidáta zacvici sami. Parada rikam si, tak jsem se po konzultaci s Petou a Jodie na telefonu rozhodla, ze se jim tam v utery zajedu osobne představit a tak jsem si rikala, ze by mohli ocenit, ze vidi zajem. No, prd a orech asi nejlepe a nejslusnejsi vystihuje, co se prihodilo. Po prijezdu jsem zjistila, ze je pul dvanacte a tak si rikam, ze když mame rocni litacku do zoo, mrknu se ještě jednou na tu uzasnou show, kterou jsem videla před trema dnama a pak se pujdu představit. To byl asi nejlepší napad toho dne, rozhodne ta nejvíce prijemna část. Pote jsem se odebrala k HR oddeleni. Tam mi bylo slusne sdeleno, ze pokud jsem si nedomluvila schůzku, mam smulu. At poslu prvne formular online a oni, ze mi daji vedet, pokud budu vybrana. No, tenhle scenar mi byl zcela povedemej, rikala jsem si naivne, ze když uvidi, jaky mam zajem atd….ja blazen. No, dobehla jsem tak tak do auta, kde jsem spustila hystericky ryk, za který by se v Hollowoodskych filmech udeloval Oscar. No, takze jsem vecer poslala zase tu stupidni aplikaci online a od te doby je ticho po pesine. Pochopila jsem tady, ze pokud nemá clovek kontakty, je jednoduse nahranej. Uz jsem se několikrát (myslim, ze 3x) snažila volat do personalky, aby mi nabizeli pozice, ale marne marne marne. Az když kamarádka zvedla telefon a zavolala svoji kamarádce z personalky, druhy den jsem sla na pohovor. Ta kocka, co jsem s ni mela pohovor byla moc mila a rikala mi, ze sice nedelaji ten druh pozic, co bych ja potrebovala, ale zase delaji administrativni pozice pro Queensland Health (zdravotnicka organizace), kde bych si potencionalne mohla udelat kontakty a třeba by me pak vzali na jinou praci. No, uprimne mi toho moc jiného nezbyva, takze jsem se u nich zaregistrovala. Uvidime, co teda personalka prinese.

Minuly tyden jsem mela job na 4 dny, byl to uklid 3 obrich baraku, které se budou bud prodávat anebo pronajímat. Majitel byl peknej zmetek, procez když jsem po 4 prodrenych dnech nakousla otázku platby (podminky jsme dojednali samozrejme predem), strhla se dost nepekna hadka o tom, co všechno si predstavoval, ze jsem mela a nemela udelat. No, nebudu vas tim unavovat, ja sama jsem to vstřebávala cely uplynuly vikend. Dopadlo to tak, ze jsme udelali jakysi kompromis a on mi peníze poslal na ucet. Popravde mi to celkem vzalo chut na další uklizeni. Abyste si to dovedli představit, odpracovala jsem 38 hodin během 4 dni, bez jedine pauzy a bez jidla během toho. Ruce i kolena jsem necitila, o zadech nemluvim, kazdopadne kazda koruna dobra, tak jsem to prezila. Spis me stvala ta povaha toho majitele, nechapu, ze milionari mají potrebu se hadat o par dolaru. Ale tak to asi byva, tem, co mají toho nejvic, na kazde korune zalezi…No nic, pouceni pro me, shrnula jsem si to v sobe, ze je to holt bukvice a neda se s tim nic delat.

Když me tenhle chlapek tak nastval, rikam si, jakou si udelame s Martou radost, ze si na dvorek poridime maly bazenek. No, uplne idealni jsme nasli v sobotu v Bunnings. Koupili jsme ho, ja vesela tancovala kolem, jakou jsem mela radost. Jenze netrvalo to dlouho a radost me presla. Totiž debilni australske zákony prikazuji, ze každý bazen musí mit specialni povoleni a OPLOCENI. Nebavime se přitom ale o oploceni pozemku, bavime se o speciálním plotu jen kolem bazenu – v nasem pripade nafukovacího o rozmeru 2,5 metru v prumeru. Rozumite tomu, pro nas by to znamenalo, ze mame na oplocene zahrade bazen, který je oploceny. Zapomnela jsem na nutne stavebni povoleni pro ten plot. Pokuta je az 5000 dolaru a proste me to uplne znechutilo. Takze bazenek zase pekne vratime a holt se na zahrade koupat nebudeme. Uz jsme celkem pochopili, proc všichni hledaji baraky uz s bazenama nebo virivkama, protože pokud to doma uz nemas, je to neskutecna byrokracie to zaridit a výsledek je vždy nejisty. OTRAVA nejvyššího kalibru. To me teda naprdlo opravdu fest, to se priznam, ze tady litaly celkem nepekne slovni vyrazy na adresu australských predpisu, ale co se da delat, zijeme tady, tak to musíme respektovat.

Stale smetak lady:-)

Mno, brzo se zrovna neozývám, ale lepsi nez dratem do oka…Během zminovaneho summitu jsme se domluvili s Martou, ze jsme dlouho nikde nebyli, a tak je nejvyšší cas zvednout trosku kotvy a porozhlednout se kolem. Nasla jsem krasne ubytovani v Noose, coz je region severne od Brisbane, nadherne plaze a v okoli narodni park. Parada. Tak jsme v patek brzo rano vstali, abychom zabalili a nejdele v devět opustili domov. Jenze během deseti minut po probuzeni prisel Martas s tim, ze ma asi migrénu a ze si musí jit lehnout. Nedalo se svitit, Martas si lehl a ja jsem se v obyvaku pustila do vysivani. Ani nevim, zda jsem to nekde zminila, rikala jsem si, ze když jsem doma, tak at jsem k necemu trosku dobra, zkusim si něco vysit. Tak jsem si koupila knizku s australskými motivy a dala se do práce. Sice jsem občas jak hrom do police, ale svete div se první výšivka se uspesne blizi ke konci. Martas nakonec vstal az kolem jedne odpoledni, chudak, bylo mi ho lito, vedela jsem, ze mu není nic moc a cekala nas dlouha cesta. Po ujisteni, ze to zvladne, jsme nasedli do auta a frceli z města ven. Po prijezdu na místo nas přivítala mila pani, ukazala nam, jak funguje jeji dům a když jsme se se vsim dukladne seznamili, vyrazili jsme se vykoupat do more. Voda byla nadherna a kupopdivu i tepla, takze jsme se dosyta vyrachali a vyrazili jsme na veceri. Pote jsme se presunuli domu a usnuli jak spalci. Dalšího dne rano jsme vstali, snidani jsme měli nastesti v cene, takze jsme se najedli a ja se po snidani vyrachala v bazenu, který byl za barackem. Pote jsme ještě na chvilku usnuli a pak uz vyrazili k mori. Tam jsme se zase vyradili a sli jsme na obed do mistniho Surfers clubu. Byla to celkem sranda, klub byl evidentne velmi popularni, bylo celkem dost tezke najit si místo, ale během chvilky jsme stul ukoristili a zaujali strategicke místo. Dali jsme si pivko a objednali jidlo. Během chvilky se u nas objevil starsi manzelsky par s prosikem, zda by si k nam nemohli prisednout, protože nemaji místo. Tak jsme je prijali a dali se do reci. Zjistili jsme, ze chlapek je puvodne z Italie a nejak jsme nevnimali, ze porad popijime a když jsme po dvou hodinách dopovidali, vylezli jsme na ostre slunce, kde se teploty splhaly ke 40 stupnum. No, ja po dvou usmolenych pivech ji mela jak z praku. Procez jsem pak na plazi ve snaze prevlect se do plavek predvadel zabavnou show. Se spodnim pradlem jsem si stahla i sukni a desne se divila, proc lide okolo dost zdesene cuci. Bohuzel v mem priopitem stavu jsem se ani moc nestyděla, tak jsem se tomu zacala smat, Martas me sledoval a smal se taky, akorát ta pani, co lezela na dece za nama mlela něco o pohorseni. Me to zrovna bylo nekde uplne v pate, takze az když jsem se dosyta vysmála, tak jsem se oblekla zpatky. Pak jsme ještě dovadeli ve vlnách a odpoledne jsme se sli projit podel utesu. Je to stezka, která vede lesem, ale clovek z ni vidi na ocean, fakt to bylo moc pekne, tak jsme se prosli, cestou jsme videli v oceanu plavat delfiny a pak taky jednoho velkého rejnoka. To bylo prima, na ceste chrupala koala, pak jsme ještě vyrazili na opustene místo, kde se pasli klokanci, udelala jsem nejake nezbytne fotky a sli jsme domu. Dali jsme si pak ještě pozdnejsi vecu a zalehli do pelechu. V nedeli jsme se obavali velkych front na ceste, tak jsme jen sli po ranu shlednout mistni farmarske trhy, kde jsme nekoupili nakonec nic a pomalu vyrazili k domovu. Tahle minidovca byla hlavne o odpocinku a koupani, ale to nam vůbec nevadilo a i tak jsme si to moc uzili.

V tydnu jsem zase uháněla další praci, zatím s zadnym velkym uspechem, ale ozval se mi další clovek na uklid. Takze jsem v utery na sedmou rano jela v plne zbroji na určitou adresu. Pan byl celkem milej, nicmene, nez jsem se poradne stihla rozkoukat, rozloucil se, ze musí do práce a me nechal v naprosto zajetelenym byte. Když jsem prijela ke komplexu, v nemz se ten byt nachazel, gratulovala jsem si, jaka je to parada, tam prece nejakej desnej byt byt nemůže. Ha, muze. No, takze k podlaze jsem se lepila naprosto všude, po odsunuti gauce na me koukala cela skala hmyzu a pavoucku, lekla jsem se jako bejk, fuj tajbl, třeba ten chlapec osminohej, co se tam suchej krcil, byl dost nepeknych rozmeru, mela jsem strach, zda se mi vejde do luxu. Nechapu to, co delal proboha ve tretim patre? No, nevadi, pak jsem se ovšem dostala do koupelny a malem me omylo, kdo nevidel, neuveri, prede mnou byla naprosto cerna vana, pratele nekecam, ta vana byla vazne cerna. Ani o odstin svetlejsi. Nejdrive jsem myslela, ze je to třeba nejaka stara a tak je jen zasla, ale pak jsem to zacala opatrne drhnout mopem na podlahu a zjistila, ze kdepak. Nejvice me desilo, ze na te vane mel ten chlapek sampon, tomu jsem rozuměla tak, ze se tady sprchuje, coz me teda odrovnalo. No nic, nastrikala jsem do vany tunu cisticich pripravku a cekala, az se ta nejhorsi spina odloupe. Mezitim jsem se věnovala kuchyni, kde bych si neodlozila ani sklenicku s pitim. Nechapala jsem to, v celym byte neskutecny bordel a spina, hlavne, ze mel chlapec v loznici nad svabem zaslapanym do koberce, poveseny diplom nejaky asi bakalarsky. Jen jsem k nemu zvedla hlavu a popadl me zachvat desneho smichu, protože mi cela ta situace prisla najednou desne vtipna. No, vydrhla jsem cely byt od zacatku do konce a po sesti hodinách brutalni práce, kde si myslim, ze kydanim hnoje bych se méně unavila, jsem opouštěla byt, kam bych se mozna nestyděla privest ani navstevu. Rikala jsem si v duchu, co tomu asi rekne, az prijde domu. Protože me ta vana naprosto dostala, vyfotila jsem si ten zazrak a poslala to Martovi, před zverejnenim mi zabránilo pouze slusne vychovani a to, ze je mi hloupe ukazovat neci smradlavy byt:-). No nic, poslala jsem majiteli pak mail s detaily uctu a požadavky sumy k zaplaceni. K veceru mi prisel moc pekny email s podekovanim a dojalo me, jak moc si byl majitel toho bordelu vedomy. Poslal mi taky potvrzeni o provedeni platby, cili, ze mi zaplatil a k memu velkému uzasu mi poslal i disko 40 dolaru, coz jsem teda vazne cucela.

Ve stredu jsem mela sraz s kockou z jedne male zoo v Brisbane. Chtela jsem delat dobrovolníka v tehle zoo, ale pouha registrace stoji 100 dolaru. Ano, abyste zadarmo mohli pomáhat, musite zaplatit sto dolaru. Taky nechapete? No, me to nastvalo natolik, ze jsem se na to vyprdla. Nicmene hledali dobrovolniky na preklad jejich internetových stranek do cizích jazyku, tak jsem jim nabidla, ze to prelozim do cestiny. Ukecala jsem kámošku, aby jela se mnou, tak jsme po schůzce spolu ještě vyrazily do te zoo. Ja to tam znam, ale pro tu kámošku to bylo poprvé. Nicmene i tak me dokazali překvapit, poprvé jsem zustala na jejich show se zviratky. Predstavili tri ruzna zviratka, první byl cernej obri kakadu. Lital mezi nama a byl uplne nadhernej, pak osetrovatele privedli dingacky, dokonce si je lidi mohli pohladit. To jsem byla v sedmem nebi, no a pak privedli posumacka. Nejaci lidi ho provezli do nemocnice, která při zoo funguje, tak ho zachranili a nechali si ho zatím v zoo. Byl uzasnej a my si ho smeli pohladit. Ja uplne v deliriu ho pomuchlala a odpustila jsem jim (posumakum), ze mi uz opakovane ozrali celou zahradku. Co se da delat, leto prichazi, zeleneho ubyva, a tak kusaci i jini posumaci vezmou zavdek vsim zelenym….bohuzel i moji zahradkou. Ale stejne to ted pujde do kopru, varovali me tu lidi, ze na leto nemá zadna zelenina sanci, protože slunce je natolik silne, ze všechno sežehne.

Ke konci tydne jsme vyrazili do Ceskoslovenskeho klubu s Martovo kolegama z pracem, byla to legrace, dali si od každého jidla jedno, cili ochutnali tri ruzna ceska jidla – koprovku, rizek a kure s ryzi. Takeshi, Martovo sef z Japonska, se celkem statecne cpal koprovkou na střídačku s rizkem a mlaskal si, jak mu to chutna. Další kolega, Australan, se v tom rypal jak markýza v koksu, nicmene, pak narazil na rizek, který mu bezpecne chutnal. Celkove to byl moc prijemny vecer, my se s Martou naprali koprovkou, nalili se vinkem, Martas si s klukama dal slivku, aby to ozkusili. No, usnuli jsme pak doma jako spalky:-). V sobotu jsme nakoupili jidlo a piti, vypadalo to trosku, ze nakupujeme tak na deset let dopředu, no ale uz je to zase skorem pryc, hruza….Pak jsme vyrazili k mori se koupat, bylo to fajn, teploty se opet blizily skorem ke ctyricitce. Cestou jsme narazili na kamion, který byl zaparkovany u cesty a prodavali v nem ovoce, které zrovna v Australii dorusta. Nakoupili jsme tresne a merunky a broskve a boruvky. Hned v aute jsme tomu utrhli drapy, tresne jsem nemela sto let, takze jsme si to moc uzili. Pak jsme se vyrachali v mori, teda proud tam byl tak silny, ze jsem pak mela namozeny zadek, jak jsme furt zabirali, aby nas voda nesebrala. Uzili jsme kopec srandy, zejména proto, ze jsme se snazili v hloubce deseti centimetru se udrzet a nechat se omývat, nicmene voda nam i v této hloubce tahala pryc nohy a sem tam nam cakala do cenichu. Proste sranda.  

V nedeli jsme brzo rano vyrazili na trhy s tim, ze se nasnídáme az tam. Dali jsme si zdravou snidani slozenou z vajíček a french toastu, coz je toast s javorovym sirupem, je to basta, ale strasne nezdrave:-) ale moooc dobre. No a pak jsme se pustili doma do ruznych uprav, třeba dvorek uz potreboval nutnou peci, tak jsme zlikvidovali hnusnej starej gril, konecne jsme dostali povoleni od majitele, tak jsme s tim skoncovali. Ted se nam sem krasne vejde nejakej malej bazenek, bud jen pro deti anebo nejaka vířivka:-)

Jo, dneska jsem zase mela uklid, tentokrát jsem dve hodky zehlila a prala, ale penízky na ruku, plus další disko, parada, takze jen tak dále. Taky jsem volala s tou pani profesorkou, co se porad nahanime, ale je porad dost zaneprazdnena, rikala mi, ze jsem v poradniku, ale konci semestr a nevi, kam dřív skocit…..tak holt musim byt trpeliva, odpovidam na co se da a tajne si drzim palce, ze ten tanec s kostetem nebudu muset moc dlouho opakovat:-)

Profesionalni uklízečka

Ostuda, ostudna. Jo jo, to me presne popisuje, vzhledem k tomu, ze muj poslední příspěvek se datuje priblizne nekdy, kdy Semik byl ještě hribe:-). No uprimne receno, po dlouhe době mam zase chut a naladu psat blog. No, jak rikam, omlouvam se, ale musela jsem se nejprve poprat sama se sebou a pak o tom teprve s ironii sobe vlastní napsat. Musim se priznat, ze byt bez práce je pro me naprosto stresujici věc. No, nejakou dobu jsem se utápěla v depce z toho, ze nemuzu najit praci. Jenze ono jak znamo nic nikomu nespadlo rovnou do klina. Chudak Martas, maka jak sroub a ještě doma musel poslouchat moje stezovani. No jo no, co uz. Je pravda, ze cloveku moc neprida když to jedine, co dostava jako odpověď je, ze nejste vhodny kandidat. Když uz jsem sama sebe pristihla, ze si v te mizerii zacinam libovat, rikam si a dost, zvedni zadek z gauce a zacni něco delat. Par mych pocinu, ke kterym jsem se postupne rozhodla, padlo, at uz z jakekoliv priciny, třeba když jsem chtěla jit prodávat sladkosti na trhy a postupne zjistila, ze bych musela registrovat naší kuchyni, abych v ni vůbec mohla pect a takove ruzne srandy, které by me celkove vysly na takovej balik, ze by se to vůbec nevyplatilo. Nicmene, když jsem zjistila, ze nefunguje moc odpovídat lidem na jejich inzeraty, rekla jsem si, ze na to prdim, mam dve zdrave ruce a nohy, toz si dam svůj inzerat. V podstate na všechno co jsem mohla, inzerovala jsem uklid, hlidani psu, peceni a vareni….a svete div se, minuly tyden se mi ozvali dva lidi nezavisle na sobe. 

Takze jsem se stala profesionalni uklízečkou, uprimne receno, nikdy by me nenapadlo, jak chudaci uklízečky makaji. V nasem skoro lete, kde denní teploty neprijemne olizujou třicítku není nic lepšího nez tri hodky v kuse luxovat. No, ale dala jsem se na vojnu, musim bojovat. Ve čtvrtek jsem jela uklízet k jednomu chlapíkovi, když jsem prijela na místo, dost jsem se rozmyslela, zda nemam vzit nohy rovnou na ramena. Barak jak po vybuchu bomby, kde se po zemi valeli mrtvi svabi, rikam si kruci, když ani svabi nepreziji, to je divne. No nic, tak jsem všechno vysala, vytrela, uklidila, sem tam jsem u toho vriskala, jak znamo na mistech, kam clovek moc neprijde sedi kamosi pavoucci, jojo, tady byli taky. No, všechno jsem zodpovedne vysala, i když me sem tam polival pot, když jsem ty mrchy luxovala. Modlila jsem se, aby mi nechteli vylezt zpet ven:-) No, ale jinak byl majitel celkem pohodar, tak jsme se nasmali, pak me vzal na obed, rikal, ze v ramci uklidu, tak to i zaplatil. Když jsem po sedmi hodinách odjizdela, málokdo by poznal, jak vypadal ten barak předtím. Cheche ještě me pobavilo, když mi rikal, jak si me vybral podle jmena, nemá pry rad Indy, minule u nej dva byli a barak pak tyden hnusne smrdel, cukaly mi koutky, bo kdybyste videli ten bordel, prisel by vam smrad fakt tou nejmensi komplikaci:-) No, ale dobra zprava je, ze muzu kdykoliv prijet zase uklízet, takze zisk jisty. Rekla jsem si o 22 dolaru na hodinu a dostala to, takze prima. Prijela jsem domu zbita jak pes, ale stastna jak blecha. Ja to nechapu, bylo to jak kdyby do me někdo napumpoval nejakou drogu, vznášela jsem se a mela pocit, ze jsem zase k necemu dobra a potrebna a tak. Během dne mi volala další zenska, ze chce, aby prijela v patek k ni uklízet. 

Když jsem se k ni dopravila, cekala me celkem pekna vilka. Zadni pavouci, ani svabi, nicmene pani byla prijemna asi jako osina v sedacích partiich. Byla mi nesympaticka hned u vchodu, ale jak vidno nic není idealni:-) Hodinu mi licila, jak používat cif, az jsem to nevydržela a jedovate poznamenala, ze nejsem idiot, cif znam a uklízet umim. Nacpala mi do ruky tunu dezinfekce a rekla mi, ze mam všechno dezinfikovat. Spolkla jsem poznámku o tom, ze zrovna tohle detem nedela uplne dobře (ma tri deti). No, tak jsem zacala uklízet, všechno zodpovedne dezinfikovala a uklízela jsem za postelema, pod matracema a na takových mistech, kde by clovek prach ani nehledal, ale pani si to prala, tak jsem dělala, co chtěla. Během dne mi prisla rict, ze videla, ze i varim. Rikam jo jo, klidne uvarim, to není problém, ona se zatvářila spokojena a tak rikam ze se domluvime. Pak jsem dodala, ze muzu i napéct, ma tri deti, tak jsem si rikala na Vanoce. Pani se zatvrarila jak sto certu a oznámila mi, ze se snazi zit co nejdravěji. Co mi prislo pomerne komicke, vzhledem k tomu, ze cely den palila na verande jednu od druhé. No, ale pro me za me, je to jeji věc. Když jsem pak videla, co udelala detem k obedu, radeji jsem se rychle předklonila a předstírala, ze me ten smetak desne zajima. Bo, timhle bych nekrmila ani psa, natoz deti, ale to nevadi. No, vycidila jsem celej barak, pani mi pak prisla ukazat, co jsem zapomněla a udelala spatne. Tak jsem ty dva flicky, co jsem zapomněla, sla doladit a bylo hotovo. Pak jsme zacaly resit, kolik ze mi zaplati, rekla jsem ji 25 za hodku a pani se snažila smlouvat. Bylo mi naprosto jasne, ze je ji to jedno, spis jen, aby manzel nemel reci a ona nemusela uklízet sama. Nicmene zaplatila, co jsem zadala a rekla mi, ze se v tydnu ozve. Tak uvidíme, zda byla s mym uklidem opravdu spokojena, nebo dělala jen divadylko:-) Ja si rikam, ze by bylo fajn mit stalejsi zakazniky, nez budu mit praci v oboru, ale vlastne nevim, zda si mam prat tam jet znovu. No, když zavola pojedu, ale ta baba je fakt jedubaba:-) No, nicmene za ty peníze to asi stoji.

O vikendu jsme se s Martou snazili trosku uzit, sli jsme v sobotu ke kámošům na grilovacku, v nedeli jsme se byli v centru koupat na te mestske plazi. Bylo to fajn, cestou domu jsme si dali jidlo a zmrzku, takze fajne. Zjistili jsme, ze v Brisbane funguje Ceskoslovensky klub, kde se schazeji každý patek starousedlici. Poradaji taky spoustu super akci, tento tyden jsme chteli jit na cimbálovku z Moravy, ale bylo mi ve stredu nejak soufl, tak jsme nakonec nesli, skoda, bylo to pry skvely:-) Jinak, vari tady takze každý muze prijit na typicke české jidlo, uz jsme tam byli dvakrát, porce se nedaji snist a vari fakt dobře, mimo to prodavaji i takove věci jako knedliky, piskoty, horalky a tomu podobne, coz se velmi hodi. Také jsem v tydnu pekla pernicky, protože při Ceskoslovenskem klubu funguje spolek pro mamky s detma Klokanek, a ja jsem slíbila, ze napeču. Nejprve jsem si rikala, zda se tam vůbec cpát, když nemam deti, ale pak jsem se před 14 dny jela podivat a bylo to opravdu moc prima. Holky byly super, seslo se nas asi 20, kocky z Cech a Slovenska, zpivaly se lidove pisnicky a pokazde se s detma něco tvori. No a na dnesek se mely zdobit pernicky, tak jsem jako nemamina slíbila, ze napeču. Akorat jsem jela rano na Klokanka, ale nemohla jsem se zdrzet dlouho, protože jsem mela od pul dvanacte domluveny obed. No, hned jak jsem do klubu prijela jsem holkach rikala, jak jsem zacala ulizet a najednou spousta holek povida, jak by se jim uklid taky hodil, tak budu mit snad práce ted dost. Ja to nechapu, ted tady poletuju kolem baraku, bavi me cokoliv, i práce doma. V mojich nejhorších stavech me ani nebavilo delat nic doma, ani uklid, ani vareni, ani peceni, nic. Ted si tady prospevuju, rypu se v hline, uklizim, funguju a pohoda. Rozumite tomu? Ja proste ne…..jsem nejaky podivny tvor….Do toho v klidu odpovidam na nove inzeraty na praci v oboru a fakt pohodicka:-)

No a to ještě není vse, dneska jsem mela obed s Malcolmem Jonesem, to je profesor, u kterého byl v laborce kamos Martin Kasny z Univezity Karlovy. Jela jsem na naší schůzku, na kterou se domlouváme přes pul roku:-) Malcolm byl porad nekde ve svete, tak to bylo tezky se dohonit. Potila jsem se jako kobyla a v duchu premyslela, co si budeme povídat hodku a pul. Jakmile jsem ho uviděla, stres opadnul, vypraveli jsme si jako stari znami a napumpoval do me další vakcinu optimizmu. Tak nejak jsem si rikala, ze by obed s Malcolmem měli preventivne naordinovat každému, kdo chce propadnout depkam a vzdat to:-) Rikal mi, ze to musim dal zkouset, ze je brzo, at vydrzim, ze se on taky mrkne a at poslu CV a tak. No, zase ve me zazehl ten pocit, který jsem uz dlouho necitila a to, jak moc vlastne vedu mam rada. A tak jsem tam tak sedela, jedla obed a najednou jsem vedela, ze to dokazu, ze proste tu praci dřív nebo později najdu. A do te doby budu uklízet, nevadi, proste se nevzdam a nenecham se tim semlit:-) (teda ja uz jsem se nejakou dobu mlit nechala).

Taky jsme s Martou zacali hrat dvakrát v tydnu volejbal, to je další prima věc, desne nas to bavi, dlouho jsme nehrali spolu v tymu a ted si to moc uzivame. Zrovna dneska vecer (pondělí) mame trenink na dve hodky, super, uz se tesim. Ve čtvrtek jsme měli zapas, dokonce jsem byla vyhlasena nejlepsim hracem zapasu (no svete div se to jsou věci co?). No, to bylo prave po tom prvním uklidu, litala jsem tam naspeedovana, prestoze z práce utahana jako kote, hrala jsem jako by to bylo naposledy a osud Země na tom zalezel:-) No, sama se sobe trosku smeju, protože změna je az nechutne hmatatelna, usmev se mi zase vratil, a tak jsem si dneska koupila další kvetniky, ze si presadim rajčata a kyticky:-)

No nic, tak tot od nas asi vse, v patek se tady kona G20 summit, takze se nam sem sjedou Putinove a Obamove a takovy podobni papalasove, procez ma cele Brisbane volno, bo cele město bude uzavrene. Tak premyslime kam pojedeme na prodlouzeny vikend, Martas ma taky volno, tak vyrazime na vylet. Protože mam takovy silny pocit, ze si to zasloužíme (hlavne Martas za ty jeho zelezne nervy se mnou:-) ). Nasledne podáme zpravu, jak jsme se měli a kde jsme byli. Snad to bude prima…..tak ja se zase BRZO ozvu…..papa