Blazinec na entou

Uz je to zase sto let, co jsem sem nepsala, ale veci nabraly ponekud rychly spad a clovek se v tom fofru sotva staci orientovat. Tak, kde zacit. 

Asi s nasi uplne nejvetsi novinkou, ktera me doslova vyradila z cinnosti po dobu nekolika mesicu. Sotva jsme se navratili z Tasmanie (pondeli), zjistila jsem, ze jsem nedostala menses a k nasemu velkemu prekvapeni nam tehotensky test dalsi tyden v utery ukazal, ze se mame na co tesitJ. Po ctyrech mesicich snazeni se nam podarilo zadelat na prcka. Priznam se, ze me nejprve zachvatila vlna strasneho stesti, rozbrecela jsem se a nemohla se uklidnit. Pak prisla dalsi vlna, jakasi vlna uvedomeni, co to vsechno znamena, a to jsem byla lehce v soku a honem premyslela, jaka obrovska zivotni zmena nas ceka. Martas tou dobou byl na volejbale a kdyz se vratil, s velkou radosti jsem se s nim o nasi novinku podelila. Byl rad, ale taky bylo videt, ze se to v nem pere……no je to trosku sok, i kdyz moc prijemny. Takze jsme se pomalu zacali smirovat s tim, ze nas koncem roku/zacatkem noveho roku budu o jednoho vice, teda samozrejme za predpokladu, ze vsechno pujde dobre…. 

Ze zacatku se vsechno odehravalo celkem idealne, az jsem dosla do sesteho tydne tehotenstvi, kdy zacalo prave “peklo” na Zemi. Prihlasily se silne tehotenske nevolnosti a zrejme jim nikdo nerekl, ze se jmenuji ranni, procez me pronasledovaly krasne po cely den. Neni asi treba popisovat, co vsechno se zmenilo, nebyla jsem schopna v podstate niceho jineho, nez jit do prace a z prace a jakmile jsem prisla domu, honem do postele a spat. To totiz byl jediny okamzik, kdy se mi opravdu ulevilo (ve spanku). Jakmile jsem rano proloupla oko, okamzite se nevolnosti prihlasily. Musim priznat, ze jsem byla neskutecne vdecna Martasovi, ktery fungoval asi tak na trista procent, bo ja zkratka byla totalne vyrazene z bezneho provozu. On ale bez reci nakupoval, uklizel a delal vse potrebne….

Musim rict, ze nacasovani nemohlo byt lepsi, protoze jsem tajne doufala, ze stejne jako u mych dvou seger, me nevolnosti po tretim mesici krasne opusti, a ja bych tim padem mohla letet do Evropy. Meli jsme totiz s Martasem uz dopredu koupene letenky na konec cervence (cca konec ctvrteho mesice tehotenstvi). Tak jsme uspesne prestali vsechny kontroly, a protoze jsme se rozhodli pro krevni test chromozomovych vad (nejsme uz uplne nejmladsi), 14 dni jsme s napjetim cekali na vysledky. Musim se priznat, ze to byly jedny z nejdelsich dni meho zivota. Nakonec jsem nevydrzela a doktorce sama zavolala, zda uz nahodou nema vysledky k dispozici. No, jako nahodou zrovna prisly ten den, takze pro me mela same dobre zpravy. A taky krome dobrych zprav mi byla ve 12. tydnu tehotenstvi schopna rict, zda cekame holcicku anebo kluka. Dech se mi tajil, kdyz mi rekla, ze budeme mit chlapecka. Je to vtipne, protoze podle vsech babskych povidacek a napoved, jak poznat, zda clovek ceka holcicku nebo kluka, jsem zila v naprostem presvedceni, ze je to holka. No, neni, cekame syna!!!!!  

Musim ale pridat jednu celkem usmevnou historku, protoze to me vlastne posleze opravdu pobavilo. Kdyz jsme zjistili, ze cekame dite a meli jsme po prvni velke kontrole, Martas mi do prace poslal kyticku – moje zamilovane gerbery. Dosly na recepci a Cassie, nase recepcni, mi volala, ze tam dole neco mam a at si to prijdu vyzvednout. Ja jsem prisla a uz kdyz jsem videla kytku mi zvlhly oci a pak jsem si precetla karticku, kde stalo neco ve smyslu: “At nam to mimco dobre dopadne. Miluju te…..”. Ja jsem se rozbrecela naprosto nekontrolovatelne a Cassie se marne ze me snazila vypacit, zda nekdo umrel anebo jsem jen stastna. Ja nemohla mluvit, tak jsem ji jen podala karticku, ktera byla samozrejme napsana v cestine, cili na me koukala porad stejne vydesene a vubec nechapala. Do toho sli kolem moji kolegove na kafe a videli me, tak Cassie rika jim, jezismarja, je ji neco? Prosim vas, zeptejte se ji. Tak jsem moji kamaradce zase podala tu karticku, Poto na me kouka a povida, fix, dyt je to v cestine, tomu nerozumime. Az asi po peti minutach jsem se uklidnila a vysvetlila pritomnym, ze je vsechno v poradku, ze se mi jen plasi hormony a manzel mi napsal krasne vyznani na karticku a poslal moje milovane kytky. No, je to se mnou proste legrace:-)

Tydny ubihaly a pomalu me opoustely nevolnosti. Zamerne pisu pomalu, protoze jeste ted, na zacatku sedmeho mesice nemuzu rict, ze by mi bylo dvakrat do skokuJ Nicmene neni to vubec srovnatelne se stavem na zacatku. Je pravda, ze taky nebylo ani moc, co popisovat na blogu, protoze se vazne krome meho tehotenstvi nedelo nic moc. Teda snad krome skutecnosti (pomerne dosti dulezite), ze jsme konecne obdrzeli trvaly pobyt, cimz se nam otevrely dvere k hypotece, ale i treba k australskemu obcanstvi pro nase budouci deti. 

Protoze se pomalu blizilo datum naseho odletu do Cech, planovali jsme, kdy kam pojedeme a takove ty organizacni veci:-) Zaroven jsme vetsinu veci nechavali na posledni chvili, bo jsme si vubec nebyli jisti, zda mi muj stav dovoli letet. Nekdy zacatkem cervence tedy padlo rozhodnuti, ze letime. Puvodne jsme chteli zpravu o mem tehotenstvi “nadelit” rodicum, teda vlastne prarodicum az osobne v Cechach, ale protoze me uz celkem vycerpavalo na skypu predstirat, ze mi vubec neni spatne, vsechno jsme jim uz dopredu rekli. Samozrejme, ze radost byla velika:-)

Pak uz jsme se opravdu pomalu zacali balit a chystat k odletu. Dost jsem se toho dlouheho letu bala, nakoupila jsem si kompresni ponozky pro tehotne a cekali jsme, ze 22.cervence budeme moct vyrazit.

Prvni let byl neskutecne dlouhy, nebylo mi moc dobre a vlastne jsem uz nevedela, jak si mam sednout, abych to prezila. Do toho posadka taky nebyla uplne nejmilejsi a hlavne takrka nepretrzite svitily napisy, pripoutejte se, prestoze k tomu povetsinou nebyl zadny duvod. Takze se mi nakonec prihodilo, ze jsem to uz nevydrzela a pres svitici napis se vypravila na zachod. Okamzite na me bezela letuska, tak jsem ji odprdla, ze jsem tehotna a na zachod opravdu MUSIM!!! Tak me pustila a kdyz na me bezela druha, tahle prvni ji hned vysvetlovala, ze proste musim. Tam me chytl uzasny zachvat place, ja ani nevim proc, mozna hormony, nevim, cele to bylo tak nepohodlne a dlouhe, ze uz jsem fakt nevedela, co mam delat. Nastesti asi za hodku na to jsme pristali. Byla jsem moc vdecna, ze jsme zustavali na noc v Korei, protoze predstava dalsiho letu mi pusobila lehci husi kuzi. Nastesti jsme meli hotel hned vedle letiste, cili nas tam vzali asi behem deseti minut a clovek se mohl natahnout po dlouhe ceste. Za hodinu se servirovala vecere, tu jsem teda prestala uz skoro s hlavou na stole a po navratu na pokoj jsem vytuhla v rekordnich asi deseti sekundach. 

Dalsi den jsme se probrali, ja uz krasne odpocinuta, Martas chudak neco povidal, ze jsem mu celou noc brala perinu ci co, ale ja si bohuzel nic nepamatovala. Kolem poledniho jsme leteli do Prahy. Vtipne na tom bylo, ze jakmile jsme nalezli do letadla, ohlasila posadka, ze pry Cinani delaji nejake vojenske cviceni a uzavreli letecky prostor. Coz teda byla vazne parada, protoze jsme samozrejme nad Cinou potrebovali preletet. No takze jsme jako pecky sedeli v letadle asi hodinu a pul, pak nastesti Cina udelila nasemu letu zelenou a mohli jsme vyrazit. Druhy let byl o hodne prijemnejsi, posadka si nas opecovavala, neni uplne cemu se divit, bo na palube nas bylo asi deset Cechu vseho vsudy a zbytek Asiati. Pani letusky kolem me krouzily a nabadaly me neustale ke cviceni nohou a piti dostatku vody. Let byl sice dlouhy, ale o dost prijemnejsi nez ten prvni. A tak jsme v nedeli k veceru dorazili do Prahy na letiste. Kamarad Martin nam opet pujcil auto a Martuv tatka na nas uz cekal, ze nas odveze pujcenym autem do Chebu. Oba jsme se bali po tak dlouhe ceste ridit, cili jsem byla opravdu vdecna, ze to nemusime resit. Tatka nas vysadil na Cetnove (u Martovo mamci) a jel domu do Ase. Az teprve druhy den, kdyz jsme si odpocinuli, jsme se v klidu zastavili v Asi pro auto. Prvni tyden jsme stravili na zapade Cech u Martovo rodiny, prijela taky Martovo segra s detma z USA, a tak cas utikal jako blazen. Jedine, co stalo za prd, bylo pocasi, ktere nam nepralo a v podstate cely nas pobyt v Chebu krasne proprselo. V patek jsme se presunuli na jih k mojim rodicum, navstivili pribuzenstvo v Pisku a v nedeli se vsichni presunuli na Sumavu (teda my s Martasem a nasi) a potkali jsme se tam se segrou Helenkou a jejima klukama. Ubytovali jsme se v malem rodinnem penzionku, kde se o nas paradne starali, vecere a snidane primo na chate, obidky dycky nekde s limcou behem vyletu:-) Svagr nam na nasledujici tri dny zorganizoval program, chodili jsme na vyslapy, jeli nahoru na Spicak lanovkou a vpodstate to pro nas byla opravdova dovolena. Nikam jsme nechvatali, jezdili jen po vyletech, nevarili, proste tezka pohodicka. Pocasi vyslo nadherne, cili opravdovy pobyt v raji. Moc jsme si to uzili a domluvili se, ze priste to same budeme muset zorganizovat aspon na tyden. Tezke pak pro nas bylo se ve stredu rano rozloucit. Ja jsem to samozrejme tezce obrecela, ostatne jako kazde nase louceni, ale museli jsme vyrazit dale. Byli jsme na ceste na chalupu za babickou, tam jsme se zdrzeli do odpoledne a vecer jsme meli sraz s tetou a sestrenici. Dalsi den jsme stravili v Praze navstevou kamaradu, zorganizovali jsme hromadne posezeni se vsema kamaradama v hospudce. 

Nicmene, ja jsem byla uz kolem devate vecerni naprosto gumova, a tak jsme se vydali celkem brzy spat, nastesi jsme nocovali u kamaradu cca 5 minut pesky od hospody:-)

V patek jsme se vydali zpet do Chebu, abychom nabrali vsechna nase zavazadla a veci na mimco, ktere jsme od vsech (MOC DEKUJEME) za dobu pobytu nasbirali. Trhalo mi to srdce, ale v nedeli jsme se museli navratit do Prahy a odletet zpet do Brisbane. Dalsi vlna louceni byla pochopitelne opet silne emocionalne vypjata, ale nakonec jsme vsechno dobre zvladli. 

Letadlo letelo na cas a na rozdil od letu do Cech, kdy ceska posadka byla super, tentokrat byli velice protivni. Clovek by jim za jejich servis dal petikorunu, fakt ze jo. Nicmene bez vetsich problem jsme dorazili do Korei. Tam jsme meli asi sedm hodin pauzu, tak jsme se v klidu odebrali do relax zony, kde se clovek muze zadarmo vysprchovat, vycistit zuby a vyspat a pote, co jsme se i dostatecne najedli, jsme vyrazili na dalsi let. Protoze jsem si mezitim precetla, ze jako tehotna mam pravo na prioritni boardovani, zkusila jsem se na to Korejcu zeptat. K memu velkemu udivu nas oba (myslim tim sebe a Martase) nechali prioritne nastoupit, pak prisla letuska s balickem pro tehotne od Korean air. Docela mila pozornost, rekla bych. V prubehu letu, ktery byl opet celkem v klidu chodily letusky (tentokrat naprosto zlate a prijemne) co chvilku kontrolovat, jak mi je a zda mam vsechno. Pote jsme uz bez problemu pristali v Brisbane. Trochu nestastne bylo, ze se na pristani seslo asi pet velkych letu, cili fronta na imigracnim slibovala aspon trihodinove cekani. Nasteti me/nas diky tehotenstvi nechali opet jit na priority imigracni, ale i tam jsme si pockali cca hodinu. Pak uz jsme dojeli domu, Martas si trosku odfrkl a vyrazil do prace a ja jsem si sla na “chvilku” lehnout. Jojo, dorazili jsme kolem devate rano, takze jsem si rikala, ze bych treba kolem poledniho mohla vstat a jeste udelat nejake veci napr.vybalit a tak. K memu velkemu prekvapeni jsem se vzbudila v pet odpoledne, za chvilku pak prijel Martas domu a za nedlouho jsme sli opet spat. Nicmene diky tomuto dost dlouhemu spanku jsme prekonali to nejhorsi a celkem bez vetsich problem vydrzeli do vikendu.

Jakmile jsme se navratili, vedeli jsme, ze nas ceka dalsi obrovsky ukol. Krome toho, ze jsem sla honem na dalsi velkou kontrolu zjistit, zda malej prezil dlouhe cestovani bez nejake uhony, potrebovali jsme fofrem vyridit papiry na hypoteku, abychom mohli zacit hledat barak na koupi. Jenze prvne jsme potrebovali vybrat brokera, ktery nam s hypotekou pomuze. Ukazalo se, ze nas zamer potkat se s vice brokery a vybrat toho nejlepsiho, se ne vzdy setkal s uplnym pochopenim. Nicmene po par schuzkach jsme si vybrali chlapika, ktery uz vyrizoval hypoteku kamaradce, a kdyz se podminky nabidnute jim shodovaly s temi od ostatnich, koupe dostala zelenou (spis hypoteka). Ted uz jen zbyvalo najit barak, ktery by se nam libil. Dlouho jsme diskutovali, zda hledat neco mensiho v dobre lokalite (blizko k nasim pracem), anebo zda jit trosku dal, za cenu lepsiho baraku s vetsi zahradou. Cca pul roku jsme se divali po ruznych nemovitostech a je pravda, ze tech, co bychom byli ochotni koupit, bylo jako safranu. Taky jsme zjistili, ze pokud nepujdeme aspon do lokality trictvrte hodiny od centra a vice, novejsi barak za nejakou rozumnou cenu stejne nekoupime.  Nase cenove moznosti se samozrejme neodvijely od toho, kolik by nam banka byla ochotna pujcit, ale kolik jsme si my spocitali, ze budeme schopni pohodlne splacet z jednoho platu (pro jistotu). Tady je pomerne dosti bezne, ze lidi na zacatku koupi novejsi radovku, nez se zenske po materske vrati do prace, a pak se treba prestehujou do lepsich a vestich baracku. Ta lokalita, kde bydlime ted, Carina Heights, je cca dvacet minut vzdalena od Martovo prace, kdyz jede na motorce (pul hodina kdyz je provoz) a pro me cca dvacet minut autobusem. Protoze se nam tady moc libi, rozhodli jsme se, ze odsud nikam nechceme a ze teda koupime nejakou novejsi radovku za prijatelnou cenu. 

Vzhledem k tomu, ze jsme stranky realitek kontrolovali kazdy den, nic nam neuniklo a vedeli jsme okamzite, co prislo noveho na trh. Tak se nam povedlo najit celkem pekny dvojpatrovy baracek - radovku, tri roky stary, se ctyrma loznicema, otevrenym prostorem – kuchyni, plus obyvak, dve koupelny a dvojgaraz. Mala oplocena zahradka s vykachlikovanym posezenim venku. Malicky komplex jen ctyr baraku. Byli jsme se podivat hned prvni den na oteviracce (tady jsou kvalitni a hezke baraky po prvni oteviracca okamzite rozebrane), cili jsme neotaleli a sli to omrknout. Jak jsem rikala, tech baraku, co by se nam opravdu libily, moc nebylo, cili nemelo smysl moc vyckavat. Po nasi navsteve jsme meli celkem jasno, podame nabidku na koupi. A tak jsme behem vikendu sedli a dali nezavaznou nabidku. Hned druhy den se ozval realitak a rikal, ze pokud mame vazny zajem, je potreba podat oficialni nabidku a taky zrejme navysit trochu nabidku, protoze nemovitost ma podle nej vyssi hodnotu. Trochu jsme se dohadovali a nakonec se shodli na cene, nicmene problem byl, ze oficialni nabidku musi schvalit pravnik, protoze ve chvili, kdy by ji prodejce prijal a podepsal, my uz na podminkach nic zmenit nemuzeme. Cili jsme stravila pulku dne s nasim pravnikem na telefonu, kdy jsme vsechny podminky dojednavali a resili, abychom se nenapalili a mohli byt spokojeni a klidni. Takze pote, co jsme v sobotu videli poprve ten baracek, v utery podali oficialni pravnikem schvaleny navrh, no a ve stredu odpoledne nam volali, ze moc gratuluji, ze jsme barak dostali my. Nicmene majitel byl pracovne v Sydney, cili jsme se podepsane smlouvy dockali ve ctvrtek. Na to konto se rozbehl neuveritelny kolotoc zarizovani veci, ktere musely byt splneny v urcitem terminu. Zaprve, zaloha na koupi ($20 000 – cca 400 000 CZK) musela byt slozena do uterka na ucte prodejcu. Diky tomu, ze je to velka castka musel Martas letet do banky a prevod zorganizovat. Meli jsme tyden na to vyridit inspekce na skudce a inspekci baraku – cili kontrolu zda to nema nejake velke zavady a skody a zda treba drevo neni napadene skudci anebo nekde vevnitr neni plisen. Hned v pondeli jsme tedy objednali firmu, aby nam tyto kontroly udelala. Zaroven s nimi jsme se znovu sli na barak podivat a cekali, az chlapi skocni tyto kontroly. Chteli jsme vedet okamzite vysledek, protoze jsme meli cas jen do ctvrtka s prodavajici stranou vyjednat pripadnou napravu nesrovnalosti. Nastesti se nenaslo nic vazneho, nicmene i tak nam bylo doporuceno bojovat o to, aby nektere drobnosti byly odstraneny. Navrhli jsme prodavajicim, ze to bud opravi, anebo nam slevi z ceny. Behem dalsich dnu volal realitak Martovi, ze maji majitele dalsi zajemce a ze se muze stat, ze pokud my si budeme moc vymyslet, prodaji to jim. S tim ho nastesti Martas poslal do haje, bo jsme vedeli, ze pokud my jim k tomu nedame sanci nedodrzenim podminek, majitele uz od smlouvy nemuzou jen tak odstoupit. Tady to popisuju dost jednoduse, realne to znamenalo neustaly kontakt s pravnikem a neustale konzultace, co co znamena a jak se chovat, aby druha strana nemohla cuknout. Pravnik nas ve ctvrtek rano upozornil, ze pokud majitele budou chytri a opravdu maji nekoho, kdo nabidl vice, mohou zacit hrat mrtveho brouka, kdy se k nasim podminkam nevyjadri vubec a bude jen na nas, zda v koupi budeme chtit pokracovat anebo ne. Asi nemusim popisovat, jaky stres to pro nas byl, pozadali jsme tedy naseho pravnika, aby podal zadost o prodlouzeni doby rozhodnuti o inspekcich. Nastesti nam pravnik brzy odpoledne napsal, ze prodavajici nam nic nezaplati, ale na svoje naklady opravi ty drobne skody kolem baraku a v baraku. S tim jsme radi souhlasili, a tim padem jsme se domluvili na postupu reseni tohoto bodu smlouvy. Mezitim jsme take nasemu pravnikovi zadali udelat “vyzkum”o nemovitosti a hospodareni druzstva. Jedna se o hledani problemu, ktere by druzstvo vlastniku melo, neshody v hospodareni, vecna bremena nemovitosti a tak dale. Na to jsme meli termin dalsi ctvrtek. Pravnik nastesti nenasel zadne spatnosti v prubehu hledani, nicmene poslal nam uzemni plany celeho komplexu se vsemi podminkama koupe atd. V tu chvili me malem ranila mrtvice, protoze jsem zjistila, ze cely pozemek pod nasi zahradkou nekupujeme, ale je to vlastnictvi druzstva, ktere mame ve vyhradnim uzivani. To uz jsem fakt sedela s hlavou v rukach a rikala si, ze se na to vykasleme. Pak jsem se trochu sebrala a volala po milionte pravnikovi, co to ksakru znamena. Nastesti nas pravnik uklidnil, ze to je pro radovky naprosto bezne, vsechny ostatni baraky v komplexu to maji uplne stejne a jedine, co to znamena je, ze se snazi druzstvo udrzet stejny raz a vzhled celeho komplexu. Omezuje nas to jako majitele v tom, ze si tam nemuzeme postavit garaz anebo bazen (i kdyz na to je potreba stavebni povoleni atd), ale drobne zmeny si tam delat muzeme bez omezeni. Dost jsme s timto krokem vahali, bo jsme si nebyli jisti, co a jak. Pak jsme volali s dalsimi lidmi a zjistili, ze to opravdu bezne je a ze nas z toho pozemku nikdo nemuze vyhnat a pravda je, ze pri velikosti nasi zahrady bychom tam stejne nemohli nic stavet ani tak. A na to, abysme si tam umistili hriste pro deti, posezeni, maly prenosny bazenek, kytky a cokoliv takoveho nas to vubec neomezuje. Tak jsme nakonec i na tuto podminku kyvli. Mezitim jsme vyridili papiry z banky, ktera nam potvrdila hypoteku, a tim padem jsme splnili posledni podminku nasi smlouvy a dali vedet prodejcum, ze jsme vse zkontrolovali, se vsim jsme spokojeni, vsechno je pojistene a ve smlouve se pokracuje….Taky jsme se s Martasem shodli, ze az budou vsechny deti na svete a ja se navratim do prace, kdykoliv muzeme tohle prodat anebo pronajmout a sami se presunout do nejakeho baracku dal od mesta. Anebo, kdybychom se vraceli do Cech, proste dum prodat a vzit penize, ktere bychom jinak vyhazovali za najem (nase hypoteka je cca to same co ted platime za najem).

Prozatim je pro nas velmi dulezite, aby Martas byl blizko domu, kdyby me nebo detem nebylo dobre a hlavne, aby si deti mohl uzit, bo travit dve hodiny na ceste do prace a z prace idealni rozhodne neni. Tak jsme prozatim dobojovali, teda snad aspon na chvili, ted se bude nas pravnik patlat s papirama na prepsani baraku do katastru na nase jmeno, my musime doplatit penize, co jsme meli nasetrene a nepujcujeme si z banky a pak uz se bude cekat na stehovani, coz by melo probehnout zacatkem listopadu. Mezitim musime vyridit preruseni naseho soucasneho pronajmu a pak nastehovani do noveho (a uklid stareho grrrrrr). Doufam, ze dvoumesicni rezerva do porodu bude stacit. Je fakt, ze ja stejne stehovat nebudu, bud pomuzou kamaradi, anebo stehovaci firma, ale uz bych rada mela vsechnno vyprane a pripravene na prichod maleho. 

Tak tot prozatim asi vsechny nase novinky, v praci uz jsem taky zadala o materskou a uz ji mam potvrzenou, musim jeste vyridit zadost o statni materskou a taky zjistit, jak a kde vyridit papiry po narozeni prcka – jednak australske a podruhe ceske. Taky nas asi za 14 dni ceka rodicovsky porodnicky kurz, tak jsem zvedava, co se tam priucime….. Ale ted uz doufame, ze vsechno pujde hladce a nebudou to provazet takove nervy:-)