Pote, co jsme se vybalili a trochu jsme poklidili
novy baráček, s radosti jsme mohli ocekavat prijezd Martovo tatky. Ten
odjizdel z Prahy 7.unora a k nam mel dorazit ve stredu 8.unora nekdy
v podvecer. Tak jsme zrusili vecerni volejbal a vypravili jsme se zvesela
na letiste. Mezitim tatka hlasil, jak jeho cesta pokracuje, mel dve
mezipřistání, první v Bruselu, druhe v Abu Dhabi, nicmene
s jistotou protřelého cestovatele (letel asi potreti v zivoteJ)
všechno zvladl. Takze jsme po prijezdu na letiste mrkli, ze pristalo asi pet
letadel, hm to bude teda trvat. Ku nasemu
podivu tatka během pul hodinky vybehl jak gazela, az jsme se museli smat
a ptali jsme se ho, zda vůbec prosel imigracnim. Vzhledem ale k tomu, ze
nemel nic, co by imigracni zajímalo, pustili ho bez jakýchkoliv problemu.
Navzdory dlouhe ceste vypadal tatka celkem sveze a
nechtělo se mu spat, tak jsme toho vyuzili a ještě ten samy den jsme mu
ukazali, kudy se dostane na autobusovou zastávku, aby mohl druhy den prijet za
Martou na obed. Mezitim jsme vyridili telefon a data pro tatku a litacku na
mhd, takze se zdalo, ze by nemel byt problém se ve meste dohonit. Protože tatka
dorazil ve stredu, musel ještě vydrzet čtvrtek, protože to byl poslední den, co
jsme před víkendem sli do práce. V patek jsme měli uz volno a vyrazeli
jsme na prodlouzeny vikend. Tatka prejezd k Martovi do práce bravurne
zvladl, takze kluci zasli ve čtvrtek na obed a pak jsme tatku poslali do města,
aby si trosku pochodil. Odpoledne jsme se potkali doma a kuli jsme pikle, kam
presne pojedeme a co budeme o vikendu delat. Protože jsme pocitali, ze tatka
bude hodne unaveny diky casovemu posunu, naplanovali jsme jen takovy mensi
vylet do Bunya mountains, to je nase oblibene místo, kde je desna spousta
klokanu. V patek rano jsme zajeli na naší oblíbenou vyhlidku na snidani,
aby si tatka Brisbane prohledl pekne zvrsku, dali jsme si pekne do nosu, pak se
vratili domu, kde jsme uz jen vyzvedli zabalene věci a vyrazili na cestu. Zastavovali
jsme se na koupacku u more, teda spise oceanu, ale nase oblibene místo, kam se
jezdime koupat, nas uvítalo kalnou vodou, tak jsme se lehce okoupali, dali si
obed a pokracovali dále. Kolem pate odpoledni jsme dojeli na místo, ubytovali
se v chatce, tatka trosku nahanel klokace na peknou fotku, udelali si
veceri na grilu, chvilku ještě povidali a pak jsme zalehli. Druhy den jsme se
pripravili, ze pujdeme na ranni prochazku, tak jsme prisli na začátek cesty a
koukáme, ze si tam skupinka lidi na něco ukazuje a ceka. Tak se ptáme, co to
tam mají a oni, ze se prave přes cestu preplazil celkem pekny kousek hadika
(red-bellied black snake). No, tak bylo jasne, ze jsme mu dali prednost a pak
vyrazili na prochazku. Cca kolem hodinky jsme se prosli a pak sli do naší
oblibene kavarnicky na kafco. Pote jsme chvilku odpocivali a byli v okoli
chatky, venku bylo tou dobou celkem nelidske vedro, takze jsme byli radi, ze
jsme radi. Abych to upřesnila, tatka prijel do obdobi, kdy třicet stupnu zadna
teplota cili vedro jak blazen, tak jsme to nechteli moc prehanet. Pak jsme si
zasli na obed do mistni restaurace, ja pak na dece před chatkou vytuhla a když
jsem se vzbudila tatka za mnou klecel a ruce mel za zady. Az pote jsem
pochopila, ze tam pozoruje klokany, ale vypadalo to poněkud podezrele. Není
tedy divu, ze lidi, kteří chodili kolem se na nej divali dost neduverive.
Martas se nama oběma celkem slusne bavil, procez poridil několik opravdu
úchvatných fotek, které vypovidaji sve:-) Pote uz bylo pozdeji odpoledne a
teplota uz byla celkem prijatelna, takze jsme se vypravili na další cca
dvouhodinovou prochazku. Pekne jsme se prosli, vyfotili, co se dalo a pote se
odmenili opet grilovanim k veceri. Protože jsme měli po ceste z Bunya
mountains jet kolem Australia zoo, rozhodli jsme se, ze vyrazime drive rano a
zastavime se v zoo. Plan to byl naprosto dokonaly, nicmene ty teploty
odporne přesahující třicet stupnu nas celkem stvaly. Teda hlavne me, prekvapive
tatkovi, který pricestoval z mrazive Ase, to vůbec nevadilo a tvaril se,
ze je v Australii jako doma. Vzali jsme ho na hlavni show se zviratky,
obesli povinne kolecko krmeni klokanu, drbani koal atd a pak se vypravili domu.
Museli jsme ještě povybavit par věci doma, trosku uklidit a vyprat věci,
protože další vikend jsme vedeli, ze na nic nebude cas.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
V tydnu si tatka zvladal obihat město sam,
vždycky jsme mu doporucili nejake místo, kam by se mohl dojet podivat, a tak se
zabavil celkem bez vetsich potizi sam. Během jednoho tydne mel Brisbane
v maliku, vystridal bus, vlak i lodičku a my jsme uz vedeli, ze tatka
nezabloudi:-). Teda az na par drobnych prejezdu cilovych zastavek, ale když se
něco podobného stalo, dycky holt presel cestu na druhou stranu a popojel
autobusem v opacnem smeru jednu stanici a bylo. Bylo to moc prijemne,
protože kdykoliv jsem prisla domu, tatka uz byl doma, všechno nachystano a
uklizeno, takze si clovek mel s kym splknout a mohl si odpočinout. Parada!
Pak uz se ale priblizil patek a my s napjetim ocekavali, zda tentokrát
nase cesta na Velky barierovy utes dopadne dobře. Vedeli jsme, ze nas ceka
dlouha cesta do Gladstonu, coz je město na sever od Brisbane cca 6.5 hodiny
jizdy a pak dve hodinky lodi na ostrov Heron (volavka). Je to soucast jizni
casti Velkeho bariérového utesu a kdokoliv tam byl se o tomto miste vyjadroval
jako o raji. Tak jsme se domluvili, ze aby nam ten raj neutekl, budicek
v pul pate, v pet odjezd z baraku, at mame casovou rezervu,
kdyby se něco delo na ceste. Protože jsme na ostrove planovali stravit dve noci,
vzali jsme si v pondělí volno z prace. Sli jsme spat lehce nervozni, ale
jak se ukazalo, nebylo proc:-)
Presne podle
planu jsme lehce po pate vyjeli. Cesta sla dobře, občas jsme zastavili na
zachod nebo kafe, ale po dvanacte odpoledni jsme stali v Gladstonu
v pristavu a byli jsme pripraveni se nalodit. Protože ale lod jela az ve
dve, měli jsme dostatek casu, abychom si ještě dosli do mistniho klubu na obed.
Dali jsme si do cenicha a vzhuru zpet do pristavu. Tam nas přivítala mila
posadka, normalne jsme se zaregistrovali a odbavili nam zavazadla (trochu jako
v letadle) a rekli nam, ze se o nic nemusíme starat, ze zavazadla doruci
primo do pokoje na ostrove. Pak uz byl cas se nalodit. Mela jsem strasnou
radost, protože jsem si rikala, ze není mozne, ze se nam to konecne podari.
Nicmene nebyl cas na lelkovani, vlezli jsme na palubu, posadka nas seznámila
s bezpečnostními předpisy a vyrazili jsme na cestu. Chvilku jsme spali,
ale když jsme se pomalu zacali blížit k několika ostruvkum, sli jsme
s tatkou na horni palubu sledovat, co se kolem deje. Bylo to uzasne,
trochu jako z jiného světa, podle
barvy vody bylo videt, kde je melko a kde hluboko a když jsme se konecne zacali
blížit k nasemu cilovemu ostrovu (to nam rekla posadka, my bychom ho tezko
poznali), byly pak uz z urcite dalky videt pod vodou koraly, respektive
utes. Priblizili jsme se a projeli mezi koraly celkem malou prurvou, která byla
natolik hluboka a siroka, ze se tam nase lod pohodlne vesla. Jakmile jsme
pristali, koukam z lodi do vody a vidim žraloka. To je teda moc pekny
začátek, jen co jsme prijeli, hned tohle, ale to místo bylo uzasne uz od
pohledu. Všechny prijizdejici lidi pozvali do male mistnosti, kde nam
vysvetlili, jak ostrov funguje a jake služby nabízí atd.. Potrebovali jsme si pro
tatku pujcit snorchlovaci nacini, nicmene ten den bylo v pujcovne na
ostrove uz zavreno. No nic, měli otevreno druhy den od sedmi rana, to nam
stacilo. Pote, co jsme se ubytovali (nikde se nezamykalo, chaticky se jen
zabouchly, aby tam nelezli ptaci) jsme se vypravili na prochazku kolem ostrova.
Na ostrove funguje pouze jeden resort a je tam vyzkumna stanice University of
Queensland. Tento ostrov je necely kilometr dlouhy a asi trista metru siroky,
cili ho obejdete za chvilku pesky cely dokola. Přes takto malou rozlohu na nem ale
hnizdi tisícovky ptaku a ti nejsou uplne nejtissi. Taky produkuji pomerne dost
trusu, procez je každý pokoj vybaven destnikem, pro trochu vetsi citlivky:-)
Resort je starsi a zadny velky luxus, ale my sem neprijeli za luxusem, ale za
přírodou. Z tohoto hlediska to bylo naprosto nepopsatelne. Sli jsme se
tedy projit kolem, zrovna jsme narazili na dve hnizda morskych zelvicek, jak se
lihnou a hrabosi se piskem do vody. Bylo to moc krasne, ale zaroven i kruta
lekce života, protože kolem krouzili racci a nemilosrdne zobali ty malicke
zelvicky. Samozrejme prihlizejici lidi vcetne nas se snazili zelvicky chranit,
ale je jasne, ze při tom poctu se to stejne nedalo uhlidat. No, pote jsme cca
během hodinky doprosli ostrov, vyfotili, co se dalo, zapadlo slunicko a my se
tesne se zapadem rachali v oceanu a tesili se na druhy den. Pote jsme si
vlezli ještě do rezortniho bazenku, tak blbnuli ještě další pul hodky a
zalehli. První noc byla desna. Mysleli jsme si naivne, ze ptaci, co přes den
rvali jak blazni, na noc ztichnou a bude klidek. To byla castecne pravda,
nicmene, jako když odbije urcita hodina, spustila další varka ptaku. Ti
vydavali podivny zvuk, za který by se kdektery vlk nemusel stydet. Bylo to
opravdu desny, ptaci proste vyli jako blazni a při tom se vazne nedalo normalne
spat. Protože jsme se domluvili, ze rano
vstaneme na vychod slunce, kolem pul pate nemilosrdne zazvonil budik a ja byla
podobna mrtvole. Cloumal se mnou vztek, ale jakmile jsme vylezli před chatu,
všechno jsem zapomněla a odpustila. Slunicko se zacalo pomalu rodit a my
privitali krasny novy den na ostrove. Prosli jsme se po mole a zjistili jsme,
ze voda preteka životem. Prohaneli se tam hejna rybiček, rejnoci, mali
zralucci, zelvy no proste, na co jste si vzpomneli. Nemohla jsem se od te
nadhery odtrhnout, když v tom na me vola Martas,at se otocim a podivam, co se to pohybuje po
plazi. Obrovska morska zelva zrovna nakladla vejce do diry v pisku a vracela se
do oceanu. V tu chvili jsem od ni stali asi dvacet metru, tak jsem běžela
na plaz a ze vzdalenosti cca metru si udelala par fotek. Pak neohrabana zelva
vlezla do oceanu, dvakrát mavla nohama a byla fuc. Nadhera. To se uz nam pomalu
blizila sedma ranni, takze jsme rychle skocili pro snorchlovaci vybaveni pro
tatku, oblikli se do plavek a dlouhych tricek a hura do vody. Protože jsme měli
snidani v cene, domluvili jsme se, ze od sedmi do osmi si zaplaveme a
zasnorchlujeme a pak teprve pujdeme na snidani. Abyste rozumeli, ten kanal,
kterym nase lod den předtím prijela, byl uplne nejlepší místo na snorchlovani,
byl pomerne hluboky a taky u kraje stal vrak lodi, který se rojil rybickama,
nicmene tohle místo bylo zapovezeno plavcum od osme ranni do pate odpoledni,
aby se lode s lidmi nejak nestastne nepotkaly. Nasadili jsme si ploutve a
jako magori jsme se plizili do vody, Martas se me a tatkovi smal, chvilku jsme
i couvali, ale pak jsme radeji spadli do vody a doplazili se az do hlubsi vody.
Hned od první chvilky to byla parada, mracna rybiček, najednou mensi rejnucek,
par mensich zralucku, spousta skebli a cokoliv, na co si clovek vzpomnel.
Proste slovy nepopsatelna nadhera. Uplne jsem zapomněla na spatnou noc a
poddala se te nadhere. Po hodince jsme vylezli z vody, probehli sprchou a
sli na snidani. Ta byla moc dobra, tak jsme se naprali a vyrazili opet na plaz.
Tam jsme juchali další hodinku a pul, pak jsem odpadla se slovy, ze si musim
trosku odpočinout a prospat se, bo v noci jsem toho vazne moc nenaspala. Tatka
usnul na chvilku na plazi ve stinu a Martas ani nevim. Ja ještě poposla kolem
resortu na par fotek a pak jsme se všichni sesli na chatce, kde jsme zakousli
něco k jidlu. Potom jsme na chvilku oddechli, nutno poznamenat, ze
venkovni teploty byly silne nad triceti stupni, ale byla by skoda se valet na
pokoji, tak jsme opet v plne polni vyrazili do vody. Cele odpoledne jsme
se rachali ve vode, snorchlovali jsme a uzivali si mensi i vetsi zviratka ve
vode. Narazili jsme na dva obri rejnoky, Martas zahledl celkem velkého žraloka,
plavala jsem s obri zelvou, nadhera. K veceru jsme premysleli, ze
bychom zasli na veceri do mistni restaurace, nicmene ceny nas celkem odradily.
No, nedalo se nic delat, poslouzili jsme si z vlastnich zasob, ještě chvilku
jsme povidali a pak všichni bez pardonu vytuhli. Bylo videt, ze prvních par
hodin, kdy byla unava nejhorsi, jsme spali jako dudci, nicmene potom me zase ty
mrchy ptaci probudily. Když budik kolem pul pate zazvonil, byla jsem opet
podobna mrtvole, tak jsme ještě hodku spali a v pul seste se vypravili do
vody. Nechteli jsme si nechat ujit ještě jednou ten krasny zážitek. Takze jsme
se v plne polni opet vypravili do vody, tentokráte byl ale celkem silny
proud a pochopili jsme, ze valcit s nim nemá smysl. Radeji jsme se tedy
nechali tim proudem lehce unášet kolem ostrova a snorchlovali u toho. Tentokrat
jsem i ja videla celkem slusne velkého žraloka, odhadem přes dva metry urcite.
Bylo to uzasne, jak prirozene to pod tou vodou je, zatímco na sousi člověka
zralok desi, pod tou vodou mi to ani nedoslo. Pote uz byl pomaličku cas se zase
vypravit na chatku, dat si sprchu, zabalit, vrátit tatkovo ploutve a snorchl, a
vypravit se na snidani. S velmi smisenymi pocity jsme opousteli ostrov,
bylo to naprosto uzasne, mrzelo me, ze jsme tam stravili jen dve noci, protože
bych si celkem vedela rady, co delat další minimalne dva dny. Nedalo se svitit,
od pobrezi se stejne blizila dost slusna bourka, rikali nam, ze jsme měli
stesti, protože akorát ten den, co jsme odjizdeli predpovidali, ze další tri
dny bude zatazeno a prset, popřípadě i bourky. V takovem počasí je jasne,
ze je nejen prd videt, ale není ani co na takovem ostrove delat. Tak jsme se nalodili
na lod, kde jsme hned po odrazeni od brehu, vytuhli jak blazen a statsne se navratili
opet na pevninu a pote i domu. Cesta probehla bez vetsich problemu, nicmene
v prubehu dalších 14 dni jsem obdržela nepeknou postu, psala mi policie
státu Queensland, ze jsem jela vic, nez povoleny limit a obdržela jsem pokutu
163 dolaru a jeden bod. No, nevsimla jsem si, ze se zmenila prikazana rychlost
ze 110 na 100 a ja jela 113. No nic, nedalo se svitit, pokutu jsme zaplatili a
jede se dal:-)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Protože jsme se navraceli az v pondělí, tatkovi
zbyval uz jen tyden a den u nas. Delal zase vylety v ramci Brisbane a
uzival si pekne počasí. My se s nelibosti navratili do práce, nicmene nas
tesil krasny pocit z nezapomenutelného vyletu. Další vikend jsme měli pro
tatku naplanovany vylet na Gold Coast, kde jsme nam vsem zarezervovali paddle
boarding, jezdite na prkne, které vypada jako velke prkno surfovaci, ale stoji
se na nem a odrazite se padlem. Měli jsme to pujcene na dve hodky, byla to
naprosta parada, zasmali jsme se u toho, protože jakkoliv to vypada snadno,
zase takova sranda to není. Clovek musí drzet balanc a taky byl celkem slusny
proud, takze se clovek musel snazit, aby z takové mensi zatocky, kde se
voda vlevala do oceanu, nevjel na otevreny ocean. Zabavili jsme se vpodstate
cele dopoledne, pak jsme nacini vratili a vyrazili do uzasne italske restaurace,
kterou v centru Gold Coastu mame radi. Během odpoledne jsme se snazili
ještě navstvit jeden narodni park, ale počasí uz nam moc nepralo, tak jsme se
navratili domu. V nedeli jsme pak vyrazili opet na Gold Coast, ale
tentokráte do vodniho světa. Akorat po prijezdu jsme zamirili na show
s delfiny, pak na tučňáky, lachtany a hlazeni rejnoku. Ti byli akorát po
jidle, takze chrneli u dna, ale když jsme se pak staveli ještě jednou odpoledne
tesne před krmeni, jezdili kolem jako divoci a cakali jako darebaci. Cely den
jsme si krasne uzili a pak zamirili domu. Pomalu uz jsme vedeli, ze se budeme
loucit s tatkou a nalada nebyla uplne radostna. V utery jsme se pak
po praci vypravili s tatkou na letiste, bylo na nas všech videt, ze
z tatkova odjezdu nemame radost. Tatkovi se zrejme moc nechtělo
z teplicka domu a my si mezitím zvykli na tatkovu pritomnost, cili nam to
bylo taky lito. Nedalo se nic delat, tatku jsme vyprovodili a během dalšího dne
sledovali, jak se v poradku navratil do Cech.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Během tohoto tydne jsme pripravovali jako každý rok
oslavu mych narozenin v parku. Pozvali jsme tedy všechny zname a kamarady a
v sobotu odpoledne se sesli v parku, abychom pokecali a trochu popili.
Zase jsme grilovali, měli jsme dort a bylo to moc prima. Pote jsme lehce naliti(teda
ja, Martas ridil) vyrazili k domovu.
Od te doby, co tatka odjel, jsme toho moc nedelali,
ja musela celkem hodne pracovat a skorem každý vikend jsem byla aspoň na skoc
ci i na dele v praci. Nicmene počasí se uz ochlazuje, takze se chystáme,
ze pojedeme snad co nejdříve kempovat. Taky se nam tudy prehnal cyklon Debbie,
který dost silnym zpusobem ponicil cely sever Queenslandu a taky Gold Coast.
Ještě ted, když to pisu (2.4.) oblasti kolem Loganu plavou. Nam se to nastesti
naprosto vyhnulo, jsme na kopci a v relativne dobře polozene oblasti,
takze jsme vse jen s hruzou sledovali v televizi. Snad uz to ted bude
v pohode, ale ve čtvrtek 30.3., kdy se všechno během poledne zavrelo a
podniky poslali lidi domu, nam nebylo moc do skoku. Celkem jsem se bala, co
prijde, ale když jsme pak odpoledne na radaru videli, ze se cyklon uz staci nad
ocean, vedeli jsme, ze uz to bude v poradku. Sice se nasledne dostavil
celkem slusny vichr, ale uz nic desiveho.
Tak tot u nas asi vse nového, v praci u Martase
je relativni klidek, u me je to ted des. Jednak se tam resi nejake kazenske
přestupky jednoho našeho kolegy, který nedokazal udrzet svůj temperament na
uzde a serval jeho podřízeného. Jen pro informaci, to se tady v Australii
nesmí no a protože on (postizeny) si postezoval na personalnim a ti, místo aby
něco resili, to jen oznamili nasemu sefovi, který místo jakýchkoliv opatreni to
tomu kolegovi (agresorovi) vykecal a ten roznesl po laborce svou verzi pravdy cili
během par dnu se s nebohym postizenym skorem nikdo nebavil. Na to si
postizeny opet postezoval a podal oficialni stiznost jednak na našeho sefa,
který porusil povinnost mlcet, a také na personalni, za predpojate chovani. No,
abych to cele shrnula, ted se tady tresou zidle pod docela vysoce postavenymi
uredniky, protože když uz tady všechny ty uzasna pravidla mají, bylo by dobře
je dodržovat. Vtipne na tom je, ze tomu klukovi, co si stezuje naprosto
rozumim. On nic neudelal, někdo další na nej rve jak magor a kdyby se byl
branil, je celkem pravdepodobne, ze by i jednu chytil, pulka laborky je proti
nemu a personalni se mu smeje. Cili rozumim, ze se brani a vypada to, ze Mater (nase
firma) bude muset obetovat par lidi, kteří svoji praci nedelaji dobře. Takze
tohle se ted u nas deje, jsme z toho lehce na nervy, protože atmosféra
v laborce by se dala krajet, každý s kazdym bojuje a kysele se na
sebe všichni sklebi. Ja se snazim stat stranou, bavim se se vsema a jsem
opatrna na nejake ukvapene zavery, presto me dost lidi zklamalo tim, ze aniz by
vyslechli obe strany pribehu, postavili se nekompromisne na stranu agresora. No
nic, to je holt život. Jinak, muj sef Adam byl jmenovan nezavislym sefem
laborky, takze uvidíme, zda zatím budeme s Geoffem setrvávat, anebo se
uplne trhneme a prestehujeme se nekam jinam. Jak rikam atmosféra na prd, práce
strasna hromada, takze přes ni skorem nevidim, ale uz se tesim, protože za
necelých 14 dni, tj přes Velikonoce, se chystáme do Tasmanie, uz mame letenky.
Takze pristi příspěvek bude doufejme plny wombatu a klokanu……
