Me resty
s psanim blogu uz narostly do nepeknych vysin, proto radeji rychle
dohanim, co jsem uz skorem dva mesice zanedbávala. Za tu dobu se nedelo nic
překvapivého, ani uzasne převratného – spise jen neprijemneho. Ale nejprve
k tem prijemnejsim vecem:-) Absolvovali jsme par vyletu. Nejprve jsme se
začátkem kvetna vypravili na romantickou plavbu na Gold Coastu, kterou jsem od Martase
dostala k narozeninam. Sice jsme trosku tapali, kde v tom pristavu najdeme
naší lod, ale nakonec jsme se stastne nasli. Nalodili jsme se a tesne po
vypluti obrdzeli welcome drink, ja sampanske a Martas pivko. Pluli jsme cca tri
hodinky, takze je jasne, ze jsem nic nepodcenila a pro jistotu se naprala leky
na morskou nemoc. Vime, co to se mnou v rekordnim case dokaze udelat. Plavba
se povedla, kapitan byl vesela kopa, povykladal nam o „historii“ ruznych mist
v okoli, no mozna bych si ty uvozovky mohla i odpustit vzhledem
k tomu, ze mluvil i o době oddelovani kontinentu:-). Hned po plavbe jsme
měli zarezervovane místo v stredozemni restauraci, kde se serviruji hlavne
morske pochoutky. Tam jsme si dali paradne do cenichu a bylo nam dobře. Pote
jsme se navraceli do Brisbane, prestoze jsme puvodne planovali zustat přes noc.
Musim rict, ze
se nam sem uz nepekne priblizila zima, coz nas pramalo tesi, nicmene clovek si
aspoň oddechne od tech veder. Protože me většinou práce zamestnava i o
víkendech, snažíme se ziskane volne víkendy stravit aspoň castecne mimo
Brisbane. Tak jsme se začátkem cervna vypravili do přírody, abychom si trosku
uzili zviratek. V sobotu jsem sice musela do práce, ale jela jsem brzy,
abychom mohli vyrazit na cestu. Vzali jsme s sebou Martovo kolegy
z práce, Kyla a Annu. Anna je Svedka a Kyle Kanadan, tak jsme si rikali,
ze je aspoň trochu vyvezeme na vylet, protože oni zatím nemaji auto. Jeli jsme
do Bunya mountains, to je místo naprosto pretekajici klokany, takze mi to dycky
zarucene spravi naladu. Pravda v posledních dvou mesicich jsem mela dost
velke trable s vedenim v praci, takze nervy dost trpely, ale o tom se
zminim az později. Když jsme se tedy konecne sesli s Annou a Kylem a
vyrazili na cestu, bylo uz skorem poledne. Mohla za to i nase zastávka
v obchodu s elektronikou, protože jsme v tydnu nemeli cas
objednane zboží vyzvednout a nase pocitace, jako by se dohodly, zacaly
kolabovat jeden po druhem. Pote jsme jeli vyzvednout Annu a Kyla a pak ještě
nakoupit. Do toho prselo jako blazen, skoro jsme premysleli, zda vůbec nekam
vyrazet, bo to skoro vypadalo na povodne. Ja uz vazne ale potrebovala osetrit
nervy pohodou v prirode, tak jsme jeli. Cesta zabere skorem tri hodiny, po
prijezdu jsme se nahlasili na recepci, sli si na pozdni obed a pak se jeli
ubytovat. Prestoze lilo jako blazen a na zadnou prochazku se nedalo jit, nejak
to nevadilo, zviratka byla i tak všude kolem, priroda panenska a pohoda našeho
ubytovani mi vracela dobrou naladu. Měli jsme mensi domeček s krbem, kde
jsme hned po prijezdu rozdelali ohen. Pak jsme povidali, hrali hry, popijeli,
grilovali a bylo nam vazne skvele. Po veceri se
na verandu, kde jsme předtím delali maso, prisel podivat kusak –
posumak. Byl to rostak, vůbec se nebal, nedalo se nic delat, trochu jidla jsme
mu dali, tvaril se, ze by klidne vlezl i na nas, kdybychom ho nechali. My jsme
si ho fotili, uzivali si to a on nam predvadel ruzne skopiciny. Pak akorát
nechapal, proc jsme zase zalezli do chaty a jeho nechali venku. My uz jsme doma
ale jedno zviratko měli, aby nam to nebylo lito, probihala se nam tam nekde
mys, videli jsme ji v chodbe. Kde stravila mys noc nikdo nevedel….nicmene
po flasce vina nam to tak nejak vsem bylo celkem burt:-) Rano jsme se probudili
s Martasem a rikali jsme si, ze do mistniho obchodu dojdeme pesky pro caj.
No, jako napad super, spousta klokanu sedela venku a spousta papousku a tak,
ale dost prselo, takze nez jsme dosli zpet do chaty, byli jsme jako mysi.
Skoda, v tomhle počasí se vazne nedalo jit nikam, bo by to bylo o zdravi.
I tak jsme si rano aspoň zasli na kafco do mistni restaurace, kde nas
oblitavali papousci, trosku poklabosili a pak se rozhodli uprsene hory Bunya
opustit. Jakmile jsme sjeli z hor, počasí se trosku udobřilo, tak jsme se
sli mrknout cestou na male vodopádky, které navzdory desti byly vyschle. Trosku
jsme se prosli, dali si obed a pak se uz navraceli do Brisbane.
Během dalšího
vikendu jsme si rikali, ze uz konecne musíme vyzkoušet nase rocni pasy, které
jsme si kdysi vloni zakoupili a které jsme ještě stále moc nevyuzili. Abyste
chapali, když chcete navštívit atrakce typu vodni svet anebo zabavni park,
jednotlive vstupne je celkem drahe, ale za cenu asi o deset dolaru vyssi je
moznost si zakoupit rocni pas, který plati na vicero těchto parku. Dobře je potom
ty ostatní parky navštívit, a to drive nez rocni pas vyprsi. Predloni jsme
takovy pas koupili a nejak jsme se k tomu nedostali, takze ve chvili, kdy
jsme konecne chteli další z parku navštívit, jsme zjistili, ze vstupenky
uz jsou prosle. Tentokrate jsme ale dorazili včas. Jeli jsme do Movie Worldu
(svet filmu). Je to takovy zabavni park s atrakcemi, kde samotny pohled na
ne člověka se slabšími nervy rozechveje:-) Atrakce jezdi hlavou dolu a vsemozne
pozadu atd. Uprimne se priznam, ze ani jeden z nas nejsme nijak velci
fandove této adrenalinove zabavy, takze pro nas je to spise jen cumenda, zmrzka
a maximalne nejaka mensi atrakce, mnohdy pro deti. Do parku jsme dorazili
odpoledne, pokoukali v sekci pro deti, co by se nam mohlo libit. Stoupli
jsme si do rady na detskou horskou drahu. Nez na nas ale dosla rada, uvedomili
jsme si, ze bychom nestihli predstaveni s auty. Jednalo se o show
s auty, kde měli jezdit rychle a simulovat nebezpečnou jizdu. Nebudu
daleko od pravdy, když reknu, ze to bylo velmi trapne. Ještě před koncem show
se lidi zacali zvedat a znechucene odchazet. My se na sebe s Martasem
divali a moc jsme to nechapali. Nevadi, pak jsme park prosli, byl celkem
malicky a uprimne se priznam, ze pokud bych zaplatila za tento park samostatne
vstupne (a ne v ramci pasu s ostatními parky), asi bych si na konci
s radosti dala par facek. Cely park byl dost ubohy a jako replika Disney
parku v USA totalne selhal. A to podotykam, ze jsem ja ten original, co je
umisteny v Orlandu nikdy nevidela. Pro Martase, který tento park navstivil
a videl, jak to ma spravne vypadat, to vůbec muselo byt hodne nudne. No nic.
Taky si rikam, ze to i mozna bylo tim, ze vselisjake krkolomne horske drahy,
kterých tu par bylo, my nedoceníme, cili se opravdu v podstate nebylo moc na
co divat a cim se zabavit:-) Jedina atrakce, která me vazne zaujala, byla
takova ta vodni divoka jizda, kde vas z celkem velke vysky pusti po vode a
když o ni dole zabrzdite, vycakne to takove množství vody, ze jste jako mysi.
Ja se snažila Martase ukecat k nasvteve alespoň této atrakce, ale jeho
argument, ze nechce byt mokry, jsem celkem chapala. Nebylo nijak horko ani tak,
natoz pak kompletne durch. Ale me to nezastavilo, rikala jsem si, ze je to
pravdepodobne jedna z mala atrakci, kam ja muzu bezpecne jit a vedet, do
ceho jdu…..No, to jsem si myslela, avšak opak byl pravdou. Tak me Martas
doprovodil k vozickum, tak me usadil do druhé rady a odesel na me počkat a
fotit. Vozicky byly umisteny ctyri za sebou, kde v kazdem vozicku bylo
místo pro dva lidi. Prede mnou sedel mlady par, pak ja, pak mladsi chlapek,
tata od rodiny, která sedela za nim (dite a maminka). Takze dohromady nas bylo
šest. Cela atrakce az na padani do vody byla zakryta stavbou velke umele
prehrady, takze clovek vůbec nevedel, kam ho to veze. No nic, vyjeli jsme,
vozicky vysplhaly do celkem slusne vysky a ja si rikala, ze pojedeme nekde
kolem na okruzni a vyhlidkovou jizdu. No, jenze jakmile jsme se vydrapali do
prvniho krpalu, ocitli jsme se v naproste tme, zjevily se tam jakoze dva
duchove pistolniku (atrakce byla v duchu divokého zapadu), něco tam
chvilku vykladali a clovek si při tom skoro ani nevsiml, ze se vozicky otaci.
To by samotne nebyl takovy problém, kdyby se v tu chvili někdo dabelsky
nezachichotal a bez další varovani se vozicky zacaly ritit strašidelnou
rychlosti nazad…..a to prosim stále za tmy. No, muj tep byl naprosto
infarktovy, snažila jsem se předstírat, ze vse je ok, moc mi to neslo a dost
silne jsem si rikala, zda nekde cestou nevystoupim:-) To by slo ale samozrejme
dost tezko. Když jsem se podivala na obliceje tech lidi, co jeli se mnou, bylo
mi jasne, ze mame všichni naprosto stejne dost. Az na jednu výjimku, a tou bylo
to male dite v posledním vozicku. Byl to asi petilety klučina a ten jediny
vypadal, ze ho pripravene prekvapeni potesilo a ze se bavi. Zbytek dospelaku se
v lepsim pripade nakysle usmival a modlil se, aby tu super atrakci prezil
a mel co nejdříve za sebou. Pak se s nami vozicky projeli nekde jakoze
hřbitovem a vysplhaly obri krpal, který jsme vedeli, ze bude koncit padem do
vody a vodotryskem. No nic, nedalo se delat nic jiného nez to vydrzet, loďka
nabrala neuvěřitelnou rychlost a volnym padem se s nami snesla dolu. Tak
jsme o vodu zabrzdili, to, ze jsem byla od hlavy k pate mokra bylo to
poslední, co by me zajímalo. Martas se na me usmival a nebylo mu moc jasne,
proc se cela klepu. Tak jsem mu to vypověděla, lumpak se mi vysmal, ze ještě ze
nesel se mnou a bylo naší navsteve ucineno za dost. Priste tak zase nekam
pujdu, pak mi proletlo hlavou, ze by me ale vazne zajímalo, kdo bude jednou
s nasima detma chodit na takovehle atrakce….ja vam prisaham, ze bych tam
nevlezla znovu ani nahodou, a to ani když uz vim, ze se mnou vozicky pojedou
potme nazpět z obřího krpalu:-)
Minuly vikend
jsme pak vyjeli opet na „horsky“vikend a to do národního parku Girraween. Tam
uz jsme taky jednou byli, nicmene ted jsme si rikali, ze udelame prochazku zase
nekam jinam. Abychom si poradne uzili vikend, vypravili jsme se uz
v patek. Trihodinova cesta byla dlouha a unavna, ale na konci na nas cekal
celkem utulny baráček s roztopenym krbem a spoustou zviratek. Ubytovani
jsme měli zase přes Airbnb, nas oblibeny server, takze jsme spali u nejakych
lidi na farme. V patek jsme toho moc nestihli, to jsme akorát padli za
vlast. Rano jsme si dali snidani, udelali si svacinky a vyrazili jsme na
vyslap. Když jsme zaparkovali auto, prozkoumali jsme mapu a rozhodli se pro
zdolani Castle rocks. Tato trasa nebyla zase tak dlouha, ale ke konci byla uz
celkem slusne strma. Tak jsme lezli, lezli, az jsme tam vylezli, vyhlidka do
kraje nadherna, opet tezky balzam na nervy. Dali jsme si svacu a trosku
odpocinuli. Bylo to moc pekny, když jsme se dostatecne pokochali, slezli jsme
zase dolu a vraceli se pomalu zpet k autu. Během odpoledne zacalo lehce
prset, letos vůbec nejak porad prsi, nicmene my se na obed zaparkovali ve
mestecku Stanthorpe v male kavarnicce, dali si i horkou cokoladicku a bylo
to prima. Odpoledne jsme si chvilku oddechli, Martas pracoval, pak jsme koukali
na filmika a pak zalezli do pelechu. Rano drobny destik oficialne presel ve
chcanec, takze se opet nedalo jit vůbec nikam. My si zasli na snidani do
jednoho podniku, kde jsme jedli před dvěma lety. Bylo vtipne pozorovat, ze
v takhle malem mestecku se tato kavarna tak rozrostla. Evidentne se jim
dařilo, protože pridali celou velkou mistnost se stoleckama, takze nebyl
problém se usadit. Pak uz jsme vyrazili zpet do města. Ještě jsme koukali, zda
se nekde cestou nezastavit, ale protože dest opravdu neustaval, nemelo smysl se
nekde potloukat. I tak byl vikend v prirode fajn. Uplne jsem zapomněla
zminit, ze lide, u kterých jsme bydleli, měli tri pejsky, male kote, ctyri
kravy a dva koniky…..no, proste hezke místo, kde si clovek zviratek celkem
uzil….nemluve o klokanech ve volne prirode kolem:-)
Ale ted k tem
otravnejsim a méně prijemnym „novinkam“. Jak uz jsem predesilala, v moji
praci se věci trosku zkomplikovaly. Ale pekne popořádku. Když jsem zacala
oficialne pracovat pro Adama, sefove se spolu domluvili na jednom dni práce
jako laborant pro Geoffa (hlavni sef). Ja jsem si naivne myslela, ze když
reknu, o co se budu starat ja, budu mit po starostech. Ale to by to bylo asi
vazne dosti jednoduche a naivni. Sam (nas super liny manager v laborce)
svolal schůzku nas všech laborantu a vedl s nami vtipnou debatu. Patricia,
jedna z laborantek totiž dostala svůj PhD fellowship (finance, aby zacala
doktorat), a tak konci laboratorantskou pozici. Sam mi zacal vypočítávat
povinnosti a zacal zaznamenávat, kolik hodin a kdy budu delat. Ja byla vztekla,
jako nikdy, prislo mi to strasne nespravedlive, tak jsem se ozvala a rekla mu,
ze starost o bakterialni mistnost nechci mit na svém hrbu, ze delam hodne
v mistnosti s bunecnyma kulturama, a ty rozhodne bakteriema nechci
kontaminovat. Sama jsem tak nejak presvedcila, nicmene i tak mi neprijemna
pachut z našeho meetingu zustala v puse. Pribehla jsem na Geoffa a
rekla jsem mu, ze s nim chci mluvit. Ten souhlasil, takze jsme si kolem
treti odpoledni dali rande. Ja to nevydržela a normalne jsem se rozbrečela, ani
ne tak litosti, jako spis vztekem. Rekla jsem mu, ze mi prijde velmi nefer, jak
se ke me Sam chova a ze to chci nejak resit. Geoff mi všechno odkyval, ptal se,
zda mi jako dal hodne ukolu, ja mu na to rekla, ze to co jsem vazne nechtěla
(starost o bakterialni mistnost) jsem si vybojovala, ze nebudu muset delat.
Geoff slibil, ze s nim promluvi, pak si zavolala obe holky laborantky, a
ptal se na jejich názor na toto téma. MJ mu rekla, ze je to pravda, ze Sam
porad cumi jen na ruzne filmy, v pracovni době resi soukrome zalezitosti
atd. V podstate podpořila to, co jsem sefovi rekla ja. Geoff mel pak
nejake jednani se Samem, nevim, co se tam odehrálo, kazdopadne Sam pak asi cely
tyden chodil do práce včas, odchazel odpoledne v tolik, kolik mel…..to, ze
nedelal cely den nic zustalo stejne, ale aspoň se to snazil necim maskovat. Nicmene
po tydnu se vse vesele vratilo do zabehnutych koleji.
Abych predesla
dalším debilnim schuzkam, poslala jsem Samovi email se shrnutim mych
povinnosti, to same jsem poslala i oběma sefum. Tem, co se divi, proc jsem
situaci neresila se svým sefem Adamem, to by bylo sice fajn, jenze ten byl
bohužel na tri tydny na dovolene v USA a s velmi limitovanym
pristupem na email. A tak mi neprislo spravne ho otravovat s tim, co se
prave deje v laborce. Sam napsal, ze teda ok a asi po dalším tydnu poslal
upravenou tabulku s povinnostma ruznych lidi….a co myslite? No jasne, opet
jsem tam mela napsanou na sebe tu pitomou bakterialni mistnost, to uz jsem
nevydržela a vyjela na Sama, co to ma zase znamenat. Ten mi řekl, at to teda
upravim v te tabulce a poslu zpet….taky se vam to zda jako Kocourkov? Jo
jo, vítejte v me denodenni realite. Banda blbcu. No nic, během tydne jsem
obdržela email od Sama, kde mi psal, ze teda nevi, jak jsem se domluvila
s Geoffem, ale ze Geoff pry nesouhlasi, abych moji povinnosti nebyla ta
bakterialni mistnost. To uz se mnou malem svihlo o zem. Zavolala jsem si teda
Sama do konferencni mistnosti a rikam, tak hele ven s pravdou, o co tu
jde. Někdo nam tady lze ze? Ja s Geoffem mluvila, ty tvrdis, ze ty taky,
evidentne nam každému říká něco jiného. Toz pojdme za nim oba a domluvme se
konecne jako dospeli ve trech. Z ochoty Sama tohle resit mi bylo jasne, ze
to není Sam, kdo mi lze……a to byla informace, která me malem porazila. Ja si
totiž myslela celou dobu, ze mi lze Sam, ale ono to tak nebylo. Geoffa moje
poptavka po naší spolecne schůzce dost vydesila, nevedel co by, ale bylo mu
jasne, ze se tomu asi nevyhne. Ja uz byla rozhodnuta, ze pokud to na me bude
chtit hodit, ze uz je asi servu oba……No, jenze Geoff se na me podival a povida
něco v tom smyslu, ze se mu nezda, ze ty moje povinnosti, které mam
pridelene pokryji jeden den (prestoze me uplne na zacatku, když jsem
nastoupila, zamestnal na jeden den se stejnymi povinnostmi). Ze toho
v podstate nedelam dost atd. Tak jsem na nej vybalila, kolik casu co
zabere, kolik jakých chemikalii pripravujeme atd atd. Evidentne byl dost
prekvapeny, vůbec netusil, co kdo v jeho vlastní laborce dela. Ja
uz pomilionte vysvětlila, proc nechci tu pitomou bakterialni mistnost mit
na starost. Nakonec jsme skoncili téměř stoprocentne s tim, ze jsem si
prosadila, co jsem chtěla. Nicmene i tak jsem dost silne premyslela, ze zavru
dveře a uz nikdy neprijdu. Clovek, který zamestnava Sama, naprostého
nemakacenka, mi bude vykladat, ze nedelam dost. To mi mozek proste nebral. Tohle
se stalo v patek a ja jsem v tu chvili vazne chtěla všechno vzit a
hodit za hlavu a uz nikdy neprijit zpet. Tak moc se me dotklo, jak moc
nespravedlivy ke me Geoff byl. Přes vikend nastesti nejvetsi vztek presel, i
když chut na komunikaci s Geoffem byla na bodu mrazu. Hlavne mi taky
doslo, ze muj hlavni chlebodarce není Geoff ale Adam. A to by k nemu vazne
nebylo fer. Rozhodla jsem se to teda zatím nechat konovi, počkat na Adama a
s ni pak operativne resit, co dal. Od dalšího tydne se ke me Geoff choval
jako Milius, nechapu, co se stalo, asi se mu taky ledacos rozlezelo. Netusim.
Kazdopadne, od te doby nepadlo na toto téma ani slovo. On se ke me chova
slusne, Sam stále nic nedela, to snad ani není mozne ocekavat:-) V prubehu
dalšího tydne mi prisla rict jedna moje kolegyne/ kamaradka, ze sla
s Geoffem na obed, a ze se pry k tomuto konfliktu dostali. Geoff ji
pry řekl, ze se mi nedivi, ze jsem nastvana, ze vi, ze mam pravdu. Tak ja uz vazne
nicemu nerozumim. Rikam si, ze jen nechapu, proc se teda Geoff nezbavi
Sama….nebo jestli na nej Sam něco vi, nebo si sef jen nechce pridelavat
starosti, netusim. Pro me to zatím snad znamena, ze je zase všechno
v normalu. Od te doby se spolu bavime celkem normalne, nic extra divného
se nedeje, ja delam, co umim jak pro Adama, tak pro Geoffa….ale ze bych nemela
na Sama i Geoffa stále vztek, to se rozhodne neda rict. No nic, uvidíme, co
bude dal. Mesic me to trapilo a stvalo tak, ze jsem mela i problémy klidne
spat, ted když aspoň vim, ze si Geoff mysli, ze mam pravdu, trochu me to
uklidnilo. Jedno vim ale jiste, za svoji pravdou si budu stat.:-)
