Zdenek ma narozeniny, aneb cesta na ostrov Moreton

Protože si uz pravidelni ctenari našeho blogu zacali stěžovat, ze nemaji dlouhou dobu co cist, honem dohanim moje resty. Jinak, dekuji za zajem a vernost:-)

V poslední době se delo spoustu věci, takze pekne pomalu a po poradku…. Moji/ nasi velkou akci bylo bezesporu vysilani Obecne skoly ve 4K rozliseni. Abych to trochu vysvetlila, 28.3. slavil Zdenek Sverak osmedesate narozeniny. Jeho syn Jan pro neho uchystal velke prekvapeni v podobe vycisteni a zrestaurovani Obecne skoly, jejich prvního spolecneho filmu, který byl navíc v roce 1992 nominovan na Oscara. Tento film se pak promital ve ctyriceti ceskych kinech najednou, ale protože nechteli byt limitovani pouze Ceskou republikou, rozhodli se vyslat zpravu do světa a cekat, zda krajane zijici všude mozne po svete budou mit také zajem. Me to prislo jako moc pekny napad, nicmene, s organizaci takovehle věci jsem nemela zadne zkusenosti a nebyla jsem si do poslední chvilky jista, zda to vůbec zvladnu. No, ale vrhli jsme se do toho po hlave. Martas s lidmi od Sverakovcu, kteří celou zalezitost organizovali, komunikoval a pak preposlal jejich konverzaci me. Ja jsem zacala hledat sal, kde by se cela tato akce dala zorganizovat. Nebyla to zadna legrace a zdalo se, ze uz ani nic nenajdu. Když uz jsem se chtěla vzdat, napadlo me ještě napsat do Ceskoslovenskeho klubu, zda by nemeli promítačku tam a nemohli bychom akci uspořádat v klubu. Celkem vzapeti se mi ozvala Stana, jednatelka klubu, ze promítačku nemaji a ze tam to tedy nejde, nicmene dala mi uzitecny tip na kino Dendy. Pry tam uz par akci tohoto druhu bylo, takze by me snad neodmitli. Protože uz to bylo celkem dost na poslední chvili, museli jsme s sebou trochu hybnout. Slovo dalo slovo a ja zjistila, ze 28.3 vyslo na Velikonocni pondělí, takze sice mi kino bylo ochotno vyhovet a odvysílat nas film, ale priplatek za vysilani ve statni svatek by nam zlomil vaz. Rekli si totiž 1200 dolaru. Vtipne je, ze lide samozrejme berou tezce s rezervou jakekoliv sliby ohledne sve pritomnosti na vysilani. Bohuzel pro nas to znamenalo, ze tu určitou castku musime uhradit sami a pak cekat, zda lidi prijdou a najem zaplatíme. No, kazdopadne 1200 dolaru bychom nezaplatili zcela jiste. Hned nato jsem se tedy obratila na Sverakovce s dotazem, zda to musí byt jenom a vyhradne v pondělí. Odpoved prisla okamzita, snazte se co nejblíže stanovenému datu, jinak mate volne ruce. Ok, poslala jsem do kina k naceneni utery 29.3. Cena? V porovnani s pondělkem smesna – 440 dolaru. Prima, tak fajn, dosli jsme tedy k zaveru, ze do toho jdeme. Ja zaplatila a vyridila kino, ted teprve prisla ta vetsi sranda a to, jak do Brisbane dostaneme v relativne kratkem case ten film. Na blueray disku neprijatelne, protože by nam to uz postou nestihlo prijit. Do promitani jsme měli cca 9 dni. Super, tak jsme se se Sverakovcema domluvili na poslani odkazu, ze kterého my film stahneme. No, film byl znacne velky a to nejakych 190 Giga, cili zadna sranda. Hm, jenze kam to stahnout, my takhle velky prenosny disk nemame, nakonec jsem napsala na facebook lidi v Brisbane, nasel se ochotny klučina, který externi disk zapujcil. Muzeme zacit stahovat:-) Při prvním pokusu o stazeni nam pocitac hlasil něco kolem 350 hodin, to bychom ani za tech 9 dni nestihli stahnout. Martas tedy zasedl a resil s nimi, ze mají zrejme spatny odkaz atd. Poslali novy odkaz, doba stazeni 24 hodin, super, mame stazeno, otevíráme, soubory jsou poskozene a nejdou otevřít. Takze stahujeme znovu, nastesti souhlasili v Martovo práci, abychom u nich film stahli ve zrychlenem case (8 hodin). Bohuzel se do toho kvapem blizil Velikonocni vikend, kdy nebyl nikdo k dispozici v Cechach, a velmi omezene v kine. Potrebovali jsme se ujistit, ze film pujde v poradku prehrat a prehraji to, co mají. Nove stazeny film jsme tedy rozbalili, zadne pokazene soubory, bohužel format filmu nesel prehrat u nas doma, takze jsme jen doufali, ze tam je to, co potrebujeme. Nervy silne pracovaly a my se modlili, ze když uz jsme zaplatili kino, všechno nakonec vyjde, jak ma. Po cele serii zdaru a nezdaru jsme v sobotu rano jeli do kina odevzdat disk, z kterého to kino melo v utery prehrat. Mezitim se Ceskoslovensky klub snazil pomoci s reklamou, ja taky psala, kde jsem mohla, aby lidi prisli, presto se me zmocnoval pocit, ze nas zadny velky počet nebude. Pak uz mi to všechno nejak zacalo byt jedno, protože uz jsem nemela energii si delat další nervy.  

V sobotu jsme po zastavce v kine narychlo odjeli na jeden den kempovat. Oslavy Velikonoc nejak nepripadaly v úvahu, nemeli jsme ani energii a ani chut cokoliv varit a pect. V nedeli jsme se vraceli zpet do Brisbane, protože nam kino psalo, ze nase instrukce ohledne toho, co mají najit na disku a videt na obrazovce tak nejak nesedi s realitou. Sakra. Dobry, stejne prselo, tak jsme jeli zpet a resili, kde se stala chyba. Martas pak v pondělí prisel s napadem, ze mozna tvurci filmu sjednotili automaticky tri soubory, které my po stazeni videli na disku, do jednoho, takze kino videlo něco jiného. Martase mezitím ještě napadlo soubory pustit u sebe v praci, kde mají prehravac rozeznajíci tento format, a zkopiroval vicero fotek obrazovky a s komentářem, zda tohle presne vidi i kino, jsme to poslali zpet. V pondělí odpoledne prisla zpráva, ze všechno je pripraveno, film hraje a vidi všechno tak, jak mají. HURRRRRRRAAAAA. Stejne jsem mela nervy az do uterka a cekala jsem s malou dusickou, zda všechno dobře dopadne.

V utery jsem po praci běžela domu, tam jsem vyzvedla auto a jela na promitani. Nervy pracovaly na nejvyšší obratky. V kine me vybavili stolečkem, kde jsem vybirala vstupne, domluvila jsem se s pani z kina, co mela naší akci na starosti, ze mi zaridi i mikrofon, abych mohla vsem zvesela podekovat. Seslo se nas nakonec 28 dospelych a asi 8 deti. Zaplatili jsme akorát pronajem salu. Ještě nam zbyval uhradit produkcni poplatek Sverakovcum, coz bylo 100 euro. Před vysilanim jsem nemela sanci to nejak blize zkoumat, takze jsme se presunuli do salu a promitani mohlo zacit. V rychlosti jsem všechny přivítala, podekovala jim za psychickou podporu během zarizovani i za to, ze prisli a poprala jim pekny zážitek. Pote se na platne objevil Jaroslav Uhlir, který v doprovodu klaviru zpival jejich spolecnou pisen Zdenek ma narozeniny. Tak jsme si spolecne zazpivali a jako svycarske hodinky se presne na cas spustil film Obecna škola. Musim rict, ze jsme si to moc uzili. Po filmu za nami prisli skorem všichni lidi se podekovat, prislo i par starsich lidi, kteří byli moc dojati a rikali, jak jsou nam vdecny. Z toho jsem zase byla dojata ja:-) Uprimne to po te serii trablu a nervu byla rajska hudba a prestoze jsem se během zarizovani zarekla, ze uz nikdy nic podobného organizovat nebudu, trochu me to obmekcilo, ze mozna nekdy jednou…..:-). Mezitim za mnou chodili lidi se ptat, zda jsme to všechno zaplatili, nebo zda potrebuju nejake další peníze. Bylo to moc mile, ale Stana nastesti zaridila, ze Ceskoslovensky klub dorovnal tech 100 euro, co nam chybelo. Takze se cela akce zaplatila a my jsme si mohli zvesela oddechnout:-) Nicmene pak, když jsme v celosvetove zdravici pro Zdenka Sveraka videli svitit Brisbane jako místo, kde se slavilo, hral nas u srdce pekny pocit a zadostiucineni.

Pote uz jsme pomalu cekali na další navstevu z Cech, která mela dorazit začátkem dubna, konkretne v sobotu 9.dubna v brzkym rannich hodinách. Nicmene ještě před tim jsem musela celit „velkému“ zapasu o moji budoucnost v praci:-) Protoze mi sefik několikrát prislibil, ze není problém, abych konecne dostala full time (plny uvazek), když jsme se vratili ze Zelandu, chtěla jsem tuhle kapitolu dovyresit a uzavřít. Sla jsem tedy za hlavnim sefem (Geoff) a myslela jsem si, ze to bude pouze formalita a ze se rychle domluvime. No, ale jak znamo, dokud nemá clovek smlouvu v kapse, nemá se radovat, ze. Sef me docela odbyl se slovy, ze on prakticky není ani clovek, který me plati, a tim padem, ze nemá co rozhodovat. A tak at jdu na Adama (druhy sef), který me plati. Jo, a kdyby to bylo na nem, neresil by to a nechal me na soucasne smlouve. Aaaaaaaaaaaaaaaa, to jsem malem rvala vzteky. Co tim sakra mysli? Uz jsme se o tom prece bavili několikrát. No, nevadi, nez zacnu vyvadet, pujdu ještě teda na Adama. Ten mi řekl, ze to asi stejne nakonec bude lepsi, aby mi dal smlouvu na plny uvazek. Ha, ze by? Souhlasil, ze tedy novou smlouvu pripravi a zepta se na personalnim, co je pro to potřeba. Během tydne pak za mnou prisel, v jake jsem platove skupine a tak, coz vypadalo jako slibne znameni:-). Na popud Martase i z me vlastní zvedavosti jsem nelenila a napsala na personalni email, co tedy vlastne urcuje platove tridy, a zda se třeba nejak bere v úvahu, ze mam PhD. Odpoved me celkem prekvapila, bo mi prislo, ze Adam mi nabízí smlouvu ne na research asistenta (laboranta), ale na research officera (postdoc), kde vezmou v úvahu me vzdelani a nebudu proste delat tu praci, co dosud, ale stanu se opet regulernim vedeckym pracovníkem na projektu. Co? To snad není pravda. Platove zarazeni o dost vyse nez laborant a tak podobne. No, tak fajn. Nestalo mi nic v ceste, az teda na mensi komplikaci v podobe latinskeho diplomu, ten jsem však obratem nechala prelozit do anglictiny a bylo hotovo…..Teda na papire bylo hotovo. Smlouvu jsme podepsali s platnosti od 4.4., nicmene ani podpis smlouvy občas není moment, kdy si clovek muze oddechnout. Pokud koukam spravne do kalendare ted, když pisu tento příspěvek, je 30.4. a ja jsem ještě stále placena jako laborant. Abyste rozumeli, sotva jsem podepsala smlouvu, Geoff jako hlavni vedouci laborky, odjel na tri tydny do Evropy. Bohuzel aby moje smlouva o platovem vymeru vzesla v platnost, musí me muj byvaly sef, Geoff, oficialne propustit a predat Adamovi. Coz v praxi znamena vyplnit nejaky formular a personalni me prehodi v systemu pod Adama. To se ještě nestalo, prestoze je Geoff uz necely tyden zpet. Tento tyden jsem mluvila s Adamem, ten rikal, ze Geoff s touto transakci nemá problém, takze cekam, co bude dal. V patek jsem napsala lehce nakvaseny email na personalni, jak si to jako predstavuji, ze plat mam porad jako laborant, prestoze smlouva bezi uz 4 tydny. Desne se omlouvali a pani psala, ze to urguje, tak snad jo. Tak cekam, kdy teda prijde Mohamed k hore, cili kdy to Geoff podepise. Tak nejak i tajne doufam, ze az se tak stane, vyrovnají mi za ty uplynule tydny i vyplatu. No, jak vidíte, je to občas vesele, ale clovek nesmí klesat na mysli. Zatimco v Cechach bych si snad i pomalu zacinala myslet, ze mi to někdo dela naschval, tady jim i verim, ze se s tim jen hrabou. Tady ma totiž každý na vse casu dost.

Jinak vtipne na tomto presunu pod Adama je hlavne to, ze jsem se vymanila z moci Sama, našeho lab managera. Moje pravomoci nespadaji pod nej a on mi nemá co poroučet. Jakmile jsem mu tohle oznámila, byl notne vztekly a kysele se usmival a celkove bylo vidno, ze z toho nemá ani trochu radost. Ne snad proto, ze by mi to asi nepral (to mozna taky), ale spis proto, ze moje práce opet spadne na nej. Ma pod sebou sice ještě dve laborantky, jenze ty chteji co nejdříve zacit phd studie, a pak cas uz nebude vůbec. To bude hruza, snad aby taky musel zacit něco delat:-) Nemusim snad asi připomínat, ze v době nepritomnosti sefa, který jel na konferenci do Evropy, byl Sam asi sestkrat nemocny, párkrát proste vůbec neprisel bez udani duvodu, a i když prisel, zdrzel se do dvou po obede a když dokoukl poslední dil Hru o truny, sel radeji domu:-) Vrcholem byla kontrola auditu minuly tyden, kdy neprisel, nic nerekl a nechal to cele na nas. Je to proste zlaticko. No, nevadi, korunu tomu nasadil, když jsem mu minuly tyden predavala svoje povinnosti a na věci, co se delaji pro bakterialni klonovani se tvaril tak nechapave, ze jsem se zeptala, zda to nekdy delal. Moje otázka byla sice lehce recnicka, protože to on mi mel predavat všechny tyhle věci, když jsem nastoupila, cili jsem předpokládala, ze rekne něco jako, jo, ale uz jsem to davno nedelal. Jeho odpověď byla s naprostym klidnem ne, to jsem nikdy nedelal:-) Vtipe vylez, fakt ze jo. Adam mi tento tyden ještě rikal, ze se s Geoffem domluvili, ze jeden den v tydnu budu delat nejake laborantske práce za to, ze pouzivam chemikalie a materiál Geoffovy laborky. To je myslim celkem spravedlive a me to nic neudela. Sla jsem teda za Samem a oznámila mu, ze si beru na starosti celou TC mistnost (to je mistnost, kde se kultivuji bunecne kultury). Ja jsem se o to i tak předtím starala, protože Sam o to vi stejnou backoru, jako vi o baktarialni mistnosti. Takze jsem rekla, ze tohle pokryju a nazdar. Jinak, taky jsem mela uz svoji první prezentaci na schůzce laborky. Sam se me snazil celkem nezakryte dovest do uzkych a do zblbnuti se me ptal na celkem tezkou metodu, se kterou jsem prave zacala. Nastesti jsem to celkem se cti ustala, ale celému jeho vystupu jsem moc nerozuměla. Cela laborka kroutila hlavou a rikali mi, at ho neresim, ze si tim jen resi jakesi komplexy. Moc to nechapu, on zarli na všechny, ze mají svoje projekty, ale zaroven, kdykoliv mel svůj projekt on, tak dlouho na nem nic nedelal, az mu byl odebran. Takze tak asi v kostce co se deje v laborce, je to občas lehci opruz, ale nic, co bych nemohla prezit a nic, co by me nejak desne trapilo:-)

Pak uz jsme se pomalu, ale jiste chystali na prijezd nasich kamaradu Michala a Kacky. Ti prijeli v sobotu rano 9.dubna. Jeli jsme pro ne na letiste, vzali k nam domu, dali si sprchu a vzali jsme je na snidani na Mount Cootha, vyhlidku nad Brisbane. Hned pote jsme se premistili do Lone Pine Koala Sanctuary, abychom spolecne nakrmili a podrbali klokany, pak ještě rychle do centra na prochazku po promenade, k mestske plazi a na bezkonkurencni zmrzku primo v centru. 

Pak uz jsme jeli domu, protože prestoze Kacka s Misou se přes den celkem drzeli, bylo na nich vidno, ze uz mají dost. Tak jsme je vyhodili u nas doma a sami jsme pokracovali do Ceskoslovenskeho klubu, protože tam se konala přednáška od dvou lidi z te bandy, co zlutymi trabanty jeli přes Australii a Tichomori, Markem a Kristinou. Musim priznat, ze to byla celkem sranda, Marek je takovej vtipnej rizek, kde co slovo, to perla. Myslela jsem, jaka to bude rychlovka a budeme brzy doma, ale nakonec jsme dorazili nekdy po jedenacte vecerni. Druhy den jsme jeli na Noosu, naší oblíbenou dovolenkovou destinaci, která je cca dve hodiny cesty od Brisbane. Dali jsme si pekne do nosu v mistni restauraci, vykoupali se v oceanu a ještě se na chvilku sli projit podel pobrezi. Navsteve se to moc libilo, nicmene kolem pate jsme museli stejne odjet, abychom v pohode dorazili domu. 

Během tydne se Michal s Kackou toulali po meste a delali mensi vylety z Brisbane. My mezitím chodili do práce, takze s nami krome par spolecnych veceri nebyla zadna velka zabava. Nicmene jejich další vikend v Australii jsme s nimi jeli na nedaleky ostrov Moreton. Je to velky pisecny ostrov, na který se jede lodi cca hodinku primo z Brisbane, a kde se podobne jako na Fraseru neda pohybovat jinak nez auty 4x4. My jsme si auto 4x4 nechteli pujcovat, tak jsme se domluvili, ze pojedeme jen do resortu Tangalooma a zaplatíme si kdyztak nejake organizovane vylety. Vyjizdeli jsme az v sobotu rano, abychom si aspoň trosku odpocinuli po tydnu v praci. V sobotu jsme se rano rychle pobalili a vyrazili do pristavu. Lod odplouvala az v 10, ale v pristavu jsme měli byt hodinu dopředu. Po prijezdu jsme se snazili zjistit, kam zaparkovat a co a jak. Martas si stoupl do fronty a cekali jsme, ze nam daji palubni listky a poradi nam co se zavazadly. Prestoze koncentrace asijských pratel presahovala unosnych mezi, snazili jsme si udrzet dobou naladu a nadhled. Nic proti, ale desne predbihaji a nacpou se i tam, kde není místo:-) Asi po patnacti minutach cekani jsme dostali palubni listky, polepky na zavazadla a potvrzeni o ubytovani. Ja jsem skocila zaparkovat auto na placene parkoviste a zvesela jsme se nalodili. Byli jsme i celkem prekvapeni, ze velka zavazadla nam sebrali (proto ty polepky) a rekli nam, ze se o ne nemame starat, ze pry nam je dovezou az do pokoje. To jsme celkem koukali, ale byli jsme radi, ze se o to nemusíme starat. Cesta ubehla jako nic, za něco malo pres hodinu jsme stali na brehu a rozhlizeli se po raji. Fakt nadhera, palmy, cisty pisek a blankytne modre more, no spis ocean. Uvitaly nas davy ptaku, zejména kormorani a pelikani, kteří se zrovna krmili. Protože jsme jeli celkem velkou lodi, snazili jsme se utéct davu a jit se zaregistrovat na domluveny program a taky na recepci ubytovani. Tak jsme během chvilky zvladli zaplatit od pul druhé vylet – snorchlovani na vracích lodi, které jsou kousek od pobrezi. Když jsme vyridili i formality ohledne ubytovani, sli jsme rychle na obed, když v tom mi doslo, ze potrebuju z velkého kufru plavky na to snorchlovani. Vysla jsem pak po schodech k nasemu pokoji, který se zatím uklizel, ale uz u nej staly nase kufry. Jen jsem se ho dotkla, uz vyjely asi troje pary oci z pokoju a koukaly, co delam. Byly to uklízečky a hlidaly, zda něco nekradu. Když zjistily, ze lovim plavky a boty a naopak pridavam jidlo, celkem se uklidnily a pote, co jsem dovrela kufr, se zase vratily k puvodni cinnosti. My se akorát stihli prevlect, dat do zamykatelných skrinek nejdulezitejsi věci, a uz jsme sli k centru vodnich sportu. Tam nas vybavili neoprenama, snorchlama, ploutvema a za veselého svitoreni jsme cekali, az pro nas prijede mensi loďka a odveze nas k vrakum. Voda se zdala byt celkem studena, ještě jsme měli lehce potrhane neopreny, cili nam do nich lehce teklo, ale nalada byla i tak vyborna. Moc jsme se tesili, i když jsme vedeli, ze se to samozrejme nebude dat srovnávat se snorchlovanim na tropickem koralovem utesu. Jakmile jsme však skocili do vody, obtekly nas davy rybiček, které jsou teda asi subtropicke, ale v krase si nijak nezadaji s tropickými:-). Kacka mela trosku strach, porad se bala, ze na ni prijde nejaky zralok, ale jakmile se ocitla ve vode, zmocnila se ji euforie z toho, co vidi, ze zapomněla na strach a užívala si to spolecne s nami. Videli jsme spoustu rybiček, dokonce jsme potkali morskou zelvu, ze které mel Michal druhé Vanoce (ja teda trosku taky). Moc jsme si to uzili a asi po hodine, kdy jsem zacala uz lehce zelenat (nic naplat dycky se napiju desne moc te slane vody a je mi spatne), jsme se vyhoupli na lodičku a jeli jsme zpet. Byl to opravdu nadherny zážitek, hlavne Misa s Kackou si to moc uzili a moc se jim to libilo. Pak uz jsme se sli ubytovat a dat si sprchu na pokoj. 

Během odpoledne jsme sli na krmeni pelikanu, hned potom jsme plynule presli na krmeni lednacku. V jednu chvili se mi zdalo, ze někdo vola moje jmeno. Bylo mi to dost divne, bo kdo by tam na me volal. Tak jsem se otočila a koukam, moje kamarádka Peta je tam s manželem a detma. Peta je Ceska a do Australie se vdala. Museli jsme se tomu smat, rikala, ze se ji zdalo, ze me videla uz když jsme cekali na snorchlovani, ale bylo ji to divne. Docela legrace, hned jsme je predstavili s Misou a Kackou, trochu jsme pokecali a pak byl cas se pripravit na vecenri krmeni delfinu. Kolem seste vecerni, sotva se setmelo, do pristavu priplouva skupina asi deseti delfinu, plaz je uzavrena, ale organizuje se tam krmeni. Cela ta akce je pomerne masivni, bylo tam hodne lidi, ale nakonec to byl pekny zážitek. Na delfiny lide nesmeji sahat, takze je jen nakrmi a jde se. Zacalo nam do toho lehce prset, ale na to, ze hlasili na cely vikend trvaly dest, a prisla jen tahle mensi prehanka, tak se to dalo vydrzet:-) Pak jsme uz sli domu, grilovali jsme a na balkone jsme si pekne debuzirovali.

Druhy den jsme museli do deseti rano vyklidit pokoj, tak jsme se v klidku nasnidali, zabalili, o kufry se opet postarali lidi od lode, a protože jsme domu jeli az ve ctyri odpoledne, sli jsme na plaz. Cele dopoledne jsme se celkem nezakryte poflakovali ci prochazeli, koupali, povidali a bylo nam fajn. Pak jsme si dali rychly obídek a kolem jedne jsme měli zaplaceny vylet na sandborading cili jezdeni po písečných dunách. Nas pruvodce byl celkem vtipny manik, který na nas sypal vtip za vtipem, nalozil nas do terénního autobusu a odvezl dopostred takove mensi pouste uprostřed ostrova. Tam jsme dostali skoleni, jak jezdit z 35 metru vysoke duny. Byla to velka parada, ale clovek musel dodržovat urcita pravidla, teda aspoň pokud se nechtel poradne najist pisku. Ta duna byla jednak celkem vysoka a jednak to s tim prknem celkem frčelo. Namazali ty prkinka jakymsi lojem ve stylu mazani lyzi, pak clovek zvedl začátek prkna a jel dolu. Vtipne bylo, ze na první jizdu se zvesela všichni hrnuli, na ty další se uz lidem moc nechtělo, nez se totiž clovek vyhrabal nahoru, celkem to trvalo:-) I tak jsme si to uzili, byla legrace, ruzne jsme u toho delali skopiciny, az jsme pisek měli uplne všude. Po prijezdu zpet do resortu jsme se sli ještě rychle vykoupat do more, vysprchovat a pak uz jsme padili k lodi. Sli jsme si zase do budky vyzvednout palubni listky, když najednou zvednu hlavu a tam stoji nase kamarádka z volejbalu. Vim, ze pracuje pro společnost, která provozuje jizdy z Brisbane na Moreton a zpet, v sobotu jsem po ni koukala, ale v nedeli me uz ani nenapadlo, ze by tam mohla byt. Misa je Japonka a je to moc prima holka, lehce nam vycinila, ze jsme ji to měli rict, ze by nam zaridila jizdu zadarmo, ale me by to stejne bylo hloupe si o něco takového rict. Tak nam aspoň na palube dala kafco zdarma a susenky. Je to zlaticko. A tak jsme se zase zvesela navratili do Brisbane, uplne hotovi, ale s pocitem krasne proziteho vikendu. 

V pondělí pak kamosi odjeli Sydney a nasledne na Uluru, takze jsme je u nas az do dalšího uterka nemeli. Ten vikend, který u nas nebyli, byl prodlouzeny, tak jsme s Martasem jeli kempovat. Jeli jsme na Bestbrook Mountain resort, na farmičku. Jeli jsme ještě s kamaradama, takze jsme pokecali a trochu odpocinuli, protože to bylo uz silne potřeba. Uzili jsme si dosyta spoustu zviratek, které na farmicce měli, ja jsem si zajezdila na konickach a v pondělí jsme jeli zase zpet do Brisbane.

V utery vecer prijeli zase naší kamaradi zpet do Brisbane. Měli oci na vrch hlavy, moc se jim libilo, dokonce se na Uluru zasnoubili, tak jsme z nich měli radost:-). Ve stredu jsme sli všichni spolecne na veceri a ve čtvrtek rano jsme se s nimi rozloucili. Bylo mi z toho docela smutno, ale nemela jsem moc casu tesknit, protože jsem se do toho nachladila. Takze ted se ještě porad lecim, snad to brzy bude dobře, protože pristi tyden jedeme na Gold Coast na tu romantickou plavbu:-)