Stehovani na druhou

Protoze se rychlosti blesku blizi nase velke dobrodruzstvi v podobe vyletu na Novy Zeland, musim rychle dohnat, co jsem nejakou dobu uz zanedbavala. Pote, co jsme se navratili do pracovniho procesu, jsme se v podstate doted vubec nezastavili. Uz se docela tesim, az odsud na chvilku vypadneme a popadneme dech. Hned po navratu jsme se intenzivne vrhli do objizdeni baraku. Hledali jsme v jizni/ jihovychodni casti Brisbane, protoze tato oblast se nam jednak libi a uz ji dobre zname, ale je to i strategicky dobre umistene, protoze na dalnici na sever i na jih je to kousek, cili na letiste kousek, do centra taky tak, takze pohodicka. Snad stoji za to zminit, ze od doby naseho posledniho hledani ubytovani se ceny dost podstatne navysily, takze nase puvodni cenova relace byla uz v podstate ne moc vyhovujici. Objizdeli jsme baraky a kdyz uz byl clovek celkem spokojeny se stavem nemovitosti a okolim, cena byla zarucene lehce vyssi, nez co jsme chteli. No, tak jsme hledali a hledali, posilali jsme aplikace na vicero mist, ale tady v Australii je i problem v tom, ze to, ze se vam barak libi a chcete ho, je teprve zacatek dlouhe procedury s nejistym koncem. Poslete vsechny dokumenty, ktere zahrnuji reference jednak osobni a jednak pracovni. Realitka pak jde a zavola vsem lidem na te listine, pokud vse vyhovuje, pak se to posle na schvaleni majiteli nemovitosti, a ten vybere jednoho kandidata, ktereho chce. Bohuzel doba zacatkem ledna je dost nestastna. Konci prazdniny detem a zacina skola, hodne lidi v teto dobe hleda ubytovani, coz krome klasicky rostouci cen sroubuje ceny jeste vyse. No, takze abych to neprodluzovala, cca po mesici hledani mi prisly osoby podavajici nam reference dosti naprdnute, teda kdyz sef poslal okolobezny mail s tim, ze mu vola dost lidi ohledne referenci, sla jsem se mu omluvit. Nastesti nebo spis mozna nanestesti mi rikal, ze dostava telefonaty od pulky laborky, ale ze to zase tak hrozne neni, takze ok (po skonceni hledani jsem ho pro jistotu odmenila cokoladovymi bonbony). Vybrali jsme par baracku, ale bohuzel si nas majitele nevybrali, takze jsme meli smulu a nervy uz lehce na pochodu. Po par vikendech jsme si mysleli, ze vyhlasime viteze, kdyz jsme nasli celkem pekny baracek v Yeronze. Martas z toho zase tak nadseny nebyl, ale me se celkem dost libil. Kdyz uz nas majitel schvalil, zacali jsme jednat s pojistovnou, u ktere mame pojisteni obsahu domacnosti. Ta nam sdelila, ze Yeronga je brana za lehce rizikovou oblast z hlediska zaplav. Protoze tenhle barak stal asi dveste metru od reky, byl to pro nas celkem velky rizikovy faktor, ktery zvazit. Videla jsem na Martasovi, ze se mu tam moc nechce, takze jsme tenhle meli zamluveny a hledali jsme dale. Problem byl, ze z realitky na nas tlacili, at podepiseme smlouvu co nejdrive. Snazili jsme se dobu finalniho rozhodnuti posunout tim, ze jsme jim napsali, ze barak chceme jeste jednou videt a domluvili se na patek na posledni prohlidku. Mezitim jsme meli ve hre jeste dalsi dva baraky v Morningside, kde jsme doted bydleli, a jeden barak v Coorparoo (ctvrt hned vedle Morningside). Ten barak v Coorparoo se nam moc libil, ale volali nam, ze nas nevybrali, takze smula. Takze jsme s Martasem litali jako blazni z inspekci a zarizovani do prace a zase zpet, nervy napjate na doraz. Kdyz uz jsme se pomalu smirovali s presunutim do Yerongy, zavolali nam z Nicklin Street, Coorparoo, ze jim to ti vybrani lidi odrekli a my jsme dalsi na rade. A ze pokud mame zajem, musime co nejdrive podepsat smlouvu a slozit zalohy. Zalohy se v tomto pripade skladaji z bondu vratneho az po vystehovani ve vysi ctyrnasobku najmu a zalohy dvou najmu….to vse dopredu a na prkno. Prevedeno v tvrdou menu je to celkem palka, kde kdyz jeste navic platite cca dva tydny najem ve starym baraku, jooo to je velka parade. No nic, nez jsme definitivne prikyvli na Coorparoo, jeste jsme zkoukli baraky v Mornigside, ale kdyz jsme zjistili, ze za krcalek v priblizne polovicni velikosti oproti Coorparro chteji stejne penize, rozhodnuti nam prislo nad svetlo jasne. Cili stehujeme se do Coorparoo…HURAAAAA!!!

Kdyby bylo mozne popsat, jak obrovsky sutr mi ze srdce spadl, udelala bych to, ale obavam se, ze to se slovy popsat neda. No, cili kam se prestehovat mame, ted jeste jak to provest. Na uklid baraku, z nejz jsme se meli vystehovat, doporucovala realitka jednu spolecnost. Jen tak pro zajimavost jsem jim poslala zadost o naceneni uklidu spolecne s povinnym vycistenim kobercu. Prisla mi zpet mila odpoved, ze vse jsou ochotni zaridit a ze si za to uctuji pouhych 400 dolaru za uklid a 170 za koberce. To si snad ze me delaji legraci ne? Protoze jsme uz jednou nechavali cistit koberce od jedne mensi firmy, kdyz jsme se stehovali pryc z Kent Street, Martas vyhrabal jejich vizitku a domluvili jsme se s chlapkem, co nam koberce cistil minule. Nejen, ze cenove se pohybuje nekde trosku jinde, ale jeste ke vsemu prijel na minutu vcas….coz tady je obcas problem, clovek ceka a ceka a ceka treba dve hodiny.

Bylo tedy rozhodnuto, nejen, ze si uklid udelame sami, ale i prestehovani jsme si rekli, ze se pokusime zvladnout sami. Klice od noveho baraku jsme dostali 1. unora, v den, kdy jsme podepsali smlouvu. Tim zacal nas druhy marathon. Tri dny jsme meli na to, abychom si novy barak prosli, nafotili a napsali, co je kde spatne a rozbite. Tenhle zacatek je velmi dulezity, protoze co neni napsane v tomto reportu, nebere se pozdeji pri vystehovani v uvahu. O tom jsme se ostatne o par dni pozdeji presvedcili pri sporu s realitkou, jejichz barak jsme opousteli. Ale o tom pozdeji. Cely barak jsme prosli kousek po kousku, vsechno nafotili a napsali kazde skrabnuti, flek, odchlipnuti, cokoliv, co by potencionalne mohlo v budoucnu predstavovat problem. Kdyz se podivate do kalendare, zjistite, ze 1.unora bylo v pondeli, coz znamenalo cely tento process praktikovat za plneho pracovniho nasazeni, vpodstate od teto chvile jsme jeli na trismenny provoz. Rano v sest budicek, snidane, makat, na starem nebo novem baraku, nechat auto v novem, letet do prace, z prace jsem letela na novy barak, vzala auto, honem na stary barak, pak pro Martase do prace a spolecne treba do deseti dalsi smena. Aby toho nebylo nahodou malo, v moji praci jsme jeste stehovali laborku. Zatimco Sam (muj kolega) sliboval velkou pomoc, dopadlo to jako vzdycky, ze jsem cely den stehovala sama, on se to sice snazil nejak regulovat, ale vyslouzil si pohled, kterym by se dalo krasne zabijet. Tak me nechal na pokoji a snazil se zjednavat poradek nekde jindeJ Lidi v laborce tim padem nemohli moc pracovat, protoze pulka veci na starem miste, pulka uz na novem, trosku chaos atd. Takze si asi dovedete predstavit, jak jsem vypadala. V podtstate tydenni neustaly marathon na dvou nezavislych mistech. Vecer se mi nezridka stavalo, ze jsem usinala ve stoje. 

No nicmene svete div se zvadli jsme do patku prestehovat nejen celou laborku, ale i velkou vetsinu nasich veci z Palermo street (stary barak) na Nicklin (novy barak). V patek 5.unora jsme meli zamluvene velke stehovaci auto z Bunnings (neco jako Obi). Vyzvedli jsme si ho a jeste nalozili dve varky vetsiho nabytku, se kterym jsme cekali prave na velke auto. V teto varce jsme vezli i matraci nasi manzelske postele, cili v patek jsme prvni noc spali v novem. Vubec si nepamatuju, co se mi zdalo, v podstate si nejak ani moc nepamatuju, jak jsem se ze sprchy dostala do te postele;-). V sobotu jsme si pospali asi do pul osme a pak dorazili stehovani. Auto jsme meli zaplacene az do nedele, nicmene kdyz jsme zjistili, ze jsme vsechno zvladli behem soboty, rychle jsme jim volali, zda nam vrati penize, kdyz privezeme auto do zaviracky v pet. Jojo, pry nam neco daji zpet, tak jsme rychle jeste leteli zpet do Bunnings a vratili nam vsechny penize za nedeli. Jupppi. V nedeli jsme pak uz spise jen vybalovali krabice v novem, ale odpoledne nas cekal uklid celeho baraku, ktery jsme se chystali brzy vratit. No, takze jsme si dali ctyrhodinovy uklid, kde na konci by se dalo jist z podlah. Bylo na case se trochu odmenit. Kdyz jsme v sobotu pekne prisli k 75 dolarum za drive navracene auto, rozhodli jsme se objednat si jidlo v nasi milovane mexicke restauraci. Jen jsme si to tam vyzvedli a jeli jsme domu. V restauraci by z naseho vzezreni mohli mit totiz asi trosku sok:-).

Behem nasledujici tydne (od 8.2.) jsme absolvovali zminene cisteni kobercu a byli jsme pripraveni barak vratit. Snazili jsme se s majitelem vyjednat, aby nam odpustil najem, kdyz mu barak vratime drive a on souhlasil. Bohuzel jsme meli zaplaceno az do 16.2. a rekli nam, ze penize rozhodne vracet nebudou, takze prestoze by s tim byl majitel svolny, odpustil nam v podstate jen tri dny (meli jsme smlouvu do 19.2.). No nic, lepsi nez dratem do oka. Nakonce jsem dojela vratit klice az v pondeli 15.2. kdyz jsme stejne nemuseli chvatat. V realitce slibili zkouknout barak do trech dnu a ze nam pak daji vedet. Tady nam samozrejme opet visel tzv bond, neboli zaloha na bydleni v podobe ctyr tydennich najmu. To je dost penez, cili se clovek snazi, aby mu to co nejdrive vratili. Jake ale bylo pekne prekvapeni, kdyz nam ve ctvrtek prisel email, ze mame jeste spoustu veci douklidit, pak ze nam chybi spousta veci v baraku a ze nam davaji 24 hodinovy limit na zjednani napravy. V tom emailu si vymysleli ruzne ptakoviny jako treba, ze chybi kryt na vypinac, nebo kus palubky za lednici atd. Sranda byla, ze tyhle vsechny veci byly napsane pri predani nemovitosti, ze uz tam chybely, cili si pani agentka nebyla schopna ani zkontrolovat jejich vlastni dokumenty, natoz ty, co jsme jim poskytli my. Jeste nam vycitali, ze jsme se nezucastnili te finalni prohlidky, coz bylo uz opravdu krajne absurdni, vzhledem k tomu, ze nam ani nedali vedet, kdy se ta prohlidka bude konat. Stalo se to rano ve ctvrtek, my oba potrebovali odejit do prace, nicmene, potrebovali jsme vyresit i tohle. Nemusim snad pripominat, ze nam laskave nabidli, ze pokud do 24 hodin nezjedname napravu, realitka je tedy velkopansky ochotna si penize strhnout z naseho bondu. Byli jsme tak nastvani, ze to nebylo snad ani mozne. Martas okamzite sedl a napsal mile agentce email, ktery si za ramecek pravdepodobne nedala. Byl naprosto presny a uderny, presto mi to nedalo, abych ho nepodporila jeste svym dost nastvane znejicim emailem. Nase emaily se nesly v duchu, to si snad delate z nas legraci, sama jste natolik neschopna zkontrolovat sve vlastni i nase dokumenty, jak si potom muzete dovolit napsat nam neco takoveho. Samozrejme nechybelo vynadani, ze nam nedali vedet termin finalni kontroly.

Uprimne se priznam, ze jsem cekala s malou dusickou uvnitr, co nam z realitky napisou. Kupodivu cca behem deseti minut dorazil omluvny email, kde se nam agentka omlouvala, ze si s jinou kolegyni tuto nemovitost predavaly, a tak ze nemela vsechny materialy vcas k dispozici. Ze vsech narychlo naprosto neopravitelnych veci seslo a v emailu nas zadala jen o  par veci, ktere je potreba trosku prelestit a doladit……tzn. umyt steny v koupelne a na zachode, utrit dve zrcadla, aby na nich nebyly fleky a vytrhat na zahrade mezi dlazdicemi travu. Vsechno tohle se zdalo jako celkem sranda v porovnanim s ukolama v prvnim mailu. Takze jsem ve ctvrtek letela jako blazen do jejich kancelare, abych si pred patou vyzvedla klice, pak si dojela pro Martase a na stary barak, tam jsme cca hodinku uklizeli a bylo hotovo. V patek rano jsem jeste pred praci zase fofrovala skrz zasekane mesto vratit klice do kanclu a odmenou nam byl takrka vzapeti zaslany dokument oznamujici radostne navraceni slozene zalohy….hura….Ackoliv tento posledni tyden uz nebyl tolik narocny fyzicky, psychicky jsme si moc neodpocinuli, a tak si celkem uzivame, ze tenhle vikend nemusime nic a relaxujeme. Uz jsem zminila, ze letosni unor nam dava vazne zabrat i co se teplot a vlhkosti tyce? Jen cesta do prace po ranu je doslova peklo, cili si asi dovedete predstavit, co to je v tomto vedru vykonavat jakoukoliv fyzickou aktivitu:-)

Abych jeste doplnila starosti se stehovanim atd. necim dalsim a veselym, resilo se u me v praci, co se mnou bude dal. Jak jsem psala, od zacatku ledna jsem v podstate delala na plny uvazek, nicmene smlouvu mam pored jenom jako dohodu, cili kolik hodin oddelam, tolik dostanu zaplaceno…jistota zadna:-(. Protoze jsem vedela, ze budu nejakou dobu delat rozhodne o hodne vic hodin, nez bylo puvodne domluveno se sefem, sla jsem za nim ho na tuto skutecnost upozornit. Rikal, ze pohoda, ale kdyby to trvalo dlouho, at mu reknu. Protoze jsem minuly patek pracovala na “full time” uz mesic, prislo mi fajn mu tuto skutecnost opet pripomenout. Sla jsem za nim pro podpis na list s odpracovanymi hodinami, on sam o tom zacal, ze je moc spokojeny, ze vidi, ze makam, jako sroub a ze s tim teda neco budeme muset udelat. Rikal, ze se musi poradit s druhym sefem, kolik penez daji dohromady a zda pokryji muj plny uvazek. Taky rikal, ze jakmile dve holky, co jsou zatim zamestnane jako research assistant (ta sama pozice co ja), zacnou jejich phd studia, coz by melo byt snad co nevidet, aspon u jedne, rozhodne se mnou pocita na plny uvazek. To se mi celkem libilo, mela jsem z toho velkou radost, nicmene, moc to neresilo, jak moc mam pracovat do te doby. A tak ubehl dalsi tyden a v patek jsme meli vsichni research assistenti (jsme tri), plus povyseny manazer laborky Sam a sef schuzku, kdo co a kde bude delat. Myslela jsem si naivne, ze tato otazka meho uvazku se tam nadnese a vyresi, ale misto toho se Sam s holkama hadal, protoze holky mely million vyhrad k reseni navrzenemu Samem. Sefa to ocividne dost naprdlo a po vyreseni velkeho pendreku nas cca po 15 minutach vypoklonkoval. Ja byla nastvana jak bejk, bo pro me z toho opet nevypadlo nic rozumneho, tak jsem se behem dalsi pul hodinky vratila se slovy, ze se sefem potrebuju mluvit. Docela v pohode jsme se posadili a domluvili se, co a jak. On mi rekl, ze muj plny uvazek je v podstate nevyhnutelny, takze da rec s druhym sefem, kolik kdo ma penez, abychom to co nejdrive vyresili. Do te doby mam povoleno pracovat na plny uvazek, coz je to, co jsem chtela slyset. Takze haleluja, po tri ctvrte roce, co jsem predvadela to nejlepsi, co ve me je, se zda, ze se blyska na lepsi casy, a ze zanedlouho obdrzim smlouvu na plny uvazek. Samozrejme na to jeste budu muset nalezite tlacit, protoze sef ma ted hodne velkych starosti a ackoliv mu verim, ze mi to nedela schvalne, co neudela hned, zapomene:-). Tak drzte palce, snad bude vse ok. Jinak se me na to ptali i lidi z laborky, zda jsem ten full time dostala a pry, ze pokud by ne, jsou ochotni jit za sefem a zastat se toho, jak perfektne makam. To me vazne celkem dojalo, protoze jsem necekala, ze by i lidi z labu byli ochotni za me bojovat.

Jinak, jak uz jsem psala na zacatku, ted se chystame na deset dni na Novy Zeland, letime 4.brezna rano. Pronajali jsme si dodavku, ve ktere se da prespavat, takze to bude zase jiny druh dobrodruzstvi, nez na ktere jsme zvykli. Da se tam krome prespani take varit, tak uz se nemuzeme docket az chvilku nebudeme resit (teda doufame) veci ohledne bydleni a prace a budeme se taky venovat jeden druhemu…..doufam, ze to bude prijemna zmena. Prestoze se Novy Zeland na mape tvari jako celkem mala zeme, je to celkem obr, takze pro tentokrate jsme se rozhodli prozkoumat pouze jizni ostrov, uz se nemuzeme dockat, je tam spousta zviratek a taky krasna priroda…..uz abychom tam byli. Taky pri te prilezitosti planujeme navstivit Ivcu, kamosku, ktera s name vloni tri mesice zila a pak se prestehovala na Novy Zeland do Christchurch.

Krome tohoto veseleho planu ted menime vsude mozne kontaktni adresu a chystame se i na doktory, ktere jsme trosku zanedbavali. Jo, a planuju delat ridicak na motorku. Rozhodli jsme se totiz nasi rodinu obohatit o jeden skutrik, nicmene ja na nej na rozdil od Martase nemam ridicak. Hlavni ucel skutriku je zjednodusit Martovi dopravu do prace. I z Morningside i z Coorparoo mu cesta do prace trva skorem hodinu, zato na skutriku by tam byl za 15 minut. Autem je to sice stejne daleko, jenze v centru mesta je tezke auto zaparkovat, na rozdil od male motorky, ktera se vleze na firemni pidiparkoviste. Naproti tomu ja si s dopravou do prace vyrazne polepsila, protoze to mam co by kamen dohodil, zbytek se vratil:-)

Tak to jsou nase plany a perspektivy na dalsi obdobi. S usmevem cekame co dalsiho prijde a uz si z toho vseho pomalu zaciname delat srandu. Tak se mejte vsichni krasne, pristi prispevek bude ze Zeme kiwi:-)