Druhe Vanoce s klokany a vylet do Sydney

Pred Vanocema nebylo nijak moc casu na rozjimani. Martas toho mel hodne v praci, ja celkem taky. Ja jsem si mezitim odkroutila vanocni vecirek nasi laborky. Byla to docela legrace, sli jsme do japonske restaurace na veceri a pak na karaoke. Ja uz dopredu vykrikovala, ze zpivat neumim a nebudu, protoze bych nerada lidi poplasila. Myslim, ze vetsina lidi mela dost podobne obavy, az na dve divciny, ktere cely tenhle circus domluvily. No, tak jsme teda vyrazili. Oproti Cecham tady karaoke kluby vypadaji tak, ze jsou to oddelene mensi mistnosti, kde se zavre skupina lidi, co se zna a nikdo ostatni tam neocumuje. Cimz padem to neni zase takova ostuda. Tak jsme zacali. Protoze sef nemohl kvuli nemoci jeho ditete dorazit, celkem brzo jsme se orazili. Mohlo za to take exponencialne se zvetsujici mnozstvi alkoholu v krvi:-) Nakonec to byla vazne legrace, nadruhy den malokdo z nas mohl mluvit, ale byla fakt sranda. Akorat teda nemam paru, proc lidi z laborky porad chteli zpivat Queeny, ne ze bych jejich pisnicky fakt nemela rada, ale zazpivat Fredeeho neni uplne legrace:-) No nic, jeste ze je tady leto, bo bychom dozajista halekanim probudili i spice sviste:-).

Pak uz jsme se pomalu pripravovali na Vanoce. Protoze jsme jeste pred Vanocema sezrali prvni varku lineckeho a skorem cele pernicky, rozhodla jsem, ze udelam jeste jednu varku tesne pred Vanoci, abychom meli co dat na vanocni stul. Zatimco prvni varku cukrovi jsem pekla v relativni “zime”, zrovna bylo zatazeno a prijemne chladno, druha varka se pekla za tropickeho dne s teplotami dosahujicima skorem 40 stupnu. Fuj. Nicmene nedala jsem svoji kuzi lacino, zadelala jsem na linecke a rohlicky, soupla do trouby susit kokosky a udelala rumove kulicky. Na konci dne jsem mohla vsechno obleceni zdimat, ale aspon jsem mela dobry pocit. Z kulicek jsem mela obzvlaste radost, ty se mohly po rozlezeni u dveri podavat misto panaku. Rum z toho teda dost silne cpel, ale chutove byly bezkonkurencni. Po Martovi jsem k nemu do prace poslala maly vzorek a Steph, Martovo kolegyne, hned chtela recept na linecke. Pak jsme se doslechli, ze chudak delala uz asi tri nebo ctyri varky a dycky ji to nekdo sezere:-) Tak jsme meli radost, ze to chutna. 

Dozaridili jsme posledni rezervace, ktere byly nutne k nasemu povanocnimu cestovani s kamaradama a byli jsme pripraveni na Stedry den. Den pred Stedrym dnem jsem jeste delala vanocku, nechci se chvalit, ale povedla se uzasna, tak jsem byla spokojena. Na Stedry den jsem delala opet kreveti polevku a bramborovy salat s rizkem. Stihli jsme pred veceri obvolat polovinu rodiny, pak k nam dorazil Martovo kolega. Je z Argentiny a ma tam zenu a deti, tak aby nebyl sam, pozvali jsme ho k nam. Najedli jsme se poradne, zapili to vinkem a rozbalili par symbolickych darecku. Pote se kolega omluvil, ze nechce rusit a bezel domu. My jsme jeste absolvovali druhou serii skype hovoru s rodinou a pak jsme si sli lehnout. Na Bozi hod cili 25. prosince jsme rano povinne shledli Pysnou princeznu, trochu lenosili a odpocivali a v pozdejsich odpolednich hodinach dorazili do Brisbane nasi kamaradi. My jsme je vyzvedli na letisti a po chvilce povidani u nas na zahradce, jsme se vsichni odebrali na kute, protoze 26. jsme vyrazeli na sever. 

Po probuzeni jsme sedli do auta a jeli na vyhlidku nad mesto na snidani. Protoze jsme ten den tolik nepospichali, dali jsme si v klidu i kafco a povidali. Potom jsme se staveli doma, zabalili veci a vyrazili. Na obed jsme se stavovali v Noose, nase oblibena destinace, trochu jsme podcenili mnoztsvi lidi, takze i na ceste i pak v Noose byla hlava na hlave. Pro me, ktera nesnasi velke davy naprosto idealni. No nic, najedli jsme se, chvilku posedeli na plazi, my se vysplouchali, Hanka s Albim skoro usnuli a pak jsme museli vyrazit opet na cestu. Abyste rozumeli, na tento vecer jsem totiz nocleh zamluvila kdesi u jedne pani nekde na samote a ona mi kladla na srdce, abychom hlavne prijeli za svetla, protoze tam nikde nejsou zadne lampy. Jeste pro upresneni, Hanka je moje kamaradka z vysoke, se kterou jsem na koleji bydlela asi tri roky a Albert je jeji pritel puvodem z Italie. Oba ted ziji ve Svycarsku, takze taky trosku internacionalni vyprava:-)

Protoze jsme ubytovani opet meli pres nas oblibeny server, vubec jsem netusila, kudy nas cesta povede. Cesta byla dosti desna, jesteze nas napadlo v Noose nakoupit, bo jinak bychom byli hlady. Ubytovani bylo nadherne, takova chatka uprostred niceho. Lisky tu patrne davaly dobrou noc, teda spis klokani. Snazili jsme se nejake videt, ale ten vecer jsme nemeli stesti. Celkove jsme nemeli moc stesti, protoze rano jsme se probudili, slunicko svitilo, my vylezli na verandu, ja se podivala na auto a malem me kleplo…..opet prazdna pneumatika…..Sakra!!! Jako bychom si toho neuzili dost v Africe. Nicmene dukladny nacvik v Africe prispel k tomu, ze jsme s Martasem behem chvilky vymenili pneumatiku a jelo se dale. Jenze zase jsme museli nekde hledat nekoho, kdo gumu spravi. 

Naskocili jsme do auta a vypravili se smerem k Rainbow Beach, coz je misto, odkud se odplouva na Fraser Island. Po ceste jsme videli nejake klokany, z cehoz byli Hanka a Albi nadseni. Ja uz mene, protoze jeden klacek celkem velkych rozmeru mi prehopkal tesne pred autem a mela jsem co delat, abych z nej neudelala placku:-) Nastesti to dobre dopadlo a jeli jsme dale. Po prijezdu na Rainbow beach jsme si vyzvedli auto 4x4, protoze s jinyma se na Fraser nesmi, dokonce nam majitel slibil se mrknout na nasi pneumatiku, nez se vratime. Super, dostali jsme rozpis prilivu a odlivu na ostrove a instrukce, ze tato doba roku je vazne peklo na Fraseru, bo tam bude hodne lidi. No jo sakrys, jsou Vanoce a vsichni maji volno. Upozornil nas, ze hlavne cesta k trajektu bude krusna, tak jsem se trochu bala, co z toho vyleze. Rychle jsme sjeli na nakup a uz jsme se zaradili do fronty na trajekt. Lidi opravdu hodne, nicmene, cesta nakonec nebyla tak strasna. Jedine, co bylo neprijemne bylo pocasi. Bylo zatazeno a mirne poprchavalo. Skoda no. Po prijezdu na ubytovani jsme si trochu odpocinuli a zajeli na Eli Creek. Tentokrat jsme vedeli, o co jde, takze jsem se sla na recepci zeptat, zda nemaji nejake nafukovaci nacini. Nastesti meli na pujceni velky nafukovaci kruh a pak jeste jednu pneumatiku. Byla sice docela zima, ale aspon nejaka zabava. Prijeli jsme na Eli Creek a nasedli. Pro ty, kdoz si nepamatuji z minuleho liceni, Eli Creek je takovy potok s celkem silnym proudem, kde lidi nasednou na nafukovaci nacini nahore a jedou po proudu dolu. Vetsinou to doprovazeji pitim nejakeho pivka atd, jenze tento den byla takova kosa, ze se clovek snazil nezmrznout, natoz aby se jeste ochlazoval pivem:-) Snazili jsme se na kruhy nasednout tak, abychom se co nejmene namocili, ale stejne se to moc nedarilo a za chvilku jsme se vsichni celkem pekne rachali. Pak uz jsme sli domu a udelali si peknou grilovacku.

Druhy den jsme museli cekat az do doby po obede, kdy opadne voda a bude mozne se volne po plazi pohybovat. Behem noci ovsem prisla strasna bourka a zacalo dost silne prset. Behem dne porad prselo, ale i tak jsme se s Martsem behem dopoledne vydali na prochazku a pak vsichni spolecne do blizke kavarny na kafco. Odpoledne se trochu pocasi umoudrilo, tak jsme vyrazili na severni cip ostrova prozkoumat tzv. Indian heads, misto, kde je krasna vyhlidka na nitro ostrova i na prilehle vody. Byla to krasna prochazka, sice jeste porad desne foukalo, ale jinak nic strasneho se nedelo. Vecer jsme opet grilovali a pomalu balili, protoze dalsi den jsme vyrazeli z ostrova pryc a dale na sever. Rano jsme se probrali do polojasna, sice jeste par mraku bylo kolem, ale to nevadilo. Vstavali jsme hodne brzo, protoze pred sedmou uz jsme museli byt pryc z hlavni plaze. Sjeli jsme si na prochazku pralesem, ktery je uprostred ostrova a pak jeli k nadhernemu jezeru McKenzie. Tam jsme se vyrachali, bylo uz trosku tepleji, takze to celkem slo. Po koupani jsme se uz pomalu museli zacit vracet. Abyste rozumeli, k jezerum vede cesta dost hlubokym piskem a me se z toho udelalo tak zle, ze jsem se malem pozvracela. Pote, co jsme vyjeli na normalni cestu jsem musela zastavit a dat si colu, abych umistila zaludek opet tam, kam patril. Pak jsme uz pokracovali cestou k lodi. Zajimave na tom bylo, ze prestoze jsme prisne dodrzovali casy odlivu a prilivu, diky silnemu vetru stejne voda sahala vys nez mela. Ale nas to nijak neohrozovalo, jen to bylo dost protivne na jizdu, protoze clovek musel davat velky pozor. Nicmene jsme v poradku dorazili na plaz, kde jsme cekali na trajekt. Kdyz uz se trajekt blizil k nam, zahledli jsme v dalce dinga. Bylo to super, proste cenichal na plazi, co tam kdo zapomnel. Tak jsme si nechali ujet lod a jeli jsme k nemu trochu blize, abychom si ho vyfotili. No, podarilo se nam to, ale fotky jsou stejne rozmazane, takze to moc k nicemu nebylo. 

Protoze jsme celou dobu nemeli zadny signal, nechodily samozrejme zpravy a ani jsme nevedeli o predpovedi pocasi na dalsi dny. No, jen co jsme se dostali k signalu, prisla mi zprava, ze nas vylet lodi na snorchlovani byl opet zrusen a to diky silnemu vetru, ktery byl na dalsi den podle predpovedi nevyhnutelny. TO SNAD NENI PRAVDA, uz podruhe to bylo zruseno. Krucinal. Fakt jsme byli nastvany, protoze cesta na sever byla 5-ti hodinova a v Agnes Water bylo tezke najit ubytko a skoncili jsme s pomerne zbytecne luxusnim a drahym. No nic, samozrejme, ze den dopredu nikdo uz nic nechce rusit, cili jsme meli dve moznosti, bud tam jet anebo by nam ten nocleh propadl. Jeste ten samy vecer jsme se ale museli presunout do Bundabergu, protoze tam jsme meli domluveny vylet na zelvicky. Z toho, co jsme se dozvedeli, na svete existuje 7 druhu morskych zelv, v Australii se vyskytuje 6 z nich a na tuto plaz priplouvaji klast vejce minimalne 4 druhy. Coz je velka pecka. Prestoze jsem udelala rezervaci zavcasu, byli jsme az ve skupine dve. Abyste rozumeli, uderem sedme vecerni se lidi sejdou a cekaji, az patroly na plazi najdou zelvy, pak se po skupinach jde a pozoruji se. Tak jsme cekali, kolem desate jsme se konecne dockali, zavolali nas, cili skupinu dve a sli jsme na plaz. Nesmi se vubec svitit, protoze to zelvam hodne vadi a nenakladly by potom vejce. Tak jsme se museli pohybovat velmi opatrne a doslova plnit, co nam ochranci prikazali. Kdyz jsme videli zelvu vylezat z vody, nikdo se nesmel ani hnout. Dodneska nechapu, jak to lidi zvladali s detma. Deti tam bylo opravdu hodne, ale ani jedno se nechovalo nijak spatne, vsichni poslouchali a byli hodni. Ty deti, ktere v mezidobi odpadly, nosili rodice na ramenou, ale vsechno bylo v naproste pohode. Rikala jsem si, ze uvidime velke prd, kdyz nesviti zadne lampy, ale bylo to uzasne, ty zelvy byly tak velke, ze byly krasne viditelne, kdyz pripluly k plazi, vsichni jsme ztuhly a cekaly. Zelva se dycky prosla po plazi a nasla si vhodne misto. Teprve, kdyz se usalasila a zacla hloubit diru, mohli jsme ji opatrne obestoupit a divat se, jak hloubi pod sebou diru a klade vejce. Jen tak pro predstavu, na te plazi jsme byli pres hodinu, ten cely proces je neskutecne dlouhy, mezitim se kolem nas prosly dalsi zelvy, kterym vubec nevadilo, ze na plazi stoji cele procesi. Drapaly se do svahu a kladly taky vejce. Zajimave je, ze zelvy slysi na jine frekcenci, takze jim nevadi, kdyz si lidi povidaji, ale i tak byli vsichni skoro ticho. Jen pruvodce nam vypravel a vysvetloval, jak a co se pozna atd. Bylo to uzasne, v jednom momentu, kdy uz zelva mela nakladena vajicka nam rozsvitili trosku a kdo chtel, mohl si udelat par fotek. Opravdu nadherny zazitek. Kdyz jsme pak sli na ubytovani zpet po plazii, ukazovali nam, jake dela zelva charakteristicke stopy tim, ze leze a ze se tak poznaji ruzne druhy. Uzasne. Protoze jsme se pred zelvama nestihli ubytovat, jeli jsme pak honem na hotel, kde slibovali nam nechat klice pod rohozkou. Protoze to nebyl klasicky hotel, ale samotne venku stojici pokojiky, nebyl problem, klice jsme pod rohozkama nasli a behem dalsich peti minut uz chrneli jako kotata, bo tenhle den byl vazne dlouhy…..ale stal za to.

Rano jsme diky zrusenym planum nemuseli pospichat, tak jsme si v klidu zasli na snidani do doporucene kavarny. Jidlo bylo uzasne, obsluha taky, tak jsme se posilnili a vyrazili opet na sever do Agnes Water. Jeste jsme se cestou staveli v informacnim centru zjistit, cim tedy vyplnime den, kdy jsme meli snorchlovat na Velkem barierovem utesu. Koupili jsme si tedy misto toho vylet na obojzivelnem aute (to uz jsme sice absolvovali i minule, ale aspon neco) a jelo se. Po prijezdu do Agnes Water jsme se ubytovali a hned jeli na obojzivelnika. Vylet byl hezky, videli jsme spoustu ptaku a velikanske rejnoky. Super, aspon nejaka naplast na zruseny vylet. Odpoledne jsme se nalozili do mistni virivky, ktera sice nevirila, ale byla v ni horka voda, do normalni by clovek dobrovolne nelezl, hlavne do virivky jsme si smeli prinest i koktejlicky. Tak jsme si objednali piti v plastovych sklenickach, s jinyma se do virivky nesmi a aspon jsme meli cas poradne pokecat. Pak nastala sranda, kdyz jsme se snazili najit nejake misto, kde by se dala poridit vecere. No, otevrena byla jedna jedina restaurace, teda spis hotel, kde nam udelali pizzu, ktera byla nedopecena, kdyz jsme ji opakovane reklamovali, rekli nam, ze nam ji teda nebudou uctovat. Uz nebyla energie se s nima dohadovat:-)

Rano jsme si pobalili saky paky a frcelo se zpet do Brisbane, cekala nas skoro sestihodinova jizda, ale s pauzama na kafco a jidlo to docela uteklo. Ten den byl zrovna Silvestr, cili jsme se dohadovali, jak bude vypadat nas plan. Protoze jsem byla dost hotova z rizeni, poslali jsme Hanku a Alberta dopredu do mesta, ze za nima potom prijedeme. Protoze byly v Brisbane naplanovane dva ohnostroje, jeden v 8:30 vecer pro deti a druhy o pulnoci, rozhodli jsme se jit uz na ten drivejsi. Vtipne bylo, ze jsme se domluvili s Hankou sejit pred informacnim centrem a nez nas tam Hanka nasla, potkali jsme Martovo kolegy z prace. Docela nahoda. Tak jsme spolecne sli na ohnostroj, ten byl moc pekny. Po asi dvaceti minutove show jsme sli jeste na pivko a my s Martasem jeste pred jedenactou mazali domu. Jednak jsme byli desne unaveny a jednak jsme museli zabalit, protoze nas druhy den cekala cesta do Sydney. A tak jsme prichod roku 2016 krasne zaspali….no holt pristi rok to snad bude lepsi:-)

SYDNEY

Letadlo do Sydney nam letelo pred osmou rano, procez se nam desne chtelo vstavat, ale nedalo se nic delat. Po priletu jsme se jeli ubytovat a prestoze jsme meli ubytovani pres Airbnb u nejake Melissy, prisla nas ubytovat jeji kamaradka Lucy. Po asi peti minutach Lucy plynulou slovenstinou povida, jeeee vy jste Cesi ze….haha….jojo. Svet je malej. Tak jsme vyzvedeli, kam a jak mame jet a uz jsme frceli do centra. Tam jsme se krasne prosli, slunicko svitilo, zabloudili jsme do akvaria, ktere jsme mysleli, ze je obri….prd a orech. Jedine, co nam vynahradilo to dost nepekne akvarium byl fakt, ze meli kapustnaky, ty jsem v akvariu jeste nevidela. Aspon neco. Pak jsme se toulali mestem, skore vsechno bylo brzo zavrene, protoze byl svatek (1.ledna), nicmene zase tolik to nevadilo. Vzali jsme si lod a projeli se pod svetoznamym mostem (Harbour bridge), ktery je hned vedle Opery a samozrejme jsme ze vsech stran a uhlu okukovali budovu Statni opery. Z dalky velka parada, z blizka zase tolik ne. Je videt, ze Sydney je ponekud starsiho data, ale nemyslim to nijak zle. Sydney je krasne mesto se vsim vsude. Je zelene, vsude samy park, jen je o dost uspechanejsi nez Brisbane. Ale za navstevu rozhodne stoji. Prosli jsme se kolem Opery a tesili se, ze druhy den pujdeme na operu (darek od Jeziska….moc dekujeme tatinkovi:-)).

Druhy den jsme se dohodli, ze si vezmeme vyhlidkovy autobus, ktery jede centrem a vyklada o pamatkach. Listky jsme koupili online a mysleli si, jaka to bude paradicka, protoze z tohodle autobusu se kdykoliv da vystoupit a zase nastoupit (hop on, hop off). No, stavelo se na kazdem rohu, uprimne trochu nuda, jeste jsme nevedeli, ze se listky musi tisknout, tak jsme litali po Sydney a snazili se to nekde vytisknout. Super. Nevadi, nakonec se to povedlo a jeli jsme centrem, ale nebylo to ono a prisli jsme na to, ze jsme si to vice uzili, kdyz jsme chodili pesky. Pak uz byl pomalu cas se jet domu prevlect, protoze od sedmi vecer jsme sli na avizovanou operu: La Boheme od Pucciniho. Jednim slovem nadhera, moc jsme si ten vecer uzili, zpev nadherny, herci/zpevaci prvotridni. Velky zazitek. Hanka se s Albim sli jeste projit, ale my uz jeli spat, protoze druhy den nas opet cekal dlouhy den - vylet do Blue Mountains (Modre hory) a ja vedela, ze budu muset ridit. 

Rano jsme si v pujcovne vyzvedli auto a vyrazili jsme smer Blue Mountains. Uz od rana bylo hnusne, prselo a foukalo, prima den na vylet. Nicmene dalsi den uz jsme leteli domu, tak nam toho moc nezbyvalo. Tesne pred branami narodniho parku jsme zastavili u informacniho stanku, kde nas upozornili, ze pokud chceme neco videt, necht si to okamzite zamluvime, nebo mame smulu. No jo, uplne jsme zapomneli, vanocni svatky a letni prazdniny deti nevestily nic dobreho. Martas vsechno rychle zabookoval a jeste ze tak. Nejprve jsme se zastavili u vodopadu Wentworth, tady prselo celkem slusne, ale aspon jeste vyhlidka nebyla zamlzena. Sli jsme na hodku a pul na prochazku a byla to vazne nadhera. Pak jsme se presunuli do Katoomby, kde sidli Scenic World. Misto, kde je krasna vyhlidka do kraje a maji tam ruzne lanovky a vlacky atd. Prave tady jsme meli velke stesti, ze jsme udelali rezervaci, protoze po prijezdu obri cedule hlasala, ze dnes totalne vyprodano. Tak jsme si dali obed a i pres mlecne bilou mlhu se vypravili na mistni atrakce. Svetozname Tri sestry, coz jsou tri vrcholy tycici se vedle sebe jsme se snazili alespon zahlednout. Sjeli jsme dolu z kopce nejprudsim vlackem na svete. Trochu dost silny adrenalin na muj vkus, ale zvladli jsme to. Kdyz jsme prijeli dolu, na jednu chvili se mlha rozestoupila a my si mohli Tri sestry vyfotit. Jinak, samozrejme krasne prselo skorem cely den, procez jsme si zakoupili krasne stylove plastenky. Velka parada. Pochodili jsme si jeste dole, zpet nahoru vyjeli vedlejsi lanovkou a uz byl pomalu cas na navrat do Sydney.

Hanka s Albim jeste zustavali jeden den v Sydney, ale my s Martasem museli zpet do Brisbane. Abychom mohli jit rovnou do prace, koupili jsme si let na 6 rano ze Sydney. Den pred odletem jsme si rikali, ze bychom asi meli natankovat, protoze auto jsme vraceli rano na letisti a melo mit plnou nadrz. Nevim proc, ale oba jsme nabyli dojmu, ze rano v pohode stihneme natankovat. Hm, ale kdepak? Vsude zavreno, a my tesne pred patou objizdeli benzinky. Martas na letisti vyskocil a sel nas zacheckinovat, ja jela vratit auto. Protoze jsme benzinku nenasli, vracela jsem auto skorem s pulkou nadrze prazdnou. Rikam to te zenske a ona na me, hm to nevadi, ale vite, ze jeden litr stoji 4 dolary….COZE!!!!!! Normalne stoji trochu pres dolar. FUJ tajfl. Pak ale pani povida, ze vi, kde je otevreno, at tam sjedeme, tak volam Martovi cca ctvrt na sest rano, musime sjet natankovat, jinak nam nauctujou nechutnou sumu za benzin. Tak jsem ho opet nabrala, uz s nasima letenkama vyrizenyma a jeli jsme na benzinku. Ta sice podle kamarada googla mela byt zavrena, ale z nejakeho nevysvetlitelneho duvodu byla otevrena. Prima, tak jsme natankovali a chvilku po pul seste rano vraceli auto. Probehli jsme jen scannerama, protoze jsme meli jen prirucni zavazadla a skocili jsme skoro rovnou do pristaveneho letadla:-) Nacasovani perfektni. A tak jsme se zase krasne navratili do Brisbane.

Od te doby, co jsme se vratili hledame usilovne bydleni. Porad se nic nedari, vsechno je skarede a drahe a tak nam drzte palce, at neco najdeme a nepreskoci nam z toho. Jeste mame mesic, ale spalo by se mi o dost klidneji, kdybych vedela, ze uz mame smlouvu v kapse. O vikendu jdeme zase na nekolik prohlidek, tak jsem zvedava. Jinak, v praci je ted blazinec, pracuju kazdej den, tak z toho mam radost. Akorat prohlidky baraku, prace, do toho se nam podelaly svetla na aute……trosku moc veci naraz. Ale doufam, ze uz ten pres brzy povoli a trochu si zase oddechneme. Hlavne nas jeste chci prohnat kontrolou u vsech moznych doktoru, abychom meli jistotu, ze zacatek noveho roku zapocneme ve zdravi…..Tak vse nej do noveho roku i vam a hlavne to ZDRAVI:-)