Kempovaci manie

Blogovaci resty uz narostly do neunosnych vysek, a protoze se uz blizi nas vylet do Afriky, ktera bude velmi dlouhy prispevek do blogu, rychle vsechno dohanim.

V poslednich tydnech se toho udalo celkem hodne, ale vlastne nic prevratneho. Konecne jsme s Martasem poridili zbytek kempovaciho vybaveni, a tak jsme se zacatkem rijna vydali na velke kempovani. Protoze byl v pondeli statni svatek, vetsina kempovistat byla zabrana, ale kamaradka Martina udelala pruzkum a nasla kemp u brehu velkeho jezera zvaneho Elanda point, kde nebyly rezervace treba. Po pokoukani se na recenze jsme zjistili, ze lidi nadavaji, ze jsou majitele nejaci namysleni ci co. No, je pravda, ze neni clovek ten, aby se zavdecil lidem vsem, a tak jsme se zabalili a vyrazili. Po prijezdu nas cekalo naprosto super mistecko, majitele skvely, hned jsme pochopili o co slo s temi recenzemi. Ten kemp je provozovany rodinou, ktera lidi nenecha vyrvavat na cely kemp opile po desate vecer, cili kazdy, kdo dela bordel, je bez milosti vykazan. To je naprosto super, jak se posleze v jinem kempu ukazalo, nicmene zavdava to prilezitost spouste lidem si na majitele ztezovat. Nasli jsme vhodne mistecko a postavili nejen stan, ale i gazebo, coz je takovy ochranny pristresek. Navecer dojeli nasi kamaradi se dvema detmi, ti se usalasili hned vedle nas, tak byla celkem legrace. Nase prvni noc probehla v poradku, takze jsme se rano vzbudli vyspinkany do ruzova, kdezto nasi kamaradi se vubec nevyspali. Jejich deti nejsou zvykle spat pod stanem, a tak jsme po ranu meli pociit, ze tenhle vylet byl pro ne spis za trest nez za odmenu. Tim padem to druhy den vzdali a odjeli domu. My jsme se vydali do nasi milovane Noosy, dovolenkoveho mestecka, ktere od kempu bylo asi pul hodiny cesty. Tam jsme se vyrachali v mori, sice bylo jeste celkem studene, ale zase vlny se cloveka moc neptaji, co si mysli o teplote a osmeli ho. Takze jsme po s Martasem zvesela radili ve vlnach, pak si dali obed, zmrzlinku a jeli nazpet do kempu. Odpoledne si Martas sel zalitat a uz se ke kempu pekne zacali stahovat klokani, byla to fakt sranda. Martas nad nimi lital a nataceli jsme je na kameru a bylo to moc prima. V pondeli bylo volno, tak jsme jeste chvilku zustali v kempu a kolem obeda jsme jeli domu delat trochu poradek, uvarit a tak podobne, protoze jsme vedeli, ze tento tyden bude velmi kratky. 

V patek jsme totiz opet meli volno a jeli jsme pro zmenu na Gold Coast na svatbu nasi kamaradky. Tady v Australii jsou svatby celkem kratke, jednak obrady jsou odpoledne, a pak vecer je ruseni nocniho klidu povoleno jen do jedenacti, pak vas ze vsech mist vykopnou. Behem dopoledne jsme prijeli na Gold Coast a ubytovali se. Zase jsme bydleli u jedne rodiny pres nas oblibeny server Airbnb, tentokrat jsme si uzivali soukromi v pronajatem minibytecku v baraku s krasnym posezenim u reky, velkym bazenem a snidani. Pote co jsme se ubytovali, jsme zajeli na obed do mistniho Surf Clubu a pak se jeli na barak rychle prevleknout do gala. Ve tri zacinal obrad, meli to moc pekne na jedne farme za mestem. Hostina byla taky tam. Zenichovi tetky byly takove celkem rozverne, tak jsme behem odpoledne hrali s nimi petangue ci jak se to jmenuje. Zatimco se svatebcani fotili, my jsme meli otevreny bar a nejake obcerstveni. Pak uz zacala recepce, vratili se novomanzele a nastal cas projevu. Protoze to pro nas byla prvni svatba v Australii, byli jsme dost prekvapeni treba tim, ze tady v cele svatebniho stolu sedi novomanzele a misto rodicu kazdemu z manzelu tri lidi. Neveste tri kamaradky nebo tri zenske jako jeji druzicky, a zenichovi jeho tri kamaradi jako jeho druzbove. Takze jsme skoncili u stolu s rodici a pribuznymi Verci, ktere cela rodina priletela z Cech. Bylo to moc fajn, delali jsme ruzne ptakoviny, tancovalo se, fotili se prastene fotky a po devate na nas padla unava, tak jsme vyrazili k domovu. Jinak vtipne bylo, jak se vsechno prekladalo, aby vsichni rozumeli, cili pri projevu tatinka nevesty tam stal jeste i kamarad co prekladal, tatinek neco rekl, zasmala se ceska cast osazenstva, pak se to prelozilo do anglictiny a smala se teprve ta druha cast. Ale i tak to bylo moc pekne. Den po svatbe jsme jeste zustavali na Gold Coastu, jeli jsme na cely den do morskeho sveta. Vtipne na tom bylo, ze jsme meli rocni vstupenky z lonskeho roku, cili jsme se automaticky zaradili do fronty pro drzitele vstupenek. Ja Martase ujistovala, ze si dobre pamatuju, kdy ze nam platnost vyprsi, ovsem ocividne jsem si to pamatovala dost spatne. Koukli jsme se na listky a zjisitli, ze nam to pred tremi dny vyprselo. No nic, tak jsme se zvesela postavili do jine fronty, o dost delsi, kde se cekalo na listky, a posleze jsme byli vpusteni. Stihli jsme krasne show se zviratky, delfiny, zralucky, pohladili jsme rejnoky, ktere to natolik bavilo, ze me ocakli ploutvi az jsem byla mokra durch. Nastesti bylo ten den takove vedro, ze jakekoliv osvezeni bylo spise prijemne. Odpoledne jsme jeste jeli k mori na koupacku. Pravda je, ze se opet opakoval trochu souboj s teplotou oceanu a opet se nas ocean neptal, takze pohoda. K veceru jsme vyrazili do nasi oblibene italske restaurace, kde delaji domaci testoviny, takze jsme se krasne naprali, dali si vinecko a zakusek a jeli se vychrupat. Posledni den jsme se zabalili, dali si snidani na terasce s vyhledem na reku, fakt nadhera a vyrazili k domovu. 

Za dalsi dva tydny jsme vyrazili opet kempovat, tentokrat jsem vybrala krasny kemp u velkeho jezera Somerset. Podle fotek to bohuzel vypadalo o dost lepe, kdyz jsme prijeli, travicka byla uz velmi zadupana a celkove tam bylo desne mnozstvi lidi, coz nebylo uplne prijemne. Dorazili jsme v sobotu po obede, tak jsme rozlozili nase kempoviste trochu stranou od ostatnich. Zatim nas lidi z kempu upozornili, ze pro kazdeho navstevnika je zadarmo jednou denne minigolf. Sice jsem byla troche unavena, protoze den predtim jsme s holkama mely oslavu 40. narozenin jedne kamaradky na lodi = chlastacka, ale i tak me Martas vytahl si zahrat. Nakonec jsem zjistila, ze jsem tezce priboudla, porazil me dvakrat, tak jsme radeji rychle sli delat veceri, rozehrali gril a udelali si masicko. K tomu dve pivka a jak nam bylo. Co musime kempu pripsat k dobremu je rozhodne to, ze tam bylo spoustu zviratek, k veceru vylezli klokani, spousta kachen, kralicku a posumu a vseho mozneho. Do toho kolem nas litali takove ty straky, porad se chodily divat, zda nahodou nemame neco dobreho, fakt legracni. Ta prvni noc – ze soboty na nedeli byla peklo, ozralove vyrvavali na cele kolo, nam to zase tolik nevadilo, protoze jsme byli celkem daleko a jeste nemame deti, ale chodili na ne lidi, at uz toho nechaji a mit deti, co mi ty debilove desetkrat za noc vzbudi, asi bych je taky vynesla v zubech. Teskne jsme vzpominali na “umanute”majitele toho predchoziho kempu, kteri by neco takoveho nedopustili, jenze tady nikdo z vedeni pres noc nezustaval, takze ani vlastne nemel, kdo zjednat napravu. Rano jsem si sla do kramu, ktery fungoval pri kempu, koupit kafe a rikam jim to, ze tam lidi delali bordel a oni, hm to nas mrzi, to se v kempech stava. Nastesti druhou noc uz vsichni odjeli, v kempu nas zustalo, ze by se to dalo spocitat na prstech jedne ruky, my se vypravili na vylet na blizke farmarske trhy, dali si tam obed a nacpali se sladkym z mistni vyhlasene cukrarny, pak uz jsme se navratili do kempu. Po navratu jsme si zase jeste zahrali minigolf, tentokrat jsem Martase dokonce jednou porazila a sli si zase na gril udelat veceri. Pak jsme si otevreli vinko a mastili karty. V jednu chvili Martas povida, hele, kdo prisel a primo k mym noham prisel divokej posumak. Teda on neprisel k mym noham ale prisel se podivat k tasce s odpadkama, ktera lezela hned vedle mych nohou. Bohuzel nenasel nic, co by se mu hodilo do cenichu, tak se na nas zle podival, jako ze zda neco nedame a kdyz zjistil, ze nic nebude, smutne odesel. Mela jsem z toho treti Vanoce jeste dalsi dva dny. Dalsi noc byla opravdu klidna, vzhledem k poctu lidi by byl i div, kdyby nebyla. Vyspali jsme se do ruzova, Martas si rano zalital, pak uz jsme pomalu pobalili veci a vyrazili k domovu.

Co se pracovnich veci tyce, ty jsou, zda se, stale pri starem. Nase laborka dostala nejake granty, nicmene nas sef byl pozvan do nejuzziho kola vyberu nejakeho specialniho grantu. V tom poslednim kole byli jen dva lide, on a jeste jeden jiny vedec. Pozvali si je asi na tridenni soustredeni, kde meli plnit ruzne ukoly a meli prezentace a tak. Ve ctvrtek posledni tyden v rijnu meli vynest soud. Sef prisel uplne zdrblej, ze to nedostal. Byl moc smutnej, protoze rikal, ze se mu prezentace moc povedla a ten jeho rival nestihl ani casovy limit. Proste uprostred jeho reci ho zastavili, ze pardon, nestihl jste to. A i tak to dostal on a ne nas sef. Rikal teda, ze se mu zdalo, ze uz dopredu bylo rozhodnuto, kdo to dostane. Plus je pry nepsane pravidlo, ze to neradi davaji novym lidem. A ten jeho kolega zadal uz v minulosti, tak to dali jemu. No, my jsme chteli sefa prekvapit, bo jsme si byli temer jisti, ze to Geoff dostane a tak jsme se domluvili, ze to pudjeme vecer oslavit. Aby toho nebylo malo, dohodli jsme se, ze protoze sef pujde rovnou z te akce a bude v gala, ze se vsichni vyfikneme a pujdeme v gala takyJ Vtipne bylo, ze sef prisel behem odpoledne schliplej, bylo videt, jak moc ho to mrzi, no, slo o million a pul australskejch dolaru, cili zadna sranda a byl uz tak blizko…No, my nevahali, prevlikli se a vyrazilo se do viru velkomesta. Sef koukal jako puk, jedine na co se zmohl je, ze jsme jeho skvela laborka, tak myslim, ze byl rad. Prvni stace byl mistni pivovar, tak se popijelo pivko a pekne vyzkouset ruzne druhy, at z toho neco mame. Pak jsme se presunuli do japonske restaurace Gyoza. Vtipne na tom je, ze jsme v Japonsku byli i v japonskych restaiuracich, ale tohle jsme nikde nezazili. Na privatanou kazdeho hosta zacali vsichni rvat nahlas a tleskat. My koukali jak vejri, co se deje. Pak se taky rvalo na kazde naliti sake v restauraci. Ke kazdemu rohu stolu si stoupl cisnik anebo servirka a rvali na cely podnik….sake sakeeeeeeJ Bylo to desne legracni, ja si magor dala vino, jak kdybych nevedela, ze jsem predtim pila pivo. Behem vecera se tam najednou objevili cisnici a v rukou sake, cili to asi nekdo objednal, co ja vim. Najedli jsme se a napili a sli o dum dale…..nakonec jsme jeste vsichni skoncili v dalsi hospode a tentokrat se siderem…..pak mi nema byt zle, ze? Sef s nama paril az do konce, jak jsou vsichni v laborce vazni, tady byla fakt sranda, povidalo se, jako bychom se znali leta a jak jsem nektere mela za suchary, davali k dobru takove historky, ze jsem se valela smichy. Fakt to bylo skvely a domu jsem prisla nekdy kolem jedenacte, presto po chlastacce od peti odpoledne toho clovek mel plny bryle.

Co se tyce moji budoucnosti v laborce, o tom nikdo nic nerika, cili uvidime, co bude dal a prozatim to nechavam konovi. Ted nas ceka velka cesta do Afriky, tak uz si pomalu cvicim pisnicku od YoY o bandu, Jedem do Afriky. Ti sice jeli do Zimbabwe, ale to nevadi. Tak drzte palce, pristi prispevek bude plny slonu, hrochu a zeber.