Navsteva raje

Tyden pred Velikonocema jsme meli naplanovano vyrazit na Fraser Island. Duvod proc tyden pred Velikonocemi byl celkem jasny, zaprve jsme byli domluveni, ze se tam podivame s nasi druhou navstevou a zadruhe jsme s rezervaci programu na Velikonce tak dlouho otaleli, ze pak bylo vse uz zarezervovane anebo zbytecne predrazene. Ale tyden pred Velikonocemi naopak nikdo nikam nejel, takze byla celkem pohodicka. Holky, teta se sestrenici, dorazily do Brisbane ve ctvrtek, a protoze si Martas mohl diky praci behem vikendu vybrat den nahradniho volna, domluvili jsme se, ze na cestu vyrazime az v sobotu rano a zustaneme do pondelka. V tydnu jsme meli celkem hodne prace, Martas v praci a ja hlidani, docela hodne ran a v patek az pozde do vecera, protoze Rachel sla na svatbu, tak jsem u nich malem vytuhla. Sice jsem se snazila zustat vzhuru na gauci v obyvaku, ale moc se mi to nedarilo. Pak me pekne dozral Sam (pes). Nejprve usnul s Oscarem v loznici, ale asi za hodinu se priplazil do obyvaku a zacal na me stekat, celkem mylne jsem nabyla dojmu, ze asi chce jit ven, tak jsem se zvedla a sla ho pustit ven. No a ten klacek vyskocil na gauc a zaujal moji pozici. Vzhledem k tomu, ze jsem si do loznice vazne lehnout nechtela, to bych byla hned tuha, sedla jsem do kresla a nepekne se na to oddychujici zvire divala.

V sobotu jsme dopoledne vyrazili smerem na sever. Cestou jsme se na obed staveli v nasi oblibene Noose. Ukoristili jsme mistecko hned na verande s nadhernym vyhledem na more, ale trosku nam to kazilo nehezke pocasi. Lehce mzilo, ale holky se chtely i tak vycachtat, tak vlezly do vody a my se s Martasem usadili na plazi. K veceru jsme dojeli do Rainbow beach, mestecka, odkud jsme meli rano vyrazit na Fraser. Bohuzel nas cekalo celkem nepekne prekvapeni. Kdyz jsme se sli ubytovat do mensiho hostelu, kde jsme meli mit svuj apartman, recepcni nas nemohl najit a nakonec povida, ze nasi rezervaci vubec nema. To me celkem pobavil, vsichni jsme byli unaveni, rano jsme meli brzo vstavat a ted tohle. Nastesti byl kluk celkem pohotovej, povida, ze nas teda nacpe dva a dva k dalsim lidem na ctyrluzaky a ze nam to da zadarmo. Tak jsme na to kyvli, sli jsme se najist a vecer padli za vlast. Nutno poznamenat, ze zatimco holky spaly v mistnosti, ktera by se jakztakz dala nazvat pokojik, my jsme zalezli do takoveho trosku vetsiho stanu se dvema palandama. Matrace tezce prolezena, ale bylo mi to celkove nejak sumak, byla jsem utahana a i kdyz se zvenku ozyvaly zpevy patecni tedy vlastne sobotni, usnuli jsme jako kotata. Rano jsme sli na sedmou pro auto. Protoze Fraser je celej pisecnej, museli jsme si pujcit auto s nahonem na vsechna ctyri kola. Pan v pujcovne se tvaril sice chvilku jako kyselej stovik, ale behem chvilky se uklidnil a byla s nim rozumna rec. Udelal nam male skoleni na plazi, jedine co me dost silne znervoznovalo byly silne podhustene pneumatiky. Ty samozrejme takhle kvuli pisku musi byt ale na normalni ceste musi clovek jet hodne opatrne, hlavne neustale piskaji i kdyz clovek zataci treba ve tricitce:-)

Jeste jsme narychlo sjeli nakoupit, popakovali si veci, nasnidali se zadarmo v hostelu a vyrazili. Kdo by si predstavoval nejaky super velky pristav, haha,  lod s takovou vysuvnou plosinou prijela rovnou k pisecne plazi, auta najela a zase stejnym zpusobem po deseti minutach na druhe strane vyjela. Celkem me pobavilo, ze vylet na Fraser jsme meli od tety zarizeny uz z Cech, bo to vyslo o dost levneji, a teta mela vytisteny voucher na lod, ale cely v cestine. Pan na lodi na to chvili koukal, pak mi zoufale povida, proboha, v jake reci to je, ale kdyz videl kontakt na tu firmu, strcil mi listek a rika, ze si to s nima vyridi sam. Hura. A tak jsme se v tom raji za chvilku vylodili. Vtipny je, ze kdyby auta nestala na plazi, ani by clovek nepoznal, kde ma cekat a kde se nalodit. Jeste pan v pujcovne nas upozornoval, ze po vestine ostrova se musime pohybovat po plazi a i tam je pohyb limitovany pouze na odliv. Pri prilivu musi vsichni pryc, teda pokud netrpi touhou utopit auto. A to jsme vazne netrpeli. Prvni den bylo v planu dojet k nadhernym jezerum, bohuzel cesta po hlubokem pisku (viz foto) neni uplne sranda, rychlost 20 km za hodinu je tak maximum co se da jet a kdyz prirovnam cestu k oranici, nejsem daleko od pravdy. Uz k tem jezerum jsme vyrazili pomerne dele, nez by bylo zahodno, takze po prijezdu k nadherne kristalove hladine jsme se akorat otocili na pate, udelali jednu fotku a tim to zvadlo. To uz jsme vedeli, ze se blizi priliv a musime prichvatnout. Prestoze jsem se snazila jet, jak se dalo, byla jsem si vedoma, ze jedeme trosku pozde. Nastesti voda ten prvni den nevystoupala tak vysoko, takze jsme behem pul hodky jizdy po plazi dojeli k nasemu hotelu. Ten byl teda ukazkovej, privitala nas mila pani, podivila se, proc jsme tak chvatali, ze prej ten priliv nesaha ani tak az ke konci plaze. Hm, a ja se nervovala a vylezla z auta mokra jako mys. Nevadi. Pani nas upozornila, ze pokud chceme neco jist, maji v tom resort hospodu a vari uz jen pul hodky. Zatimco holky nechtely jit, my s Martou jsme sli na papu. Dali jsme si hambace, zapili to colou a vratili se na ubytovani. Mezitim nam pani povida, ze nas musi vzit k jedne z nejvetsich mistnich atrakci – Eli Creek. V teto casti ostrova tece reka, tvoji takove rychlejsi koryto a lidi s nafukovacima zviratama a kruhama se nechaji tou rekou unaset. My jsme to cele prosli, protoze jsme nic nafukovaciho nemeli. Skoda, ale voda byla krasna, avsak v porovnani s morem ledova. Ale dalo se to vydrzet, tak jsme si z toho spis delali srandu, ale bylo to fajn. Vecer jsme se sli jeste projit kratce na plaz, zda neuvidime dinga. Abyste rozumeli, Fraser Island je nejvetsi rezervace, kde jsou dingove divoci a nesmiseni s psama. Muzou byt pomerne agresivni, zejmene proto, ze jsou lidi idioti a maji pocit, ze chudak pejsek je potreba nakrmit. Jenze dingo neni pejsek a uz vubec ne chudak. Ty zvirata jsou prirozene hubeny, coz nam vysvetlovali i v zoo a jakmile je lidi zacnou krmit, spoji si lidi s krmenim a utoci, kdyz nejsou krmeni. Pred par lety na ostrove dingove zabili male dite, od te doby jsou opatreni pomerne prisna. Mimo prisneho zakazu krmeni jsou vsechna mesta i taboriste obehnana vysokym plotem a elektrickym ohradnikem, takze tam, kde se zdrzuji lide, se nezdrzuji dingove. Ti behaji hlavne po plazi a koukaji, kde by co sezrali. My jsme bohuzel meli tu smulu, ze jsme prijeli v dobe, kdy se dingove pari, takze na hledani potravy nemaji moc pomysleni, a tudiz se na plazich moc nevyskytuji. Skoda. K veceri jsme si na venkovnim grilu pripravili maso, co jsme si s sebou privezli z pevniny a v prenosne lednicce uchovali celkem chladne. K tomu jsme si dali pivko a spali jsme jako spalci. Rano jsme s Martasem vstali po pate, chteli jsme se kouknout na vychod slunce a zaroven jeste zkusit stesti s dingama. Vzali jsme si povinnou vybavu, takzvane dingo sticks (klacky na dinga), to nam pani majitelka rikala, ze ty tam maji za znackou pripravene a kdyby si dingove moc dovolovali, mame jim dat po cenichu. Pry jsou celkem drzouni. No, ale bohuzel neprisli. Videli jsme nadherny avsak rychlu vychod slunce, prosli se po ranni svezi plazi, ja sebrala par muslicek a sli jsme si dat snidani. Pani nam rikala, ze si na zahrade krmi sveho varana, krmi ho vajickama a varanum se nechce za plot, aby nebyli sezrani dingama, tak se drzi kolem domu. Celkem vtipny ten potravni retezec tady.

Od pul devate byla plaz zase prujezdna, protoze zacal odliv, tak jsme skocili do auta a vyrazili na sever ostrova. Tam jsme obdivovali cervene skaly v miste zvanem Pinnacles, vyfotili si vrak pradavne lodi na plazi a vyrazili podruhe na to nadherne jezero. Tentokrat jsme uz vedeli, co nas ceka, dojeli jsme tam s tim, ze se na plazi najime, vykoupeme a pofrcime domu. No, na plazi jezera se nesmi jist kvuli dingum, aby je to nelakalo. No nic, takze nejprve koupacka a pak jidlo. Vycachtali jsme se dosyta ve vode, ktera pripominala blede oblacky, nadhera, pisecna plaz. Abyste rozumneli, na tomto nadhernem ostrove, kde mate chvilkama vazne pocit, ze se nachazite v raji se lide v mori nekoupou, jsou tu silne proudy a taky spousta zraloku, plavcici zadni. V podstate bohem zapomenuty kraj a misto lisek tu dingove davaji dobrou noc:-) Ale o to lepsi to je. Pote, co jsme se vykoupali a najedli, jsme zase nejakym nedopatrenim meli zpozdeni. Sice jen lehke, ale meli. Protoze ten den predtim jsme chvatali jako blazni a uplne zbytecne, celkem jsem se nehodlala moc honit ani na ceste zpet. Vedeli jsme, ze trajekt pendluje furt sem a tam, takze zadny problem. Ovsem, jak moc jsme se spletli. Cesta na jih a vpodstate cela jizni plaz, ze ktere se odjizdi se zaplavuje daleko drive nez ta na vychodni strane, kde jsme jeli den predtim. Takze jsem opet chvatala, abych ten boj s casem a vodou zvladla. Vedela jsem, ze uz to neni daleko, ale voda nam zacala nepekne olizovat kola. V zrcatku za sebou jsem videla dva busy, ty nas za chvilku dojely a predjely. Toho jsem vyuzila, chytla se jich a sledovala, kudy presne jedou a jela za nimi. Chvilkama to bylo celkem tip top, jeste jsme cestou potkali nejakeho chudaka, ktery zapadl i s vlekem na te jizni plazi a priliv se blizil. Nastesti pomoc pro nej pry uz byla na ceste. Tu jsme na nasi ceste potkali, tak myslim, ze to stihli asi drive nez vlny. V dalce jsem uz videla pristavat trajekt a rikala jsem si, ze ho musime stihnout a taky vyhrat ten nas boj s vodou. Cesta by se krasne mohla prirovnat k ralley, ale zvladli jsme to a dojeli vcas k trajektu. Ty na nas pockali, my se nalodili a lod odrazila. Pak vystoupil ridic z jednoho toho busu, prisel ke me a rekl mi You did well babe (dobre jsi to zvladla), tak jsem byla potesena az do nebes. Jeste jsme z lode videli obri stado pelikanu, cimz se mi hned zvedla jeste vic nalada. Pak uz jsme v mestecku natankovali, sebrali nase auticko, co na nas cekalo a mazali domu. A tak jsme opustili ten raj s jasnym predsevzetim, ze se sem zase brzo vratime, protoze to byla proste parade a taky videt ty mazliky zluty – dingace.  

 

a

Behem tydne si holky delaly vylety po Brisbane a okoli a my pracovali. V patek tu ale byl statni svatek, holky jely na Gold Coast a my s Martasem vyrazili na Mooloolaba vodni svet. Bylo to moc pekne, je to asi hodinku na sever od Brisbane, moc jsme si to uzili, me dokonce vybrali jako dobrovolnika na krmeni lachtanu, tak jsem byla stastna a spokojena. Pak mi ale rekli ze chteji za moji fotku s lachtanem tak nehoraznou cenu, ze jsem jim rovnou rekla, at si foto nechaji, ze o to zase tolik nestojim. Nehlede k tomu, ze to cele natacel na kameru Martas, takze netreba dalsi fotky. Pote jsme se zasli vykoupat na mistni plaz, ktera byla jako vejce vejci s nasi milovanou Noosou, takze jsme se vykoupali a jeli domu. V sobotu jsme se s navstevu rozloucili a jenom jsme lenosili, no a v nedeli jsme vyrazili na Bribie island, coz je jediny z te serie ostrovu na Sunshine Coast (pobrezi na sever od Brisbane), kam se da dojet autem, protoze ten ostrov s pevninou spojuje most. Bylo to taky moc pekne, zadna narocna akce, koupacka a prochazka po plazi, zmrzlinka a navrat domu. V pondeli jsme se pak poklidili doma, musela jsem vyprat, bo bylo spousta pradla a tak jsme zase uspesne naskocili do noveho pracovniho tydne.

Ja se tenhle tyden snazim zase obesilat dalsi firmy a trosku se zase vnucovat nekam do laborek, mezitim jsem byla prijata do dalsi rodiny, tam jsem zacala ve stredu, takze aspon neco tenhle tyden. Totiz tento a pristi tyden maji deti prazdniny, tak mi Oscar odfrcel na 14 dni k babicce na Novy Zeland.  V te nove rodine maji dve deti, jednu holcicku 3 letou a druhou 13 letou. Obe jsou moc fajn, ta mladsi dokonce muj odjezd po prvnim dni oplakala, asi jsme si padly do oka. Jsem opravdu prekvapena, jak jsou tady deti vychovany, to je pak totiz radost hlidat. Tak tot vse, uvidime, co dalsi tydny prinesou.