Během Vanoc mel Martas par dni volna, takze jsem se snažila
věnovat jemu a psani blogu holt slo chvilku zebrotou, ale uz jsme zase zpet v sedi
obycnejnych dni, a tak mam volno se s vámi podelit o par novinek.
Predvanocni shon se me letos vůbec netykal, po
vzajemne domluve s Martou, ze si letos darky davat nebudeme jsem byla
usetrena prodirani se davama nakupuchtivych osob. Prestoze se me ve triceti
stupnich nebo kolik bylo vanocni atmosféra nijak nezmocnovala, na Stedry den se
udal zazrak. Marta sel ještě 24. prosince do práce, a tak jsem mela spoustu
casu věnovat se pripravam na vecer. Najednou jsem totiž mela pocit, ze prece nemůžeme
vynechat oslavu mych nejoblibenejsich svatku. Rano jsem narychlo zadělala na
vanocku a jela nakoupit věci, které jsme vedeli, ze budou v nejbližších dnech
nutne. Také jsem se snažila nakoupit věci na veceri, ale pak mi nejak doslo,
jak mam delat rybi polevku, když si nejsem jista, kde sehnat rybi hlavy a
vnitrnosti atd. Tak jsem volala svagrove (diky Jitusko), co se jako dela v cizine,
když ne rybi polevka. Nastesti pritel na telefonu se hemzil samymi dobrymi
radami, procez jsem během chvilky mela jasno. Udelam sea foodi polevku. Vbehla
jsem do kramu, chci rict proplizila jsem se do kramu přes milion dalších lidi a
nakoupila cerstve krevety. K memu velkému uzasu krevety stoji priblizne
pulku, co maso. Pak jsem nejakou dobu hledala zeleninu do salatu, když jsem nic
nenasla, vyprdla jsem se na to, a rozhodla se si ji pripravit sama doma. Když jsem
dorazila domu obtezkana stotunovym nakupem, vanocka vesele zacala hrat hrnecku
var, tak jsem ji rychle běžela obdělat. Jako dycky jsem ji „nejak“ zakroutila,
aby to priblizne odpovídalo, sepla spejlema (Martovo na letadylka) a soupla do
trouby. Pak jsem udelala salat a nasolila kureci rizecky, s tim, ze se
trosku rozlezi a vecer je uz jen obalim a osmazim. Mezitim jsem zvladla kreveti
polevku, musim se pochválit, byla fakt moc dobra, takze jsem počkala, az se
Martas navrati domu z roboty a zasedli jsme ke Stedrovecerni veceri.
Predtim jsme ještě obvolali celou rodinu, největší sranda byla volat se segrama
na hromadny telefonat. Jsme sice jen tri, ale při takove akci se bohužel neda
mluvit všichni naraz, procez jsme tomu musely vdechnout nejaky rad a kdo chtěl promluvit
se hlasil. No, prvních pet minut jsme se nikdo hlasit nemusel, bo jsme všechny tri
hykaly smíchy a je pravda, ze kdyby nas někdo sledoval, asi by si myslel, ze
jsme zrovna utekly z treti obecny:-) Pravda, clovek si moc nepokeca, ale
zato se během mlceni dozvi spoustu informaci ze všech koutu světa:-) Ale zpet k te
veceri, naladila jsem zlate české koledy, zamáčkla slzu v oku, zapalila
svicky, nalila vino a nanosila vsechnu tu paradu na stul. Jedine, co nam scházelo
byla supina pod talirem……a cela RODINA!!! Po veceri jsme si povinne pustili Tri
orisky pro Popelku a s pocitem nakonec pekne stravenych Vanoc jsme si sli
lehnout.
Na 25. jsme byli pozvani ke znamym, kteří pry budou
slavit typicke australske Vanoce. Tak jsme se vypravili, bylo to moc prima, dobře
jidlo, fajn zabava, ani jsme se nestacili nadat a během pozdního odpoledne jsme
jeli domu. Ještě v aute jsme prisli na to, ze Martas ma dalších par dnu volno,
a tak jsme narychlo zacali premyslet, kam bychom se mohli vrtnout. Přes nas
zamilovany ubytovaci server jsme sehnali ubytovani a během patku 26. jsme uz
frceli na jih směr New South Wales. Nasli jsme krasne ubytovani na takove
samote, v podstate nikde nic, jen ten jeden penzion. Během baleni jsem do
tasky házela par věci, kdyby byla zima, no když jsem se divala na satek na
vesaku, rikam si sama sobe, prosim te, nebud hystericka a nezabalila jsem ho.
Sousedni stat nas privital priznive, vytahli jsem proto kola a ještě k veceru
se jeli na chvilku projet. Vsude same vybehy s kravickama a mraky makadamiovych
stromu……na pohled paradicka. Cestou zpet jsme se stavili u pole s bananovnikama,
kde jsem si poprvé v zivote utrhla banan primo ze stromu a sli jsme spat.
V sobotu rano nas probudilo dost silne bubnovani deste, rikame si, třeba to
prejde a tak jsme si drobet prispali. No, dest kupodivu neustal, ba naopak a ještě
ke vsemu byla pekna zima. Trosku jsem vzpomínala na svoji salicku na vesacku,
ale co uz. Tak jsme se vydali do sousedního města do informaci zjistit, co se
da delat v okoli, když prsi. Tyto slunne staty mají bohužel dost nevyhodu
v tom, ze se s mokryma variantama moc nepocita, anžto tech deštivých dni
je jako safranu. No a my zrovna během naší dovci vybrali takove tri. Tak jsme
sli do muzea namornictvi a bylo to hezky, ale protože během odpoledne dest
neslabl, ale spis silil, rozhodli jsme se, ze pokud se to v nedeli nezlepsi,
pojedeme domu. A co myslite? Nezlepsilo se to, takze jsme nacpali během chvilky,
kdy prselo jen lehce, kola zase do auta a jeli jsme domu.
Na Silvestra sel Martas zase do práce, ale během odpoledne
uz daval echo, ze to tam nebude na dlouho, tak jsem rychle pobalila věci a
vyrazili jsme ke znamym, se kteryma jsme byli domluveni, ze u nich prespime. Během
odpoledne jsme se koupali a grilovali a bylo to fajn. Protože jsme do toho
lehce popijeli, kolem jedenacte jsme pripominali takovy pekny skoro spaci
vagon. Tak jsme si o pulnoci tukli a vypravili se spat. Protože v Queenslandu
je prisny zakaz odpalovani pyrotechniky jinými nez zkusenymi a certifikovanymi
pyromany, ohnostroj se nekonal. Respektive konal se v centru od kterého jsme
byli pomerne daleko, ale vzhledem k tomu, ze tu jsme v Australii necely
rok a uz jsme videli asi milion a jeden ohnostroj, zase tolik nas to nemrzelo.
A tak zacal novy rok…..v uvodu nutno poznamenat, ze se
mozna snad rysuje nejaka práce, ale zatím nebudu vice prozrazovat, protože bych
hodne nerada, abych něco zakrikla. Takze mi/ nam drzte palce, at to dobře dopadne.
A taky pristi tyden cekame navstevu z Cech, prileti kamoska Jana, tak se
tesime, ze se vypravime na Velky barierovy utes….tak o tom snad priste:-)
