Ke konci mesice jsem skončila v laborce a musim
rict, ze když se ohlednu zpet, udelala jsem kus dobre práce. Sefik se zdal byt
celkem spokojeny a ja vlastne také. Nicmene nastala era takzvana nepracovaci a
to není zadnej med:-) Jak jsem se zpočátku tesila, ze si doma odpocinu a uziju
si to, mno, rekla bych, ze se to nezamestnani zaji celkem rychle. Takze clovek
sedi doma, pise odpovedi na jeden inzerat za druhym, vymysli duchaplna moudra
typu, proc zrovna ja bych mela dostat tuto pozici. Proc asi, protože potrebuju
praci:-) Jenze to samozrejme nejde takhle na rovinu rict a tak si jeden vymysli
první poslední, kterak je sikovnej a desne zodpovednej, samostatnej, ale
schopen pracovat v kolektivu…..no nic nebudu unavovat zbytecnyma recma, zatím
nic nemam, akorát ta sefova z leishmaniove laborky se ozvala. Snazila jsem
se ji několikrát volat, ale když jsem stále nebyla uspesna, radeji jsem poslala
mail. Kupodivu odepsala hned, ze ted zadne místo nemá, ale ze by se to mohlo během
konce roku zmenit. Psala, ze se uvidi, jak dopadnou granty. I tak není nic
jiste, jen ze me uplne nezatracuje snad. Tak drzte palce, tohle by totiž byla
bomba.
No nic, tak radeji z toho trosku veselejšího soudku.
Protože jsme s Martasem oba pracovali a nemeli v tydnu moc casu,
konecne jsem toho využila, a jakmile jsem skončila v laborce, jela jsem
zjistit, jak to mame se zdravotnim pojistenim. Tady je celkem risk nebyt
pojistenej u jejich instituce, tak jsem se jela zeptat, zda mame nárok na
statni pojisteni. Jen jsem vlezla do dveri, pani me vypakovala, ze my nárok nemame.
Takze jsem si utrela hubu ubrouskem a sla jsem pryc. No, hned vedle nastesti
byla soukroma pojistovna, kterou nam tady všichni doporucovali, tak jsem vplula
dovnitř a narazila jsem na moc milou holcinu, která mi během cca hodiny vysvětlila
vse potrebne. Je pravda, ze do zad me palily oci všech tech, co sedeli a
cekali, az ja vypadnu, aby na ne taky dosla rada. Nicmene slečna se nenechala
rozhodit, vse se mnou sepsala a vyridila, dokonce byla desne zvedava, zda to,
ze ja se jmenuju Kindlova a Martas Kindl nejak souvisi, tak jsem ji to vysvětlila
a ocividne jsem ji tim upoutala, zacala se vyptávat na ruzne věci. Protože uz
pohledy všech pritomnych zacinaly byt neprijemne skaredy a ještě me propalovaly
jako lasery, rikam si, devce o ceskych zvycích nekdy jindy. Tak jsem se sebrala
a jala se upalovat k autu. No, jenze to nebyla zase takova sranda najit:-)
Myslela jsem si, ze když si zapamatuju číslo patra, kde parkuju, mam vyhrano.
Jenze když jsem dvacet minut chodila furt v kruhu a nebyla jsem schopna
ani trefit k tomu vytahu, co vede na moje patro, sla jsem se stazenym
ocasem k stanku s informacemi. Pani se na me podivala a pouda, a
kdepaze to parkujete a ja rikam, no na minus druhem patre. A ona a barva parkoviste?
Co ze to, ptam se? Jaka barva. No pani opáčila, ze mají deset parkovistat a
hledani takového auta muze zabrat az tri hodiny. Na to bych nemela ani nervy
ani cas. Pani mi říká a spzetka vašeho auta? Jenze my měli auto pujcene od
kamose, co je zrovna v Evrope, a tak jsem ani tohle nevedela. Skoro to
vypadalo, ze jsem to auto nekde ukradla. Ruda jsem byla az na mistech, kde zada
prestavaji mit slusne jmeno, když vtom prisla služba, co takovym nešťastníkům pomaha.
Zacali jsme tim, ze me dovedli na spravne patro a pak uz jsem nastesti byla
schopna s jejich další asistenci najit „moje“ auto. No bambus kolosalni,
co vam budu rikat. Nasedla jsem do auta a vymajzla jsem jako cukrar:-)
Jak jsem uz drive psala, ze jsem přes facebook vynasla
nejaky kocky z Cech a Slovenska, tak musim priznat, ze jsou to moc mile
holky, shodly jsme se svorne, ze jsme rady, ze jsme se nasly a abychom utvrdily
nase nove pratelstvi, s jednou z nich jsem vyrazila na mistni písečnou
plaz. Ta plaz je ve meste, vstup je zdarma, přes den je dokonce hlidana. Hned
vedle jsou sprchy a prevlikarna, je to sranda, clovek se vali primo v centru.
Tak jsme toho s Vercou vyuzily a vyrochnily jsme se, az nas to mrzelo. Pak
jsme zasly na dobrou zmrzlinu do jednoho obchudku, kde si každý zaplati
velikost kelimku a pak si muze natocit sam jako zmrzku chce. No, takze takhle
jsme stravily krasne cely první den bez zamestnani a s dobrym pocitem jsme
se vracely k domovu. Ještě ke vsemu jsem zjistila, ze se vsema téma holkama
bydlime plus minus ve stejne oblasti, takze cca pet minut to mame jedna k druhé:-)
Během vikendu jsme s Martou jezdili ještě po
nejakem nabytku, nutno podotknout, ze jsme toho moc nepobrali. Teda krome
Martovo par klumprtu do dilny a roli nejake podivne folie ci co:-) Ja si s velkou
slavou koupila jeden hrnec, kterej jsem vitala skoro jako Cesi spojence v petactyricatym:-).
Pak jsme měli zajednany stul na obed v cinske restauraci zase přes grupon,
jidlo bylo celkem fajne, jenze dve prochazky přes most, kdy na me pralo poledni
slunicko jsem odnesla peknym upalem. Zapomnela jsem zminit, ze tady uz je
celkem horko, přes den teploty cca kolem triceti stupnu, takze jsem brouk
pytlik, protože jsem si zapomněla svoji apartni cepicku a upal byl na svete.
Takze jsem zbytek odpoledne lezela a vzdychala a nakonec jsme si sli lehnout:-)
V nedeli jsme byli objednani na navstevu ke kamaradum, Petovi a Jodie, kteří
koupili novy baráček, tak jsme to jeli okouknout. Jednim slovem velka parada, baráček
velikost akorát, v nadherne lokalite s malym bazénkem, fakt super.
Jako nasvtevne jsem udelala dusak, coz je nepeceny dort se zakysanou smetanou a
jahodami a piskoty dovezenymi z Cech. Petovi jsem se evidentne trefila do
noty, me to taky chutnalo, jen moje bricho trosku nadavalo a během odpoledne mi
to dalo jasne najevo:-) Během debaty jsem zminila, ze uz konecne potrebujeme
vyresit naší situaci s autem, které se celkem bojime koupit jen tak od
nekoho. Na to mi Jodie povida, ze muze jet se mnou, když nepracuju a v utery
muzeme zajet na aukci aut. Ta se kona bohužel jen v utery nekde na
periferii města, takze na to nebyl při praci cas, ale takove devce nezamestnane
si to klido pido muze dovolit:-) Tak jsme se domluvily, ze tam teda v utery
vyrazime. Protože vypujcene auto budeme muset co nevidet vrátit.
No, ale ještě před uterym bylo pondělí a to tady byl
statni svatek. Nejak uz nestiham moc sledovat, u jake ze prilezitosti to je,
ale ono to zase tolik nevadi. Ja si napisu do diare volno a je mi fuk koho den
slavime. Protože jsme uz dlouho nebyli na vylete, rozhodli jsme se pro takovy
mensi vylet do morskeho světa. Cena je natolik prizniva, ze mi malem vypadly
oci z dulku, procez jsme se rozhodli koupit rocni vstupne, jednak zviratka
jsou dycky prima a za druhé když prijede nejaka navsteva a bude chtit jit s nama,
prece nebudeme platit znovu. Totiž abyste rozumeli, cena za jeden vstup je 93
dolaru, anebo rocni permanentka je 99 dolaru. Takze jsme koupili rocni a
vyrazili jsme. Prima bylo, ze tenhle skvelej napad mela asi jen pulka Brisbane,
takze se nas na parkovisti seslo asi tak milion. Ale tak jsme pekne zaparkovali
a mastili vstric zviratkum. První jsme se jeli podivat na žraloky, ledni medi, tučňáky
a tak podobne. Během chvilky zacinala show s delfiny, tak jsme se tam
rychle vmezerili a divali se. Me při tom tekly skorem slzy, ted sama moc
nerozumim tomu proc, nechapu, proc me takove věci dojimaji. Asi bych si mela
poridit aspoň psa ci co:-) No nevadi, během show povidam Martovi, ze bych chtěla
delat u delfinu, na to Martas automaticky opacil, ze ja bych chtěla delat u každého
zviratka, coz vpodstate vystihlo jadro věci a nebyla třeba dalších komentaru:-)
V tomto sea worldu jsou i atrakce, nicmene když jsme tak pozorovali
obliceje lidi vozicich se těmito atrakcemi, nenabyli jsme dojmu, ze bychom bez
toho nemohli zit a tak jsme se na to radeji pekne vyprdli a jeli domu.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
V utery rano jsem musela celkem brzo vstát, abych
před osmou byla nachystana poprat se o nase auto. Tahle aukce se sklada z nabídky
tri druhu aut, tu treti si nepamatuju, ale ta první je nabídka vladnich aut a
ta druha auta s kilometry pod sto tisíc. Zvolili jsme první druh aut a uz dopředu
jsem mela všechno prohlidnuty a zkontrolovany. U tehle aut je fajn, ze jsou dobře
provereny, co to je zac a hlavne nejsou starsi nez 4 roky. Tak jsem mela
vyhlidnutou Toyotu Corollu 2009 a pak Hyundai i30 2010. No, rano jsme se s Jodie
prosly kolem tech vytipovanych aut a okoukly, jak to vypada. Stejne clovek
pendrek pozna, tak jsme to moc neprotahovaly, ja se zaregistrovala, dostala
jsem svoje číslo a sranda mohla zacit. Z pohledu nezávislého pozorovatele
by to asi byla celkem legrace. Bo je to neskutecnej fofr, auta projizdela skrz
tu mistnost a jen na chvilku se zastavila, chlap odvykladal cenu, všechny nabídky,
uprimne receno nevim, co všechno rikal, bo to byla tak desne rychlost, ze i
Jodie se přiznala, ze nevi, co říká a to je Australanka. No nic, číslo 17 byla
ta Toyota. Prijela, vyvolavaci cena byla skorem na naší cenove hranici, vyšplhala
se v rekordnim case k neuveritelne cene a ja jsem bezprostredne po
tom napsala Martovi, ze tady teda auto vazne nekoupime. No, jenze ta aukce
trvala cca 4 hodiny, protože tech aut se drazilo 116 a ke konci uz byli lidi
nejen unaveni a otraveni, ale vlastne tam uz skorem nikdo nebyl. Když jsem pak
videla, ze uz ani ty ostatní Hyundai se nedrazi moc vysoko, rikala jsem si tak
jako v sobe, ze by to mohlo snad i
klapnout. Jodie jsem instruovala, jak vysoko jit, protože během samotne drazby
jsem byla dost nepouzitelna a nemela sanci cokoliv delat. Byla jsem desne
nervozni, ruce se mi trasly, v krku knedlik, proste strasnej adrenalin. Tak prijela „moje“
Hyundai a vyvolavaci cena byla prijatelna. No, jen aby lidi nesli moc vysoko. Z tech
peti a pul lidi, co tam zbyli se nikomu moc smlouvat nechtělo, tak se s Jodie
párkrát někdo trosku popotahl a priklepli to nam. Musim ale rict, ze ty
sekundy, nez tim kladivkem prastil a řekl hotovo jsem myslela, ze snad
nepreziju. Bylo to tak dlouhy a nervy drasajici. No, ale vyhraly jsme to a ještě
za super cenu. Hned po me chteli videt registracni číslo a musela jsem okamzite
slozit zalohu. Uprimne receno, byt tam sama, koupila bych prd a orech, bo tohle
byl fakticky mazec. Vtipne bylo, ze jsem mezitím zapomněla, za jakou ze cenu
jsme to vydrazily, tak jsme se sly zeptat jednoho pana, co si ceny psal. Ten se
na me udivene podival a řekl a nevyhrala jsi to ty? Ja poudam, ale jo, ale ja
jsem tak rozrusena a mimo, ze jsem to zapomněla. Teda jako mam typ, on se od
srdce zasmal klacek jeden, vypadal, ze jsem rekla snad nevtipnejsi věc od
Vanoc. Tak jsem ho nechala se ze srdce vysmat a sla jsem resit organizacni věci.
Během odpoledne jsem si pak pro auto prijela, snažila jsem se zaplatit ceskou
kartou, pani to zkusila a říká mi, zamitlo mi to platbu, nemate tam asi dost
penez. Tak rikam, ale mam, ale mozna byste to tim zlatym cipem mohla zasunout
do toho snimace. Pani se na me zatvářila jako na největší mrchu a platba
prosla. Tak mi dali moje dokumenty a sla jsem přes cele parkoviste si auticko
vyzvednout. Tam jsem si vsimla, ze mam napsane spatne udaje v papirech,
tak jsem běžela zase zpet to nechat opravit. Když jsem si sla podruhe
vyzvednout auto, rikam te pani a kde mam jako spzetky? A ona mi říká, a jste
registrovana moje mila? NEEEEEEE…Ach jo, hm tak bezte zpet a registrujte se
laskave. Tak jsem sla zase zpet, vyridila nastesti uz s milejsi pani
registraci i pojisteni a dosla i s plackama k autu. Tam jsem po
strastiplnem dni nasedla do auta a frčela pekne domu. A tak jsme do naší minirodiny
privitali dalšího clena. Jak se vam libi?
 |
Jinak včera jsme s Martou měli opet přes slevomat
koupene listky do letniho kina. Udelali tu promitani starych filmu, tak jsme si
koupili listky na Bod zlomu a na Jurskej park 1 a včera jsme sli na to první.
Byla to legrace, nad nama letalo spoustu netopyru a film byl prima. Dokonce
jsme dostali zmrzlinu zadarmo, protože to sponzoruje nejaka společnost, co
prodava zmzrku. No, jedine dobře pro nas. Jinak, protože moje fyzicka kondice
se limitne blizi bodu mrazu a moje lenora je odporne hmatatelna, dneska jsem
sla poprvé do fitka, hm, myslim, ze tak daslich 14 dni jsem jasna, no snad to
bude kratsi doba. Taky jsem se do Brisbane zoo prihlasila jako dobrovolnik
dokud nebudu mit praci, tesim se, snad se dostanu ke klokankum, ty jsem
napsala, ze bych se o ne chtěla starat, tak uvidíme az se ozvou. No, tot asi z nasich
novinek všechno. Snad jen ještě jedna pozoruhodnost:-) Když jsme se vratili
zpet do Brisbane, bylo mi divne, ze je tu takovy klid. Po ranu zadnej ptak
nerval, az to ani nebylo hezky. No celkem brzo nam doslo, ze prisel cas
hnizdeni a všichni ptaci tudíž drepi na hnizdech a drzi zobaky. Byli jsme upozorneni,
ze v tomto obdobi jsou ale ptaci silne agresivni a občas na lidi utoci. To
me sice pobavilo, nicmene par lidi mi sdelilo nepekne zážitky a když se podivam
na velikost tech nasich havranu ci co to je, není to zadna legrace. Kazdopadne,
protože uz ty mrchy zase jeci jak zbesily, myslela jsem si, ze hnizdeni a
agrese uz skončila…..ale ono prd…cheche, ted je obdobi, kdy uz mají mláďata,
takze zobaky nedrzi, zato ještě pekne utoci…není ta Australie parada???:-) Jo a slibene fotecky baracku:-)
nas komplex |
nas baracek |
bezny pohled z okna |
obyvak |
kuchynka jako klicka |
jidelna |
pokoj pro hosty-zatim neni hotovy  |
Martovo pracovna |
koupelna |
dvorek |
dvorek 2 |
vstup |
loznice 1 |
loznice 2 |
loznice 3 |
