Konecne zase pisu

Uz jsme se dlouho neozvali, ale protože se povinnosti mají tendenci kumulovat, volneji hned tak nebude, tak honem rychle dohanim, co jsem uz skorem mesic zanedbávala. Tak se nasim skalnim fanouskum a ctenarum omlouvam:-). Během jednoho z minulych vikendu jsme s našimi kamarady vyrazili do Bunya national park. Bohuzel me v tu samou dobu dostihl zanet mocaku, nelenila jsem a zasla si hned k doktorovi pro antibiotika. Nebudu to tady nejak dlouze rozmazávat, první antibiotika nezabrala, takze vikend v národním parku jsem si moc neuzila, spis jsem resila, kam jit na zachod a tak dále…. Kazdopadne pokud odmyslim tuto neprijemnost, tento narodni park se klokanama jenom hemzi, rano clovek odhrne zaves a cuci na nej hned klokan. Proste to byla nadhera a v ramci moznosti jsme si to moc uzili. S nasima kamaradama jsme měli pronajatou malou chatičku, která byla fakt krasna, s malym krbikem a utulnym posezenim atd….Jak rikam, kdyby mi bylo trosku lepe, bylo by to o hodne lepsi, ale i tak jsme si to uzili. Taky jsme na ceste zpet domu videli naší první jezuru australskou, to jsem uplne zapomněla na jakekoliv telesne strasti a s otevřenou pusou obihala kolem laxního zvirete, které si zrejme pralo jedine, abychom uz vypadli:-)

V prubehu dalších tydnu jsme byli celkem dost zaneprazdneny, víkendy jsme travili v praci, protože toho tady bylo hodne, takze zadne prevratne zážitky nebyly. Snad jen za zminku stoji to, ze jsme se snazili sehnat nove bydleni, do kterého bychom se presunuli začátkem zari. Nutno podotknout, ze devadesat procent bydleni je dost hruza, nesla bych tam ani kdyby mi platili, natoz abych platila ja jim. Měli jsme vyhlidnuty jeden zarizenej barak, ale nebyli jsme z toho uplne nadseny. Nicmene pokud bydlet na ulici, je lepsi mit něco v zaloze. Takze jsme se minuly tyden usnesli, ze teda tento baráček bereme. Ještě jsme v tydnu navstivili jedno místo a během prvnich par minut jsme se na sebe podivali a vedeli, ze tohle je proste parada. Hned jsme se realitaka ptali, co a jak a on nam říká, ze uz ma zadost od nejakych lidi, kteří ještě ani barak nevideli. Tak mu rikame, ze mame velkej zajem a on, ze teda at fofrem vyplníme papiry a posleme. Zatimco vyrizovani najmu normalne netrva uplne kratkou dobu, nam druhy den okamzite volal, zda teda mame zajem a pokud ano, at okamzite posleme penize. Tak trosku jsem zapomněla zminit, ze jsme se s Martasem domluvili, ze navrhneme trosku vetsi cenu, nez byla pozadovana. Bylo jasne, ze mame co do cineni s obrovskou konkurenci a jak rikam, po mesici hledani jsme vedeli, ze tohle je parada, a když jsme to vedeli my, vedeli to samozrejme i ti ostatní. Potvrdili jsme, ze to chceme a vlastne do 24 hodin od navstevy jsme měli jasno…..barak je nas. Tento barak je sice velka parada, ale je kompletne nezarizenej, takze jsme jiz pomalu zacali hledat po výprodejích a sekacích ruzne casti naší domacnosti. Kupodivu první, na co jsme narazili je pracka, nejaky par z Kanady, který bydli na dostrel od nas ji prodava za supr cenu, uplne litovali, ze jsme se nepotkali dřív, rikail, kolik toho doma měli, ze nam mohli toho prodat vic. No jo no, skoda. Uvidime, co stihneme pokoupit nez odletíme, ale zatím se tim nejak nestresujeme, proste koupime věci, bez kterých se neobejdeme cilize postel, lednicku a nejaky stul se zidlema a zbytek se casem nejak vybavi:-) Uz to mame nacviceny, vime, za na vyprodeje se musí prijit včas, nejlepe první, tady to bohužel jinak nejde, takze pristi sobotu budeme mit o zabavu postarano. Ve stredu jdeme podepsat smlouvu, daji nam klice a pomalu zacneme presouvat věci tam. Musime nahlásit elektrinu a takove ty věci, internet a třeba během deseti dnu bychom mohli uz spat v novem. Jsem z toho ještě v takovem deliriu, v podstate stále neverim, ze jsme ten barak s tou konkurenci dostali, kolegove v praci mi rikali, ze nevi, zda jsme udelali dobře, ze jsme nabidli trosku vic, ale my mame jasno, udelali jsme to moooc dobře, poněvadž jinac bychom bydleli buh vi kde:-) Zatím nemame zadne nase fotky, procez posilam jen odkaz na stranky realitky, když se baráček prodaval, ale ted se tesim, ze se snad věci trosku zklidni, takze bych mohla mit i trosku vic casu pridavat fotky a psat bloga:-)

http://www.realestate.com.au/property-house-qld-morningside-113848931

Co se tyce práce v labu, tam se to dost zlepšilo, po pul roce uz vim, co mam delat s ruznyma typama bunek, aby fungovaly tak jak mají:-) Skoda, ze tam koncim, když jsem se to konecne naučila. Kazdopadne ted v utery mam velkou prezentaci, procez mam ocas stazeny mezi nohama a strachu hromadu, bo nechci vypadat jako magor. Sice pracuju na stopadesat procent, ale ocividne to stále nestaci. Ale Matt se zacina tvarit spokojene, ze moje práce prinasi ovoce a výsledky konecne vypadaji dobře a davaji smysl:-) Takze po uterku se mi snad ulevi a nebude uz takovy tlak. Co se tyce Martovi práce, tam ho taky zamestnavaji, az to pekne není. Poznala jsem Martovo sefy, jsou to sympataci, jeden z nich Takeshi (původem Japonec) nam dokonce nasel rusko-polsky obchod, nakoupil nam tam spoustu věci a dovezl domu. Bylo to od nej moc pekny, vytahl na nas české pivo, pernicky, mak a pyrohy, tak jsme valili oci. Dokonce sundal všechny cenovky, abychom mu to nemohli zaplatit. Tak jsem slíbila, ze něco upeču a poslu jim něco makového ochutnat do pracce. Pak mi taky rikal, jak je vdecnej, ze Martas chodi do práce i o víkendech a tak. To je taky pekny, ze to někdo oceni, kor sef, kterej to plati. Tak jsem doma udelala z listovyho testa strudly, jeden s tvarohem, druhej s makem a když jsem se v tydnu stavela u Marti v praci, Takeshi se libezne usmal a priznal se mi, ze toho vic jak pulku snedl on:-) To me dost potesilo, i sekretářky jsou sympatacky, fakt milej kolektiv.

Jo, abych nezapomněla, muj sefik Matt nam uz onehda doporucoval jednu restauraci, co serviruje australska zvířata. Tak jsme si rikali, ze to zajdeme zkusit, ale všichni nas varovali, ze je to dost drahe, tak jsme pockali az bude akce na gruponu/slevomatu a koupili si za par chechtaku poukazy. Vyrazili jsme plni ocekavani a objednali jsme si dvojity australsky talir, coz cita všechny druhy masa a nejake australske plody s domacim pecivem. Rikali jsme si, ze nechapeme, proc všichni rikali, jak je to drahe, ceny se nam zdaly fakt rozumne. Mno, prinesli nam obri prkenko, kde se krčilo 8 platku masa, každý platek o velikosti 1cm na 5 cm a sirka cca 2 mm. NEKECAM!!!! Az jsem mela chut se zacit smat. Jako chut nebyla spatna, domaci houstičky byly dost hnusny a sul videly maximalne z vlaku. Plody australie (to jako ovoce) se taky moc nevydarily, hnus fialovej je proti tomu ještě podarenej. Snazili jsme se to zachranit vinem, co bylo v cene, ale i to nebylo nic moc. A ještě jsme to dorazili dezertem, kterej se taky uplne nepovedl. Do toho cisnik se nam usluzne klanel a servis celkove byl desne nobl, ale me se strasne chtelo smat celou dobu. Jako vzhledem k tomu, ze jsme to měli za pet penez ze slevomatu, tak jsme se tomu zasmali, ale zaplatit za to 40 dolaru a donest mi tohle, fakt bych jim to vratila se slovy, ze uz nikdy neprijdu zpet….takze asi tak….podotykam, ze nejsme zadni nevdecni rypaci, najime se krasne u kdejakých vietnamcu a tak podobne, ale tohle se FAKT nedalo. Vrele doporučujeme, klokana delame stokrát lepšího, emu jakz takz a dva krokodylove, kde nepoznáš, zda zvykáš maso anebo cosi jiného…PARADA:-) ale třeba to brat s nadhledem, zkusili jsme to a vime, ze uz sem víckrát nepachneme. Nasledne jsem to vylicila me kolegyni, která si silne pohrávala s myslenkou sem zavítat, ale když jsem ji to pekne v barvách vyložila, rikala, ze nejde ani nahodou a ještě ze jsme ji varovali.

Mimochodem s toutu kolegyni a jejím manželem (jsou to Srbove) jsme měli minuly vikend sraz v parku, koupili jsme si všichni spolecne poukazky na snidani (snez kolik chces palačinek) a vytezek z akce sel na charitu nekde snad v Asii. Bylo to moc dobre (o hodne lepsi nez australska restaurace:-)). Naprali jsme se palacinkama, super pokecali a uzili spoustu srandy, pak jsme ještě asijske sirotky podporili koupi nejakych rucne vyrabenych sperku a mohli jit s prijemnym pocitem domu. 

Tento tyden a vlastne i minuly se v Brisbane konala obrovska vystava nazvana EKKA. Dlouho jsme nevedeli, co ze to je, ale když všude ve vlacich a mhd obecne byly upoutávky na vystavu a vse pro navstevniky a tak, trosku jsme zbystrili a zacali se zajímat, co ze to je. Taky nas kamarad Richard nam rikal, ze se bude účastnit, dobrovolne hlidal na placenem parkovisti a vytezek sel opet na charitu. Ve stredu byl tady statni svatek prave u prilezitosti EKKY, jenze to jsme oba museli do práce, pak jsme mysleli, ze pujdeme ted v sobotu, ale sli jsme….ano spravne opet do práce, no vlastne zadna velka skoda, bo lilo jako z konve. Kazdopadne dnes jsme vyhlasili den odpocinku, poradne se vychrupali a prestoze zly jazykove predpovidaly dest, Zakopcanik by mel radost, se sluncem v dusi jsme konecne vyrazili na EKKU. Nutno podotknout, ze uplne poslední den, protože dneškem tato akce koncila. Zacatek akce byl dost ve stylu Matejske pouti, všude same atrakce, stanky, všude každý vyhraval, však to znate, pojdte k nam, ja vam dam, jenze všude davali plysaky a co s tim ze? Pak to ale zacalo byt o dost lepsi, prichomytli jsme se k vystave aut, modni prehlidce svatebních satu, soutezi ve vareni a celkove k podstate této akce. Podle toho, co jsme zjistili, je puvodne tato akce oslava australského zemědělství. Každý farmar ma sanci privezt svůj dobytek, zeleninu, vcely, cokoliv co ma doma a je to dobře:-) Pak jsme se dostali do sekce se zviratkama a od te doby se mnou nebylo k reci. Nejprve jsem se trosku dojala na prezentaci odlozenych pejsku. No, jedno oko nezustalo suche, pomazlila jsem si je snad všechny, ale pak jsem se musela jit uklidnit ke strasilkam, kde jsem dostala do ruky jeden kousek a tvarila se, ze me to desne zajima. Pak nam pan vrazil do ruky letacek, kde nas nabada, ze kdybychom na zahrade měli ohnive mravence, at je okamzite zavoláme, oni prijedou a mravence zlikviduji. Pak jsme nasli vcelare, jak vyndava plastve a ukazuje vcelareni. Pak jsme padali hlady, tak jsme si rychle slupli něco u cinana…..u australanu jsme minule nepochodili, tak jsme vsadili na jistotu. Pak jsme se odebrali do casti, kde měli hospodarska zvířata. To bylo něco pro me, okamzite jsem se zaparkovala u první kravy a zatímco ostatním se zvířata nedarilo přilákat, jeden exemplar se ke me hned naklonil a pomuchlali jsme se spolu. Bohuzel to samozrejme zbystrily deti a hned se tam všechny nacpaly, tak jsem to vzdala. Krava to nicmene po chvili taky vzdala s detma, takze zadna skoda:-) Pak jsme si vsimli, ze bude ukázka dojeni krav a vyroby mléčných vyrobku, hned jsme se usadili, jak jinak nez v první rade nejbliz zviratkum a ja s nablblym vyrazem sledovala, jak privadi kravičky. Musim rict, ze se k nim chovali fakt moc pekne, bylo to moc zajimave, kdyby mi to byl Martas dovolil, uz bych mela v batuzku minimalne jednu kravu. Pak privedli telatko, to uz jsem zase citila jak me stipou oci, nechapu to, se mi nejak plasi hormony ci co. Pak uz byl konec a my jsme se ztratili v neprebernem množství koz, koni, ovci, jehnat, lam, slepic, hus, kachen, krut a vseho mozneho, nicmene bylo poznat, ze se uz všichni bali a jedou domu, tak jsme sli také. Nicmene odchazeli jsme s pocitem, ze tuhle akci rozhodne navstivime pristi rok zase a to nejen proto, ze je kvůli tomu vyhrazeny statni svatek:-)